ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.5194.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 5194/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném u předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph. D. v právní věci žalobkyně: MASNA Příbram, spol. s r. o., se sídlem Jinecká 315, 261 80 Příbram, IČ 61675393, proti žalovanému: J. J., zastoupenému Mgr. Veronikou Holou, advokátkou, se sídlem Pražská 140, 261 01 Příbram I., o zaplacení 299.880,- Kč s přísl., vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 1549/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. června 2009, č. j. 14 Cmo 275/2008-163, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl rozsudkem ze dne 10. března 2008, č. j. 13 Cm 1549/2007-129, že žaloba, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 299.880,- Kč spolu s úroky z prodlení od 1. 12. 2005 do zaplacení, se zamítá (výrok I.) a že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 43.300,- Kč (výrok II.).
Předmětem řízení byl nárok žalobce na náhradu škody, způsobené zaplacením údajně zbytečných znaleckých posudků Ing. J. D. a J. J. o ocenění akcií společnosti Masokombinát Příbram a. s., vyžádaných žalovaným jako žalobcovým jednatelem a generálním ředitelem. Podle žalobce totiž žalovaný nevykonával svou působnost, resp. funkci s péčí řádného hospodáře ve smyslu ustanovení §194 odst. 5 obchodního zákoníku (dále též „obch. zák.“) v návaznosti na ustanovení §135 odst. 2 obch. zák.
Soud prvního stupně dovodil, že nelze vytýkat, že žalovaný jako jednatel žalobce jednal v daném případě samoúčelně, popř. ve svém osobním zájmu, jestliže nechal přezkoumat původní znalecký posudek Ing. I. P. H., CSc., ve vztahu k němuž minimálně vzniklo podezření, že podhodnotil majetek žalobce o přibližně 44,000.000,- Kč. Nelze proto dospět k závěru, že žalovaný jednal v rozporu s péčí řádného hospodáře. I když od transakce prodeje akcií Z. M. uplynula určitá delší doba, neznamená to, že by nemohla být případná nevýhodnost převzetí akcií zjišťována.
Soud prvního stupně proto žalobu zamítl.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným rozsudek sudu prvního stupně změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 299.880,- Kč s úrokem ročně za dobu od 11. 11. 2007 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7 procentních bodů a vždy takto stanovené k prvnímu dni dalšího pololetí trvání prodlení; ve zbytku příslušenství ohledně požadavku na zaplacení úroku z prodlení za dobu od 1. 12. 2005 do 10. 11. 2007 soud zamítaný výrok potvrdil (první odstavec výroku).
Dále odvolací osud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před soudem prvního stupně 12.297,- Kč a na nákladech odvolacího řízení 64.598,- Kč (odstavec druhý výroku).
Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně z důvodů podle §212a o. s. ř. a shledal odvolání důvodným.
Konstatoval, že předmětem řízení je nárok na náhradu škody proti jednateli podle §135 odst. 2 ve spojení s §194 odst. 5 obch. zák. a ve vazbě na ustanovení §757 a §373 an. obch. zák. o odpovědnosti za škodu.
Odvolací osud přisvědčil soudu prvního stupně, že porušení povinnosti žalovaného nelze spatřovat v tom, že zadal znalecký posudek a nechal za něj vyplatit odměnu, aniž by měl souhlas všech tří jednatelů, protože k porušení §133 a §134 obch. zák., ani čl. 8 společenské smlouvy nedošlo. Podle společenské smlouvy žalobkyně se vyžadoval souhlas všech tří jednatelů jen k rozhodnutí o obchodním vedení společnosti a jmenování a odvolání generálního ředitele, jinak jedná každý z jednatelů samostatně. Obchodním vedením se rozumí rozhodování o vnitřních záležitostech společnosti a její řízení, nikoli úkony činěné jménem společnosti navenek ve vztahu ke třetím osobám, jako bylo zadání posudku znalcům (v tom směru odvolací soud odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a v něm citovanou judikaturu Nejvyššího soudu).
Odvolací soud se proto soustředil na zkoumání, zda žalovaný jako jednatel porušil povinnost postupovat s péčí řádného hospodáře s tím, že ve sporu o náhradu škody se důkazní břemeno v této otázce přesouvá na žalovaného.
Odvolací soud popsal skutkový stav daného případu a jeho průběh a zdůraznil, že žalovaný zadal nové znalecké posudky až po uplynutí více jak dvou let od převodu akcií na jednatele společnosti Z. M., kterýmžto převodem měl být saturován dluh společnosti vůči tomuto jednateli formou započtení. Toto započtení však nepokrylo celou pohledávku tohoto jednatele (cena akcií byla stanovena řádově o 50 – 60 % nižší oproti účetnictví). Tvrzení žalovaného, že zadáním nových posudků hodlal předejít škodě hrozící společnosti, zůstalo v obecné poloze. Měl-li žalovaný pochybnosti o ceně převáděných akcií již v okamžiku smlouvy o převodu akcií, kterou jménem žalobkyně jako jednatel podepsal, je za takové jednání žalovaný odpovědný. Dále pak byla vzata zpět žaloba společnosti o určení neplatnosti smlouvy o převodu akcií a to po dohodě všech společníků, tj. i žalovaného, přičemž důvodem žaloby byla neplatnost smlouvy pro chybějící souhlas valné hromady. Taktéž bylo vzato zpět i odvolání pro rozhodnutí o zastavení řízení a tím zpracovaný posudek neměl pro toto řízení význam.
Odvolací soud dospěl za tohoto stavu věci k závěru, že žalovaný neprokázal a to po poučení soudem o přesunu břemene tvrzení a důkazního ohledně toho, že postupoval s péčí řádného hospodáře a po poučení dle §119a o. s. ř. nenavrhl provedení dalších důkazů, že postupoval tímto způsobem ve smyslu §135 ve spojení s §194 odst. 5 obch. zák. Tím byl dán prvotní předpoklad pro odpovědnost za škodu podle §373 an. obch. zák. a byla dána i příčinná souvislost mezi uvedeným porušením právní povinnosti a škodou, vzniklou žalobkyni proplacením ceny za zpracování posudků znalcům.
Požadavek žalobkyně na náhradu škody ve výši 299.880,- Kč tak shledal odvolací soud oprávněným. Při stanovení úroku z prodlení odvolací soud vycházel z toho, že nebylo prokázáno, že by byla žalovanému doručena řádná výzva k zaplacení náhrady škody a proto položil počátek prodlení až ode dne následujícího po doručení žaloby (tj. od 11. 11. 2007). Úrok byl stanoven podle §369 odst. 1 obch. zák. ve spojení s §1 nař. vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nař. vlády č. 163/2005 Sb., ve zbytku ohledně požadavku na úrok z prodlení od 1. 12. 2005 do 10. 11. 2007 byla žaloba zamítnuta.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a důvodnost o ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel v prvé řadě namítá, že ani soudem prvního stupně ani soudem odvolacím nebyl poučen v souladu s ustanovením §118a odst. 2 a 3 o. s. ř. o případném důsledku toho, že neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Přitom žalovaný mohl navrhovat provedení důkazu smlouvou ze dne 8. 6. 2006, uzavřenou mezi Masokombinátem Příbram a. s., žalobcem Masnou Příbram s. r. o., Z, M., žalovaným J. J. a Ing. T. H., tj. jednateli žalobce. V této smlouvě účastníci v čl. 6 konstatují, že po vzájemné dohodě se zavazují zdržet se po dni podpisu této smlouvy vedení jakýchkoliv vzájemných soudních sporů a v čl. 8 shodně konstatují, že po podrobném přezkoumání činnosti J. J., Ing. T. H. a Z. M. jako jednatelů Masny, není činěna žádná výhrada k jejich činnosti a není shledáno ani žádné porušení zákona či způsobení škody společnosti MASNA nebo jinému subjektu.
Podle mínění dovolatele měl odvolací soud při svém zaujatém právním názoru, odlišném od soudu prvního stupně, rozsudek tohoto soudu zrušit pro jinou vadu řízení, spočívající v absenci poučení podle §118a o. s. ř. a nebo poskytnout žalovanému potřebné poučení, aby žalovaný předložil důkazy ke svému tvrzení v dalším řízení po zrušovacím rozhodnutí a vrácení věci soudu prvního stupně. Pro změnu napadeného rozsudku nebyly podle názoru odvolatele splněny podmínky.
Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., a to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, spatřuje dovolatel v nesprávném právním posouzení otázky jednání žalovaného s péčí řádného hospodáře. Žalovaný zadal vypracování obou sporných revizních znaleckých posudků, jsa veden obavou, aby žalobce nebyl při prodeji akcií poškozen a tudíž nejednal ve svém zájmu jako soukromá osoba. Na základě nových posudků činil zjištěný rozdíl hodnoty společnosti stanovený znalci 44 mil. Kč.
Dovolatel se domnívá, že odvolací soud nepřesně vyložil pojem „péče řádného hospodáře“ ve smyslu §194 odst. 5 obch. zák. a prolíná jej s pojmem „s odbornou péčí“ ve smyslu §567 odst. 1 obch. zák. vztahující se k mandátní smlouvě. Péče řádného hospodáře a odborná péče jsou však podle odvolatele naprosto odlišné pojmy.
Dovolatel zdůrazňuje, že revizním znaleckým posudkem Ing. D. byla stanovena obvyklá cena 82.408 ks akcií a. s. Masokombinát Příbram k 31. 12. 2001 částkou 84.602.525,04 Kč, tedy částkou víc jak dvojnásobnou oproti původnímu znaleckému posudku Ing. P. H. a žalovaný se tedy řádně staral, aby žalobce, jehož byl jednatelem, nebyl poškozen.
Dovolatel z uvedených důvodů navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) nejprve konstatoval, že podle bodu 12. čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle znění o. s. ř. účinného před 1. 7. 2009. Tak je tomu rovněž v daném případě.
Nejvyšší soud poté, po zjištění, že dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti stanovené zákonem (§240 odst. 1, §241 odst. 1, §241a odst. 1 o. s. ř.), dále konstatoval, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., poněvadž směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí osudu prvního stupně ve věci samé.
Dovolání však není důvodné.
Jako první uplatňuje dovolatel důvod dovolání podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Tuto vadu spatřuje dovolatel v nedostatku poučení v rozporu s ustanovením §118a odst. 2 a 3 o. s. ř. s tím, že soud prvního stupně a ani odvolací soud jej nepoučil o nutnosti doplnit svá tvrzení a navrhnout důkazy, jestliže soud hodlal věc posoudit jinak, než podle názoru žalovaného (a názoru soudu prvního stupně).
Tato námitka dovolatele však neobstojí, protože žalovaný mohl zcela legitimně očekávat, že odvolací soud může rozhodnout jinak (opačně), než soud prvního, neboť tento soud dovolatele poučil o tom, že jeho tvrzení nejsou v uvedeném ohledu dostatečně konkrétní a proto mohl navrhnout potřebné důkazy pro svá tvrzení v průběhu řízení, ale namísto toho před skončením jednání před soudem prvního stupně žalovaný po poučení soudem dle §119a o. s. ř. uvedl, že nebude doplňovat skutková tvrzení a navrhovat další důkazy.
Dovolatelem uváděný důkaz smlouvou z 8. 6. 2006, o který by svá tvrzení a důkazy doplnil, uzavřenou mezi Masokombinátem Příbram a. s. a Masnou Příbram s. r. o., jejími statutárními orgány (Z. M., J. J. a T. H.) konkrétně jejím čl. 6 o vzdání se vzájemných soudních sporů a všech výhrad ohledně porušení zákona či způsobení škody, popř. zdržení se vzájemných soudních sporů, není pro procesní situaci v předmětném řízení relevantní, neboť nemůže omezit či dokonce vyloučit procesní práva žalobce v občanském soudním řízení, popř. být rozhodnou skutečností pro posouzení věci.
Z hlediska procesněprávního pak obecně platí, že z důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. může dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a tak tomu v předmětném případě není (dovolatel napadá jen konkrétní procesní postup soudu).
Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dovolatel spatřuje v tom, že odvolací soud směšuje právní pojem „péče řádného hospodáře“ ve smyslu §194 odst. 5 obch. zák. s pojmem „odborná péče“ ve smyslu §567 obch zák.
K této otázce dovolací soud dovozuje, že i když mezi oběma uvedenými pojmy je určitá významová rozdílnost (odborná péče je zajisté víc než péče řádného hospodáře pro svoji vyšší kvalifikovanost), pro právní posouzení daného případu je tento rozdíl bez právního významu, jelikož žalovaný v tomto případě nevyhověl evidentně kriteriu „péče řádného hospodáře“. Nelze považovat za „péči řádného hospodáře“ takové jednání jednatele (člena statutárního orgánu), který zadá a zaplatí revizní znalecké posudky o ocenění akcií zhruba za dva roky po jejich převodu na třetí osobu aniž by závěry z těchto posudků mohly a měly za cíl posléze reálně ovlivnit již realizovanou obchodní transakci (původně zaplacenou cenu akcií). Takové jednání navozuje závěr, že v tomto případě žalovaný jako jednatel společnosti se nechoval svědomitě a obezřetně při výkonu své funkce.
Důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. tak není v daném případě naplněn. Obdobně, jak shora uvedeno, není dán ani dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání jako nedůvodné zamítl s tím, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je správné (§243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný jako dovolatel nebyl úspěšný, avšak žalobkyni podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady v řízení o dovolání nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. března 2011
JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu