ECLI:CZ:NSS:2005:2.AZS.134.2005
sp. zn. 2 Azs 134/2005 - 43
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: Y. R.,
zastoupeného JUDr. Stanislavem Stunou, advokátem se sídlem Počernická 3225/2c, 100 00
Praha 10, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3,
pošt. schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 10. 3. 2005, č. j. 24 Az 310/2004 - 23,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení
shora označeného rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 15. 4. 2004, č. j. OAM-6369/VL-07-HA14-2003.
Tímto správním rozhodnutím mu nebyl udělen azyl podle §12, §13 a §13 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a současně bylo rozhodnuto,
že se na něho nevztahuje překážka vycestování podle §91 téhož zákona.
Stěžovatel nesouhlasil se závěrem krajského soudu, že nebyl pronásledován z azylově
relevantních důvodů, a že proto žalovaný rozhodl správně, pokud dospěl k závěru, že není
důvodu stěžovateli azyl poskytnout. Navrhl zrušit rozsudek krajského soudu a vrátit mu věc
k dalšímu řízení.
Podle stěžovatele k jeho pronásledování z azylově relevantních důvodů došlo.
Stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že byl pronásledován mafií, která má vazby na státní moc
a je jí (touto mocí) trpěna, neboť zastával politický postoj priority svobodného podnikání
a odmítl se jakémukoli vydírání podrobit. V zemi původu mu však podle jeho slov nebyla
poskytnuta žádná právní ochrana ze strany státu a mafii naopak bylo umožněno jej dále
beztrestně vydírat. Z toho podle stěžovatele jasně vyplývá, že měl odůvodněný strach
z pronásledování z důvodu zastávání určitých politických názorů.
Dále stěžovatel poukázal na to, že krajský soud zcela pominul fakt, že stěžovatel byl
mnohonásobným bitím do hlavy prakticky připraven o zrak a v současné době je téměř slepý.
Na tuto skutečnost stěžovatel podle svých slov poukazoval a v řízení o kasační stížnosti
ji doložil kopií lékařské zprávy. Jeho důvody jsou podle jeho názoru hodny zvláštního zřetele,
takže je jasně kvalifikován pro udělení humanitárního azylu.
Současně stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti i žádosti o její odkladný účinek. Měl za to,
že on sám i krajský soud rozhodli po skutkové i právní stránce správně. Stran námitky,
že by u stěžovatele měly být dány důvody pro poskytnutí humanitárního azylu, žalovaný
uvedl, že v souladu s judikaturou správních soudů je nutno považovat humanitární azyl
za výjimečný institut, kterým nelze řešit snahu o získání pobytu v ČR. Azyl není univerzálním
nástrojem pro poskytnutí ochrany před bezprávím, třeba i surovým, hrubým a těžce
postihujícím jednotlivce nebo i celé skupiny obyvatel. Důvody pro poskytnutí azylu jsou
podle žalovaného přesně a poměrně úzce vymezeny a nepokrývají celou škálu porušení
lidských práv.
Podle §104 odst. 4 in fine zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) kasační stížnost není přípustná, opírá-li se o důvody,
které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno,
ač tak učinit mohl. Podle §103 odst. 1, 2 s. ř. s. je kasační stížnost přípustná jen z důvodů
tam taxativně vymezených, jež jsou svojí povahou vždy důvody právními, jakkoli často mají
za základ spor o zjišťování či hodnocení skutkových okolností nebo jiné skutkové námitky.
Podle §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. žaloba proti rozhodnutí správního orgánu musí obsahovat
mj. žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje
žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Ustanovení §71 odst. 1
písm. d) s. ř. s. tak žalobci ukládá povinnost uvést v žalobě konkrétní (tj. ve vztahu k žalobci
a k projednávané věci individualizovaná) skutková tvrzení doprovázená (v témže smyslu)
konkrétní právní argumentací, z nichž plyne, z jakých důvodů považuje žalobce napadené
výroky správního rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné (srov. k tomu obdobné závěry,
vyslovené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2004,
č. j. 4 Azs 149/2004 - 52, zveřejněném pod číslem 488/2005 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu, v nepublikovaném usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
24. 11. 2004, č. j. 1 Afs 47/2004 - 74, či v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
13. 4. 2004, č. j. 3 Azs 18/2004 - 37, zveřejněném pod č. 312/2004 Sbírky rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu; z klasické starší judikatury viz např. usnesení Vrchního soudu
v Praze ze dne 19. 1. 1993, č. j. 6 A 85/92 - 5, publikované ve Správním právu č. 1/1994,
str. 28). Žalobce je tedy povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů,
úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání
napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj
právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti.
Ustanovení §104 odst. 4 in fine s. ř. s. brání tomu, aby stěžovatel v kasační stížnosti
uplatňoval jiné právní důvody, než které uplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má
být přezkoumáváno, ač tak učinit mohl; takové námitky jsou nepřípustné (viz rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2004, č. j. 1 Azs 34/2004 - 49, zveřejněný
pod č. 419/2004 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu). Pojem „důvody“, užitý
v ustanovení §104 odst. 4 in fine s. ř. s., které navazuje na ustanovení §103 s. ř. s.,
tak v případě kasačních stížností proti rozhodnutím krajských soudů o žalobách
proti rozhodnutí správního orgánu zřetelně odkazuje na tentýž pojem užitý v §71 odst. 1
písm. d) s. ř. s. při formulaci toho, jaký obsah mají mít žalobní body žaloby proti rozhodnutí
správního orgánu, a vede k jednoznačnému závěru, že v řízení o kasační stížnosti
jsou zásadně nepřípustné jiné důvody než ty, které se opírají o skutkové a právní důvody
uvedené v žalobě (skutkové důvody, tj. relativně ucelená tvrzení o podstatných rysech
skutkového stavu, jenž je základem určité právní výtky, nelze směšovat s uplatňováním
skutečností před soudem, tedy s přednášením tvrzení o jednotlivostech či dílčích skutkových
aspektech skutkových důvodů nebo jiných rozhodných skutkových okolností - zákaz
uplatnění skutkových novot v řízení o kasační stížnosti je, zejména vzhledem k tomu,
že krajský soud jedná ve správním soudnictví v plné jurisdikci, upraven v §109 odst. 4 s. ř. s.;
viz k tomu již zmíněný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2004,
č. j. 1 Azs 34/2004 - 49, zveřejněný pod č. 419/2004 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu). Důvody kasační stížnosti tedy lze opřít jen o takové konkrétní právní či skutkové
důvody, jež byly v řízení před krajským soudem přípustně uplatněny (viz §71 odst. 2 věta
třetí s. ř. s.), a tedy alespoň v základních rysech v žalobních bodech obsažených v žalobě
či jejím včasném rozšíření formulovány a případně dále (i po uplynutí lhůty k podání
či rozšíření žaloby) upřesněny či podrobněji rozvedeny, aniž by tím byly rozšiřovány; to platí
jen za předpokladu, že uvedené právní či skutkové důvody stěžovatel mohl v žalobě či jejím
včasném rozšíření uplatnit. (srov.nepublikované usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
12. 1. 2005, č. j. 7 Azs 329/2004 - 48).
Stěžovatel ovšem podal v bodu III. své žaloby ze dne 5. 5. 2003 výčet různých
ustanovení zákona, a sice zákona č. 71/1967 Sb. o správním řízení (správní řád), ve znění
pozdějších předpisů, a zákona o azylu, která měl žalovaný podle jeho názoru porušit.
Spolu s tímto výčtem citoval stěžovatel podstatný obsah těchto ustanovení, a to tak,
že informaci o textu ustanovení jazykově formuloval ve vztahu ke své osobě [např. uvedl:
„odůvodnění napadeného rozhodnutí mě nepřesvědčilo o jeho správnosti“ či „správní orgán
(…) nevedl azylové řízení tak, aby posílil moji důvěru ve správnost jeho rozhodování,
a napadené rozhodnutí nepovažuji za přesvědčivé“]. V takto formulované žalobě absentují
jakákoli konkrétní skutková tvrzení o nezákonnostech - ve skutečnosti se jedná toliko
o citace určitých ustanovení zákona. V žalobě rovněž chybí konkrétní právní výtky; chybí
tam tedy i ty zcela konkrétní právní výtky, které stěžovatel formuloval v kasační stížnosti:
Žaloba postrádá byť i jen v náznacích formulovaný poukaz na to, že pronásledování
stěžovatele mafií, která má vazby na státní moc a je jí trpěna, za politický postoj priority
svobodného podnikání a za odmítnutí se jakémukoli vydírání podrobit, přičemž stěžovateli
v zemi původu nebyla poskytnuta žádná právní ochrana ze strany státu a mafii naopak
bylo umožněno jej dále beztrestně vydírat, představuje důvod pro poskytnutí azylu
podle §12 zákona o azylu. V žalobě rovněž není obsažen ani v hrubých rysech poukaz na to,
že skutečnost, že mnohonásobným bitím do hlavy došlo k poškození zraku stěžovatele,
zakládá důvod pro poskytnutí humanitárního azylu. Obě uvedené výtky stěžovatel v žalobě
mohl jako žalobní body formulovat, neboť mu byly již v době podání žaloby známy všechny
skutkové okolnosti, na nichž jsou tyto právní výtky založeny - o těchto skutkových
okolnostech stěžovatel hovořil již v pohovoru k žádosti o azyl. I právní úprava důvodů
pro poskytnutí azylu, jakož i relevantní judikatura byly v době podání žaloby i v době podání
kasační stížnosti shodné; ve správním soudnictví navíc soud zásadně při přezkoumání
správního rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době
rozhodování správního orgánu (§75 odst. 1 s. ř. s.; výjimkou by bylo, pokud by v mezidobí
mezi rozhodnutím správního orgánu a Nejvyššího správního soudu Ústavní soud shledal
aplikovatelné jednoduché právo či jeho dosavadní výklad protiústavním - viz k tomu
např. nepublikovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2004,
č. j. 7 A 48/2002 - 98).
Opírala-li se kasační stížnost výhradně o stížní důvody, které stěžovatel neuplatnil
v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl,
a neobsahovala-li jiný stížní důvod, bylo nutno ji odmítnout podle §46 odst. 1 písm. d)
a §120 s. ř. s. jako kasační stížnost nepřípustnou podle §104 odst. 4 s. ř. s.
(srov. nepublikované usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2004,
č. j. 5 Azs 67/2004 - 49).
Vzhledem k neprodlenému rozhodnutí o odmítnutí kasační stížnosti (několik týdnů
po předložení věci Nejvyššímu správnímu soudu) nerozhodoval již soud o žádosti o přiznání
odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Podle §60 odst. 3 a §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí kasační stížnosti žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. července 2005
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu