ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.4542.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 4542/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Zdeňka Novotného ve věci dědictví po J. S., zemřelém, za účasti 1) R. S., zastoupeného JUDr. Tomášem Chlebounem, advokátem se sídlem v Praze 4, Paprsková č. 333/16, 2) E. S., a 3) J. S., obou zastoupených JUDr. Mgr. Karlem Horákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na poříčí č. 1041/12, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34 D 46/2007, o dovolání R. S. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. května 2010, č.j. 24 Co 329/2009-154, takto:
Usnesení městského soudu a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. října 2009, č.j. 34 D 46/2007-127, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Řízení o dědictví po J. S., zemřelém, bylo zahájeno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11.1.2007 č.j. 34 D 46/2007-4. Provedením úkonů v řízení o dědictví byl pověřen JUDr. Václav Kouba, notář v Praze 4 (§38 občanského soudního řádu).
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 29.5.2007 č.j. 34 D 46/2007-73 určil, že obvyklá cena majetku, který měl zůstavitel s E. S. ve společném jmění manželů, činí 1.454.723,60 Kč, rozhodl, co z tohoto majetku připadá do dědictví a co pozůstalé manželce, určil, že obvyklá cena dědictví činí 1.174.386.- Kč, že dluhy zůstavitele činí 17.808,20 Kč a že čistá hodnota dědictví činí 1.156.577,80 Kč a schválil dohodu o vypořádání dědictví, podle níž R. S. "nabývá" vlastnická práva k nemovitostem v dohodě označená; současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že odměna notáře JUDr. Václava Kouby za projednání dědictví se určuje "částkou 12.180,- Kč + DPH 19%: 2.314,- Kč + hotové výdaje nepodléhající DPH: 141,50 Kč, tj. celkem 14.635,- Kč", kterou je povinen zaplatit R. S., a o provedení zápisů do katastru nemovitostí. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že zůstavitel zemřel bez zanechání závěti a že dědici zůstavitele jsou jeho manželka E. S. a synové R. S. a J. S., kteří dědictví neodmítli a kteří uzavřeli dohodu o vypořádání dědictví, jenž neodporuje zákonu ani dobrým mravům. Za J. S. uzavřel dohodu o vypořádání dědictví na základě plné moci R. S.
K odvolání J. S. Městský soud v Praze - poté, co Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 8.1.2009 č.j. 34 D 46/2007-101 prominul J. S. zmeškání lhůty k odvolání - usnesením ze dne 23.3.2009 č.j. 24 Co 321/2008-112 zrušil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích o schválení dohody o vypořádání dědictví, o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, o odměně a náhradě hotových výdajů notáře JUDr. Václava Kouby a o provedení zápisů do katastru nemovitostí a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení; současně vyslovil, že ve výrocích o obvyklé ceně majetku, který měl zůstavitel s E. S. ve společném jmění manželů, o vypořádání, co z tohoto majetku připadá do dědictví a co pozůstalé manželce, a o určení obvyklé ceny dědictví, dluhů zůstavitele a čistá hodnoty dědictví zůstává usnesení soudu prvního stupně "nedotčeno". Vzhledem k tomu, že při uzavření dohody o vypořádání dědictví R. S. zastupoval J. S., který podle ní nic nenabyl, bylo podle názoru odvolacího soudu potřebné zkoumat, zda "mezi zastoupeným a zástupcem neexistuje rozpor v zájmech". Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby "nařídil jednání, předvolal k němu J. S. a poučil ho o jeho dědických právech a seznámil ho s podklady pro rozhodnutí o dědictví", přičemž soud prvního stupně zavázal právním názorem, že, bude-li J. S. trvat na tom, že nesouhlasí s dohodou uzavřenou dne 17.5.2007, pak "je nesporné, že jeho zástupce jednal při uzavření předmětné dohody v rozporu s jeho zájmy a dohoda odporuje ustanovení §22 odst. 2 občanského zákoníku". Odvolací soud současně zdůraznil, že dohodu o vypořádání dědictví lze uzavřít "jen v rámci řízení o dědictví před soudem, resp. před soudním komisařem", když ústní dohoda dědiců uzavřená mimo dědické řízení nemá "žádné právní účinky", a že v projednávané věci nejde o posouzení, zda zástupce překročil meze udělené plné moci či nikoliv, ale o zjištění, zda mezi zástupcem a zastoupeným není "rozpor v zájmech", neboť zastoupení v rozporu s ustanovením §22 odst. 2 občanského zákoníku způsobuje neplatnost právního úkonu podle ustanovení §39 občanského zákoníku bez ohledu na to, zda účastníci právního úkonu o tom věděli.
Obvodní soud pro Prahu 4 poté usnesením ze dne 27.10.2009 č.j. 34 D 46/2007-127 neschválil dohodu o "dědickém vypořádání ze dne 17.5.2007", potvrdil nabytí dědictví "rovným dílem" R. S., E. S. a J. S. a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že odměna notáře JUDr. Václava Kouby za projednání dědictví se určuje "částkou 12.180,- Kč + DPH 19%: 2.314,- Kč + hotové výdaje nepodléhající DPH: 141,50 Kč, tj. celkem 14.635,- Kč", které jsou povinni zaplatit "rovným dílem" R. S., E. S. a J. S., a o provedení zápisů do katastru nemovitostí. Dohodu o vypořádání dědictví soud prvního stupně neschválil s odůvodněním, že J. S. při jednání konaném dne 17.6.2009 a dne 21.10.2009 vyjádřil nesouhlas s dohodou uzavřenou dne 17.5.2007, když uvedl, že podepsal "formulářovou" plnou moc a nepočítal s tím, že se bratr na dědictví "obohatí". Nabytí dědictví proto bylo potvrzeno všem dědicům podle jejich dědických podílů.
K odvolání R. S. Městský soud v Praze usnesením ze dne 27.5.2010 č.j. 24 Co 329/2009-154 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odkázal na závěry svého předchozího usnesení v této věci a na závěry obsažené v "rozhodnutí Nejvyššího soudu, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 12/76", a dovodil, že "rozhodnutí" Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.8.2008 č.j. 21 Cdo 2439/2007, na něž odvolatel poukazoval, vychází "ze zcela jiné skutkové situace a zabývá se výkladem obsahu plné moci". Odvolací soud přihlédl k tomu, že prohlášení J. S. uvedené v protokole ze dne 17.6.2009 a ze dne 21.10.2009 "svědčí" o tom, že R. S. při zastupování J. S. postupoval "v rozporu se zájmy zastoupeného", a uzavřel, že soud prvního stupně postupoval správně, když "dohodu o vypořádání dědictví ze dne 17.5.2007" neschválil.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal R. S. dovolání. Namítá, že dědickou dohodu uzavřel jménem J. S. "podle pokynu a se souhlasem zastoupeného", že podle plné moci ze dne 3.3.2007 byl oprávněn jménem zastoupeného uzavřít i takovou dohodu, podle které by zastoupený neobdržel z dědictví žádný podíl, že plnou moc se "stejným obsahem a rozsahem" vystavil J. S. také dne 24.4.2007, kterou zaslal doporučeným dopisem notáři JUDr. Václavu Koubovi, a že E. S. uzavřela dědickou dohodu po poučení soudním komisařem a v jeho přítomnosti. J. S. změnil své stanovisko "ve vztahu k jím udělené plné moci a pokynů", ačkoliv převedl nemovitost ve V. na zůstavitele (svého otce) proto, aby majetek nepřešel v případě jeho smrti "do nesprávných rukou" (do "rukou jeho bývalé manželky a dcery") a z téhož důvodu dědictví neodmítl, a ačkoliv, jak se vyjádřil dne 21.10.2009, právě proto "podepsal formulářovou plnou moc, podle níž bratr mohl uzavřít i dohodu, podle které nenabude žádný podíl". Protože zastoupený plnou mocí nestanovil omezení pro jednání zástupce, není třeba rozpor v zájmech zjišťovat, když zastoupený podpisem plné moci deklaroval, že je srozuměn rovněž s takovou dohodou, podle které z dědictví nic nenabude. Dovolatel poukazuje na "rozhodnutí" Nejvyššího soudu ze dne 26.8.2008 sp. zn. 21 Cdo 2439/2007, z něhož dovozuje "posun v pohledu na ustanovení §22 odst. 2 občanského zákoníku" v souvislosti se "změnou chápání volnosti subjektů civilního práva" v nakládání se svými právy a povinnostmi. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
E. S. a J. S. uvedli, že výklad ustanovení §22 odst. 2 občanského zákoníku nepodléhá "společenskopolitickým změnám" a že judikatura soudů je v této věci konstantní. J. S. "nijak nedeklaroval", že by byl s dohodou, podle níž ničeho z dědictví nenabude, srozuměn. Nesouhlasí ani s názorem dovolatele, že by "takové srozumění" vyplývalo z podpisu plné moci. Oba navrhli, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu, že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu dovolání přípustné, a že nelze přihlédnout k doplnění dovolání učiněné podáním ze dne 1.7.2011, byly-li jím v rozporu s ustanovením §242 odst. 4 občanského soudního řádu změněny dovolací důvody po uplynutí lhůty k dovolání, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 občanského soudního řádu bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první občanského soudního řádu) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Vzhledem k tomu, že zůstavitel J. S. zemřel dne 12.12.2006, je třeba v řízení o dědictví v prvním a druhém stupni i v současné době postupovat podle "dosavadních právních předpisů", tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.7.2009 - dále jen "o.s.ř." (srov. Čl. II. body 7. a 10. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Z dosavadních výsledků řízení vyplývá, že dědické právo po J. S. svědčí ze zákona manželce zůstavitele E. S. a synům zůstavitele R. S. a J. S.
V průběhu řízení před soudem prvního stupně byly soudu (soudnímu komisaři) předloženy (podle obsahu spisu) dvě obsahově identické plné moci, kterými J. S. zmocnil R. S., aby ho zastupoval v řízení o dědictví po J. S.; první z nich je opatřena datem 24.4.2007 a soudu (soudnímu komisaři) byla dodána držitelem poštovní licence v obálce podané v provozovně držitele poštovní licence dne 25.4.2007 a opatřené zpáteční adresou "J. S., t.č. K. nad O., P.S. 10/D2c, 357 51", a druhá je opatřena datem 3.3.2007 a soudu (soudnímu komisaři) ji předložil R. S. při jednání konaném dne 17.5.2007.
Obě plné moci byly vyhotoveny na formuláři, který účastníkům poskytl notář JUDr. Václav Kouba; obsahují vpravo nahoře razítko JUDr. Václava Kouby, notáře v Praze a vlevo dole poznámku: "(D.ř.č. 01 - plná moc pro dědické řízení)", po částečně tištěném a částečně ručně vyplněném textu, kde J. S. zmocňuje R. S., aby jej "zastupoval v řízení o dědictví po J. S.i, zemřelém dne 12.12.2006" následuje strojem psaný text tohoto znění: "tato plná moc platí i pro dovolací řízení a opravňuje uvedeného zástupce, aby za mne činil všechny úkony, které bych za řízení mohl(a) učinit já, zejména, aby mým jménem 1. dědictví odmítl nebo prohlásil, že dědictví neodmítá, 2. uzavřel dohodu o vypořádání dědictví, 3. podával opravné prostředky a vzdával se jich, 4. přijímal rozhodnutí a jiné písemnosti soudu (soudního komisaře)", a obsahuje dovětek, že "dohodu o vypořádání dědictví je uvedený zástupce oprávněn mým jménem uzavřít, i kdybych podle ní neobdržel(a) z dědictví žádný podíl", a prohlášení zastoupeného, že "na všem, co se týká tohoto dědictví a dědického řízení, jsme dohodnuti" a "naše zájmy nejsou ve vzájemném rozporu". Obě plné moci jsou opatřeny podpisem J. S.
Při jednání konaném dne 17.5.2007 došlo k uzavření dohody o vypořádání dědictví, kterou R. S. uzavřel též jako zástupce J. S. Při jednání konaném dne 17.6.2009 zástupce J. S. advokát Mgr. Karel Horák uvedl, že "nesouhlasí s dědickou dohodou uzavřenou dne 17.5.2007" a navrhl, aby "soud potvrdil nabytí všem dědicům podle dědických podílů", zatímco podle R. S., kterého zastupoval advokát JUDr. Karel Šindelář, byla "dohoda ze dne 17.5.2007 uzavřena řádně a přesně dle pokynů zastoupeného pana J. S.". Při jednání konaném dne 21.10.2009 J. S. mimo jiné uvedl, že "nesouhlasí s dohodou uzavřenou dne 17.5.2007", že "plnou moc podepsal bez dalších pokynů" a že sice podepsal "formulářovou plnou moc, podle níž bratr mohl uzavřít i dohodu, podle níž nenabydu žádný podíl", ale "nepočítal s tím, že se bratr na dohodě obohatí"; R. S. oproti tomu uvedl, že "trvá na tom, aby dohoda o vypořádání dědictví uzavřená dne 17.5.2007 byla respektována", a že mu J. S. při podpisu plné moci dal "pokyny, že veškerý majetek nabydu já".
Účastník se může dát v občanském soudním řízení zastupovat zástupcem, jejž si zvolí; v téže věci může mít účastník současně jen jednoho zvoleného zástupce (srov. §24 odst. 1 větu první a třetí o.s.ř.). Zástupcem účastníka nemůže být ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného (srov. §32 odst.2 o.s.ř.). Zástupce, jemuž byla udělena procesní plná moc, je oprávněn ke všem úkonům, které může v řízení učinit účastník (§28a odst. 1 věta druhá o.s.ř.). Plná moc udělená jen pro určité úkony opravňuje k zastupování jen při těch úkonech, které byly v plné moci výslovně uvedeny (§28a odst. 2 o.s.ř.).
Zástupcem je ten, kdo je oprávněn jednat za jiného jeho jménem; ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému (§22 odst. 1 občanského zákoníku). Zastupovat jiného nemůže ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného (srov. §22 odst. 2 občanského zákoníku). Zastupuje-li zástupce jiného na základě plné moci, musí být v plné moci uveden rozsah zmocněncova (zástupcova) oprávnění (srov. §31 odst. 1 větu druhou občanského zákoníku); odmítnout dědictví za dědice může jeho zástupce jen podle plné moci, která ho k tomu výslovně opravňuje (§463 odst. 2 občanského zákoníku). Jedná-li zástupce jménem zastoupeného v mezích oprávnění zastupovat, vzniknou tím práva a povinnosti přímo zastoupenému; pokyny dané zástupci, které nevyplývají z plné moci, nemají vliv na právní účinky jednání, ledaže by byly známy osobám, vůči kterým zástupce jednal (srov. §32 odst. 2 občanského zákoníku).
Z uvedeného (mimo jiné) vyplývá, že jiného nemůže zastupovat (ani v občanském soudním řízení, ani při hmotněprávním úkonu) ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného. Zjistí-li soud v občanském soudním řízení, že zájmy účastníka řízení jsou v rozporu se zájmy jeho zástupce, je tím zástupce (přímo ze zákona) vyloučen z řízení; soud proto přestane s takovým zástupcem jednat, aniž by o tom vydával zvláštní rozhodnutí, a procesní úkony učiněné takovým zástupcem jsou od počátku neúčinné a soud k nim nepřihlíží. Rozpor v zájmech zastoupeného a zástupce má za následek neplatnost (absolutní bezúčinnost) plné moci. Od střetu zájmů zástupce a zastoupeného je třeba odlišovat omezení, která pro zástupce vyplývají z "vnitřního" ujednání se zastoupeným nebo z pokynů zastoupeného, aniž by byla vyjádřena také v plné moci, jakož i případy, kdy zastoupený přehodnotí své postoje a dodatečně (poté, co již hmotněprávní nebo procesní úkon byl učiněn) s jednáním zástupce nesouhlasí.
Zákon nevylučuje, aby v občanském soudním řízení jeden z účastníků zastupoval jiného účastníka stejného řízení, neboť zastupování nebrání pouhá možnost střetu jejich zájmů; zástupce nesmí za zastoupeného jednat, jen jestliže bude rozpor v jejich zájmech zjištěn (postaven najisto). Také v řízení o dědictví je možné, aby jeden z účastníků řízení (dědic) zastupoval jiného účastníka tohoto řízení (jiného dědice). Ustálená judikatura soudů toto vzájemné zastoupení účastníků připouští, avšak jen za předpokladu, že se zřetelem na povahu zájmů mezi nimi nelze v konkrétní věci pochybovat o souhlasu zastoupeného s úkonem jeho zástupce, a to obzvláště tam, kde zástupce jako dědic na újmu zastoupeného nabývá zůstavitelem zanechaný majetek ve větším rozsahu nebo jiného druhu, než by mu připadl, kdyby k dohodě nedošlo.
S odvolacím soudem lze souhlasit v tom, že za situace, kdy jeden dědic navrhne k vypořádání dědictví i v zastoupení jiného dědice dohodu, která se svými důsledky pro zastoupeného dědice dokonce blíží odmítnutí dědictví, je nezbytné, aby soud (soudní komisař) ještě před rozhodnutím o schválení dohody pečlivě zkoumal, zda mezi zastoupeným a zástupcem není dán rozpor v jejich zájmech, tedy, řečeno jinak, zda zástupce vůbec zastupuje zastoupeného právně účinným způsobem; o tom, zda případně k uvedenému střetu zájmů nedošlo, je třeba se v konkrétních případech přesvědčit, např. výslechem zastoupeného, vyžádáním písemné zprávy apod. (srov. též právní názor vyjádřený v rozhodnutí býv. Nejvyššího soudu ze dne 22.11.1965 sp. zn. 5 Cz 102/65, které bylo uveřejněno pod č. 12 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1966, nebo v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28.6.1974 sp. zn. 11 Co 21/74, které bylo uveřejněno pod č. 49 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1975). Objasňování toho, zda není dán rozpor v zájmech zástupce a zastoupeného za situace, kdy jeden dědic navrhne k vypořádání dědictví i v zastoupení druhého dědice dohodu, která se svými důsledky pro zastoupeného dědice blíží odmítnutí dědictví, však není potřebné zpravidla tehdy, když z plné moci vyplývá, že zastoupený nestanovil zástupci hranice, ve kterých a jak má zástupce při uzavírání dědické dohody jednat, a jestliže současně zastoupený deklaroval, že je srozuměn i s takovou dohodou, podle které by z dědictví nenabyl nic (srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16.5.2006 sp. zn. 21 Cdo 2209/2005 nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.8.2008 sp. zn. 21 Cdo 2439/2007).
V projednávané věci J. S. udělil R. S. dne 3.3.2007 plnou moc, v níž výslovně prohlásil, že "na všem, co se týká tohoto dědictví a dědického řízení, jsme dohodnuti" a "naše zájmy nejsou ve vzájemném rozporu"; z obsahu plné moci nevyplývají žádné hranice, ve kterých by R. S. jako zástupce J. S. měl jednat, naopak, R. S. byl J. S. zmocněn, aby jménem J. S. uzavřel dohodu o vypořádání dědictví, i kdyby zastoupený "podle ní neobdržel z dědictví žádný podíl". Shodnou vůli vyjádřil (v obsahově stejné) plné moci ze dne 24.4.2007, kterou J. S. zaslal přímo soudu (soudnímu komisaři). Protože J. S. (obě) plné moci, jak potvrdil před soudem prvního stupně, podepsal, protože z plné moci (ze dne 3.3.2007 a ze dne 24.4.2007) nevyplývaly žádné pokyny zastoupeného, které by při uzavření dohody o vypořádání dědictví dne 17.5.2007 zástupce nedodržel, a protože z této plné moci nevyplývá rozpornost zájmů zastoupeného a zástupce v době uzavření dohody o vypořádání dědictví dne 17.5.2007, nebylo důvodu činit závěr, že by R. S. nebyl způsobilým zástupcem J. S. při uzavření dohody o vypořádání dědictví. Okolnost, že J. S. posléze (po uzavření dohody) přehodnotil svůj názor na vypořádání dědictví po J. S. a že dodatečně již nebyl srozuměn s tím, že z dědictví neobdrží žádný podíl, tu není významná, neboť nic nevypovídá o (případném) rozporu zájmů R. S. a J. S. v době uzavření dohody o vypořádání dědictví.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nejvyšší soud České republiky proto napadené usnesení podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil. Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně (Obvodnímu soudu pro Prahu 4) k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§226 odst. 1 a §243d odst. 1 část věty první za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. března 2012
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu