ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.3660.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 3660/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., v exekuční věci oprávněné HP Invest a. s. , se sídlem ve Zlíně - Prštném, Kútíky 637, IČO 60732792, zastoupené JUDr. Josefem Haščákem, Ph.D., advokátem se sídlem v Kynšperku nad Ohří, Jana Nerudy 868/22, proti povinným 1. J. M. , a 2. B. M. , oběma Ž., pro peněžité plnění, vedené u soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. 103 EX 33580/12, o dovoláních oprávněné a soudního exekutora, zastoupeného JUDr. Adamem Rakovským, advokátem se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 30. března 2015, č. j. 40 Co 96/2015-103, takto:
Dovolání se odmítají .
Odůvodnění:
Oprávněná a soudní exekutor napadli dovoláním usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci (odvolací soud) ze dne 30. 3. 2015, č. j. 40 Co 96/2015-103, jímž změnil usnesení soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány ze dne 28. 11. 2014, č. j. 103 Ex 33580/12-96, v napadené části tak, že se insolvenční správkyni vydává celé vymožené plnění ve prospěch majetkové podstaty dlužníků – povinných.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, neboť napadené usnesení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Podle ní je soudní exekutor povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka po zahájení insolvenčního řízení jím v exekuci vymožené plnění bez odpočtu nákladů exekuce (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3182/2014, uveřejněné pod č. 32/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Otázka, zda je soudní exekutor povinen vydat výtěžek exekuce do majetkové podstaty dlužníka po zahájení insolvenčího řízení bez odpočtu nákladů exekuce, není ani dovolacím soudem rozhodována rozdílně (jak tvrdí dovolatelé). Poukazují-li dovolatelé na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3845/2011, přehlíží, že věcně se danou otázkou toto rozhodnutí nezabývá, ani nevykládá ustanovení §46 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění do 31. 12. 2013. V dané věci totiž dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání není přípustné, a proto ho – aniž by se mohl vyslovit ke správnosti napadeného rozhodnutí - odmítl. Rozhodnutí proto nemůže být v rozporu s výše citovaným R 32/2015. Zároveň není důvod, aby rozhodná právní otázka vymezená v dovolání byla nyní posouzena jinak.
Nejvyšší soud proto dovolání oprávněné a soudního exekutora podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. listopadu 2015
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu