Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10.06.2009, sp. zn. 26 Cdo 5211/2007 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2009:26.CDO.5211.2007.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2009:26.CDO.5211.2007.1
sp. zn. 26 Cdo 5211/2007 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobce B. d. L., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1) J. K., a 2) D. K.,vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 29 C 135/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. listopadu 2006, č. j. 11 Co 636/2006-80, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 22. 11. 2006, č.j. 636/2006-80, potvrdil rozsudek ze dne 20. 10. 2005, č.j. 29 C 135/2004-51, kterým Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) zamítl žalobu na vyklizení žalovaných z bytu č. 18 v O. (dále „předmětný byt“, resp. „byt“), a rozhodl o nákladech řízení; současně odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vzal ve shodě se soudem prvního stupně za prokázáno, že žalobce je na základě kupní smlouvy ze dne 5. 8. 2004 (s účinky vkladu vlastnického práva k 10. 8. 2004) vlastníkem domu, v němž se nachází předmětný byt, že jeho právní předchůdce jako pronajímatel udělil dne 4. 4. 2002 souhlas k dohodě o výměně bytu (dále též „Dohoda“), uzavřené mezi žalovanými a manžely J. K. a T. K., jímž svědčilo k předmětnému bytu právo nájmu na dobu neurčitou, že v listině obsahující tento souhlas pronajímatel uvedl, že nájemní smlouva bude sepsána na dobu určitou (na 1 rok), a v případě řádného placení nájmu a užívání bytu bude na žádost nájemce prodlužována, že na základě Dohody se žalovaní nastěhovali do předmětného bytu, a posléze – dne 10. 4. 2002 uzavřeli s právním předchůdcem žalobce smlouvu o nájmu předmětného bytu (dále též „předmětná nájemní smlouva“) na dobu určitou (od 1. 5. 2002 do 30. 4. 2003), v níž bylo uvedeno, že: „Ke dni účinnosti této smlouvy zaniká dosavadní platný zápis o dohodě o odevzdání a převzetí bytu ze dne 22. 2. 1979 uzavřený s J. K. a T. K.“ Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že ke dni splnění Dohody vstoupili její účastníci ve výměnou získaných bytech do nájemního vztahu mezi pronajímatelem a původním nájemcem, a že podmínkou vzniku nájemního vztahu k výměnou získanému bytu není uzavření nové nájemní smlouvy (v této souvislosti odkázal na závěry vyjádřené v rozhodnutí „R 7/2002“); k jiné změně než v osobě nájemce nedošlo. Na rozdíl od soudu prvního stupně však dovodil, že změna nájemní smlouvy je možná i za trvání nájmu, po realizaci výměny bytu. K takovéto změně však v dané věci nedošlo, neboť z předmětné nájemní smlouvy, jmenovitě z ujednání o zániku dosavadního zápisu o dohodě o převzetí bytu uzavřené s manžely K., nelze učinit závěr, že by její účastníci sjednali změnu stávajícího nájemního vztahu na dobu neurčitou na vztah na dobu určitou; jiné ujednání o změně obsahu předchozího závazku předmětná nájemní smlouva neobsahuje. Z uvedených důvodů ji nelze pokládat za platnou; žalovaní tak užívají předmětný byt právem, na základě nájemního vztahu na dobu neurčitou, takže žaloba na jejich vyklizení z bytu musela být zamítnuta. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Popisuje skutkový stav věci a uvádí, že uzavřením předmětné nájemní smlouvy se její účastníci dohodli na změně nájemního vztahu vzniklého mezi pronajímatelem a předchozími nájemci a uzavřeli současně nájemní poměr na dobu určitou, přičemž se současně k datu uzavření smlouvy dohodli na zániku předchozí nájemní smlouvy, uzavřené s manželi K. S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2002, sp.zn. 26 Cdo 893/2000, dovozuje, že za trvání nájemního vztahu může být mezi pronajímatelem a nájemcem uzavřena dohoda o změně a zániku nájemního vztahu (novace); možnost změny nájemního vztahu vyplývá i z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2006, sp.zn. 26 Cdo 1511/2006. Dovolatel má za to, že napadené rozhodnutí je s uváděnou judikaturou v rozporu, a proto má po právní stránce zásadní význam. Navrhl, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Vyjádření k dovolání nebylo podáno. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku. Dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť směřuje proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, ani podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem odvolacího soudu, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci. Dovolání v dané věci není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (na něž se odvolává dovolatel), neboť nemá zásadní právní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Jak uvádí sám dovolatel, otázka možnosti změny nájemního vztahu, resp. zániku stávajícího a jeho nahrazení novým (tzv. kumulativní nebo privativní novace), byla již v judikatuře dovolacího soudu řešena. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu pak není – co do právního posouzení označené otázky – s touto judikaturou v rozporu, neboť vychází z názoru, že k takovémuto úkonu může za trvání nájemního vztahu dojít. Závěr, že k němu v dané věci nedošlo, učinil odvolací soud na základě skutkového zjištění o obsahu předmětné nájemní smlouvy, z něhož dovodil, co (ne)bylo vůlí smluvních stran. Judikatura (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp.zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněného pod č. 73 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2000, dále např. rozsudku ze dne 31. 1. 2001, sp.zn. 20 Cdo 1145/99, rozsudku ze dne 31. 10. 2001, sp.zn. 20 Cdo 2900/99, a usnesení ze dne 6. 1. 2005, sp.zn. 26 Cdo 728/2004) je přitom ustálena v názoru, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění. Otázka, k čemu směřovala v daném případě vůle účastníků předmětné nájemní smlouvy, je proto otázkou skutkovou. Zpochybňuje-li tedy dovolatel skutkový závěr odvolacího soudu ohledně obsahu tohoto právního úkonu, a dovozuje-li z toho vlastní (odlišné) skutkové závěry, uplatňuje fakticky dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Takovýto dovolací důvod však nelze úspěšně uplatnit v případě dovolání, jehož přípustnost je zvažována podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Z uvedeného je zřejmé, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalovaným nevznikly (dle obsahu spisu) v této fázi řízení náklady, na jejichž náhradu by měli právo vůči žalobci. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 10. června 2009 Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc., v. r. předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/10/2009
Spisová značka:26 Cdo 5211/2007
ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:26.CDO.5211.2007.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-08