Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 15.01.1997, sp. zn. II. ÚS 229/95 [ nález / BROŽOVÁ / výz-3 ], paralelní citace: N 5/7 SbNU 35 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1997:2.US.229.95

sp. zn. II. ÚS 229/95 Nález Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě ve věci ústavní stížnosti G. K. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 9. 1995, sp. zn. 29 Ca 327/95, a proti rozhodnutí rektora Vysokého učení technického v Brně ze dne 14. 8. 1995, čj. 1538/9120/95, ve věci odvolání proti rozhodnutí děkana Fakulty podnikatelské Vysokého učení technického v Brně ze dne 3. 7. 1995, čj. 16910/95, ve spojení s rozhodnutím děkana ze dne 31. 7. 1995, čj. 038/7900/St, o nepřijetí ke studiu na vysoké škole, takto: Návrh na zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 9. 1995, sp. zn. 29 Ca 327/95, se zamítá . Návrh na zrušení rozhodnutí rektora Vysokého učení technického v Brně ze dne 14. 8. 1995, čj. 1538/9120/95, se zamítá . Odůvodnění: Návrhem podaným Ústavnímu soudu České republiky se stěžovatelka domáhala zrušení shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Brně, jímž bylo zastaveno řízení o přezkoumání rozhodnutí správního orgánu, jakož i shora uvedeného rozhodnutí rektora Vysokého učení technického v Brně, kterým byla vzhledem k formálním i věcným nejasnostem zrušena přijímací zkouška stěžovatelky ze dne 10. července 1995, a tím i rozhodnutí děkana ze dne 31. července 1995 o nepřijetí ke studiu a současně byl stěžovatelce stanoven nový termín přijímací zkoušky na den 29. srpna 1995 před komisí jmenovanou rektorem. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítala porušení základních práv a svobod vyplývajících z čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 1, čl. 33 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 13 odst. 2 písm. c) Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech a čl. 2 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Z listinných důkazů Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka byla dopisem děkana Fakulty podnikatelské Vysokého učení technického v Brně ze dne 24. května 1995 pozvána k přijímací zkoušce na den 29. 6. 1995 s možností náhradního termínu dne 10. července 1995 pro případ neúčasti na přijímací zkoušce v řádném termínu ze závažných zdravotních důvodů. Protože se stěžovatelka z přijímací zkoušky v řádném termínu omluvila doložením lékařské zprávy, vykonala přijímací zkoušku v náhradním termínu dne 10. 7. 1995. Den po přijímací zkoušce vykonané v písemné formě, tj. 11. 7. 1995, byla stěžovatelka spolu s R. K. telegramem vyzvána k ústnímu pohovoru na den 14. 7. 1995. V zápisu z jednání, které proběhlo dne 14. 7. 1995 za účasti děkana doc. K., dále doc. J., doc. R., G. K. a R. K., plyne odmítnutí obou uchazečů vykonat ústní zkoušku. Rozhodnutím děkana ze dne 3. 7. 1995, čj. 16910/95, bylo stěžovatelce sděleno, že nebyla přijata ke studiu z důvodu neprospění u přijímací zkoušky. Proti tomuto rozhodnutí podala dne 24. 7. 1995 odvolání k rektorovi Vysokého učení technického v Brně, jehož výsledkem bylo nové rozhodnutí děkana ze dne 31. 7. 1995, čj. 038/7900/St, taktéž o nepřijetí ke studiu. Také proti tomuto rozhodnutí děkana ze dne 31. 7. 1995 se stěžovatelka odvolala. Rozhodnutím napadeným ústavní stížností pak rektor Vysokého učení technického dne 14. 8. 1995, čj. 1538/9120/95, vzhledem k formálním i věcným nejasnostem zrušil její přijímací zkoušku ze dne 10. 7. 1995, a tím i rozhodnutí děkana ze dne 31. 7. 1995 a současně jí stanovil nový termín přijímací zkoušky na den 29. 8. 1995 před komisí jmenovanou rektorem. Toto rozhodnutí rektora Vysokého učení technického v Brně napadla stěžovatelka též dne 25. 8. 1995 žalobou u Krajského soudu v Brně, který usnesením ze dne 5. 9. 1995, čj. 29 Ca 327/95-13, řízení zastavil s poukazem na ustanovení §248 odst. 3 a přílohu A o.s.ř., podle níž je vyloučena možnost domáhat se, aby rozhodnutí rektora vysoké školy o odvolání do rozhodnutí děkana o otázkách přijetí či nepřijetí ke studiu na vysoké škole bylo přezkoumáváno soudem. V ústavní stížnosti stěžovatelka odkazuje zejména na obsah "Pokynů pro přijímací řízení na Fakultu podnikatelskou Vysokého učení technického v Brně na školní rok 1995/1996" (dále jen "Pokyny") schválených akademickým senátem fakulty podle §18 odst. 1 zák. č. 172/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Uvedenými Pokyny byla dle stěžovatelky stanovena písemná forma přijímacích zkoušek, eventuálně i ústních, v případě, že by na základě výsledků písemné zkoušky nebylo možno rozhodnout o přijetí potřebného počtu uchazečů, přičemž podle Pokynů jsou uchazeči přijímáni podle pořadí obdržených bodů do stanoveného počtu přijatých studentů s tím, že z pořadníku jsou vyřazeni ti uchazeči, kteří v některé dílčí zkoušce nedosáhli stanoveného minimálního počtu bodů. S poukazem na uvedená ustanovení Pokynů a skutečnost, že nebyla stěžovatelka pro nedosažení stanoveného minimálního počtu bodů v některé dílčí zkoušce vyřazena z pořadníku, a na to, že se počtem získaných bodů zařadila do stanoveného počtu uchazečů pro přijetí ke studiu, namítala porušení ústavní zásady rovnosti, a to ve spojení s čl. 33 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 13 odst. 2 písm. c) Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech a čl. 2 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Spolu s ústavní stížností byl stěžovatelkou podán i návrh na zrušení ustanovení přílohy A o.s.ř., která vylučuje možnost domáhat se, aby rozhodnutí rektora vysoké školy o odvolání do rozhodnutí děkana v otázkách přijetí či nepřijetí ke studiu na vysoké škole podle §18 odst. 2 zákona o vysokých školách bylo přezkoumáváno soudem. Ústavní soud dne 20. 11. 1995 usnesením, čj. II. ÚS 229/95-12, tento návrh odmítl jako nepřípustný vzhledem k ustanovení §35 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelce však bylo zachováno právo účastnit se jednání o dříve podaném návrhu na zrušení zákona R. K. jako vedlejší účastník. Nálezem ze dne 3. 4. 1996, sp. zn. Pl. ÚS 32/95, Ústavní soud návrh na zrušení uvedeného ustanovení přílohy A o.s.ř. zamítl. Poté bylo možno pokračovat v řízení o ústavní stížnosti. Ústavní soud si podle §42 odst. 3 a §76 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyžádal od Krajského soudu v Brně a rektora Vysokého učení technického v Brně vyjádření k předmětné ústavní stížnosti. Ve svém vyjádření ze dne 24. 5. 1996 předseda senátu Krajského soudu v Brně navrhl, aby byla ústavní stížnost zamítnuta. Odkázal na platnou právní úpravu obsaženou v ustanovení §248 odst. 3 a v příloze A o.s.ř., podle níž je vyloučena možnost domáhat se, aby rozhodnutí rektora vysoké školy o odvolání do rozhodnutí děkana v otázkách přijetí či nepřijetí ke studiu na vysoké škole bylo přezkoumáváno soudem. V této souvislosti se zcela ztotožnil se závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 3. 4. 1996, pod sp. zn. Pl. ÚS 32/95, kterým byl zamítnut návrh na zrušení uvedeného ustanovení přílohy A o.s.ř. Rektor Vysokého učení technického v Brně ve vyjádření ze dne 4. 6. 1996 zdůraznil, že rozhodnutím ze dne 14. 8. 1995, čj. 1538/9120/95, nebylo rozhodnuto o nepřijetí stěžovatelky ke studiu na vysokého škole, nýbrž "vzhledem k velké nevyváženosti" v úrovni písemného testu z jazyka a obecných znalostí ekonomiky a s ohledem na odmítnutí uchazeče akceptovat požadavek děkana na doplňující ústní zkoušku mu bylo pouze stanoveno nové datum přijímací zkoušky. Rektor Vysokého učení technického v Brně ve svém vyjádření následně konstatoval, že uchazeč se k nové přijímací zkoušce nedostavil a nevyužil tím možnosti pokračovat v zahájeném přijímacím řízení. Pokud jde o ústavní stížností napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 9. 1995, sp. zn. 29 Ca 327/95, o zastavení řízení, které je odůvodněno poukazem na ustanovení §248 odst. 3 a na přílohu A o.s.ř., Ústavní soud odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 3. 4. 1996, sp. zn. Pl. ÚS 32/95, kterým byla potvrzena ústavnost aplikovaných ustanovení krajským soudem v napadeném usnesení, v důsledku čehož nezbylo, než ústavní stížnost, opírající se o protiústavnost aplikovaných ustanovení, zamítnout. Vzhledem k tomu, že při posuzování ústavnosti napadeného rozhodnutí rektora ze dne 14. 8. 1995, čj. 1538/9120/95, II. senát dospěl k odlišnému právnímu názoru, než který vyslovil v nálezu III. senát, pod sp. zn. III. ÚS 226/95, a v němž bylo taktéž rozhodováno o ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutí rektora ze dne 14. 8. 1995, čj. 1537/9120/95, totožného obsahu, ale ohledně R. K., totiž kterým byla taktéž vzhledem k formálním i věcným nejasnostem zrušena přijímací zkouška R. K. ze dne 10. 7. 1995 a tím i rozhodnutí děkana ze dne 31. 7. 1995 o nepřijetí ke studiu a současně byl R. K. stanoven nový termín pro přijímací zkoušku na 29. 8. 1995 před komisí jmenovanou rektorem, bylo v řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky usnesením ze dne 25. 9. 1996 jednání odročeno na neurčito za účelem předložení odchylného názoru plénu Ústavního soudu. Dle ustanovení §23 in fine zák. č. 182/1993 Sb. je senát stanoviskem pléna v dalším řízení vázán. Ústavní soud pak poté, co se seznámil s obsahem spisu III. ÚS 226/95, zejména výpovědí svědka doc. ing. M. K., děkana Podnikatelské fakulty VUT v Brně, a obsahem výpovědi účastníka řízení, tj. rektora VUT v Brně, prof. P. V., a dalšími listinnými důkazy, vzal z hlediska skutkového za prokázáno, že oba stěžovatelé v důsledku předložených lékařských potvrzení vykonali přijímací zkoušku v náhradním termínu 10. 7. 1995. V této písemné zkoušce dosáhli oba diametrálně odlišných výsledků, neboť pokud jde o zkoušku jazykovou, kde dosáhli nejnižšího počtu bodů ve srovnání s jinými uchazeči, se ve zkoušce všeobecné prezentovali jako geniální, když jako jediní dosáhli maxima bodů, ačkoliv stěžovatelka dosahovala průměrných a R. K. podprůměrných předchozích studijních výsledků. Dále bylo zjištěno, že během této přijímací zkoušky v náhradním termínu seděli oba stěžovatelé vedle sebe, přičemž předseda přijímací komise byl pracovníkem soukromé agentury, kde oba stěžovatelé před přijímacími zkouškami studovali. Dále Ústavní soud zjistil, že III. senát v řízení vedeném pod sp. zn. III. ÚS 226/96 dospěl k závěru, že rozhodnutí rektora, kterým byla vzhledem k formálním a věcným nejasnostem zrušena přijímací zkouška R. K. a rozhodnutí děkana o nepřijetí a současně stanoven nový termín pro zkoušku před komisí jmenovanou rektorem, je vzhledem k tomu, že Statut Fakulty podnikatelské Vysokého učení technického v Brně neobsahuje stanovení postupů při rozhodování o přijetí na vysokou školu rozhodnutím porušujícím čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který garantuje každému právo domáhat se stanovenými postupy svého práva. Dále III. senát dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí porušilo i princip rovnosti, neboť přijímací řízení je dle §18 odst. 2 zák. č. 172/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "vysokoškolský zákon"), svěřeno fakultám a nikoliv rektorovi. Plénum Ústavního soudu pak se zřetelem na úpravu obsaženou ve vysokoškolském zákoně, Statutu VUT v Brně, Statutu Fakulty podnikatelské při VUT v Brně, Pravidlech pro přijímání ke studiu na Fakultě podnikatelské, Pokynech děkana pro přijímací řízení na Fakultu podnikatelskou pro školní rok 1995/1996 a při dodržování zásady materiálního nazírání na právo, dle níž nejde jen o dodržování práva bez dalšího, ale o dodržování takových norem chování, které jsou v souladu s obsahovými hodnotami, zaujalo k návrhu II. senátu stanovisko, že za situace, kdy rektor ústavní stížností napadeným rozhodnutím neučinil nic víc, než že na základě skutkových nejasností založených diametrální rozdílností výsledků mezi zkouškou jazykovou, kde stěžovatelka i R. K. dosáhli v podstatě jednoho z nejnižších počtů bodů, a mimořádně náročnou zkouškou všeobecnou, kterou se jako jediní prezentovali v podstatě geniálními dosažením maxima bodů, při předchozích průměrných studijních výsledcích u stěžovatelky a u R. K. dokonce podprůměrných, a navíc, kdy bylo zjištěno, že předseda přijímací komise působil ve stejné agentuře, kde stěžovatelka i R. K. studovali, přičemž při vlastní zkoušce konané v náhradním termínu seděli vedle sebe, vydal opatření, kterým usiloval o odstranění těchto nejasností, a současně se tak snažil postavit na jisto otázku zjištění předpokladů ke studiu, resp. otázku zákonem postulované způsobilosti ke studiu, kterou mu umožňuje Statut Podnikatelské fakulty VUT v Brně zkoumat z hlediska znalostí, schopností a zájmů, neboť dle §18 odst. 2 vysokoškolského zákona se výslovně s rektorem v řízení o přijetí na vysokou školu počítá, nelze napadenému rozhodnutí rektora nic vytknout, a to tím spíše, že se pohyboval v mezích vysokoškolského zákona, který mu ukládá dokonce zvýšenou odpovědnost za rozvoj vzdělanosti a zvyšování vědecké úrovně společnosti (srov. preambuli). Ze stejných důvodů nelze na straně rektora konstatovat ani libovůli zakládající dokonce protiústavnost. Ústavní soud má dále za to, že na uvedeném nic nemůže změnit neexistence procesních pravidel ve smyslu rozhodnutí III. senátu, neboť takový přístup by svědčil o upřednostňování formálních přístupů před obsahovými a navíc si lze představit i situaci, kdy právě procesní pravidla, detailně obsažená ve statutu, vytvoří prostor pro libovůli, a přesto budou v konkrétním případě interpretována a aplikována s vyloučením této libovůle. Jiná věc je, že stanovení postupu ve statutu je zajisté významným příspěvkem k vytvoření předpokladů pro kvalitu přijímacího řízení právě z hlediska jeho obsahu, nelze je však povyšovat nad podstatu, kterou zůstávají schopnosti, resp. způsobilost ke studiu. Uvedenému odpovídá i to, že tyto postupy nalézají prostor až v podzákonné právní sféře. S ohledem na obsah ústavní stížnosti stěžovatelky, opírající se taktéž o procesní pravidla a postupy obsažené v Pokynech děkana pro přijímací řízení na Fakultu podnikatelskou VUT v Brně pro školní rok 1995/1996, Ústavní soud znovu výslovně zdůrazňuje upřednostnění obsahových kritérií, resp. na jím zastávanou zásadu materiálního nazírání na právo, z níž jasně plyne, že procesní námitky stěžovatelky jsou s ohledem na skutková zjištění nejen neopodstatněné, ale navíc zcela nezpůsobilé založit porušení základních práv, tak jak tvrdí stěžovatelka. Poučení: Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 15. 1. 1997