ECLI:CZ:NS:2005:25.CDO.886.2004.1
sp. zn. 25 Cdo 886/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce Ing. M. S., zastoupeného advokátem, proti žalované JUDr. V. M., o 63.095,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 42 C 208/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2002, č. j. 51 Co 417/2002 - 108, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. 6. 2002, č. j. 42 C 208/98 - 92, se zastavuje.
II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2002, č. j. 51 Co 417/2002 - 108, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. 6. 2002, č. j. 42 C 208/98 - 92, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal náhrady škody ve výši 63.095,- Kč s příslušenstvím, kterou mu měla způsobit žalovaná jako advokátka, s níž dne 18. 9. 1990 uzavřel smlouvu o poskytování právní pomoci při uplatnění nároku z odpovědnosti za vady koupené kamery C. a o zaplacení částky 47.000,- Kč, s odůvodněním, že v řízení před Okresním soudem v Lounech vedeném pod sp. zn. 5 C 60/91 proti Ing. P. D. o zaplacení uvedené částky žalovaná porušila povinnosti při zastupování žalobce, a to zejména tím, že jej neinformovala o doručení zamítavého rozsudku soudu prvního stupně a nepodala proti němu odvolání, které by bylo úspěšné. V důsledku toho žalobci vznikla škoda ve výši žalované částky (sestávající z částky 43.200,- Kč jako rozdílu mezi výší kupní ceny 47.000,- Kč za kameru a částkou 3.800,- Kč, za níž ji prodal, z částky 2.500,- Kč poskytnuté žalované na záloze za právní zastoupení, jež nebyla vrácena, z částky 4.100,- Kč na vynaložených nákladech za vyžádaný znalecký posudek, z částky 500,- Kč jako nákladů řízení státu, z částky 4.500,- Kč jako nákladů řízení zaplacených protistraně, z částky 2.655,- Kč vynaložené jako cestovní náklady k jednání u soudu a z částky 5.640,- Kč vynaložené na nákladech za úschovu kamery účtované protistranou), za kterou žalovaná odpovídá.
Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 11. 1999, č. j. 42 C 208/98 - 31, jímž byla žaloba zamítnuta a jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, byl k odvolání žalobce podle §221 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2000 zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2000, č. j. 51 Co 118/2000 - 42, neboť nebyl přezkoumatelný pro nedostatek důvodů, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Obvodní soud pro Prahu 4 ve věci znovu rozhodl rozsudkem ze dne 8. 3. 2001, č. j. 42/208/98 - 54, tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 63.095,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 9. 2001, č. j. 51 Co 317/2001 - 67, rozsudek soudu prvního stupně jako nepřezkoumatelný zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Po doplnění dokazování Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 7. 6. 2002, č. j. 42 C 208/98 - 92, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 5 C 60/91 proti Ing. P. D. uplatnil žalobce, kterého žalovaná zastupovala na základě smlouvy ze dne 18. 9. 1990 o poskytování právní pomoci, nárok na zaplacení částky 47.000,- Kč s příslušenstvím z titulu vrácení kupní ceny, odůvodněný tím, že odstoupil od kupní smlouvy účastníků (§401 odst. 1, 2 obč. zák.) ze dne 5. 4. 1990, jejímž předmětem byla kamera za dohodnutou kupní cenu ve výši 47.000,- Kč, kterou prodávajícímu zaplatil. K odstoupení od smlouvy došlo podle tvrzení žalobce z toho důvodu, že při uzavření kupní smlouvy byla zjištěna vada pomalého chodu LP, kterou si měl žalobce podle ujednání ve smlouvě nechat odstranit na náklady žalovaného (z toho důvodu byla také snížena původně dohodnutá kupní cena v částce 55.000,- Kč). Vzhledem k tomu, že vzápětí se na kameře vyskytla i další vada ve funkci tlačítka STILL, vyžádal žalobce odborné posouzení znalce Ing. J., který ve svém písemném posudku shledal vady na přístroji za neopravitelné v tuzemsku. Žalobce obě vady u žalovaného dne 27. 5. 1990 reklamoval, o čemž byl mezi účastníky kupní smlouvy sepsán zápis, v němž se žalovaný zavázal kameru v NSR, kde byla zakoupena, vyměnit za jiný bezvadný přístroj, nebo od smlouvy ve lhůtě 1 měsíce odstoupit a vrátit kupní cenu. Od tohoto dne zůstala kamera v držení prodávajícího, který žalobci dopisem ze dne 25. 6. 1990 sdělil, že při jejím přezkoušení prodejcem na ní žádné závady zjištěny nebyly a byl mu vystaven doklad o jejím bezvadném stavu; z tohoto důvodu vyzval žalobce, aby si kameru vyzvedl, což on odmítl. Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 13. 3. 1996, č. j. 5 C 60/91 - 59, byla žaloba na zaplacení 47.000,- Kč s příslušenstvím jako nedůvodná zamítnuta, neboť na základě provedeného dokazování, zejména znaleckého posudku soudem ustanoveného znalce Ing. H., dospěl soud k závěru, že žalobce od kupní smlouvy neodstoupil po právu, když v řízení nebylo prokázáno, že by kamera trpěla závadou, která by ji činila neupotřebitelnou (§401 odst. 1 obč. zák.). Tento rozsudek nabyl právní moci dne 12. 7. 1996, aniž proti němu žalovaná, jíž byl doručen dne 26. 6. 1996, podala odvolání. Na základě skutkového zjištění, učiněného ze znaleckého posudku znalce Ing. H. ze dne 19. 6. 1995 (vyžádaného v uvedeném řízení), ze zprávy společnosti C. CZ, s. r. o., a společnosti A. s., že závada pomalého chodu LP, jež se v minulosti vyskytla, byla nahodilá a že ruchy při použití tlačítka STILL nejsou funkční vadou, nýbrž projevem použité techniky, soud prvního stupně dovodil, že žalobce neměl právo odstoupit od kupní smlouvy uzavřené s Ing. D. dne 5. 4. 1990 ve smyslu ust. §401 odst. 1 a 2 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1991 a požadovat vrácení kupní ceny. Kamera měla při prodeji pouze 1 vadu (rychlost LP), která nevyšla najevo dodatečně, ale byla popsána již v kupní smlouvě, a kromě toho v ní byly předvídány i další vady a postup při jejich odstraňování. Výpověď svědka Ing. J. a písemné znalecké posudky, které pro žalobce zpracoval (ze dne 12. 5. 1990 a ze dne 18. 3. 1997), z nichž soud zjistil, že vada pomalého chodu se při zpracování druhého posudku již neobjevila, trvala však vada funkce STILL, nepovažoval soud za dostatečně objektivní a způsobilé zvrátit odborné závěry znalce Ing. H. Dospěl proto k závěru, že i když žalovaná jako advokátka, která žalobce v uvedeném řízení zastupovala, porušila své povinnosti v souvislosti s výkonem advokacie (zejména nepodala odvolání proti zamítavému rozsudku okresního soudu), nezpůsobila žalobci tímto jednáním (opomenutím) majetkovou újmu, protože jeho žaloba proti prodávajícímu na vrácení plnění z kupní smlouvy nebyla důvodná; odpovědnost žalované proto není dána (§420 odst. 1, 3 obč. zák.).
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 11. 2002, č. j. 51 Co 417/2002 - 108, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění obvodního soudu a ztotožnil se s jeho závěrem, že předpoklady odpovědnosti žalované za škodu, a to vznik škody a příčinná souvislost, nebyly v daném případě naplněny. Shodně s ním dovodil, že žalovaná sice porušila své povinnosti v souvislosti s výkonem advokacie při poskytnutí právní služby žalobci v řízení vedeném u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 5 C 60/91, avšak vznik škody, spočívající v tom, že žalobce se nedomohl uspokojení svého nároku na vrácení kupní ceny proti prodávajícímu, mu tím nezpůsobila, neboť ani v případě, že by proti zamítavému rozsudku tohoto soudu podala jako jeho zástupkyně odvolání, nebyl by žalobce ve sporu úspěšný. Městský soud poukázal na to, že v kupní smlouvě, kterou žalobce uzavřel s Ing. D. dne 5. 4. 1990, nebylo odstoupení od smlouvy dohodnuto (§48 obč. zák.) a kupující proto mohl od smlouvy odstoupit jen při uplatnění práva z odpovědnosti za vady (reklamaci) za podmínky, že ho prodávající ujistil o tom, že věc má určité vlastnosti, kupujícím vymíněné, anebo že věc nemá vady, a toto ujištění (které musí být součástí smlouvy) se ukázalo nepravdivým; odstoupit mohl kupující i tehdy, jestliže vada, která vyšla dodatečně najevo a na kterou jej prodávající neupozornil, činila věc neupotřebitelnou. Vzhledem k tomu, že tyto zákonné předpoklady pro odstoupení od kupní smlouvy nebyly u žalobce naplněny, je názor soudu prvního stupně, že žalobce jako kupující neměl právo odstoupit od předmětné kupní smlouvy ze dne 5. 4. 1990 ve smyslu ust. §401 odst. 1 a 2 tehdy platného občanského zákoníku a požadovat vrácení kupní ceny, správný. Odvolací námitku žalobce, že se jednalo o koupi nové věci, tedy bezvadné, a že kamera měla vlastnost kupujícím vymíněnou, jež podle žalobce spočívá v tom, že bude odstraněna závada na přístroji u pomalého chodu LP, odvolací soud nepovažoval za důvodnou, neboť kupní smlouva neobsahuje ujištění, že prodávaná věc je bezvadná, a prohlášení prodávajícího o odstranění uvedené závady, není vlastností věci.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., a podává je z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř. Nesprávné právní posouzení věci spatřuje v tom, že při zkoumání otázky, zda kamera vykazovala vady, vycházely soudy obou stupňů ze závěrů znaleckého posudku znalce Ing. H., vyžádaného v řízení vedeném u Okresního soudu v Lounech, ačkoliv již v kupní smlouvě ze dne 5. 4. 1990 i v reklamaci ze dne 27. 5. 1990 bylo účastníky smlouvy konstatováno, že kamera má závadu, která bude odstraněna na náklady prodávajícího. Soud proto již neměl tuto otázku přezkoumávat, a to zejména za situace, že kameru měl ve své dispozici od reklamace žalovaný. Tím, že soudy obou stupňů vzaly za věrohodné závěry znaleckého posudku Ing. H., považovaly uvedené konstatování účastníků kupní smlouvy za smyšlené a nepravdivé, a nemůže je zvrátit ani prohlášení německého prodejce, že přístroj nemá vady. Dále dovolatel namítá, že soudy obou stupňů „nesprávně vyhodnotily možnost žalobce odstoupit od smlouvy s odůvodněním, že přístroj neměl vady“ a „nerespektovaly ani smluvní volnost účastníků kupní smlouvy, kteří se dohodli na tom, že kamera bude vyměněna za jiný přístroj nebo bude zrušena kupní smlouva a vrácena kupní cena ve lhůtě 1 měsíce“. Je tedy nepochybné, že v okamžiku, kdy toto smluvní ujednání nebylo prodávajícím naplněno, „vznikl žalobci titul k odstoupení od smlouvy“, protože předpoklady, pro které lze jednostranně od smlouvy odstoupit, jsou dány dispozitivně a jsou podřízeny, mimo kogentních ustanovení, smluvní volnosti účastníků kupní smlouvy. Dovolatel nesouhlasí ani s názorem odvolacího soudu, že žalobce si musel být vědom toho, že kupuje sice zánovní, ale již použitou věc, která navíc trpí vadou. Poukazuje na to, že podle ujednání ve smlouvě trval na odstranění vady, z čehož dovozuje, že „si negativním způsobem vymínil, které vlastnosti nesmí přístroj mít“. Od smlouvy odstoupil jednak proto, že nebylo naplněno ujištění prodávajícího, že negativním způsobem vymezené vlastnosti přístroje nebyly odstraněny a dále proto, že v rámci smluvní volnosti nedošlo k naplnění ujednání o výměně přístroje. Důsledkem nesplnění tohoto závazku pak bylo i smluvní ujednání o zrušení smlouvy. Dále dovolatel namítá, že neodkázal-li soud prvního stupně při svém rozhodnutí na skutkové a právní závěry učiněné v předchozím řízení, je jeho rozsudek nepřezkoumatelný, a byl-li odvolacím soudem potvrzen, je řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001 a po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle §242 o. s. ř. a nejprve se zabýval přípustností dovolání.
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ust. §237 o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, který soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmene b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, a nejde o případ přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť soud prvního stupně sice rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku, nebyl však vázán právním názorem odvolacího soudu, který jeho dřívější rozhodnutí zrušil proto, že nebylo přezkoumatelné. Zbývá tudíž posoudit přípustnost dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti.
Závisí-li přípustnost dovolání na úvaze dovolacího soudu o tom, zda napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, nemůže být způsobilým dovolacím důvodem námitka, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (srov. ust. §241a odst. 3 o. s. ř.). Pokud dovolatel soudům obou stupňů vytýká, že při zkoumání otázky, zda kamera vykazovala vady, vycházely ze závěrů znaleckého posudku znalce Ing. H., vyžádaného v řízení vedeném u Okresního soudu v Lounech, a že soudy již neměly tuto otázku přezkoumávat, a polemizuje s hodnocením provedených důkazů, je zřejmé, že nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází. Podstatou jeho námitek je tedy nesouhlas se zjištěným skutkovým stav věci a s hodnocením provedených důkazů; je jednoznačné, že nejde o námitku nesprávného řešení otázky právní, nýbrž o námitku týkající se skutkových zjištění, která byla podkladem pro právní posouzení věci, tedy o dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. Z hlediska tohoto dovolacího důvodu nelze správnost rozsudku odvolacího soudu přezkoumat, neboť ve vztahu k námitce, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, není v tomto směru dovolání z hlediska ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatel jako důvod dovolání [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] dále uplatnil, může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §14 zákona č. 128/1990 Sb., o advokacii, účinného od 1. 7. 1990 do 30. 6. 1996, advokát je povinen a oprávněn chránit práva a oprávněné zájmy svého klienta. Jedná přitom čestně a svědomitě, důsledně využívá všechny zákonné prostředky a uplatňuje vše, co podle svého přesvědčení a příkazu klienta pokládá za prospěšné.
Podle §22 odst. 1 cit. zákona advokát odpovídá klientovi za škodu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie (§421 a násl. obč. zák.).
Úprava odpovědnosti za škodu způsobenou advokátem v souvislosti s výkonem advokacie vychází z odpovědnosti bez zřetele na zavinění (z objektivní odpovědnosti) a je založena na současném splnění předpokladů, jimž je 1) výkon advokacie, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody. Podmínkou, že výkon advokacie nebyl advokátem činěn řádně, je třeba posuzovat z hlediska ust. §14 cit. zákona. Škodou je míněna majetková újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného, a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem výkonu advokacie. Splnění uvedených předpokladů odpovědnosti za škodu mu být v řízení jednoznačně zjištěno. Důkazní povinnost má v tomto směru poškozený.
Zamítavé rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze závěru, že žalovaná jako advokátka sice v řízení vedeném u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 5 C 60/91 porušila své povinnosti v souvislosti s výkonem advokacie při zastupování žalobce, když jej neinformovala o doručení zamítavého rozsudku tohoto soudu a nepodala proti němu odvolání, avšak vznik škody, spočívající v tom, že se nedomohl uspokojení svého nároku na vrácení kupní ceny proti prodávajícímu, mu tím nezpůsobila, neboť ani v případě, že by odvolání bylo podáno, nebylo by žalobě vyhověno proto, že na straně žalobce nebyl dán zákonný důvod pro odstoupení od předmětné kupní smlouvy.
Podle §48 odst. 1 obč. zák. od smlouvy může účastník odstoupit, jen jestliže je to v tomto zákoně stanoveno nebo účastníky dohodnuto. Podle odst. 2 tohoto ustanovení odstoupením od smlouvy se smlouva od počátku ruší, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak.
Jestliže jsou splněny předpoklady pro odstoupení od kupní smlouvy a kupující učiní jednostranný právní úkon, jímž od smlouvy odstoupí, kupní smlouva se od počátku ruší (§48 obč. zák.) a účastníci jsou povinni vrátit to, co podle zrušené smlouvy dostali podle zásad o neoprávněném majetkovém prospěchu (§457 odst. 1, §458 obč. zák.).
Podle §401 odst. 1 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1991, jestliže dodatečně vyjde najevo vada, na kterou prodávající kupujícího neupozornil, má kupující právo na slevu z kupní ceny odpovídající povaze a rozsahu vady; jde-li o vadu, která činí věc neupotřebitelnou, má též právo od smlouvy odstoupit. Podle odst. 2 tohoto ustanovení právo odstoupit od smlouvy má kupující i tehdy, jestliže jej prodávající ujistil, že věc má určité vlastnosti, zejména vlastnosti kupujícím vymíněné, anebo že nemá vady, a toto ujištění se ukáže nepravdivým.
Z ust. §401 odst. 1 obč. zák. vyplývá, že na slevu z kupní ceny má kupující právo, jestliže se dodatečně objevila vada, avšak věc je i s touto vadou upotřebitelná. Jde-li o vadu, která činí věc neupotřebitelnou k účelu, jemuž má sloužit, či k účelu, pro který byla výslovně koupena, má kupující též právo od smlouvy odstoupit.
Ujištění prodávajícího o určitých vlastnostech věci (§401 odst. 2 obč. zák.) musí být součástí smluvního ujednání. Podstatné je, zda prodávající v průběhu celého sjednávání kupní smlouvy seznámil kupujícího s určitou vlastností prodávané věci, popř. jej ujistil, že věc má vlastnosti kupujícím požadované. Nepravdivým je ujištění, které neodpovídá skutečnosti.
Ust. §401 obč. zák. však kupujícímu nedává možnost požadovat opravu věci.
Jestliže jsou splněny předpoklady pro odstoupení od kupní smlouvy a kupující učiní jednostranný právní úkon, jímž od smlouvy odstoupí, kupní smlouva se od počátku ruší (§48 obč. zák.) a účastníci jsou si povinni vrátit to, co podle zrušené smlouvy dostali podle zásad o neoprávněném majetkovém prospěchu (§457 odst. 1, §458 obč. zák.).
Jestliže v daném případě je rozhodnutí odvolacího soudu (stejně jako soudu prvního stupně) založeno na skutkovém závěru, že v době uzavření kupní smlouvy měla kamera jen jednu vadu (rychlost LP), která se v tom okamžiku vyskytla jen náhodně (později již nebyla zjištěna) a která nevyšla najevo dodatečně, ale byla popsána již v kupní smlouvě, je správný jeho názor, že nebyly splněny zákonné předpoklady pro odstoupení žalobce od kupní smlouvy ve smyslu ust. §401 odst. 1 obč. zák., neboť se nejednalo o vadu, která vyšla dodatečně najevo a která by činila věc neupotřebitelnou. Nesplnění závazku prodávajícího, jenž je obsažen v zápisu ze dne 27. 5. 1990, nazvaném jako „reklamace“, že kameru vymění za jiný přístroj nebo že zruší kupní smlouva ve lhůtě 1 měsíce, není zákonným důvodem pro odstoupení od kupní smlouvy podle §401 odst. 1 obč. zák. Vzhledem k tomu, že soudy obou stupňů vycházely ze skutkového zjištění, že prodávaná kamera měla v době uzavření kupní smlouvy jen náhodně se vyskytnuvší vadu (rychlost LP) a protože ujednání účastníků smlouvy o tom, že žalobce si nechá „odstranit tuto vadu“ (rychlost LP) na náklady prodávajícího, není vlastností věci (a ust. §401 nedává kupujícímu možnost požadovat opravu věci), nebyly ze strany žalobce splněny ani zákonné předpoklady pro odstoupení od smlouvy podle ustanovení §401 odst. 2 obč. zák.
Názor odvolacího soudu, že žalobce jako kupující neměl právo odstoupit od předmětné kupní smlouvy ze dne 5. 4. 1990 podle §401 odst. 1 a 2 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1991, je správný a v souladu s hmotným právem i ustálenou judikaturou.
Součástí skutkových zjištění v posuzované věci je i ujednání (smlouva) mezi žalobcem a Ing. D., obsažené v zápisu ze dne 27. 5. 1990, nazvaném jako „reklamace“, v němž „žalobce žádá, aby kamera byla vyměněna za jiný bezvadný přístroj nebo zrušena kupní smlouva a vrácena kupní cena“, a Ing. D. „se zavázal, že výměnu nebo zrušení kupní smlouvy provede do lhůty jednoho měsíce“, avšak tento svůj závazek v uvedené lhůtě nesplnil. Toto ujednání (smlouva) je samostatným právním důvodem vzniku závazkového právního vztahu, jenž obstojí bez ohledu na to, zda kupní smlouva byla zrušena či nikoliv, a ze kterého jejím účastníkům vznikla dohodnutá práva a povinnosti.
Jestliže odvolací soud v dané věci dovodil, že odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 13. 3. 1996, č. j. 5 C 60/91 - 59, by nebylo - ani za předpokladu, že by žalovaná o jeho doručení žalobce informovala a odvolání by bylo včas podáno - shledáno důvodným a žalobě na vrácení kupní ceny proti prodávajícímu by nebylo vyhověno, aniž se zabýval závazkem žalovaného obsaženým v zápise ze dne 27. 5. 1990, ačkoliv to bylo pro rozhodnutí podstatné, je jeho posouzení předběžné právní otázky, zda žalobce mohl v řízení vedeném u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 5 C 60/91 dosáhnout uspokojení svého nároku na vrácení plnění z kupní smlouvy, nesprávné a v rozporu s hmotným právem. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že řešení uvedené předběžné otázky z hlediska smluvního ujednání účastníků (žalobce a Ing. D.) má v dané věci po právní stránce zásadní význam a dovolání žalobce v tomto ohledu je proto přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a je i důvodné.
Správný tudíž není ani konečný závěr odvolacího soudu, že žalovaná (která jej jako advokátka zastupovala ve věci uplatnění jeho nároku proti Ing. D.) tím, že žalobce o doručení rozsudku soudu prvního stupně neinformovala a nepodala proti němu odvolání, žalobci majetkovou újmu (škodu) nezpůsobila, a že tak nebyly splněny předpoklady odpovědnosti žalované za škodu podle §22 odst. 1 zák. č. 128/1990 Sb., o advokacii.
Protože rozsudek odvolacího soudu není z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. správný, Nejvyšší soud jej zrušil (§243b odst. věta za středníkem o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí na i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (§201 o. s. ř.); občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Tím, že žalobce směřuje „dovolání“ přímo proti rozhodnutí soudu prvního stupně, uvedenou podmínku dovolacího řízení opomíjí. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud proto řízení o „dovolání“ proti rozsudku obvodního soudu, které touto vadou trpí, zastavil (§104 odst. 1 o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§243d odst. 1 o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. ledna 2005
JUDr. Olga P u š k i n o v á, v. r.
předsedkyně senátu