ECLI:CZ:US:1995:1.US.187.95
sp. zn. I. ÚS 187/95
Usnesení
I. ÚS 187/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti M.B., zastoupeného advokátkou JUDr. J.K., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze 16. 5. 1995, sp. zn. 28 Ca 468/94, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí O.ú., Okresního pozemkového úřadu Č.B., ze dne 7. 10. 1994, čj. OPÚ/R-1754/94/4457/92, rozhodl takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Přípisem Ústavního soudu ze dne 15. 9. 1995 jste byl dle §41 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu vyzván k odstranění nedostatků ve Vaší ústavní stížnosti. Přes tuto výzvu jste však všechny vytčené nedostatky ústavní stížnosti ve stanovené lhůtě neodstranil.
V prvé řadě jste náležitě nerozvedl a nevysvětlil, které Vaše základní lidské právo bylo rozhodnutím Městského soudu v Praze a Pozemkového úřadu v Č.B. porušeno. Ve svém přípise pouze v obecné rovině uvádíte, která základní práva dle Listiny základních práv a svobod byla porušena postupem a rozhodováním orgánů a soudů v době konfiskace majetku a při posuzování národnosti a občanství původního vlastníka v době krátce po II. světové válce.
Námitky, obsažené ve Vaší stížnosti] se týkají aktů československého státu, pocházejících z prvních poválečných let, ačkoli ústavní stížnost napadá rozhodnutí Pozemkového úřadu z r. 1994 a Městského soudu v Praze z roku 1995. Nestačí proto uvést, v čem vidíte rozpor aktů uskutečněných krátce po II. světové
válce se základními právy dle současné Listiny základních práv a svobod, ale je nezbytné ve stížnosti podle §72 odst. 1 písm. a) uvést, v čem konkrétně spatřujete protiústavnost těch rozhodnutí Pozemkového úřadu v Č.B. a Městského soudu v Praze, která napadáte a kterými bylo v otázce navrácení majetku rozhodnuto.
Dále jste byl vyzván k odstranění vady plné moci Vaší advokátky, spočívající v tom, že tato nemůže za sebe pro jednání před Ústavním soudem ustanovit dalšího zástupce tak, jak to dosud vyplývá z textu Vaší plné moci. Ustanovení dalšího zástupce je totiž přímo ze zákona vyloučeno (§31 zákona č. 182/1993 Sb.).
Vaše ústavní stížnost však obsahuje také nedostatky pokud jde o její srozumitelnost. Ústavní soud není oprávněn k tomu, aby ve Vašem návrhu opravoval věcné chyby anebo se domýšlel správného znění textu. Na str. 3 návrhu je nesrozumitelný údaj o podmínce vrácení občanství v roce 1930. Zásada "ne fis in indent", jejíž porušení na straně 3 namítáte, je Ústavnímu soudu zcela neznáma.
Kromě toho, že nedostatky Vašeho návrhu nebyly ve stanovené lhůtě odstraněny (§43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.), nezbývá, než stížnost odmítnout také podle §43 odst. 1 c) téhož zákona, protože jde o návrh zjevně neopodstatněný. Stížnost napadá rozhodnutí, kterým bylo odmítnuto vydání nemovitostí. Překážkou pro vydání nemovitostí je zjevné nesplnění předepsaných zákonných předpokladů, pokud jde o státní občanství původního majitele. Protože stěžovatel neprokázal, že přesně vymezené podmínky, týkající se státního občanství, stanovené v §2 odst. 1 zákona č. 243/1992 Sb. původní vlastník splňoval, není ve smyslu §43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb. osobou oprávněnou.
Proto Ústavnímu soudu nezbývá, než návrh odmítnout.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. prosince 1995
JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu ČR