ECLI:CZ:NSS:2004:1.AZS.90.2004
sp. zn. 1 Azs 90/2004 - 45
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a
soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy ve věci žalobce N. B. K., zastoupeného
JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou v Praze, Žitná 45, Praha 1, proti žalovanému
Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze
dne 26. 3. 2003, čj. OAM-3631/VL-19-C10-2002, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 11. 2003, čj. 14 Az 78/2003-25,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 11. 2003, čj. 14 Az 78/2003-
25, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 26. 3. 2003, čj. OAM 3631/VL-19-C10-2002, nebyl
udělen žalobci azyl z důvodu nesplnění podmínek uvedených v §12, §13 odst. 1 a 2 a §14
zákona č. 325/1999 Sb. o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb. o Policii České republiky
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), s tím, že se na žalobce nevztahuje
překážka vycestování ve smyslu ustanovení §91 zákona o azylu.
Žalobce v žalobě tvrdil, že eventuální návrat do vlasti by pro něho byl nebezpečný, neboť
nemá na splácení úvěru, kvůli kterému mu věřitelé vyhrožují, a mohl by mít rovněž potíže s
úřady, protože v roce 1991 podepsal petici požadující demokracii.
Krajský soud žalobu zamítl. V odůvodnění uvedl, že žalobce jako důvody své žádosti o
udělení azylu uváděl, že jeho žena požádala o rozvod, ve Vietnamu již nemohl déle zůstat a
odjel do ČR, kde již předtím pracoval. Na cestu si vypůjčil za vysoký úrok a kdyby se vrátil
zpět, neví, jak by to dopadlo. Ve Vietnamu nemá zázemí, ani peníze na úhradu dluhu. V roce
1991 podepsal nějakou petici za svobodu a když se do Vietnamu v roce 2002 vrátil, policisté
se ho dotazovali, zda se zúčastnil nějaké protikomunistické akce. Hlavním důvodem, proč
odejel do ČR, byly ekonomické důvody. Soud vyšel z toho, že důvody emigrace byly rodinné
a ekonomické. Zmínil-li se žalobce i o uvedené petici, neuvedl žádné konkrétní skutečnosti,
ze kterých by bylo možno usuzovat na pronásledování ze strany úřadů. Důvody pro udělení
azylu nejsou dány a žalobce nesplňuje ani podmínky pro udělení azylu ve smyslu §13 nebo
14 zákona o azylu. Soud se konečně ztotožnil i s hodnocením správního orgánu, týkajícím se
důvodů překážek vycestování dle §91 zákona o azylu.
Ve včas podané kasační stížnosti stěžovatel namítá nesrozumitelnost rozhodnutí soudu a
vadu řízení, která měla vliv na zákonnost rozhodnutí. Argumentoval tím, že pokud neznal
dokonale úřední jazyk, měl právo (čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod) na
tlumočníka a na to, aby veškeré úkony ve věci byly přeloženy do vietnamštiny. Do
vietnamštiny nebyl přeložen ani rozsudek soudu.
Žalovaný proti tomu uvedl, že námitka týkající se povinnosti soudu ustanovení
tlumočníka je nedůvodná. Podle §18 odst. 2 o. s. ř. ustanoví soud tlumočníka, jakmile taková
potřeba vyjde v řízení najevo. Soud však o žalobě rozhodoval bez nařízení jednání, neboť
účastníci s takovým postupem nevyjádřili nesouhlas, potřeba přibrání tlumočníka tak nevyšla
najevo.
Kasační stížnost je důvodná.
Nejvyšší správní soud shledal důvodnou námitku stěžovatele o porušení jeho zákonných
práv v řízení o žalobě, neboť mu nebyla umožněna faktická účast v tomto řízení; že úkon
soudu, v tomto případě poučení ve smyslu §51 s. ř. s., nebylo přeloženo do vietnamštiny.
Ve smyslu §36 odst. 1 s. ř. s. má soud povinnost zachovávat rovné postavení účastníků,
zejména poučením o jejich procesních právech a povinnostech. Srozumitelné a zřetelné
vyjádření principu rovného postavení účastníků řízení, kde zpravidla stojí proti sobě fyzická
nebo právnická osoba a správní orgán, považuje soud ve správním soudnictví za zvlášť
důležité. Tato povinnost soudu je výrazem ústavně zaručeného práva na soudní a jinou právní
ochranu zakotveném v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Uvedené ustanovení
zakládá právo na právní pomoc v řízení před soudy, a to již od počátku řízení.
Nutným předpokladem k uplatnění zákonného práva účastníka řízení jednat ve svém
mateřském jazyce, resp. právu na tlumočníka (čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a
svobod), stejně tak i právu vyjádřit se ke způsobu projednání věci bez jednání (§51 s. ř. s.), je
takové poučení, ze kterého účastníku bude srozumitelný jeho obsah. Při své poučovací
povinnosti musí soud vyjít z okolností případu a zvolit takové prostředky a způsob, aby
účastník nebyl na svých ústavně zaručených právech krácen. Jestliže ovšem žalobce obdržel
výzvu soudu, v níž mu byly sděleny základní skutečnosti rozhodné k uplatnění jeho práv v
řízení v jazyce, kterému nerozuměl a nebyl mu znám obsah výzvy, dospěl Nejvyšší správní
soud k závěru, že soud I. stupně nedostál své povinnosti stanovené v ustanovení §36 s. ř. s. a
vůči stěžovateli nepostupoval v souladu s čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Naproti tomu s námitkou stěžovatele vztahující se k povinnosti soudu přeložit rozsudek
do vietnamštiny se Nejvyšší správní soud neztotožnil. Jedním ze znaků suverenity České
republiky, je i užití českého jazyka ve státě užívaného (v právních řádech některých zemí je
užití jazyka jako „státního“ nebo „úředního“ i výslovně právem upraveno) jako výrazu státní
suverenity. Proto i rozsudky soudů, jakož i rozhodnutí jiných státních orgánů, jsou důsledně
vyhotovovány a účastníkům řízení doručovány v českém jazyce. Jen toto („úřední“) znění je
závazné a způsobilé vyvolat právní účinky. Bylo by protismyslné, aby rozhodnutí orgánů
státu byla vyhotovována v jazyce, kterému samotný občan státu, úředník nebo soudce
nerozumí a řízení v takovém jazyce nevede, zatímco účastník řízení by z takového rozhodnutí
vyvozoval svá práva.
Došlo tu tedy v řízení před soudem I. stupně k takové vadě řízení, která mohla mít za
následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé; důvod kasační stížnosti je tedy dán a Nejvyšší
správní soud proto podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. napadený rozsudek zrušil a věc
krajskému soudu vrátil k dalšímu řízení.
V dalším řízení se soud I. stupně zaměří na nápravu vytýkaného pochybení; procesní
prostředky zvolí přiměřeně vývoji procesní situace.
Protože Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl bez průtahů po nezbytném
poučení účastníků řízení o složení senátu, se již samostatně nezabýval návrhem na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud I. stupně ve svém novém rozhodnutí (§
110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. listopadu 2004
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu