ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.4599.2014.1
sp. zn. 21 Cdo 4599/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Jiřího Doležílka, v exekuční věci oprávněné Matco, s. r. o. se sídlem v Praze, Letenská č. 121/8, IČO 26425033, zastoupené Mgr. et Mgr. Janou Sekyrovou, advokátkou se sídlem Praze, Letenská č. 121/8 proti povinné L. H. , pro 3.854,90 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Petra Kociána, Exekutorský úřad Brno-venkov, pod sp. zn. 137 EX 13960/08, o dovolání zástavní věřitelky MAXIM Invest s. r. o. se sídlem v Pardubicích, Bělehradská č. 289, IČO 27489159, zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí č. 135/19, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 31. července 2014, č. j. 18 Co 214/2014-143, takto:
Usnesení krajského soudu a usnesení vydané Mgr. E. K., exekutorskou kandidátkou pověřenou soudním exekutorem JUDr. Petrem Kociánem, Exekutorský úřad Brno-venkov, ze dne 8. dubna 2014, č. j. 137 EX 13960/08-128, se ruší a věc se vrací soudnímu exekutorovi, JUDr. Petru Kociánovi, Exekutorský úřad Brno-venkov, k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
K návrhu oprávněné Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 15. 3. 2008, č. j. 12 Nc 20344/2008-5, nařídil exekuci na majetek povinné podle platebního rozkazu téhož soudu ze dne 22. 9. 2008, č. j. 33 RO 1938/2008-13, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 12.916,- Kč, úroku 0,1 % denně z této částky od 5. 9. 2004 do zaplacení, částky ve výši 1.021,- Kč a nákladů předcházejícího řízení ve výši 12.619,- Kč a nákladů exekuce; provedením exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. Petra Kociána, Exekutorský úřad Brno-venkov.
Usnesením ze dne 7. 1. 2014, č. j. 137 EX 13960/08-115, Mgr. E. K., exekutorské kandidátky pověřené soudním exekutorem JUDr. Petrem Kociánem, Exekutorský úřad Brno-venkov, byl vydražiteli D. E., (dále jen „vydražitel“), udělen příklep na vydražené nemovité věci, nacházející se ve společném jmění povinné a jejího manžela, M. H., (dále jen „manžel povinné“), a to na pozemku, o výměře 550 m2, zahrada, zapsaném v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Pardubice, pro obec O., katastrální území O., na listu vlastnictví č. 753, za nejvyšší podání 73.333,- Kč.
Usnesením ze dne 8. 4. 2014, č. j. 137 EX 13960/08-128, Mgr. E. K., exekutorské kandidátky pověřené soudním exekutorem JUDr. Petrem Kociánem, soudní exekutor (resp. exekutorská kandidátka) rozhodl po provedeném rozvrhovém jednání, že z rozdělované podstaty ve výši 73.333,- Kč se uspokojí pohledávka soudního exekutora JUDr. Petra Kociána, Exekutorský úřad Brno-venkov, na nákladech exekučního řízení ve výši 13.420,- Kč, k hotovému zaplacení, pohledávka oprávněného ve výši 53.455,- Kč, k hotovému zaplacení a pohledávka zástavní věřitelky (zde dovolatelky) k částečné úhradě ve výši 6.458,- Kč, k hotovému zaplacení, čímž byla rozdělovaná podstata zcela vyčerpána. Uvedl, že do první skupiny podle ustanovení §337c odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) náleží pohledávka soudního exekutora pověřeného provedením této exekuce na nákladech exekuce ve výši 13.420,- Kč, když celkové náklady činí částku ve výši 17.895,- Kč, z níž bylo jinými způsoby provedení exekuce vymoženo 4.475,- Kč. Do druhé skupiny podle ustanovení §337c odst. 1 písm. b) o. s. ř. nenáleží žádná pohledávka a do třetí skupiny podle ustanovení §337c odst. 1 písm. c) o. s. ř. patří pohledávka oprávněné ve výši 53.455,- Kč, když celková výše pohledávky oprávněné činí částku ve výši 67.326,- Kč (12.916,- Kč jistiny, kapitalizovaného úroku ke dni dražby, částky 1.201,- Kč a nákladů předcházejícího řízení ve výši 12.619,- Kč), z níž bylo jinými způsoby provedení exekuce vymoženo 13.871,- Kč, a pohledávka zástavní věřitelky (zde dovolatelky) ve výši 6.458,- Kč, jejíž celková výše činí 588.018,35 Kč. Pro pořadí pohledávek ve třetí skupině je v případě pohledávky oprávněné rozhodující datum podání návrhu na nařízení exekuce, tedy den 5. 12. 2008, a v případě pohledávky zástavní věřitelky je rozhodující datum doručení exekučního příkazu zřízením exekutorského zástavního práva katastrálnímu úřadu, tedy den 10. 2. 2009.
Ještě před tím, než bylo v dané věci rozhodnuto o odvolání zástavní věřitelky proti usnesení soudního exekutora (resp. exekutorské kandidátky) ze dne 8. 4. 2014, č. j. 137 EX 13960/08-128, tzn. ještě před tím, než toto rozhodnutí nabylo právní moci, bylo u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích vyhláškou ze dne 3. 6. 2014, č. j. KSPA 53 INS 15318/2014-A-2/celk. 2, proti manželu povinné zahájeno insolvenční řízení. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 17. 7. 2014, č. j. KSPA 53 INS 15318/2014-A-8, povolil řešení úpadku dlužníka (manžela povinné) oddlužením a insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Petra Brože, usnesením ze dne 22. 9. 2014, č. j. KSPA 53 INS 15318/2014-B-4, poté schválil způsob řešení oddlužení formou splátkového kalendáře.
Usnesením ze dne 31. 7. 2014, č. j. 18 Co 214/2014-143, Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, usnesení soudního exekutora (resp. pověřené exekutorské kandidátky soudního exekutora) potvrdil. Dospěl k závěru, že odvoláním napadené usnesení je věcně správné, neboť v projednávané věci šlo o prodej nemovité věci, „přičemž pro pořadí jednotlivých pohledávek je podle ust. §337c odst. 5 o. s. ř. u pohledávek oprávněného rozhodující den, kdy k soudu výkonu rozhodnutí došel návrh oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí a u pohledávky zajištěné zástavním právem den vzniku zástavního práva (§337c odst. 5 písm. a/ a d/ o. s. ř.)“. Názor zástavní věřitelky, podle kterého se pořadí pohledávek oprávněné mělo řídit datem exekučního příkazu k prodeji nemovitých věcí, je aplikovatelný pouze pro případy přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu, kdy se pořadí pohledávek, pro něž byl nařízen výkon rozhodnutí, řídí dnem, kdy bylo peněžnímu ústavu doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, eventuálně u srážek ze mzdy, kde se pořadí pohledávek řídí dnem, kdy bylo plátci mzdy doručeno nařízení výkonu rozhodnutí.
Usnesení odvolacího soudu napadla zástavní věřitelka dovoláním, v němž namítá, že v projednávané věci nelze porovnávat výkon rozhodnutí s exekucí, neboť u výkonu rozhodnutí oprávněný mimo jiné navrhuje přímo způsob jeho provedení, kdežto u exekuce nikoliv. Je tedy „proti logice, aby se pořadí řídilo dnem podání návrhu na exekuci, protože jednak není zřejmé, zda exekuce bude nařízena a jednak není zřejmé, zda budou postiženy nemovité věci, když exekuce může být vedena i jinými způsoby a jejich výběr závisí na soudním exekutorovi". U oprávněné by se proto pořadí její pohledávky mělo řídit datem vydání exekučního příkazu, tj. dnem 30. 3. 2009, neboť „exekuční příkaz má účinky nařízení výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu“, nikoliv dnem podání návrhu na nařízení exekuce (5. 12. 2008). Pohledávka oprávněné by tedy měla být až za pohledávkou zástavního věřitele (dovolatelky), pro jejíž pořadí je rozhodující datum doručení exekučního příkazu zřízením exekutorského zástavního práva katastrálnímu úřadu, k němuž došlo již dne 10. 2. 2009. Navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu a usnesení soudního exekutora JUDr. Petra Kociána, Exekutorský úřad Brno-venkov (resp. jím pověřené exekutorské kandidátky), ze dne 8. 4. 2014, č. j. 137 EX 13960/08-128, zrušil a věc vrátil soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva (aplikaci ustanovení §46 odst. 7 exekučního řádu, za situace, že k zahájení insolvenčního řízení na povinného nebo jeho manžela došlo před právní mocí rozvrhového usnesení), která nebyla doposud v judikatuře dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle ustanovení §109 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „insolvenční zákon“), po zahájení insolvenčního řízení výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Již nařízená exekuce tedy po zahájení insolvenčního řízení nemůže být provedena a soudní exekutor je povinen do majetkové podstaty vydat insolvenčnímu správci podle ustanovení §206 téhož zákona všechny věci a práva, které doposud zajistil.
Jestliže exekutor zpeněžil majetek povinného v dražbě, tzn., prováděl-li proti povinnému (a vzhledem k tomu, že dražená nemovitá věc byla ve společném jmění povinné a jejího manžela, tak i proti manželu povinné) exekuci prodejem nemovitých věcí (obdobně též prodejem movitých věcí či prodejem závodu, dříve podniku) a tyto nemovité věci byly pravomocným usnesením o příklepu „prodány“ vydražiteli, a po právní moci usnesení o příklepu, avšak ještě před vydáním rozvrhového usnesení, nastanou účinky zahájení insolvenčního řízení na majetek povinného (nebo jeho manžela), exekutor po zaplacení nejvyššího podání vydražitelem již takové rozhodnutí nemůže vydat a postupuje podle ustanovení §46 odst. 7 (dříve odst. 6) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ex.řád“) - k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3845/2011 a ve vztahu k nákladům exekuce usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3182/2014.
Podle ustanovení §46 odst. 7 ex. řádu je-li exekuční řízení podle zvláštního právního předpisu přerušeno nebo zvláštní právní předpis stanoví, že exekuci nelze provést, exekutor nečiní žádné úkony, jimiž se provádí exekuce, pokud zákon nestanoví jinak. Insolvenčnímu správci nebo v rámci likvidace dědictví do likvidační podstaty exekutor vydá vymožené plnění bezodkladně po právní moci usnesení, kterým rozhodne po odpočtu nákladů exekuce o vydání vymoženého plnění insolvenčnímu správci nebo do likvidační podstaty. Toto usnesení má vzhledem k zástavním právům váznoucím na vydražené nemovité věci účinky rozvrhového usnesení podle §337h odst. 1 až 3 o. s. ř., tzn., že dnem právní moci tohoto usnesení zanikají.
V posuzované věci byl usnesením ze dne 7. 1. 2014, č. j. 137 EX 13960/08-115, vydaným Mgr. E. K., exekutorskou kandidátkou pověřenou soudním exekutorem JUDr. Petrem Kociánem, Exekutorský úřad Brno-venkov, udělen vydražiteli příklep na nemovité věci, nacházející se ve společném jmění povinné a jejího manžela. Usnesení o příklepu nabylo právní moci dne 24. 1. 2014. Podstatné v této věci je, že účinky zahájení insolvenčního řízení na majetek manžela povinného nastaly dne 3. 6. 2014 (srov. shora citovanou vyhlášku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 3. 6. 2014, č. j. KSPA 53 INS 15318/2014-A-2/celk. 2), tzn., sice až po vydání rozvrhového usnesení (ze dne 8. 4. 2014), avšak ještě před tím než v důsledku suspenzivních účinků odvolání proti němu podanému nabylo právní moci.
Provedení rozvrhu podle ustanovení §336q a násl. o. s. ř. brání dle ustanovení §109 odst. 1 písm. c) zahájené insolvenční řízení, kdy účinky zahájení insolvenčního řízení nastávají okamžikem zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení v insolvenčním rejstříku (srov. §109 odst. 4 insolvenčního zákona). K účinkům zahájení insolvenčního řízení je soud (soudní exekutor) při provádění výkonu rozhodnutí (exekuci) povinen přihlížet z úřední povinnosti. Vzhledem k tomu, že předmětem dražby byla nemovitá věc ve společném jmění povinné a jejího manžela, činí tak nejen ve vztahu k povinné, ale i ve vztahu k jejímu manželu, neboť z pohledu insolvenčního řízení případný výtěžek z dražby za situace, kdy insolvenční soud schválil způsob řešení oddlužení formou splátkového kalendáře, představuje tzv. jiný mimořádný příjem dlužníka (zde manžela povinné), který je povinen ve smyslu ustanovení §412 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře. V opačném případě by tím docházelo k nepřípustnému zvýhodňování některých věřitelů a jejich uspokojování mimo rámec insolvenčního řízení (srov. ustanovení §5 insolvenčního zákona).
Jestliže soudní exekutor po právní moci usnesení o příklepu zjistí účinky zahájení insolvenčního řízení nesmí v exekučním řízení pokračovat, a to nejen vydáním rozvrhového usnesení, ale ani jeho doručováním, případně takové rozhodnutí nemůže nabýt právní moci. Při rozhodování odvolacího soudu o odvolání proti rozvrhovému usnesení se tím rozumí, že je na odvolacím soudu, aby takové usnesení (zcela či částečně) zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení příslušnému soudnímu exekutorovi, event. jej změnil a sám ve věci v souladu s ustanovením §46 odst. 7 ex. řádu rozhodl. Rozsah, v jakém by exekuční výtěžek měl být do insolvenčního řízení vydán, tj. v jakém by rozvrhové usnesení mělo být zrušeno, event. nahrazeno rozhodnutím odvolacího soudu, je odvislý od stanoveného způsobu řešení úpadku a postavení věřitelů a jejich pohledávek v insolvenčním řízení.
V posuzované věci byl schválen způsob oddlužení formou splátkového kalendáře. Odvolací soud však z úřední povinnosti nepřihlédl k zahájenému (nyní probíhajícímu) insolvenčnímu řízení na manžela povinné, byť dražená nemovitá věc byla ve společném jmění povinné a jejího manžela, a rozhodl o zástavní věřitelkou podaném odvolání tak, že rozvrhové usnesení exekutorské kandidátky potvrdil, na místo, aby eventuálně ve smyslu ustanovení §46 odst. 7 ex. řádu rozhodl o vydání exekučního výtěžku insolvenčnímu správci nebo dlužníku (manželu povinné), a postupoval proto v rozporu s ustanovením §109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona.
V rozvrhovém usnesení exekutorská kandidátka rozhodla po provedeném rozvrhovém jednání tak, že z rozdělované podstaty bude uspokojena pohledávka soudního exekutora na nákladech exekučního řízení, pohledávka oprávněné a pohledávka zástavní věřitelky (zde dovolatelky), kterou zástavní věřitelka rovněž přihlásila do probíhající insolvence na manžela povinné. V insolvenčním řízení i zajištění věřitelé, pokud chtějí být uspokojení ze zajištění, uplatňují své pohledávky (ve shodě s dikcí §166 insolvenčního zákona) přihláškou pohledávky (k tomu srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2011, sen. zn. 29 NSCR 16/2011, uveřejněné pod číslem 54/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), přičemž je třeba, aby se zajištění věřitel v přihlášce pohledávky dovolal, tj. mimo jiné uvedl, že zajištění uplatňuje, jinak není v insolvenčním řízení k zajištění přihlíženo. Zástavní věřitelka však do insolvenčního řízení svou pohledávku přihlásila jako nezajištěnou, z uvedeného důvodu je proto na místě zrušit rozvrhové usnesení zcela, tj. i ve vztahu k její pohledávce, která v insolvenčním řízení nemá přednostní právo uspokojení a bude uspokojována v řadě s dalšími pohledávkami ostatních věřitelů podle svého pořadí.
Ze shora uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je nesprávné; Nejvyšší soud České republiky je proto zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.) a s ohledem na to, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i pro usnesení soudního exekutora (resp. exekutorské kandidátky), zrušil Nejvyšší soudu i toto usnesení vydané Mgr. E. K., exekutorskou kandidátkou pověřenou soudním exekutorem JUDr. Petrem Kociánem, Exekutorský úřad Brno-venkov, ze dne 8. 4. 2014, č. j. 137 EX 13960/08-128, a věc vrátil soudnímu exekutorovi, JUDr. Petru Kociánovi, Exekutorský úřad Brno-venkov, k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř., §52 odst. 2 ex. řádu). Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne odvolací soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243g odst. 1 o. s. ř.), nebude-li o náhradě nákladů rozhodováno ve zvláštním režimu (§87 a násl. ex. řádu).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. března 2015
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu