infUs2xVecEnd, infUsVec2, infUsKratkeRadky-181-001,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26.10.1994, sp. zn. II. ÚS 79/94 [ nález / PROCHÁZKA / výz-2 ], paralelní citace: N 47/2 SbNU 75 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1994:2.US.79.94

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

Zastavení řízení při záměně subjektů

Právní věta 1. V restitučním řízení jsou soudy povinny poučovat účastníky o jejich procesních právech a povinnostech. Soud tedy nemůže řízení zastavit, pokud nesplní tuto svou zákonnou poučovací povinnost. 2. Při záměně subjektů "obec - obecní úřad" není proto možno bez dalšího zastavit řízení v projednávané věci podle ustanovení §104 odst. l věta první o. s. ř. Je nutno postupovat v souladu s ustanovením §43 odst. l a §104 odst. 2 o. s. ř., tj. učinit vhodná opatření směřující k odstranění takového nedostatku návrhu.

ECLI:CZ:US:1994:2.US.79.94
sp. zn. II. ÚS 79/94 Nález Ústavní soud ČR rozhodl dne 26. 10. 1994 v senátě ve věci ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně - ze dne 28. 2. 1994, sp. zn. 15 Co 243/93, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení a vedlejších účastníků Města B. a Okresního soudu v Blansku, takto: Ústavní stížnosti se zcela vyhovuje a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 1994, čj. 15 Co 243/93-28, s e z r u š u j e . Odůvodnění: Navrhovatel se svou ústavní stížností domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 1994, čj. 15 Co 243/93-28, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Blansku ze dne 29. 3. 1993, čj. 4 C 238/92-21, o zastavení řízení a nákladech řízení. Stížnost směřuje proti výroku o zastavení řízení. Pochybení spatřuje stěžovatel v tom, že soud dospěl k odmítavému závěru proto, že Městský úřad v B. nemá způsobilost k právům a povinnostem, že nemá právní subjektivitu a že tudíž nemá způsobilost k řízení. Dovodil pak, že se jedná o takový nedostatek podmínek řízení, který nelze odstranit ani zhojit. Dále stěžovatel vytýká soudu, že správně nezhodnotil poučovací povinnost ve smyslu ust. §5 o.s.ř. v tom, že navrhovatel měl být poučen o možnosti navrhnout záměnu žalovaného, což soud vyloučil. K otázce pasivní legitimace odpůrce stěžovatel uvádí, že pokud za účastníka řízení označil někoho, kdo účastníkem řízení být nemůže, jde o vadu podání, na kterou měl být podle §43 odst. 1 o. s. ř. upozorněn a vyzván k jejímu odstranění. Jestliže ani po úpravě označení žalovaného, kterou stěžovatel provedl již před soudem I. stupně, nebylo označení účastníka správné, pak stěžovatel vytýká soudu porušení poučovací povinnosti, zakotvené v §5 o. s. ř. a specielně pak v ust. §43 odst.1 o. s. ř., když mu soudem nebylo poskytnuto náležité poučení. Dále stěžovatel dovozuje, že nemohl přistoupit k záměně subjektu podle §92 odst. 2 věta první o.s.ř., protože tato záměna vyžaduje souhlas žalovaného účastníka. V těchto stížností vytýkaných pochybeních soudu spatřuje stěžovatel porušení principu plné ochrany vlastnického práva podle čl. 11 Listiny základních práv svobod (dále jen "Listiny"). K výzvě Ústavního soudu ČR se Krajský soud v Brně vyjádřil k ústavní stížnosti tak, že se všemi uvedenými námitkami navrhovatele se již vypořádal v napadeném usnesení. Město B. se ztotožnilo s oběma usneseními. Ústavní soud ČR při projednávání včas podaného návrhu respektoval, že není součástí soustavy obecných soudů (čl. 91 Ústavy ) a nemůže tudíž vykonávat přezkumné pravomoci, to vše za předpokladu, že napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda, zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Vzhledem k tomu, že navrhovatel uplatnil námitky spočívající v porušení základních práv a svobod, konkrétně uvedených v čl. 11 odst. 1 Listiny, nezbylo Ústavnímu soudu než přezkoumat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. K tomu si vyžádal spis Okresního soudu v Blansku 4 C 238/92. Ze spisu Okresního soudu v Blansku Ústavní soud zjistil, že navrhovatel podle zákona č. 87/1991 Sb. vyzval Městský úřad v B. k vydání nemovitosti bývalého kláštera v B. Po několikerých jednáních a při pokusu o smírné vyřešení předmětné výzvy, Městský úřad v B. odmítl věc vydat. Proto se navrhovatel obrátil návrhem na zahájení řízení o vydání věci podle zák. č. 87/1991 Sb. na Okresní soud v Blansku, kdy jako odpůrce podle dosavadních řízení označil Městský úřad v B.. Okresní soud v této věci zahájil řízení a vyzval navrhovatele dne 20. 5. 1992, aby doplnil petit návrhu o úplné znění dohody o vydání věci. Navrhovatel dále podáním ze dne 1. 6. 1992 navrhl soudu nařízení předběžného opatření, tj. omezení odpůrce v dispozici s předmětnými nemovitostmi. Všechna tato jednání, včetně řízení u soudu I. stupně, byla směřována proti účastníkovi řízení, Městskému úřadu v B., což soud akceptoval. Usnesením Okresního soudu v Blansku ze dne 4. 6. 1992, čj. 4 C 238/92-8, byl zamítnut návrh na předběžné opatření. Pro rozhodující soud byl účastníkem řízení jako odpůrce opět Městský úřad v B.. Teprve na základě vyjádření odpůrce ze dne 18. 6. 1992, kdy byl namítán nedostatek pasivní legitimace na straně odpůrce, navrhovatel podáním ze dne 11. 9. 1992 změnil označení odpůrce na "Město B.". Současně požádal, aby mohli do řízení vstoupit vedlejší účastníci. Než v této věci soud rozhodl, vyzval navrhovatele, aby doplnil návrh na připuštění vedlejších účastníků o jejich písemný souhlas a rodná čísla. V témže přípisu ho vyzval, aby upřesnil, zda při návrhu na změnu jména odpůrce se jedná pouze o specifikaci žalovaného nebo o návrh podle §92 odst. 2 o.s.ř. Podáním soudu ze dne 9. 11. 1992 navrhovatel soudu sdělil, že se jedná pouze o specifikaci žalovaného. Ve věci proběhla další upřesňující korespondence mezi soudem a oběma účastníky. Usnesením Okresního soudu v Blansku ze dne 10. února 1993, čj. 4 C 238/92-19, vedlejší účastníci na straně navrhovatele nebyli připuštěni. Usnesení uvádí jako účastníka řízení Město B.. Oba účastníky, tj. navrhovatele a Město B. předvolal soud k řádnému jednání 21. 4. 1993, kdy Město B. vyzval, aby pro toto jednání předložilo všechny originální listiny, které se vztahují k převodu předmětných nemovitostí na stát a ke stavebním úpravám, jakož i k předložení originálu výzvy k vydání nemovitostí. Ještě před nařízeným jednáním, usnesením ze dne 29. 3. 1993, čj.4C 238/92-21, Okresní soud v Blansku řízení zastavil s tím, že jednání stanovené na den 21. 4. 1993 se nekoná. Toto usnesení bylo zpětně, aniž kdokoliv požádal o další záměnu účastníka adresováno proti žalovanému Městskému úřadu B. s odůvodněním, že městský úřad nemůže být účastníkem řízení, neboť nemá právní způsobilost a je podle zákona ČNR 367/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pouhým orgánem obce. V závěru svého odůvodnění soud však sám výslovně uvádí, že je pravdou, že na straně žalovaného ve vztahu k soudu fakticky jednalo Město B., kterému vznikly náklady za právní zastupování. K odvolání navrhovatele Krajský soud v Brně usnesení soudu I. stolice potvrdil a jen rozvedl neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, když byl vytkl soudu I. stupně jeho pochybení v označení odpůrce v jeho usnesení ze dne 10. 2. 1993. Ústavní soud ČSFR ve svém nálezu ze dne 21. 12. 1992, sp. zn. I. ÚS 597/92, k interpretaci zákona č. 87/1991 Sb. dovodil, že se jedná o zákon restituční, kterým se demokratická společnost snaží, alespoň částečně změnit následky minulých majetkových i jiných křivd, spočívajících v porušování obecně uznávaných lidských práv a svobod ze strany státu. Stát a jeho orgány jsou tedy povinny postupovat v řízení podle předmětného zákona v souladu se zákonnými zájmy osob, jejichž újma na základních lidských právech a svobodách má býti alespoň částečně kompenzována. V rámci soudních restitučních řízení vstoupilo do řízení mnoho občanů, kteří pro časovou omezenost mnohdy postrádali základní informace a poučení a kdy tato jejich nepoučenost byla využívána proti jejich zákonným zájmům, a tím i proti cílenému účelu restituce. Ústavní soud, jak bylo zdůrazněno výše, nezabývá se hmotnou stránkou věci, což je určeno obecným soudům. O to více zkoumá právní podstatu procesní stránky, aby občanům bylo zaručeno jejich právo na soudní ochranu, jak je uvedeno v čl. 36 odst. 1 Listiny. Krajský soud v Brně vychází z toho, že Městský úřad B. a Město B. jsou dva neslučitelné pojmy pro vymezení právní subjektivity. Podle ustanovení §4 zákona ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, obec jako právnická osoba vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající. Obce jednají svými orgány. Jedním z výkonných orgánů obce je obecní úřad, jehož činnost je uvedena v §58 cit. zák. (podle §58 odst. 5 písm. a) funkci obecního úřadu plní ve městech městský úřad). Podle ustanovení §58 odst. 3 písm. a) a b) zákona ČNR č. 367/1990, ve znění pozdějších předpisů, plní obecní úřad potřebné úkoly jak v samostatné, tak i přenesené působnosti obce, kdy mj. plní úkoly, které mu uložila rada nebo obecní zastupitelstvo. Podle odst. 6 téhož paragrafu všechny listiny, které jsou vyhotoveny orgány obce (včetně starosty, jeho zástupců, tajemníka a ostatních pracovníků úřadu), pokud se týkají samostatné působnosti obce, se v záhlaví označují uvedením slova "Obec" ("Město") s názvem obce a v otázkách přenesené působnosti "Městský úřad". Bylo tedy povinností jednajícího orgánu, aby na všechna podání v tomto řízení uvedl "Město B.". Pokud tak neučinil, uvedl navrhovatele porušením právní povinnosti v omyl. Nelze přehlédnout skutečnost, že i soud I. stolice chápal Městský úřad jako povinnou osobu, když navíc ve svém usnesení o zastavení řízení výslovně prohlásil v odůvodnění, že za žalovaného ve vztahu k soudu jednalo Město B.. Jen pro zajímavost nutno uvést, že i na obalu spisu Okresního soudu v Blansku je uveden jako odpůrce "Město B.". Z hodnoceného spisu vyplývá, že Okresní soud v Blansku vlastně připustil specifikaci záměny na straně žalovaného dle podání fnavrhovatele z 11. 9. 1992, neboť usnesení ze dne 10. 2. 1993 v záhlaví uvádí jako žalovaného Město B.. Na Město B. byly také soudem zaslány další výzvy až do zastavení řízení. Vzhledem k těmto skutečnostem má Ústavní soud za to, že se v projednávaném případě jednalo pouze o zpřesnění označení účastníka řízení, o jehož identitě nebylo pochyb. Jedná se tedy o nedostatek, který se týká samotného návrhu na zahájení řízení, který je odstranitelný. Soudy jsou povinny poučovat účastníky o jejich procesních právech a povinnostech. Soud tedy nemůže řízení zastavit, pokud nesplní tuto svou zákonnou poučovací povinnost, tj. poučit účastníka řízení o jeho procesních právech. Proto nebylo možno bez dalšího zastavit řízení v projednávané věci dle ustanovení §104 odst. 1 věta prvá o.s.ř. Naopak, bylo třeba postupovat v souladu s ustanovením §43 odst. 1 a §104 odst. 2 o.s.ř., a učinit tak vhodná opatření směřující k odstranění takového nedostatku návrhu. Navíc platí ustanovení §41 odst. 2 o.s.ř., které soudům ukládá, aby posuzovaly každý úkon podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen. Ostatně podáním navrhovatele ze dne 11. 9. 1992 byl tento nedostatek odstraněn. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud nepostupoval v souladu s citovanými ustanoveními o.s.ř., čímž porušil nejenom ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny, který upravuje právo každého domáhat se stanoveným způsobem svého práva, ale také čl. 90 Ústavy, který soudům ukládá, aby zákonem stanoveným způsobem, tedy v souladu s o.s.ř., poskytovaly ochranu právům. Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnosti vyhovět a napadené rozhodnutí zrušit (§82 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 26. 10. 1994

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1994:2.US.79.94
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 79/94
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 47/2 SbNU 75
Populární název Zastavení řízení při záměně subjektů
Datum rozhodnutí 26. 10. 1994
Datum vyhlášení  
Datum podání 27. 5. 1994
Datum zpřístupnění 15. 10. 2007
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 2
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Procházka Antonín
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku vyhověno
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 1/1993 Sb., čl. 90
  • 2/1993 Sb., čl. 11, čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 367/1990 Sb., §4
  • 99/1963 Sb., §104 odst.2, §43 odst.1, §104 odst.1
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstřík poučovací povinnost
řízení/zastavení
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-79-94
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 26789
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-31