ECLI:CZ:NS:2001:11.ND.55.2001.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud nadřízený rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Karla Hasche a JUDr. Stanislava Rizmana ve věci řízení o dědictví po E. Š., roz. N., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 2 D 902/2000, o návrhu účastnice řízení J. B., zastoupené Ing. T. B., na přikázání věci Okresnímu soudu v Ostravě z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. takto:
Návrh na přikázání věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 2 D 902/2000 Okresnímu soudu v Ostravě se z a m í t á .
Odůvodnění:
Obvodním soudem pro Prahu 2 jako soudem věcně a místně příslušným je pod sp. zn. 2 D 902/2000 vedeno řízení o dědictví po zemřelé E. Š., roz. N. Z dosavadních výsledků řízení vyplývá, že jedinou účastnicí řízení je jen dcera zůstavitelky J. B.
Dne 19. 2. 2001 byl Nejvyššímu soudu České republiky předložen Obvodním soudem pro Prahu 2 návrh účastnice řízení označený jako "žádost o přeložení dědického řízení do Ostravy", jenž je svým obsahem návrhem na přikázání věci Okresnímu soudu v Ostravě z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř.
Účastnice návrh odůvodnila pouze tvrzením, že je jedinou dědičkou zůstavitelky a má trvalé bydliště v O.-P.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 o. s. ř.) návrh projednal a shledal, že v posuzovaném případě nejsou dány zákonné podmínky pro přikázání věci.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Důvody vhodnosti mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků a jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ust. zák. č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.
Samotná okolnost, že účastník řízení má bydliště mimo obvod působnosti příslušného soudu, není natolik výjimečná, aby v ní bylo možno bez dalšího spatřovat důvod k přikázání věci, zvláště když není z ničeho zřejmé, že účastník řízení se nemůže pro nějaké závažné důvody dostavit k jednání u příslušného soudu. J. B. v návrhu na přikázání věci žádné takové důvody ani neuvedla. Bez významu není ani to, že pokud se nic nezmění nic na skutečnosti, že J. B. přichází v úvahu jako jediná dědička, a pokud ji soud potvrdí nabytí dědictví, může tak učinit podle §175j o. s. ř. rozhodnutím bez jednání.
Nejvyšší soud tedy neshledal žádné konkrétní okolnosti, které by odůvodňovaly přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. a proto návrh zamítl.
Pro úplnost se dodává, že toto rozhodnutí Nejvyššího soudu nebrání v opětovném podání návrhu (podnětu) na přikázání věci, pakliže se změní procesní situace či nastanou nové závažné okolnosti odůvodňující takový postup.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. února 2001
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík