ECLI:CZ:NSS:2007:2.AS.15.2007
sp. zn. 2 As 15/2007 - 52
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce F. K.,
zastoupeného Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem, se sídlem Hradec Králové, Komenského
241, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 4, Nám. Hrdinů 4, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2006,
č. j. 5 Ca 224/2006 - 25,
takto:
I. Kasační stížnost směřující proti výroku usnesení o nevyhovění žádosti o prominutí
zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku se zamítá .
II. Kasační stížnost směřující proti výroku usnesení o vrácení soudního poplatku
se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce jako stěžovatel včas podanou kasační stížností napadl shora uvedené usnesení
městského soudu, a to v obou jeho výrocích, přičemž prvním výrokem nebylo vyhověno jeho
žádosti o prominutí zmeškání lhůty stanovené k zaplacení soudního poplatku a druhým bylo
rozhodnuto o vrácení soudní poplatku.
Stěžovatel podal žalobu (doručenou soudu dne 28. 7. 2006) proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 26. 5. 2006, č.j. VS-1067/51/2-2002, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno
rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 25. 11. 2005, č. j. 518/ORG/2004
o nevyhovění žádosti o vydání osvědčení o státním občanství. Dne 23. 8. 2006 byl žalobce
vyzván k doložení opisu napadeného správního rozhodnutí, a dále samostatným usnesením
k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě 3 dnů od doručení výzvy. Usnesení obsahovalo
poučení o následku nezaplacení poplatku ve lhůtě – zastavení řízení. Obě výzvy byly
doručovány společně zástupci žalobce a doručeny byly dne 28. 8. 2006. Dne 6. 9. 2006 byl
soudu doručen vyžádaný opis správního rozhodnutí. Dne 30. 10. 2006 městský soud řízení
o žalobě zastavil pro nezaplacení soudního poplatku a toto rozhodnutí nabylo právní moci dne
10. 11. 2006. Dne 16. 11. 2006 pak byl zástupcem žalobce zaslán soudní poplatek v kolcích a
dne 27. 11. 2006 pak bylo soudu doručeno podání obsahující žádost o prominutí zmeškání
lhůty stanovené k zaplacení soudního poplatku. V ní bylo uvedeno, že zástupce žalobce byl
od 26. 8. 2006 do 6. 10. 2006 hospitalizován a dosud je v pracovní neschopnosti. V době jeho
nepřítomnosti se jeho manželka, která není právničkou, snažila vyřizovat došlou poštu, ovšem
není jí znám význam a důležitost celé řady úkonů, které bylo třeba zajistit. Z toho důvodu
byla úhrada poplatku provedena opožděně. Žádost doplnil lékařskou zprávou ze dne
15. 11. 2006 o pracovní neschopnosti trvající od začátku srpna dosud s opakovanými
hospitalizacemi. Na to soud vydal usnesení napadené kasační stížností.
Městský soud v tomto usnesení vyšel z názoru, že žalobce byl řádně vyzván k zaplacení
soudního poplatku, a protože tak ve lhůtě neučinil, bylo řízení dne 30. 10. 2006 zastaveno.
Žalobce požádal o prominutí lhůty z důvodů hospitalizace a další pracovní neschopnosti jeho
právního zástupce až po právní moci usnesení o zastavení řízení, které již není možno zrušit.
Z toho důvodu soud považuje za nemožné vyhovět žádosti o prominuté zmeškané lhůty.
Současně rozhodl o vrácení soudního poplatku opožděně uhrazeného.
Stěžovatel v kasační stížnosti výslovně uplatňuje důvod uvedený v §103 odst. 1
písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“) a namítá nezákonnost
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky městským soudem.
Stěžovatel městskému soudu konkrétně vytýká, že nevyhověl žádosti o prominutí
zmeškání lhůty, aniž se zabýval jejími důvody. Podle §5 soudního řádu správního (poznámka
soudu: stěžovatel má zřejmě na mysli ust. §40 odst. 5 s. ř. s.) může předseda senátu
z vážných důvodů prominout lhůtu k provedení úkonu, nestanoví-li zákon jinak. V daném
případě žádný zákon nestanoví, že by v případě lhůty k zaplacení soudního poplatku bylo
prominutí zmeškání lhůty vyloučeno. Ostatně ani soud na žádný takový zákon neodkazuje.
Proto stěžovatel považuje za správný závěr, že prominutí možné je. Z těchto důvodů navrhuje
zrušení usnesení městského soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dne 23. 4. 2007 předložil zástupce stěžovatele Nejvyššímu správnímu soudu rozhodnutí
ministra vnitra ze dne 26. 3. 2007, č.j. VS-116/RK/3-2005, jímž byla zrušena část rozhodnutí
žalovaného ze dne 4. 2. 2004, č.j. VS-1067/51/2-2002, označující osvědčení o státním
občanství České republiky vydané dne 13. 7. 2001 Úřadem městské části Praha 1 za nicotné.
K tomu uvedl, že z tohoto důvodu je třeba považovat celé řízení vedené před Krajským
úřadem Ústeckého kraje za zmatečné.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal přípustnost kasační stížnosti. Ta směřuje proti
oběma výrokům napadeného usnesení, přičemž druhým výrokem bylo rozhodnuto o vrácení
opožděně zaplaceného soudního poplatku. Přitom se nejedná o výrok odvozený od prvého
výroku, ale o samostatné rozhodnutí, mající základ v tom, že po zastavení řízení stěžovatel
uhradil poplatek, aniž k tomu byl v té době povinen. Městský soud tak v napadeném usnesení
spojil rozhodnutí o dvou samostatných věcech – o podané žádosti prominutí zmeškání lhůty
a o vrácení poplatku po zániku poplatkové povinnosti, která nastala nezávisle na podané
žádosti a jejím vyřízení. Rozhodnutí o vrácení soudního poplatku je sice rozhodnutím
ve smyslu §102 s. ř. s., ovšem jedná se o rozhodnutí o nákladech řízení (k tomu srovnej
usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2007, č. j. 8 As 25/2006 - 144, dostupné
na www.nssoud.cz.). Proti rozhodnutí o nákladech řízení je ovšem kasační stížnost
nepřípustná podle §104 odst. 4 s. ř. s. Proto byla kasační stížnost směřující proti tomuto
výroku podle §46 odst. 1 písm. d), §120 s. ř. s. odmítnuta.
Kasační stížnost směřující proti výroku o nevyhovění žádosti o prominutí zmeškání
lhůty k zaplacení soudního poplatku shledal Nejvyšší správní soud přípustnou. I když toto
rozhodnutí má vztah k soudnímu poplatku, nejedná se o rozhodnutí o nákladech řízení.
Prominutí lhůty, byť k zaplacení soudního poplatku, v daném případě má však vliv
na posouzení, zda žalobci nebyl odepřen přístup k soudu. Tato kasační stížnost tak má stejný
význam, jako v případě rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku,
která byla judikaturou uznána přípustnou (srovnej např. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 8. 9. 2005, č.j. Na 225/2005-110, zveřejněné pod č. 765/2006 Sb. NSS). Nejvyšší
správní soud dále přihlížel k tomu, že v daném případě rozhodnutí o žádosti nepředcházelo
konečnému rozhodnutí o žalobě (což je rozhodnutí o zastavení řízení), které mohlo být
v kasačním řízení zkoumáno, byla-li by kasační stížnost podána. Stěžovatel zde brojí proti
rozhodnutí vydanému až po pravomocném zastavení řízení a městský soud také vycházel
z toho, že o žádosti o prominutí zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku nebylo možno
vůbec rozhodnout poté, co řízení bylo zastaveno a poplatková povinnost zanikla. Stěžovatel
je zřejmě názoru opačného.
Tvrdí-li ovšem stěžovatel, že zde může být dán kasační důvod podle §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s., nelze mu přisvědčit. Podle tohoto ustanovení lze totiž namítat nezákonnost
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, čímž
se rozumí posouzení aplikace hmotného práva v přezkoumávané věci. Tím se ovšem městský
soud v daném případě vůbec nezabýval a ani nemohl. Měl-li při rozhodnutí o podané žádosti
vážit její důvody a neučinil tak, bylo by v tom možno shledat jedině jinou vadu v řízení před
soudem ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Nesprávné podřazení kasačních důvodů
stěžovatelem však pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti není rozhodné.
V mezích důvodů kasační stížnosti ji Nejvyšší správní soud správní soud přezkoumal.
Žaloba byla podána, aniž byl současně uhrazen soudní poplatek. Přitom soudní poplatek
je povinen žalobce zaplatit již při podání žaloby, a splnění poplatkové povinnosti není vázáno
na výzvu soudu - §4 odst. 1 písm. a), §7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích. Nebyl-li poplatek takto zaplacen, pak soud podle §9 odst. 1 zákona o soudních
poplatcích vyzve poplatníka k zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí lhůty
řízení zastaví. Tak se také v daném případě stalo.
Soudní řád správní typy lhůt výslovně nedefinuje, není proto důvodu přiznávat jim
jiný charakter a význam, než činí občanský soudní řád. Ten rozlišuje lhůtu soudcovskou
a lhůtu zákonnou (§57); lhůta k zaplacení soudního poplatku je lhůtou soudcovskou. Podle
§40 odst. 5 s. ř. s. nestanoví-li zákon jinak, může předseda senátu z vážných omluvitelných
důvodů na žádost zmeškání lhůty k provedení úkonu prominout. Žádost je třeba podat do dvou
týdnů po odpadnutí překážky a je třeba s ní spojit zmeškaný úkon. Lhůtu určenou soudem
může obdobně předseda senátu také prodloužit. Ze znění tohoto ustanovení plyne, že u lhůty
soudcovské soudní řád správní připouští jak možnost jejího prodloužení, tak i možnost
prominutí zmeškání.
Prominutí zmeškání lhůty logicky přichází v úvahu jen tam, kde dosud běží řízení,
v němž měl být úkon proveden. Z toho hlediska by se předmětná žádost jevila vyloučenou.
Jednalo se ovšem o zaplacení soudního poplatku, kde zákon o soudních poplatcích disponuje
specifickou úpravou. Ust. §9 odst. 7 zákona soudních poplatcích totiž zaplacení soudního
poplatku i po zastavení řízení připouští. Ve věcech správního soudnictví však jen, pokud je
poplatek zaplacen dříve, než usnesení o zastavení řízení nabylo právní moci. V daném případě
se tomu tak nestalo. Rozhodnutí o zastavení řízení nabylo právní moci a tím ze zákona
poplatková povinnost zanikla. Zanikla-li poplatková povinnost, nepřichází vůbec v úvahu
prominutí zmeškání lhůty určené soudem k zaplacení soudního poplatku. Právní posouzení
žádosti městským soudem proto bylo správné.
Městský soud za takové situace nemohl přihlížet k důvodům, pro které byla lhůta
zmeškána, neboť vyhovění žádosti bylo vyloučeno. Městskému soudu nelze ani vytýkat,
že by postupoval jakkoliv účelově. Je třeba připomenout, že poplatková povinnost
se v případě správního soudnictví váže přímo k podání žaloby, výše soudního poplatku
je jednoznačně a výslovně zákonem stanovena. Lhůta soudem stanovená k dodatečné úhradě
soudního poplatku byla sice krátká, ovšem s ohledem na to, že poplatek má být uhrazen při
podání žaloby, odpovídající a nikoliv nereálná. Soud pak přistoupil k zastavení řízení
až po dvou měsících od doručení výzvy; přitom následně po jejím doručení bylo jiné současně
doručené výzvě zástupcem stěžovatele vyhověno. Stejně tak nelze přihlížet ke skutečnosti,
že tento postup byl důsledkem vyřizování agendy advokátovou manželkou bez právnického
vzdělání - je věcí odpovědného přístupu advokáta ke klientovi, by zajistil provedení
nezbytných úkonů právní pomoci i pro případ nenadálého znemožnění řádného zastupování
(§26 odst. 2, §27 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii) a aby takovou situaci procesně
odpovídajícím způsobem řešil.
Poukázal-li stěžovatel dodatečně na rozhodnutí ministra vnitra, které soudu současně
předložil, nemá to na toto kasační řízení žádný vliv a je věcí stěžovatele, jaké právní kroky
z toho vyvodí.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že Městský soud v Praze rozhodl o žádosti
o prominutí zmeškání lhůty v souladu se zákonem a v řízení neshledal vady namítané
v kasační stížnosti. Proto kasační stížnost v této části jako nedůvodnou zamítl
(§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatel neměl v tomto přezkumném soudním řízení úspěch, podle §60 odst. 1,
§120 s. ř. s. nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému v tomto řízení žádné náklady
nevznikly, a proto nepřichází v úvahu jejich přiznání.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. července 2007
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu