infUs2xVecEnd, infUsVec2, infUsKratkeRadky-305-001,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 19.12.2001, sp. zn. II. ÚS 303/01 [ nález / PROCHÁZKA / výz-2 ], paralelní citace: N 200/24 SbNU 505 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2001:2.US.303.01

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

K ustanovení obce opatrovníkem v občanském soudním řízení

Právní věta Problematika ustanovování obcí do funkcí opatrovníka osob zletilých, s plnou způsobilostí k právním úkonům, ale neznámého pobytu, byla dosud dle ust. §29 odst. 2 o. s. ř. obecnými soudy vykládána jako možnost "nahrazení" nedostižného účastníka opatrovníkem, který, pokud není známa jiná obec, na jejímž územním obvodu má příslušný účastník bydliště, v podstatě nemá možnost se proti rozhodnutí soudu o ustanovení do funkce opatrovníka bránit.

ECLI:CZ:US:2001:2.US.303.01
sp. zn. II. ÚS 303/01 Nález Ústavní soud rozhodl v senátu ve věci ústavní stížnosti územně členěného statutárního města Plzeň, zastoupeného primátorem, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Městského soudu v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8.1.2001, čj. 5 Cmo 653/2000-52, takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8.1.2001, čj. 5 Cmo 653/2000-52, se zrušuje. Odůvodnění: Včas podanou ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 21.5.2001, napadá stěžovatel usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8.1.2001, čj. 5 Cmo 653/2000-52, kterým bylo potvrzeno usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 16.8.2000, čj. 56 Cm 242/95-44, jímž byl stěžovatel ustanoven opatrovníkem zletilé a co do způsobilosti k právním úkonům nijak neomezené R. H-ové, posledně údajně bytem Plzeň, a to v obchodním sporu k žalobě České spořitelny, a.s., Praha, proti opatrovanci o Kč 3.453,-- s příslušenstvím. Vzhledem k tomu, že soudy obou stupňů rozhodly ve věci bez nařízení jednání, nebyla navrhovateli, podle jeho názoru, poskytnuta relevantní příležitost vyjádřit se k ukládané povinnosti zastupovat R. H.-ovou jako opatrovník, ve věci vedené Krajským obchodním soudem v Praze pod sp. zn. 56 Cm 242/95. Napadeným usnesením soudu byl stěžovatel, podle svého názoru, zkrácen na svých ústavních právech, zakotvených v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ( dále jen "Listina"), která stanoví, že každý má právo, aby byla jeho věc projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti, a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Rozhodnutím soudu byla navrhovateli uložena povinnost vykonávat funkci opatrovníka zletilé osobě v soukromoprávním sporu, aniž stěžovateli bylo umožněno vyjádřit své stanovisko a hájit své oprávněné zájmy již v řízení před soudem I. stupně. Krajský obchodní soud v Praze opírá odůvodnění svého rozhodnutí o ustanovení města Plzně opatrovníkem žalované R. H-ové o tvrzení, že jmenovaná se sice v místě svého trvalého bydliště nezdržuje, je zde ale trvale hlášena, a jinou adresu se soudu v průběhu řízení nepodařilo zjistit. S touto argumentací navrhovatel nesouhlasí a uvádí, že šetřením, provedeným v rámci svých možností, zjistil, že R. H-ová prodala svůj podíl ve výši 1/3 z celku na nemovitosti č.p. 174, D., s právními účinky vkladu ke dni 4.8.1999, a je více než pravděpodobné, že od tohoto data se na adrese trvalého pobytu nezdržuje. Jak dále zdůrazňuje stěžovatel, za další místa pobytu R. H-ové byly podle sdělení odboru státní sociální podpory Magistrátu města Plzně označeny : Plzeň, D., od srpna 2000 Praha 9, T., dále pak Chrudim, Š.. Všechny tyto informace příslušný soud při svém šetření nezjistil, a to přesto, že jeho možnosti získávání osobních údajů od jiných orgánů jsou nepoměrně větší než možnosti obce. V další části odůvodnění návrhu stěžovatel zdůrazňuje, že podle ust. §29 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") a §29 občanského zákoníka (dále jen "o.z.") může soud ustanovit opatrovníka účastníku, jehož pobyt není znám, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů nebo vyžaduje-li to veřejný zájem. Rovněž podle ust. §27 o.z.může být opatrovníkem nezletilé osoby nebo osoby zbavené či omezené způsobilosti k právním úkonům ustanoven i orgán místní správy, jímž jsou obce a okresní úřady. Takovýto opatrovník může však být ustanoven jen tehdy, uvádí stěžovatel, nemůže-li být opatrovníkem příbuzný v řadě přímé či jiná fyzická osoba, která splňuje podmínky pro funkci ustanovení opatrovníka. Z napadeného usnesení podle názoru navrhovatele nevyplývá, že by se soud těmito možnostmi zabýval, případně v naznačeném směru konal nějaké úkony. Za této procesní situace, dovozuje dále navrhovatel, nebyla splněna zákonná podmínka pro ustanovení stěžovatele jako veřejného opatrovníka R. H-ové. Ostatně, dle názoru stěžovatele, ustanovení §27 odst. 3 o.z. nelze bez dalšího vztáhnout k obsahu znění ust. §29 o.s.ř., které se zabývá procesním opatrovnictvím ad hoc. Jestliže tedy jak obec, tak ani jiné veřejnoprávní subjekty nemohou být proti své vůli ustanoveny opatrovníkem jiné osobě než osobě nezletilé, osobě zbavené způsobilosti k právním úkonům či osobě ve způsobilosti k právním úkonům omezené, tím méně pak je možno ukládat takovou povinnost obci, jako subjektu soukromoprávnímu, proti její vůli, tvrdí navrhovatel. V další části obsáhlého odůvodnění návrhu stěžovatel dovozuje, že soudy nemohou bez vlastního šetření předpokládat, že zájmy opatrovníka nejsou v rozporu se zájmy opatrovance, neboť obec může mít za opatrovancem i mnohé soukromoprávní pohledávky, např. z titulu nezaplaceného nájemného apod. V dodatku k ústavní stížnosti, který obdržel Ústavní soud dne 1.6.2001, zdůrazňuje navrhovatel, že v případě potvrzení dosavadní praxe soudů při ustanovování obcí do funkce opatrovníka osob zletilých, plně způsobilých k právním úkonům, pouze neznámého pobytu, by obce byly neúměrně zatěžovány vysoce odbornou agendou, jakou je bezesporu zastupování práv a oprávněných zájmů opatrovanců, a dále by mohla obec přijít i o možnost zúčastnit se dražeb nemovitostí, jejichž vlastníky by byly osoby neznámého pobytu, což navrhovatel považuje za zkrácení svého práva nabývat majetek stejnými způsoby a při zachování identických podmínek, jako je tomu u ostatních právnických osob. Z napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze se zjišťuje, že v právní věci žalobce, České spořitelny, a.s., proti žalované R. H-ové o zaplacení částky 3.453,-Kč s příslušenstvím, o odvolání stěžovatele proti usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 16.8.2000, čj. 56 Cm 242/95-44, bylo rozhodnuto tak, že odvoláním napadené usnesení prvostupňového soudu bylo odvolacím soudem potvrzeno. V odůvodnění shora citovaného usnesení vrchní soud uvádí, že soud prvního stupně ustanovil opatrovníkem stěžovatele z toho důvodu, že se žalovaná nezdržuje na adrese, kde je hlášena k pobytu, a jiný její pobyt se označenému soudu nepodařilo zjistit, když se v době rozhodování nenacházela ani ve vazbě, ani ve výkonu trestu. Byly tedy splněny podmínky pro postup soudu dle ust. §29 odst. 2 o.s.ř., neboť soud I. stupně vyčerpal všechny dostupné prostředky při zjišťování adresy R. H-ové a dotazem na Centrální evidenci obyvatelstva zjistil, že shora jmenovaná osoba je hlášena k trvalému pobytu na adrese Plzeň-město, D. Dále odvolací soud uvedl, že označená obec je právě tím místem, kde je R. H-ová nyní trvale hlášena, a skutečnost, že stěžovatel nemůže opatrovanci poskytnout po odborné stránce kvalifikovanou právní ochranu, není rozhodná, neboť tento důvod není smyslem opatrovnictví. Výkon opatrovnictví představuje podle právního závěru odvolacího soudu jeden z atributů samosprávného působení obce na vymezeném teritoriu, zahrnujícího správu všech záležitostí, nevyhrazených jiným subjektům. V tomto smyslu není k převzetí funkce opatrovníka stěžovatelem třeba jeho souhlasu. Na podporu svých právních závěrů odkázal odvolací soud na usnesení Ústavního soudu, který ve věci obdobné ústavní stížnosti obce konstatoval, že souhlasu obce s výkonem opatrovnictví není třeba. Námitka o střetu zájmů, uváděná stěžovatelem v odvolání, dle odvolacího soudu rovněž neobstojí, neboť výsledek sporu nemůže mít vliv na jeho hospodaření a ustanovením stěžovatele do funkce opatrovníka mu nemohou vyvstat překážky spojené s řádným výkonem předmětné funkce. Ústavní soud po zjištění, že návrh byl podán řádně a včas, a není tedy důvod pro jeho odmítnutí, ve smyslu ust. §43 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, požádal Vrchní soud v Praze, jako účastníka řízení, o vyjádření k obsahu návrhu. Účastník ve svém písemném vyjádření, doručeném Ústavnímu soudu dne 29.8.2001 zdůraznil, že pokud stěžovatel v návrhu napadá oba obecné soudy za to, že o ustanovení stěžovatele jako opatrovníka rozhodovaly bez jednání, jde o případ, kdy takový postup soudu umožňuje ust. §115 o.s.ř. a §214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. Vrchní soud dále odkazuje na znění již dříve uváděných ust. §27 o.z. a §29, odst. 2 o.s.ř. Připouští však, že právní předpisy výslovně neukládají obcím a městům povinnost vykonávat funkci opatrovníka zletilých a svéprávných osob, ale ani takovou možnost nevylučují. Pokud se tedy soudu nepodaří ustanovit opatrovníkem fyzickou osobu, pak nezbývá, než pověřit opatrovníkem obec, v jejímž obvodu měl opatrovanec poslední známé místo trvalého pobytu. Vrchní soud souhlasí s názorem stěžovatele potud, pokud obecně se k výkonu opatrovnictví vyžaduje souhlas opatrovníka, ovšem zdůrazňuje skutečnost, že v případě tzv. veřejného opatrovníka se již jeho souhlas nevyžaduje. Pokud jiné vhodné osoby pro funkci opatrovníka již nezbývají, uvádí dále účastník řízení, vznikla by prý nemožností ustanovit příslušnou "domovskou" obec do funkce opatrovníka zcela neřešitelná situace. K dalším námitkám obsaženým v ústavní stížnosti účastník řízení odkazuje na odůvodnění návrhem napadeného usnesení, kde se podle svého názoru zcela vypořádal s odvolacími důvody, které jsou do značné míry opakovány v ústavní stížnosti. Vrchní soud zdůraznil, že stěžovatel uvedl v ústavní stížnosti novou adresu opatrovance a údaje o jeho příbuzných, které, pokud by je býval sdělil již v odvolání, by zcela jistě vedly ke zrušení usnesení soudu I. stupně a tomuto soudu by bylo uloženo, aby se pokusil doručit na novou adresu, případně, při neúspěšném doručení by bylo využito informací o příbuzných opatrovance a tito by byli soudem pověřeni opatrovnictvím žalované. Vzhledem k tomu, že tyto údaje nebyly soudům v době rozhodování známy, nemohl být stěžovatel v odvolacím řízení úspěšný. Vrchní soud závěrem konstatoval, že v praxi soudy zjišťují adresy účastníků řízení, jímž se nedaří doručit, na Centrální evidenci obyvatel, u Policie ČR, u Vězeňské služby ČR, případně u obecního úřadu v místě, uvedeném v žalobě. Další šetření či rozsáhlejší pátrání nelze údajně po obecných soudech vyžadovat, neboť ani policie není povinna takto vyhledávat osobu, která není ani trestně stíhána a není ani pohřešována. Je tedy obtížné rozlišit, uvádí účastník řízení, v jakém rozsahu a u kterých institucí má v takovém případě soud zjišťovat adresu účastníka, jemuž nelze písemnost doručit. K námitce stěžovatele ohledně údajně administrativně obtížně zvládnutelné agendě opatrovníka se ve vyjádření poukazuje na skutečnost, že podle ust. §29 o.s.ř. opatrovník zastupuje opatrovance jen po dobu, po niž trvá důvod, pro který byl ustanoven. V případě odpadnutí takového důvodu funkce opatrovníka zaniká. Podle všech skutečností shora uvedených dospěl účastník řízení k závěru, že ze strany obecných soudů nedošlo k zásahu do práv stěžovatele, zaručených Listinou. K ústavní stížnosti se vyjádřil vedlejší účastník řízení, Městský soud v Praze (dříve Krajský obchodní soud v Praze), který v zastoupení soudce tohoto soudu Mgr. M. J. Ústavnímu soudu sdělil, že dne 1.10.2001 převzal věc vedenou pod sp. zn. 56 Cm 242/95, ale v této věci nijak meritorně nerozhodoval. Z tohoto důvodu se proto k návrhu nemůže vyjádřit. Žádost o písemné vyjádření byla zaslána i České spořitelně, a.s., která v době zahájení řízení o ústavní stížnosti vystupovala jako vedlejší účastník řízení. Česká spořitelna, a.s., ve svém písemném vyjádření, doručeném Ústavnímu soudu dne 2.10.2001, uvedla, že považuje námitku obsaženou v dodatku ústavní stížnosti vzhledem k předmětu soudního řízení za irelevantní. Dle tvrzení České spořitelny, a.s., ke střetu zájmů opatrovance a opatrovníka při prodeji nemovitosti nedochází, neboť při všech řízeních je třeba brát především zřetel na právem chráněné zájmy osoby neznámého pobytu a nikoli na zájmy měst a obcí. V opačném případě by postavení měst a obcí bylo nadřazeno nad zájmy jeho občana a směřovalo by k možnému zneužívání. Podle názoru České spořitelny, a.s., sice může z hlediska zajištění profesionality procesních práv opatrovance zastupovat ustanovený advokát či soudce, ale právě obec je údajně schopna tuto úlohu zvládnout lépe z hlediska informovanosti a znalosti místních poměrů. Tato povinnost jí mimo jiné náleží i při pohledu na obec jako "základní území samosprávné společnosti občanů, která má za povinnost pečovat o potřeby svých občanů". Současně se v písemném vyjádření Česká spořitelna, a.s., výslovně vzdala svého postavení vedlejšího účastníka v tomto řízení. Ústavní soud si při posuzování ústavní stížnosti vyžádal spis, vedený Krajským obchodním soudem v Praze, sp. zn. 56 Cm 242/95, ze kterého zjistil následující skutečnosti: Návrh žalobce, České spořitelny, a.s. Praha 1, Na Příkopě 29, směřoval proti žalované R. H-ové pod adresou : H., Praha 4; P., okr. Chrudim a B., Hlinsko, okr. Chrudim. Na všechny tyto výše uvedené adresy, včetně přechodného bydliště žalované, Š., Praha 9 - Kyje byly opakovaně od roku 1995 neúspěšně zasílány zásilky určené do vlastních rukou R. H-ové. Usnesením Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 7.7.1999 bylo R. H-ové ustanoveno opatrovníkem pro toto řízení město C., okr. Chrudim. Předmětné usnesení bylo na základě odvolání ustanoveného opatrovníka odvolacím soudem zrušeno, když město C. poukázalo na skutečnost, že opatrovanec je k datu 10.5.1999 hlášen k pobytu na adrese Plzeň, část D., a není tedy již občanem města. Na posledně uvedenou adresu směřované zásilky soudu byly však ve většině případů dosílány zpět s poznámkou, že na uvedené adrese nelze adresáta zjistit. Z předmětného spisu bylo dále zjištěno, že soud I. stupně v průběhu řízení činil opakované dotazy ohledně pobytu R. H-ové, především na Centrální evidenci obyvatel, Vězeňskou službu, centrální evidenci vězňů. Na základě sdělení Centrální evidence obyvatel, že shora jmenovaná má k srpnu roku 2000 trvalý pobyt na adrese Plzeň, D., byl usnesením Krajského obchodního soudu v Praze stěžovatel ustanoven opatrovníkem R. H-ové. Ústavní stížnost je odůvodněná. Problematikou ustanovování obcí do funkcí opatrovníka osob zletilých, s plnou způsobilostí k právním úkonům, ale neznámého pobytu, se již zabýval II. senát Ústavního soudu v nálezu ze dne 2.7.2001, sp. zn. II. ÚS 27/2000, ve kterém dospěl k následujícím závěrům: Je pravdou, že ochrana práv a právem chráněných zájmů musí být zajištěna v řízení i nepřítomnému účastníkovi. Funkce opatrovníka však neslouží soudům k tomu, aby jim usnadňovala jejich činnost tím, že budou mít kam zasílat příslušné písemnosti, ale především k řádnému, nikoli formálnímu hájení zájmů nepřítomného účastníka, a to v takovém rozsahu a intenzitě, jak by takovou povinnost byl povinen činit smluvní zástupce. Tato naznačená koncepce se však bohužel nepromítla do již citovaného ust. §29 odst. 2 o.s.ř. zcela a označené ustanovení o.s.ř.je ze strany obecných soudů vykládáno jako možnost "nahrazení" nedostižného účastníka opatrovníkem který, pokud není známa jiná obec, na jejímž územním obvodu má příslušný účastník bydliště, v podstatě nemá možnost se proti ustanovení do funkce opatrovníka bránit. Je proto v souladu se závěry již uvedeného nálezu Ústavního soudu znovu zdůraznit, že obec je orgánem místní veřejné správy, což ale znamená, že obec může vystupovat v právních vztazích i jako právnická osoba, mající práva a povinnost osoby soukromoprávní. Tuto skutečnost je nutno chápat tak, že ji nelze pověřovat funkcí opatrovníka dle platného znění o.s.ř. proti její vůli. Současně je při ustanovení opatrovníka osobě neznámého pobytu nutno zvážit, zda by tímto rozhodnutím nedošlo ke kolizi zájmů zástupce a zastoupeného ( §22 odst. 2 občanského zákoníku). Takovou kolizí může být zejména povinnost správního orgánu vůči osobě, která nesplnila řádně ohlašovací povinnost, zavést s ní přestupkové řízení, což patří do samosprávné činnosti obce - rušení veřejného pořádku. Občanský soudní řád v ust. §29 odst. 2 (před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.) upravuje možnost, aby byl osobě neznámého pobytu ustanoven opatrovník , kterým může být jak osoba fyzická (např. advokát), tak i osoba právnická ( např. obec). V posledně uvedeném případě však přichází v úvahu tato možnost jen za situace, kdy s tím ustanovený opatrovník souhlasí. Pokud proto v odvolání proti usnesení Krajského obchodního soudu v Praze vyslovil stěžovatel s uloženou povinností zastávat funkci opatrovníka R. H-ové nesouhlas, nemůže odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí o ustanovení opatrovníka potvrdit, neboť nemá pro tento závěr oporu v platném znění právních předpisů. Výkon funkce opatrovníka ve smyslu ust. §29 odst. 2 o.s.ř. je totiž funkcí obce v oblasti soukromoprávní. Současně je takový potvrzující výrok odvolacího soudu v rozporu s obsahem čl. 4 odst. 1 Listiny, který uvádí, že povinnosti mohou být ukládány pouze na základě zákona a v jeho mezích. Zákon, který by přikazoval povinnost přijmout a vykonávat funkci opatrovníka ve shora uvedeném případě proti vůli obce, však neexistuje. Pokud, přes tyto právní závěry, Vrchní soud v Praze, jako účastník řízení, aniž vzal v úvahu oprávněné výhrady a nesouhlas stěžovatele, potvrdil rozhodnutí soudu I. stupně o ustanovení stěžovatele do funkce opatrovníka R. H-ové, porušil stížností napadeným rozhodnutím čl. 4 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny. Dne 17.12.2001 obdržel Ústavní soud doplňující podání účastníka řízení, které obsahovalo jako přílohu fotokopii zpětvzetí návrhu na zahájení řízení žalobce, České spořitelny, a. s., proti žalované R. H-ové o částku 3.453.-Kč s příslušenstvím. V podání účastník řízení pořádal o vrácení zapůjčeného spisu, sp. zn. 56 Cm 242/95, z důvodu jeho dalšího postupu ve věci dle ust. §96 o.s.ř. Ústavní soud vzal toto podání na vědomí s tím, že jeho obsah je pro posouzení ústavní stížnosti irelevantní. Ústavní soud proto ze všech shora uvedených důvodů zcela vyhověl podané ústavní stížnosti dle ust. §82 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. a podle ust. §82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. usnesení Vrchního soudu v Praze zrušil. Poučení: Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 19. prosince 2001

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2001:2.US.303.01
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 303/01
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 200/24 SbNU 505
Populární název K ustanovení obce opatrovníkem v občanském soudním řízení
Datum rozhodnutí 19. 12. 2001
Datum vyhlášení  
Datum podání 21. 5. 2001
Datum zpřístupnění 15. 10. 2007
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 2
Navrhovatel OBEC / ZASTUPITELSTVO OBCE - Plzeň
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Procházka Antonín
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku vyhověno
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 4 odst.1, čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 40/1964 Sb., §27 odst.3
  • 99/1963 Sb., §29 odst.2
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu
základní ústavní principy/demokratický právní stát/ukládání povinností pouze na základě zákona
Věcný rejstřík opatrovník
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-303-01
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 38896
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-24