ECLI:CZ:NSS:2011:11.KSS.4.2009:215
sp. zn. 11 Kss 4/2009 - 215
ROZHODNUTÍ
Kárný senát Nejvyššího správního soudu složený z předsedkyně senátu Mgr. Daniely
Zemanové a členů senátu: JUDr. Petra Gemmela, Mgr. Věroslava Řezáče, JUDr. Aleny Mátlové,
JUDr. Josefa Doubka a JUDr. Dalimily Gadasové projednal v ústním jednání dne 18. 5. 2011
návrh ministra spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 28, na zahájení kárného
řízení ze dne 5. 2. 2009, proti JUDr. J. S., a rozhodl
takto:
Podle §19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s e
JUDr. J. S.,
nar. X,
soudce Okresního soudu v Chomutově,
z p r o š ť u j e
kárného obvinění pro skutek spočívající v tom, že
jako soudce Okresního soudu v Chomutově způsobil nedůvodné průtahy, neboť nečinil po dobu
několika let v období od ledna 2004 do 29. 5. 2008, kdy byly spisy přiděleny jinému soudci, žádný
úkon směřující k vyřízení věcí vedených Okresním soudem v Chomutově:
1) sp. zn. 16 C 318/2002 – nečinnost od ledna 2004 do 29. 5. 2008;
2) sp. zn. 16 C 337/2002 - nečinnost od ledna 2004 do 29. 5. 2008;
3) sp. zn. 16 C 357/2002 - nečinnost od ledna 2004 do 29. 5. 2008;
4) sp. zn. 16 C 15/2003 - nečinnost od ledna 2004 do 29. 5. 2008;
5) sp. zn. 24 C 57/2003 - nečinnost od ledna 2004 do 29. 5. 2008;
6) sp. zn. 7 C 118/2003 - nečinnost od ledna 2004 do 29. 5. 2008;
7) sp. zn. 7 C 282/2003 - nečinnost od ledna 2004 do 29. 5. 2008;
8) sp. zn. 18 C 208/2002 – nečinnost od ledna 2004 do 12. 9. 2008,
č í m ž
se m ě l d o p u s t i t
kárného provinění podle §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
neboť skutek není kárným proviněním.
Odůvodnění:
I. Návrh ministra spravedlnosti
Navrhovatel podal návrh na zahájení kárného řízení proti v záhlaví jmenovanému soudci.
Kárně obviněný soudce měl způsobit nedůvodné průtahy v řízení, neboť v celkem osmi věcech
neučinil po dobu několika let žádný úkon směřující k vyřízení věci. Takto byl nečinný od ledna
2004 až do 29. 5. 2008, kdy spisy byly přiděleny jinému soudci. Tím dle navrhovatele zaviněně
porušil povinnosti soudce a ohrozil tím důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé
rozhodování soudců, čímž se dopustil kárného provinění podle §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb.,
o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“).
Navrhovatel zjistil výše uvedenou nečinnost během prověrky provedené u Okresního
soudu v Chomutově (dále též „okresní soud“) ve dnech 8. 12. 2008 a 19. 1. 2009. Její výsledky
jsou zaznamenány ve spisech Ministerstva spravedlnosti pod sp. zn. 422/2008-OD-ORG
a 36/2009-OD-ORG. Navrhovatel připouští, že Okresní soud v Chomutově patřil k dlouhodobě
nedostatečně obsazeným a k nejvíce zatíženým soudům v České republice. Od roku 2004 došlo
ke zlepšování personální situace a od roku 2005 byl naplněn plánovaný stav 30 soudců. Od roku
2008 je k tomuto soudu přiděleno více, než stanoví plán, tj. 35 soudců. Důsledkem dlouhodobě
nepříznivého personálního stavu je nepochybně nashromáždění značného množství
neskončených věcí. Navrhovatel si je vědom toho, že k 30. 6. 2008 bylo u tohoto soudu 9 219
neskončených věcí, což je nejvyšší počet ve srovnání s ostatními soudy v tomto kraji.
JUDr. S. byl přidělen k výkonu funkce k Okresnímu soudu v Chomutově od 1. 1. 2004
(soudcem byl jmenován 14. 11. 2003). V minulosti již jako soudce působil, a to v letech 1973 –
1980. Po příchodu na chomutovský soud převzal kárně obviněný soudce značné množství
neskončených věcí, nejméně 611. I v současné době je v jeho senátu nejméně 677 neskončených
věcí. Dle navrhovatele věci, které JUDr. S. převzal v době jeho příchodu na soud, byly sice
rozpracované, avšak nejednalo se o nijak mimořádně skutkově či právně složité věci, aby v nich
nebylo možno postupovat bez průtahů. Dlouhodobá nečinnost v uvedených věcech byla řešena
dne 29. 5. 2008 jejich přidělením jinému soudci.
Navrhovatel je přesvědčen, že ani nepříznivá personální situace a její důsledky nemohou
vyvinit soudce z uvedené nečinnosti. Naopak, od soudce se očekává rychlejší postup i za situace,
kdy má k vyřízení větší počet neskončených věcí. Nelze tolerovat naprostou nečinnost
v rozhodování některých věcí, takový přístup vede k ohrožení důvěry ve spravedlivé rozhodování
soudů.
Kárně obviněný soudce svou nečinností porušil právo garantované čl. 38 odst. 2 Listiny
základních práv a svobod (dále jen „LZPS“) na rozhodnutí věci v přiměřené době. Porušil
tak jednu ze základních povinností soudce stanovenou §79 odst. 1 zákona o soudech a soudcích,
tj. povinnost rozhodovat v přiměřených lhůtách bez průtahů, a též povinnost vykonávat
svou funkci svědomitě (§80 odst. 1 zákona o soudech a soudcích). Kárně obviněný soudce si byl
vědom, jaké povinnosti mu jsou uloženy a jaké důsledky jsou spojeny s jejich porušením,
proto mu lze za popsanou nečinnost přičítat zavinění. Navrhovatel dovozuje i naplnění dalšího
znaku kárného provinění, kterým je ohrožení důvěry ve spravedlivé (nezávislé a nestranné)
rozhodování soudů, v čemž je zahrnuto i rozhodování soudů ve lhůtách, které odpovídají povaze
a závažnosti jednotlivých věcí. Neprovedení řízení v těchto lhůtách, nedůvodná dlouhodobá
nečinnost, vede k ohrožení důvěry ve spravedlivé rozhodování soudů.
Za kárné provinění dle §87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích navrhovatel kárně
obviněné soudkyni navrhuje uložit kárné opatření dle §88 odst. 1 písm. b) téhož zákona,
konkrétně snížení platu o 20 % na dobu jednoho roku.
K prokázání jím uvedených tvrzení navrhuje provést důkaz spisy Okresního soudu
v Chomutově, ve kterých měly vzniknout průtahy a spisy Ministerstva spravedlnosti
o provedených prověrkách sp. zn. 422/2008-OD-ORG a 36/2009-OD-ORG.
II. Vyjádření kárně obviněného soudce
Kárně obviněný soudce ve vyjádření ze dne 13. 3. 2009 vyslovil nesouhlas
se skutečnostmi uvedenými navrhovatelem. Dle jeho názoru je navrhovatel zástupcem instituce,
která je zodpovědná za neutěšený stav na Okresním soudě v Chomutově. V důsledku
dlouhodobého nenaplnění stavu soudců vznikly tisíce nedodělků, účastníci sporů čekají na řešení
svých sporů celá léta. Navrhovatel nyní činí zodpovědnými za tento stav soudce,
kteří jej nezavinili a dlouhodobě se svým zvýšeným úsilím snaží jej řešit.
Dále obviněný soudce zdůrazňuje, že nastoupil k chomutovskému soudu od 1. 1. 2004,
nelze mu tedy přičítat k tíži průtahy vzniklé před tímto datem. Uvedené spisy byly dne 29. 5. 2008
přiděleny JUDr. H. po jeho nástupu v rámci přerozdělení spisů, nikoli kvůli průtahům
obviněného soudce. Průtahy nevznikly úmyslně, z nedbalosti, pohodlností či leností soudce.
Důvodem je množství spisů, které není možno vyřizovat plynule. Pokud by byly činěny úkony
ve spisech uvedených navrhovatelem, vznikly by průtahy v jiných věcech. Argumentace
navrhovatele, že se jednalo o jednoduché věci, je nepřípadná, neboť soudce spis studuje
až ve chvíli, kdy s ním začne pracovat, věci se nevyřizují z časového hlediska dle jejich složitosti.
Kárně obviněný soudce zdůrazňuje, že pokud spis začne vyřizovat, pak s ním pracuje pravidelně
bez průtahů až do právní moci rozhodnutí - tuto skutečnost komise provádějící prověrku měla
zjistit a uvést v jeho prospěch. Takto však nelze pracovat se stovkami spisů najednou. Považuje
též za relevantní, že vůči němu nikdy nebyly vzneseny výtky ohledně kvality rozhodnutí,
dosahovaných výkonů. Rozsudky vždy vyhotovoval v zákonných lhůtách, nebyly
na něho podávány žádné stížnosti z řad účastníků.
Při nástupu na soud v roce 2004 obdržel 556 věcí (již v té době starých několik let
a značně složitých), nový nápad činil 161 věcí, celkem měl tedy v senátu 717 věcí. Nejednalo
se o rozpracované věci, nebyl v nich učiněn žádný úkon. Pro příklad uvádí, že pouze věcí starších
5 let mu bylo při nástupu přiděleno 226. V současné době má v senátu celkem 632 věcí,
tato situace je obdobná u ostatních soudců. Obviněný soudce nesouhlasí se závěry navrhovatele,
že jeho nečinností byla prodloužena doba řízení. Zdůrazňuje opět, že pokud by vyřídil věci,
v nichž navrhovatel spatřuje průtahy, nebyly by vyřízeny jiné spisy. Dobu délky řízení je určena
celkovou přetížeností soudu. Navrhovatel neporovnal podmínky práce soudců chomutovského
soudu s podmínkami práce na jiných soudech, nezabývá se ani např. nedostatkem
administrativních pracovníků na tomto soudě. Obviněný soudce má k dispozici zapisovatelku
po dobu jednání, ale ostatní úkony (např. nařizování exekucí, změny žalob, usnesení) musí činit
sám. Pokud všichni soudci Okresního soudu v Chomutově plní a pravidelně překračují normy
výkonu stanovené Ministerstvem spravedlnosti, a přesto počet nedodělků dlouhodobě neklesá,
je zřejmé, že příčinou tohoto stavu nejsou takto pracující soudci.
Rok po nástupu kárně obviněného soudce k chomutovskému soudu, tj. v roce 2005,
přibyla všem soudcům civilního úseku nová agenda soukromých exekucí. Jednalo se o velmi
objemnou agendu (rok 2005 – 382 věcí, 2006 – 548 věcí, 2007 – 648 věcí, 2008 – 36 věcí –
od tohoto roku je nařizování exekucí přidělováno pouze několika soudcům). Pro úkony
v této agendě je stanovena zákonná lhůta 15 dnů, je tedy vzhledem k agendě C přednostní.
Obviněnému soudci dnes již nejsou nové exekuční věci přidělovány, přesto však dále rozhoduje
ve věcech mu původně přidělených – tato činnost není nikde vykazována a zohledňována.
V průběhu dalších let byly stanovovány další přednostní agendy – pracovní věci, výživné, určení
a popření otcovství, restituce, bezdětné rozvody, atd. Soudce má pouze určitou pracovní
kapacitu, k vyřízení některých věcí se za výše popsaných podmínek nedostane. Nelze souběžně
pracovat na stovkách spisů.
Kárně obviněný soudce popírá tvrzení navrhovatele, dle něhož má k dispozici asistenta –
nikdy jej neměl a ani nemá. Dále uvádí, že z časového hlediska je vyřizování starých věcí
náročnější než věcí nově napadlých. Náročnost a celková zátěž se negativně projevuje na zdraví
místních soudců, pracovní podmínky u zdejšího soudu nelze označit za obvyklé. Obviněný
soudce poukazuje na §118 odst. 1 zákona o soudech a soudcích, dle něhož má Ministerstvo
spravedlnosti jako ústřední orgán státní správy vytvářet soudům podmínky k řádnému výkonu
soudnictví. Plnění těchto povinností ve vztahu k Okresnímu soudu v Chomutově obviněný
soudce neshledává. Domnívá se, že právě ministerstvo svou nečinností zapříčinilo stav, za který
je nyní činěn odpovědný on. I kdyby byl v některém z období dosažen tabulkový počet soudců,
stačilo by to pouze k plynulému vyřizování nového nápadu, nikoliv vyřízení starých věcí. Kárně
obviněný dále uvádí počet soudců na Okresním soudě v Chomutově v letech 2005 – 2008,
jejich příchody i odchody či dlouhodobou nepřítomnost. Na základě těchto údajů dospěl
k závěru, že úbytek soudců v tomto období byl stále větší nežli jejich přírůstek. Na špatnou
situaci a potřebu řešení neustále upozorňoval tehdejší předseda Mgr. Macháček, ale prakticky
bez výsledku.
Kárně obviněný soudce se přihlásil v roce 2003 na výzvu JUDr. R. V místě bydliště neměl
možnost pracovat jako soudce, ministerstvem bylo mu nabídnuto místo u chomutovského soudu
s tím, že v budoucnu bude přeložen do místa bydliště, tj. do Prahy. V průběhu dalších let bylo
k pražským obvodním soudům jmenováno mnoho soudců, jeho žádosti o přeložení však byly
zamítnuty. Poukazuje na skutečnost, že měsíčně jako „nedobrovolně“ dojíždějící soudce
vynakládá 6000 Kč za ubytovnu a cca 5000 Kč za dopravu (za 5 let to činí cca 700 000 Kč). Spolu
s ostatními soudci, kteří nastoupili na Okresní soud v Chomutově s příslibem možnosti přeložení
do místa bydliště za pomoc tomuto soudu, upozorňovali na své problémy Ministerstvo
spravedlnosti, bylo jim přislíbeno jmenovitě JUDr. N. i JUDr. P. nalezení řešení, k čemuž nikdy
nedošlo. Domnívá se, že za zvýšených nákladů a stejnou mzdu musí vynakládat dlouhodobě vyšší
pracovní úsilí, než soudci na méně zatížených soudech. Vedení soudu, na kterém pracuje, nemá
k jeho činnosti výhrady, přesto by měl dle kárné žaloby v budoucím roce pracovat za nižší plat.
Bez likvidace starých nedodělků není možné pracovat na nových věcech, je proto velmi
pravděpodobné, že kontrola provedená v budoucnu opět nalezne další průtahy. Vznáší otázku,
zda má smysl za této situace ve funkci soudce u chomutovského soudu pokračovat, neboť nevidí
reálnou možnost ve zlepšení pracovních podmínek.
Trvá na tom, že k nečinnosti nedošlo jeho zaviněním, průtahy byly způsobeny
nemožností rozhodnout všechny přidělené spisy v přiměřené lhůtě. Navrhuje, aby kárný senát
přihlédl k judikatuře kárných soudů, konkrétně k rozhodnutím sp. zn.: 1 Ds 1/2006 Vrchního
soudu v Olomouci, 2 Ds 12/2003 Vrchního soudu v Praze, 1 Ds 5/2005 Vrchního soudu
v Praze, Ds 9/2007 Vrchního soudu v Olomouci.
Kárně obviněný soudce vznesl návrh, aby z důvodu rozporu s ústavním pořádkem byl
Ústavnímu soud předložen návrh na zrušení §21 zákona č. 7/2002 Sb., který zakotvuje
jednoinstanční kárné řízení ve věcech soudců. Tento návrh byl kárným senátem Ústavnímu
soudu podán a kárné řízení bylo do doby řízení u Ústavního soudu přerušeno. Ústavní soud svým
nálezem sp. zn. Pl. ÚS 33/09 ze dne 29. 9. 2010 návrh na zrušení ustanovení §21 zákona
č. 7/2002 Sb. zamítl, poté bylo v řízení kárným senátem pokračováno.
III. Ústní jednání dne 18. 3. 2011
Po přípravném řízení bylo ve věci nařízeno ústní jednání, jehož se obě strany zúčastnily
osobně. Při jednání navrhovatel plně odkázal na písemné vyhotovení návrhu, potvrdil,
že na svém návrhu trvá. Kárně obviněný soudce rovněž odkázal na písemně podané vyjádření
včetně jeho doplnění.
Předsedkyně senátu provedla důkaz konstatováním obsahu spisů, v nichž byly spatřovány
průtahy. Tvrzení navrhovatele uvedená v návrhu na zahájení řízení odpovídala obsahu spisu
a nebyla účastníky řízení nijak zpochybněna.
Dále byl proveden důkaz přečtením zpráv z prověrky provedené Ministerstvem
spravedlnosti u Okresního soudu v Chomutově. Pod sp. zn. 422/2008-OD-ORG byla
vypracována zpráva o výsledcích prověrky nevyřízených věcí starších 5 let, která proběhla
u Okresního soudu v Chomutově dne 8. 12. 2008. U tohoto soudu bylo k 31. 12. 2007 evidováno
celkem 734 nevyřízených věcí starších 5 let, k 30. 11. 2008 celkem 681 těchto věcí, ve zprávě
je konstatována snaha o snižování počtu nevyřízených věcí starších časových řad. I nadále
je však počet těchto věcí velmi vysoký, problémem jsou i věci staré 1 – 3 roky a 3 – 5 let,
kterých je evidováno na OS Chomutov nejvíce ze všech severočeských okresních soudů.
Dále je konstatováno, že kontrola věcí starších časových řad vedením soudu není v podstatě
vzhledem k množství věcí možná. Kontrola spisů se omezuje pouze na případy, kdy je účastníky
řízení podána stížnost či kdy je podána žádost o odškodnění za nepřiměřenou délku řízení (tč. 10
– 20 žádostí o odškodnění týdně). Ve zprávě o prověrce je zdůrazněna potřeba navýšení
soudního personálu, zejména vyšších soudních úředníků, za ideální by byl považován stav,
kdy by dva soudci měli k dispozici jednoho VSÚ.
V závěrečném shrnutí pracovníci odboru dohledu ministerstva konstatují snahu
okresního soudu snižovat počet nevyřízených věcí; nemožnost pravidelné fyzické kontroly
starých věcí pro jejich množství; vhodnost motivace soudců cestou hodnocení podle počtu
ukončení starších věcí, nikoliv pouze dle ukazatelů výkonnosti; potřebnost zvýšení počtu vyšších
soudních úředníků, případně asistentů soudců. Součástí zprávy o prověrce jsou mimo jiné tabulky
s údaji o počtu věcí nově napadlých, vyřízených a nevyřízených u okresních soudů
v severočeském kraji za rok 2008. Z těchto údajů je zřejmé, že počet vyřízených věcí je vyšší nežli
počet nově napadlých věcí, i přesto na konci listopadu 2008 u tohoto soudu 8 792 nevyřízených
věcí.
Další prověrka byla na OS Chomutov provedena 19. a 21. 1. 2009, kontrolovány byly věci
starší 5 let (zpráva pod sp. zn. 36/2009-OD-ORG). Ve výsledku jsou pouze konstatovány
průtahy v 10 věcech JUDr. P., v 8 věcech JUDr. S. – totožné s věcmi, pro které byl později
podán návrh na zahájení kárného řízení. Součástí zprávy o prověrce je též návrh opatření
předsedy krajského soudu k odstranění prověrkou zjištěných nedostatků ze dne 28. 1. 2009.
Předseda krajského soudu ke snižování nedodělků u Okresního soudu v Chomutově navrhl:
zajistit vysokou výkonnost soudů; zvýšit četnost prováděných prověrek věcí nejstarších časových
řad; výsledky prověrek projednávat s příslušnými soudci na poradách okresních soudů; plánování
stáží za účelem zajištění optimálního chodu příslušného okresního soudu; případné navýšení
administrativních pracovníků; naplnění všech tabulkových míst asistentů; prověření konkursních
řízení, která brání ukončení věcí C; zřízení přístupu do ISASu předsedovi a místopředsedům
krajských soudů. Dle zpracovatelů informace pro náměstka Ministerstva spravedlnosti jsou
navržená opatření předsedy krajského soudu z hlediska odboru dohledu v této fázi dostačující.
Dle jejich názoru by navržená opatření mohla vést ke snížení počtu nevyřízených věcí, zejména
nejstarších časových řad.
Dále byly provedeny důkazy, které navrhl kárně obviněný soudce. Byl konstatován obsah
přehledu o propočtu výkonnosti soudců Okresního soudu Chomutov za roky 2004 – 2008, leden
a únor 2009, z něhož vyplývá, že v době, kdy mělo dojít k průtahům, byl výkon kárně
obviněného soudce vždy podstatně vyšší než norma stanovená ministerstvem.
Současný předseda okresního soudu, JUDr. Šustr, v podání ze dne 17. 8. 2009,
v němž se měl vyjádřit k důvodům předání spisů JUDr. S. soudci JUDr. H. uvedl, že JUDr. S.
byly ke dne 29. 5. 2008 odebrány některé spisy v souvislosti s příchodem nového soudce JUDr.
H. Jednalo se o obvyklé řešení v případě nástupu nového soudce, poměrné množství spisů bylo
odebráno i jiným soudcům oddělení C a jednomu soudci oddělení P a Nc. Vedení soudu tímto
opatřením neřešilo v žádném případě nečinnost kárně obviněného soudce (a dalších, jimž byly
spisy odebrány), nýbrž potřebu zajistit vyřízení starých věcí.
Kárně obviněný soudce navrhl důkaz vypracováním znaleckého posudku, kterým chtěl
prokázat nemožnost plynulého vyřizování věcí u Okresního soudu v Chomutově v přiměřených
lhůtách, aniž by byly porušovány předpisy pracovního práva a zejména hygieny práce. Posudek
měl stanovit, jaký lze po soudci požadovat výkon s přihlédnutím k jeho pracovním podmínkám,
aniž by to mělo negativní vliv na jeho psychický i fyzický stav.
Na základě tohoto zadání byla kárným senátem oslovena PhDr. Z. Ž., přední odbornice
v oblasti hygieny práce, která se k možnosti podání znaleckého posudku s výše uvedeným
zadáním vyjádřila v odborném vyjádření ze dne 9. 2. 2011. K posouzení jí byly předány otázky,
zda je možné se spolehlivými závěry vypracovat znalecký posudek, který by prokázal, zda je
soudce při své činnosti dlouhodobě přetěžován a je na něho kladena taková zátěž, která vylučuje
výkon činnosti bez pochybení. Dále měla zodpovědět, zda je možno objektivně stanovit
přípustnou míru zatížení konkrétního soudce a naopak míru zatížení, která již vždy vylučuje
kvalitní výkon jeho činnosti.
PhDr. Ž. uvedla, že v oblasti psychologie práce jsou k dispozici metodiky, kterými je
hodnoceno přetížení ve skupině pracovníků stejné profese, tato metoda však byla napadnuta jako
neobjektivní, a jako závazný pokyn v metodách pracovního lékařství nebyla přijata. Přetížení u
jednotlivce nikdy v hygieně práce posuzováno nebylo a není to ani náplní psychologie práce
v hygieně práce, neboť dle názoru PhDr. Ž. nelze vycházet ze subjektivního hodnocení
pracovníka. Své odborné vyjádření uzavřela tak, že dle jejího názoru v oboru hygieny práce nelze
vypracovat znalecký posudek na míru psychického zatížení soudce, psychická pracovní zátěž je
považována za faktor nespecifický, kdy neexistuje jednoznačný vztah mezi příčinou a následkem.
Na základě těchto závěrů nebylo kárným senátem zadáno vypracování znaleckého
posudku a návrh soudce na provedení důkazu byl zamítnut.
Následně byl proveden důkaz čtením korespondence kárně obviněného soudce
s ministerstvem z let 2004, 2005 a 2007, kdy se JUDr. S. domáhal nejprve přeložení z Okresního
soudu v Chomutově k soudu se sídlem v Praze, jak mu bylo přislíbeno JUDr. R.; později žádal
alespoň vyřešení možnosti vyplacení výdajů, které mu vznikají z důvodu dojíždění, tj. náklady na
dopravu a na ubytování v Chomutově. Všechny jeho žádosti byly zamítnuty, případně na ně
nebylo reagováno.
Kárný senát vyzval v přípravném řízení předsedu okresního soudu k vypracování
pracovního hodnocení kárně obviněného soudce. Ten v podání ze dne 17. 8. 2009 konstatoval,
že se JUDr. S. po nástupu do justice od 2. 1. 2004 velmi rychle zapracoval, zvládl veškerou
soudní agendu na oddělení C. K nařízeným jednáním vždy přistupuje svědomitě a je řádně
připraven, nikdy nebyly vzneseny připomínky ke způsobu vedení soudních jednání.
Jeho rozhodnutí jsou kvalitní, vypracovává je v zákonných lhůtách. Velmi brzy si osvojil
i techniku soudcovské práce, i po podání kárné žaloby má aktivní přístup k plnění
svých povinností, k častým prověrkám přistupuje zodpovědně. Na pracovišti má dobré vztahy
s ostatními, je otevřený, nebojí se vyslovit i nepopulární názory. Od počátku působení
na Okresním soudě v Chomutově předpokládal, že bude po tříletém působení zde přeložen
do Prahy, kde má rodinu, což mu mělo být přislíbeno ministrem spravedlnosti. Svého přeložení
do Prahy však nedocílil. JUDr. S. se po celou dobu svého působení u soudu podílel na snižování
počtu starých věcí, při jeho nástupu mu bylo přiděleno 711 spisů, jejichž počet, včetně vyřizování
běžného nápadu, výrazně redukoval.
Veřejný ochránce práv na žádost k podání vyjádření ohledně jemu známých skutečností
o situaci na Okresním soudě v Chomutově uvedl, že se poměry na tomto soudě zabýval
na základě několika stížností. Nepříznivá personální situace u tohoto soudu je mu známa,
dle jeho poznatků jsou průtahy u Okresního soudu v Chomutově běžné. Tento stav považuje
za důsledek dlouhodobých organizačních nedostatků, za které nejsou přímo odpovědné
orgány státní správy okresního soudu (tj. vedení), a tím méně jednotliví soudci.
Přesto upozorňuje, že tento stav není možno považovat za standardní, stížnosti účastníků
na průtahy jsou odůvodněné.
Ve zprávě o šetření ze dne 11. 11. 2003, sp. zn. 887/2001/VOP/HV dospěl Veřejný
ochránce práv k závěru, že objektivní příčina nečinnosti v řízení vedeného u Okresního soudu
v Chomutově spočívá v nedostatku soudců u zdejšího soudu. Soudci za daných podmínek
nemohli projednat věci v přiměřených lhůtách. Při úvahách o míře zodpovědnosti za průtahy
v řízeních u tohoto soudu dospěl Veřejný ochránce práv k závěru, že předseda okresního soudu
by za dané průtahy nesl odpovědnost v případě, kdyby vytvořil špatný rozvrh práce. Extrémní
prodlevy v řízeních u tohoto soudu jsou však způsobeny fungováním systému přidělování
soudců, který je v kompetenci Ministerstva spravedlnosti. Přestože ze strany ministerstva jsou
snahy situaci řešit, nelze dospět k jinému závěru, že k neodůvodněným průtahům u Okresního
soudu v Chomutově dochází v důsledku špatné státní správy Ministerstva spravedlnosti.
Ministerstvo bylo upozorňováno předsedou soudu na nedostatek soudců, přesto nezajistilo
jejich dostatečný počet od roku 1992.
V závěru dokazování byl konstatován obsah dopisu soudců civilního oddělení Okresního
soudu v Chomutově ze dne 10. 5. 2011, kteří vyjádřili kárně obviněnému soudci podporu
a upozornili na nestandardní situaci na tomto soudě. Vyslovili zde své přesvědčení, že průtahy
vytýkané obviněnému soudci nebyly způsobeny jeho přístupem k plnění pracovních povinností,
nýbrž objektivními podmínkami existujícími u Okresního soudu v Chomutově. Dle jejich názoru
není možno při objemu věcí, které mají přidělené k rozhodnutí, efektivně pracovat se všemi
věcmi, tj. plynule. Zákonitě proto dochází k průtahům ve většině spisů, s nimiž soudce aktuálně
nepracuje. Dle zkušeností soudců je možné a reálné efektivně provádět úkony maximálně ve 150
– 200 spisech zároveň. JUDr. S. byl ochoten dočasně nastoupit k výkonu funkce soudce
na chomutovském soudě a pomoci s vyřízením nedodělků. Již osmým rokem pracuje mimo
své bydliště a rodinné zázemí, což se samozřejmě negativně projevuje na jeho duševní pohodě,
navíc to znamená zvýšené finanční náklady spojené s ubytováním a dopravou. Přesto na zdejším
soudě zůstal, což soudci hodnotí jako důkaz jeho profesních a osobnostních kvalit. Kolegové
oceňují jeho právní znalosti, ale zejména i lidskost. Žádají kárný senát o rozlišení,
zda jsou vytýkané průtahy projevem nedostatečné práce soudce nebo logickým důsledkem
dlouhodobě nepříznivého a neřešeného personálního stavu u zdejšího soudu, který byl kárným
senátem Nejvyššího správního soudu zmíněn v rozhodnutí pod sp. zn. 13 Kss 4/2009.
Žádný z účastníků nenavrhl provedení dalších důkazů a dokazování bylo tímto ukončeno.
IV. Vyhodnocení věci kárným senátem
Kárný senát zhodnotil skutečnosti vyplývající z provedených důkazů, porovnal
je s tvrzením navrhovatele a vyjádřením kárně obviněného soudce a dospěl k následujícím
závěrům:
Kárně obviněnému soudci bylo navrhovatelem vytýkáno zaviněné porušení povinností
soudce dle §87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích. Svým jednáním měl ohrozit důvěru
v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů, neboť v rozporu s povinností
uloženou §79 odst. 1 téhož zákona nerozhodoval v přiměřených lhůtách bez průtahů.
V projednávané věci nebylo sporu o tom, že v navrhovatelem uvedených věcech skutečně došlo
k významným průtahům v řízení. Stěžejní otázkou pro posouzení však bylo,
zda k těmto průtahům došlo v důsledku porušení povinností kárně obviněného soudce,
neboť pouze taková nečinnost může být shledána kárným proviněním ve smyslu §87 odst. 1
zákona o soudech a soudcích.
V řízení bylo prokázáno, že kárně obviněný soudce v období, kdy mělo dojít ke kárnému
provinění, rozhodoval plynule a bez průtahů dlouhodobě podstatně více věcí, než je v průměru
stanoveno pomocnou normou Ministerstva spravedlnosti. Navrhovatel netvrdil, a v řízení nebylo
zjištěno nic, co by nasvědčovalo tomu, že by kárně obviněný soudce tohoto výkonu dosahoval
jinak, než řádným výkonem své činnosti, tj. například rozhodováním pouze jednodušších věcí,
atd. Bylo naopak zcela jednoznačně prokázáno, že soudce měl v období, kdy došlo k vytýkaným
průtahům, přiděleno k rozhodnutí takové množství věcí, které již vylučovalo možnost vyřizovat
je všechny plynule v přiměřené lhůtě. Dle názoru kárného senátu nelze explicitně a s obecnou
platností kvantifikovat, jaké množství přidělených spisů lze ještě vyřídit bez nutnosti vzniku
průtahů a jaké již nikoliv. Při tomto posouzení je velmi mnoho podstatných proměnných faktorů,
které je třeba vždy posoudit individuálně. Jedná se jednak o skutečnosti týkající se druhu
přidělované agendy – např. stáří přidělených věcí, jejich složitost, specializace, poměr věcí
s přednostním vyřízením, kombinace s jiným druhem agendy, atd., a dále o podmínky,
za nichž soudce pracuje – např. zajištění potřebného počtu administrativního aparátu, možnost
spolupráce s vyšším soudním úředníkem, přidělení asistenta, atd. Tyto skutečnosti musí být vždy
vyhodnoceny v celkovém souhrnu a za přihlédnutí k případným dalším faktorům, které mohou
být pro činnost soudce relevantní (zdravotní stav, osobní zátěž, atd.). Ostatně podobný závěr
vyslovila PhDr. Židková ve svém odborném vyjádření.
V projednávané věci však bylo provedenými důkazy prokázáno, že kárně obviněnému
soudci nebyly dlouhodobě, a ani v předmětném časovém období, kdy došlo dle navrhovatele
k průtahům, vytvořeny podmínky, aby mohl pracovat se všemi jemu přidělenými spisy a činit
v nich potřebné úkony bez průtahů. Kárně obviněný soudce pracovala od nástupu na soud
neustále v řádu s několika sty věcmi civilní agendy, dále mu byly přidělovány opět v řádu stovek
věcí věci vyplývající z činnosti soukromých exekutorů s nutností přednostního vyřízení.
I přes pravidelné a podstatné překračování normy stanovené ministerstvem pro jím vyřizovanou
agendu nemohl vlastními silami dosáhnout snížení počtu přidělených věcí na takový objem,
u něhož by bylo možné činit ve všech spisech potřebné úkony tak, aby v žádném
z nich nedocházelo k bezdůvodné nečinnosti. Kárný senát se neztotožnil s tvrzením
navrhovatele, že i za těchto okolností je soudce za zjištěné průtahy odpovědný
a lze mu za jejich vznik přičítat zavinění.
Není v pravomoci kárného senátu určovat, kdo je za výše popsanou situaci v senátu kárně
obviněného soudce a potažmo na celém Okresním soudě v Chomutově zodpovědný. Lze pouze
konstatovat, že ministerstvo spravedlnosti bylo jako ústřední orgán státní správy vedením
chomutovského soudu pravidelně informováno o tom, že zde nejsou vytvořeny podmínky
pro plynulé vyřizování agendy a že počet 30 soudců, který pro tento soud stanovilo ministerstvo,
může zvládnout rozhodovat bez průtahů pouze běžný nápad, nikoliv nedodělky starých věcí
v řádech tisíců. V projednávané věci bylo povinností kárného senátu pojmenovat příčinu vzniku
průtahů, jak je uvedeno v předchozím odstavci, a určit, zda je za tuto příčinu zodpovědný kárně
obviněný soudce. K tomu lze zcela spolehlivě konstatovat, že nikoliv. Z důkazů provedených
v řízení bylo zjištěno, že velké množství věcí přidělených k rozhodnutí kárně obviněnému soudci
bylo způsobeno dlouhodobým nedostatkem soudců na tomto soudě v devadesátých letech
dvacátého století. Z tohoto důvodu bylo nutno stávajícím soudcům přidělovat k rozhodnutí
daleko vyšší počet věcí, nežli mohli průběžně vyřizovat. V důsledku toho se nahromadil velký
počet neskončených věcí, který nemohl být vyřízen soudci působícími na tomto soudě.
Tato skutečnost byla mezi účastníky nesporná – konstatoval ji jak bývalý i současný předseda
chomutovského okresního soudu, zde působící soudci, Veřejný ochránce práv,
tak i sám navrhovatel.
Navrhovatel tuto situaci připustil, uvedl však, že vytvořil dostatečné podmínky
pro to, aby soud byl dostatečně obsazen. Dle jeho názoru jím poskytnuté prostředky
nedostatečně využil předseda krajského soudu, potažmo předseda dotyčného okresního soudu.
Z hlediska odpovědnosti kárně obviněného soudce za vytýkanou nečinnost však tyto skutečnosti
nejsou relevantní. Z uvedeného tvrzení navrhovatele je naopak zřejmé, že stav znemožňující
plynulé vyřizování věcí byl vyvolán selháním na straně státní správy soudů – ať již na jakékoliv
straně a úrovni této správy - a nikoliv osobním selháním soudce přiděleného k Okresnímu soudu
v Chomutově, který nemá na početní stav soudců, administrativního aparátu a vůbec materiálních
pracovních podmínek žádný vliv. Uvedené skutečnosti byly zjištěny z řádně provedených důkazů,
navrhovatel žádný z nich nezpochybnil, nenavrhl žádné další důkazy k prokázání jiného
skutkového stavu.
Kárný senát proto po vyhodnocení všech zjištěných skutečností dospěl k závěru,
že přestože k průtahům v navrhovatelem uvedených věcech došlo, nelze příčinu jejich vzniku
přičítat zavinění kárně obviněného soudce. V řízení bylo naopak zjištěno, že JUDr. S. ke své práci
přistupuje zodpovědně, výsledky jeho činnosti nelze kvalitativně ani kvantitativně zpochybnit.
Tento závěr je v souladu s konstantní judikaturou kárných senátů, lze odkázat např. na
rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ve věci sp. zn. 1 Ds 9/2007 (na které poukázala i kárně
obviněná soudkyně ve svém návrhu), dle něhož: „zaviněné porušení povinnosti kárně stíhaného soudce a
jím zaviněnou nečinnost nelze spatřovat v průběhu období, během něhož oddělení, pod nějž spadá kárně stíhaný
soudce, nebylo personálně dostatečně obsazené, a to i z hlediska počtu vyšších soudních úředníků a přes vysoký
nápad věcí. Zaviněné porušení povinnosti soudce lze vzít v potaz až v okamžiku, kdy se situace personálně
stabilizovala, neboť do té doby nebylo v silách soudce soustavně ve všech jemu přidělených věcech pracovat“.
Navrhovatelem uvedený skutek není kárným proviněním ve smyslu §87 odst. 1 zákona
o soudech a soudcích. Kárně obviněná soudkyně byla dle §19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb.
z tohoto skutku zproštěna.
Poučení: Odvolání proti rozhodnutí v kárném řízení není přípustné.
V Brně dne 18. května 2011
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně kárného senátu