ECLI:CZ:US:1995:1.US.183.94
sp. zn. I. ÚS 183/94
Usnesení
I. ÚS 183/94
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatele N., zastoupené advokátkou JUDr. R.V., takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel podal svůj návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem svým podáním ze dne 18. 12. 1994, označeným jako ústavní stížnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7ze dne 25. 10. 1994, sp. zn. 5 T 78/94, a spolu s ní návrh na zrušení části ustanovení §141 odst. 2 tr. řádu.
Stěžovatel navrhl zrušení uvedeného usnesení, protože jím bylo podle něj porušeno jeho základní právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (č. 2/1993 Sb.) a základní právo navrhovatele domáhat se přezkoumání tohoto rozhodnutí podle odst. 2 téhož článku.
Stěžovatel se dovolává svého práva zájmového sdružení podle §5 a §183 odst. 1 trestního řádu vyslat svého zástupce k projednávání konkrétní trestní věci a navrhovat soudu takové vyslání za stanovených podmínek. Porušení svých práv spatřuje jednak v tom, že uvedený soud svým usnesením účast takového zástupce v tomto konkrétním případě nepovolil, jednak v tom, že zákon neumožňuje přezkoumání takového rozhodnutí podle §141 odst. 2 tr. řádu, které současně navrhuje, aby bylo v odpovídající části zrušeno.
Z předložených podkladů soudce zpravodaj zjistil, že stěžovatel se svého práva, daného mu §5 tr. řádu, domáhal stanoveným způsobem u soudu, své právo uplatnil a soud, v souladu se svým oprávněním podle §183 odst. 2 tr. řádu, o návrhu rozhodl tak, že ho zamítl. Nebylo zde tedy zasaženo do práv stěžovatele ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a to ani pokud jde o čl. 36 odst. 1, ani pokud jde o čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, protože ten se dotýká činnosti orgánů veřejné správy.
Protože pak ani Ústavní soud není odvolací instancí v soustavě obecných soudů a ústavní právo stěžovatele nebylo porušeno, je návrh stěžovatele na zrušení usnesení soudu nutno považovat za zjevně neopodstatněný. Stejně tak i návrh na zrušení části odst. 2 §141 tr. řádu, který kromě toho je třeba pokládat za návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou, neboť nesplňuje podmínky §74 zákona č. 182/1993 Sb. a nejde o ustanovení, jehož uplatněním nastala skutečnost, která vedla k zamítnutí, jež vyslovil soud.
Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků, svým usnesením podle §43 odst. 1 písm. c) a d) zákona č. 182/1993 Sb., návrh odmítl.
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. května 1995
JUDr. Vladimír P a u 1
soudce zpravodaj