infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 30.06.2009, sp. zn. I. ÚS 230/09 [ usnesení / GÜTTLER / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2009:1.US.230.09.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2009:1.US.230.09.1
sp. zn. I. ÚS 230/09 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Vojena Gűttlera a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. Č., zastoupeného Mgr. Janem Soukupem, advokátem se sídlem Konviktská 12, 110 00 Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 11. 2008, č. j. 5 As 77/2008-68, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 6. 2008, č.j. 10 Ca 63/2008-39, proti rozhodnutí Krajského úřadu - Jihočeský kraj ze dne 12. 2. 2008, sp. zn. KUJCK 20607/2008/ODSH/as, a proti rozhodnutí Městského úřadu Třeboň ze dne 3. 1. 2008, č.j. METR S 8002/2007/OVV-ŠE, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutím Městského úřadu Třeboň - odbor dopravy a vnitřních věcí - dopravní přestupky (dále jen "MěÚ Třeboň") ze dne 3. 1. 2008, č. j. METR S 8002/2007/OVV-ŠE, byl stěžovateli zadržen řidičský průkaz č. AM 226744, vydaný dne 30. 11. 1999 DI PČR Jindřichův Hradec (dále jen "ŘP"), do doby pravomocného rozhodnutí. MěÚ Třeboň uvedl, že stěžovatel řídil dne 14. 11. 2007 ve 22,25 hod. motorové vozidlo pod vlivem alkoholických nápojů a způsobil dopravní nehodu. Policisté u něho provedli dechovou zkoušku, která byla pozitivní a stěžovatel se odmítl podrobit lékařskému vyšetření a odběru krve. Policista rozhodl o zadržení ŘP v souladu s §118a odst. 1 písm. e) a §118b odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu. Dne 27. 11. 2007 zahájil MěÚ Třeboň řízení o zadržení ŘP doručením příslušné písemnosti (oznámení Policie) stěžovateli. Stanovisko stěžovatele bylo dne 4. 12. 2007 doručeno MěÚ Třeboň. Vzhledem ke vznesené námitce proti způsobu provedení dechové zkoušky, požádal správní orgán o vyjádření Policii ČR - DI; z vyjádření je patrné, že dechová zkouška byla provedena standardním způsobem. MěÚ Třeboň dále uvedl, že dal právnímu zástupci stěžovatele možnost vyjádřit se před vydáním rozhodnutí ke zjištěným podkladům. Právní zástupce zaslal MěÚ Třeboň žádost o poskytnutí lhůty k odeslání závěrečného stanoviska do 4. 1. 2008. Vzhledem k tomu, že právní zástupce neuvedl žádný opodstatněný důvod pro prodloužení lhůty, pro který by měl správní orgán odkládat vydání rozhodnutí, nebylo žádosti vyhověno. Protože byly splněny všechny zákonné podmínky stanovené zákonem o silničním provozu, MěÚ Třeboň rozhodl o zadržení ŘP do doby pravomocného rozhodnutí. Krajský úřad - Jihočeský kraj, odbor dopravy a silničního hospodářství (dále jen "KÚ") rozhodnutím ze dne 12. 2. 2008, sp. zn. KUJCK 20607/2008/ODSH/as, odvolání stěžovatele zamítl a citované rozhodnutí MěÚ Třeboň potvrdil. KÚ mimo jiné poukázal na to, že právní zástupce stěžovatele nebyl v době od zahájení řízení o zadržení ŘP nečinný. Od zahájení řízení pak uplynula dostatečně dlouhá doba k tomu, aby mohl uplatnit jakékoli námitky a aby své případné závěrečné vyjádření poskytl správnímu orgánu včas, chtěl-li tak učinit. KÚ dovodil, že advokát stěžovatele nepředložil správnímu orgánu jediný důležitý důvod, proč by týž měl k jeho vyjádření k podkladům poskytnout další lhůtu. KÚ tedy považoval stanovenou lhůtu k možnosti vyjádřit se za přiměřenou a dostatečnou. KÚ dále poukázal na to, že předmětem řízení o zadržení ŘP podle §1189c zákona o silničním provozu není prokazování viny, případně vyšetřování postupu policistů, ale výlučně vydání rozhodnutí o zadržení ŘP. V oznámení o zahájení správního řízení je uvedeno, že se zahajuje z důvodu řízení o zadržení řidičského průkazu do doby rozhodnutí o přestupku nebo trestného činu. V oznámení je tedy uvedeno, jaký smysl a účel má řízení, které bylo zahájeno a nelze přijmout argument, že rozhodnutí v takovém řízení je neurčité. KÚ současně prohlásil, že správní orgán nemůže předvídat den, kdy bude vydáno pravomocné rozhodnutí v jiném řízení, které sám nemůže ovlivnit a jehož výsledek nelze předjímat. KÚ konečně dodal, že ani v případě zrušení citovaného rozhodnutí MěÚ Třeboň by nenastal důvod k vrácení ŘP stěžovateli, ale pouze k vydání nového rozhodnutí v téže věci se stejným výsledkem, neboť k vydání takového rozhodnutí jsou splněny podmínky, počítaje v to i souhlas státní zástupkyně. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "KS") usnesením ze dne 27. 6. 2008, č.j. 10 Ca 63/2008-39, žalobu stěžovatele odmítl. KS v prvé řadě dovodil, že zadržení ŘP je rozhodnutím předběžné povahy a bylo vydáno do doby rozhodnutí příslušného soudu v probíhajícím trestním řízení. V konkrétní věci nebylo rozhodováno o pozbytí řidičského oprávnění. Dále konstatoval, že tento způsob není v rozporu s právem na ochranu před zásahem do subjektivních práv rozhodnutím státních orgánů akty vydanými ve veřejnoprávní sféře, kde je garantováno přezkoumání zákonnosti takového rozhodnutí (pokud není zákonem stanoveno jinak); v konkrétní věci bude stěžovateli jako adresátu napadeného rozhodnutí umožněno přezkoumání soudní cestou ve vztahu k finálnímu rozhodnutí ve věci samé. KS proto správní žalobu domáhající se přezkoumání rozhodnutí [z přezkoumání vyloučeného podle §70 písm. b) s. ř. s.], která je nepřípustná [§68 písm. e) s. ř. s.] v souladu s tímto ustanovením odmítl. Nejvyšší správní soud (dále jen "NSS") rozsudkem ze dne 18. 11. 2008, č. j. 5 As 77/2008-68, kasační stížnost zamítl. NSS v prvé řadě poukázal na to, že rozhodnutí obecního úřadu s rozšířenou působností o zadržení ŘP dle §118c zákona o silničním provozu, do doby pravomocného rozhodnutí o přestupku nebo o trestném činu, je svou povahou rozhodnutím předběžné povahy; jedná se o rozhodnutí správního orgánu ve věci veřejnoprávní zajišťující předběžně ŘP (nikoli odebírající řídičské oprávnění) a proti tomuto rozhodnutí měl stěžovatel, jehož subjektivní právo bylo tímto dotčeno, možnost se bránit před správním orgánem, neboť byl o probíhajícím řízení řádně vyrozuměn. V souzené věci bylo postupováno zcela v souladu s §118b a 118c zákona o silničním provozu, ŘP byl zadržen řidiči - stěžovateli, který způsobil dopravní nehodu za situace předvídané v §118a citovaného zákona. Nebylo rozhodováno o pozbytí řidičského oprávnění (§94 cit. zákona), ale ŘP byl pouze zadržen. Jedná se proto o rozhodnutí předběžné povahy, které bylo vydáno do doby rozhodnutí příslušného orgánu ve věci samé - v dané věci do rozhodnutí soudu v trestním řízení. Doba zadržení ŘP se přitom ve smyslu §118c odst. 3 zákona o silničním provozu započítává do doby výkonu sankce nebo trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, pokud byla taková sankce nebo trest řidiči uložen. NSS dospěl k závěr, že KS přesvědčivě a řádně odůvodnil, z jakých důvodů podřadil věc stěžovatele pod kompetenční výluku dle §70 písm. b) s. ř. s.; s jeho závěry se NSS zcela ztotožnil. Rozhodnutí, jež se stalo předmětem žaloby, je z hlediska obsahu úkonem předběžné povahy, jež si neklade za cíl s konečnou platností rozhodnout. Z charakteru rozhodnutí samého nelze proto v rozhodnutí o zadržení ŘP shledat jiný úkon nežli povahy předběžné. NSS současně připomněl, že předmětné rozhodnutí, jehož účinnost byla časově omezena, bylo vydáno pouze do doby rozhodnutí ve věci samé, tj. rozhodnutí, kterým orgán k tomu příslušný rozhodne o trestném činu nebo přestupku. KS tedy nepochybil, jestliže citovaným rozhodnutím odmítl návrh stěžovatele v souladu s ustanovením §46 odst. 1 písm. d) s.ř.s., tedy jako návrh podle s.ř.s. nepřípustný. II. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 11. 2008, č. j. 5 As 77/2008-68, Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 6. 2008, č.j. 10 Ca 63/2008-39, Krajského úřadu - Jihočeský kraj ze dne 12. 2. 2008, sp. zn. KUJCK 20607/2008/ODSH/as, a rozhodnutí Městského úřadu Třeboň ze dne 3. 1. 2008, č. j. METR S 8002/2007/OVV-ŠE, napadl stěžovatel ústavní stížností a navrhl jejich zrušení. V ní uvedl, že došlo k porušení jeho ústavních práv a svobod zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 11 (ve smyslu užívání části vlastního majetku), čl. 14 (ve smyslu omezení stěžovatelovy svobody pohybu k zajištění přístupu na nutné lékařské prohlídky), čl. 36 a čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR (zadržení ŘP je svou povahou rovnocenné uložení trestu zákazu činnosti a odmítnutí soudního přezkumu proto je nepřípustné.) Stěžovatel v ústavní stížnosti v prvé řadě vymezil okruh účastníků, dovodil přípustnost ústavní stížnosti, vylíčil skutkové okolnosti řízení před správními orgány a zopakoval dosavadní průběh řízení před správními soudy. Stěžovatel dále zejména uvedl, že jej měl MěÚ Třeboň vyzvat, aby svou žádost o prodloužení lhůty k odeslání závěrečného stanoviska doplnil, neboť jiný postup neodpovídá požadavku na veřejnou správu jako službu veřejnosti. Stěžovatel dále poukázal na ustanovení §118c odst. 1 zákona o silničním provozu, které sice zakládá diskreční pravomoc správního orgánu z hlediska zadržení ŘP; správní orgán však nijak nezdůvodnil, proč se rozhodl diskreční pravomoc svěřenou mu zákonem využít tak, že ŘP zadržel. Stěžovatel konečně prohlásil, že rozhodnutí o zadržení ŘP postrádá charakter předběžnosti ve vztahu k přestupkovému či trestnímu řízení, neboť probíhá ve zvláštním řízení a "není v něm rozhodováno v rámci vlastního řízení o přestupku nebo o trestném činu". Jde prý tedy o rozhodnutí, jež ze soudního přezkumu vyloučeno není. III. Ústavní soud dospěl k následujícím závěrům. Ústavní soud (v zásadě) nezasahuje do jurisdikční činnosti obecných/správních soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy a již proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny (sp. zn. I. ÚS 230/96 In: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 7. Vydání 1. Praha, C.H. Beck 1997, str. 173; srov. také sp. zn. III. ÚS 23/93 In: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1. Vydání 1. Praha, C.H. Beck 1994, str. 41). Ústavní soud se může zabývat správností hodnocení důkazů obecnými/správními soudy jen tehdy, jestliže zjistí, že v řízení před nimi byly - v tomto směru - porušeny ústavní procesní principy (srov. např. sp. zn. I. ÚS 32/95 In: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 5. Vydání 1. Praha, C.H. Beck 1997, str. 346). Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména namítá porušení svého práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení v tomto článku upraveného práva na soudní ochranu došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, eventuálně pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov. sp. zn. I. ÚS 2/93 In: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1. Vydání 1. Praha, C.H. Beck 1994, str. 267 a násl.). Nic takového však zjištěno nebylo a stěžovatel to ostatně ani netvrdí. Stěžovateli nebylo nijak bráněno, aby se stanoveným postupem svého práva domáhal. Ani sám Ústavní soud pak porušení zákonných procesních ustanovení neshledal. Oba správní soudy jasně a zřetelně uvedly, proč v souzené věci považují rozhodnutí o zadržení ŘP (Poznámka: a Ústavní soud v této souvislosti - ostatně stejně jako NSS - zdůrazňuje, že se jedná pouze o zadržení a nikoli o odebrání) za rozhodnutí předběžné povahy, které bylo vydáno do doby rozhodnutí příslušného orgánu ve věci samé. Stejně tak stěžovatelův poukaz na diskreční pravomoc a její využití MěÚ, a to s odkazem na neodůvodněnost jejího použití, je zavádějící, neboť MěÚ ve svém rozhodnutí zdůraznil a odůvodnil splnění všech zákonných podmínek; předtím podrobněji popsal a vylíčil dosavadní průběh řízení. Pokud jde o argumentaci KS i NSS nemá proto Ústavní soud důvodu na ní cokoli měnit. Obě napadená soudní rozhodnutí jsou logická, jasná a přesvědčivá, nemají povahu svévole a mezi skutkovým zjištěním a právními závěry z něj vyvozenými není dán ani extrémní rozpor ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu. Jsou tedy i z hlediska ústavnosti plně akceptovatelná. Ústavní soud dále ke stěžovatelově odkazu na judikaturu Ústavního soudu, z níž má vyplývat, že výluky ze soudního přezkumu je třeba vykládat restriktivně a nikoli extenzivně, zdůrazňuje, že již NSS se v odůvodnění napadeného rozsudku povahou napadeného rozhodnutí žalovaného velmi podrobně a jasně (na č.l. 70 a 71) zabýval; šlo zejména o rozbor čl. 36 odst. 2 Listiny ve vztahu k přípustnosti ze zákona výslovně plynoucích (stanovených) výjimek umožňujících vyloučení některých rozhodnutí ze soudního přezkumu. Zde NSS odkázal i na vlastní judikaturu (2 Afs 183/2006-64) a na judikaturu Ústavního soudu (sp. zn. Pl. ÚS 8/99, Pl. ÚS 16/99), přičemž zdůraznil konkrétní znaky, které musí rozhodnutí předběžné povahy ve smyslu §70 písm. b) s. ř. s. současně splňovat. V této souvislosti se NSS sám přihlásil k restriktivní interpretaci potenciálních výluk ze soudního přezkumu a dovolal se rozhodnutí Ústavního soudu požadujících v takových případech maximální zdrženlivost (sp. zn. IV. ÚS 393/2000). Ústavní soud proto ani v tomto směru nemůže odůvodnění rozsudku NSS z hlediska ústavnosti neakceptovat. Ostatně, stěžovatelovy námitky jsou spektakulární, odmítající respektovat v rozhodnutí NSS jasně vyjádřenou argumentaci. Ta se navíc nepohybuje pouze v úrovni podústavního práva, ale naplňuje obvyklou a dostatečně známou judikaturu Ústavního soudu. Za tohoto stavu Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími k porušení základních práv nebo svobod, jichž se stěžovatel dovolává, zjevně nedošlo. Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl [ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. června 2009 František Duchoň předseda senátu Ústavního soudu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2009:1.US.230.09.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 230/09
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 30. 6. 2009
Datum vyhlášení  
Datum podání 2. 2. 2009
Datum zpřístupnění 22. 7. 2009
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - NSS
SOUD - KS České Budějovice
KRAJ / KRAJSKÝ ÚŘAD - KÚ Jihočeský kraj
OBEC / OBECNÍ ÚŘAD / MAGISTRÁT - Třeboň
Soudce zpravodaj Güttler Vojen
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí správní
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 150/2002 Sb., §70 písm.b
  • 361/2000 Sb., §118a odst.1 písm.e, §118b odst.1, §118c
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstřík správní žaloba
správní orgán
předběžné opatření
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-230-09_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 62930
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-04