ECLI:CZ:NS:2017:27.CDO.2458.2017.1
sp. zn. 27 Cdo 2458/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci péče o dříve nezletilou A. Ž. , dceru matky M. Ž. , a otce P. Ž. , zastoupeného Mgr. Jaroslavem Hanusem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Nemanická 440/14, PSČ 370 10, o zrušení vyživovací povinnosti, o žalobě pro zmatečnost podané P. Ž. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. prosince 2014, č. j. 1 Co 90/2014-411, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 7 Nc 90/2015, o dovolání P. Ž. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. února 2017, č. j. 4 Co 163/2016-544, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 15. listopadu 2013, č. j. 6 Nc 1093/2013-371, rozhodl (k námitce podjatosti vznesené P. Ž.), že předsedkyně senátu Okresního soudu v Českých Budějovicích Mgr. Petra Janoušková není vyloučena z projednávání a rozhodování věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 22 P 50/2002.
Řízení o „odvolání“ P. Ž. proti rozhodnutí o námitce podjatosti Vrchní soud v Praze zastavil usnesením ze dne 22. prosince 2014, č. j. 1 Co 90/2014-411, pro nedostatek funkční příslušnosti k jeho projednání.
Proti uvedenému rozhodnutí podal P. Ž. 5. února 2015 žalobu pro zmatečnost.
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 13. května 2016, č. j. 7 Nc 90/2015-534, zamítl žalobu pro zmatečnost podanou P. Ž. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. prosince 2014, č. j. 1 Co 90/2014-411 (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání P. Ž. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podal P. Ž. dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Dovolatel v dovolání neformuluje žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení by napadené rozhodnutí odvolacího soudu záviselo a jež by splňovala předpoklady přípustnosti dovolání zakotvené v §237 o. s. ř.
Napadené usnesení odvolacího soudu závisí ve smyslu §237 o. s. ř. na vyřešení jediné otázky: zda byl Vrchní soud v Praze funkčně příslušný k projednání „odvolání“ proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. listopadu 2013, č. j. 6 Nc 1093/2013-371. Dovolací námitky, které nenapadají záporný závěr odvolacího soudu ohledně uvedené otázky, přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. založit nemohou.
Pro projednávanou věc proto nejsou právně rozhodné námitky dovolatele stran tvrzené podjatosti soudkyně Mgr. Petry Janouškové [nadto dovolatel zjevně přehlíží, že podle §14 odst. 4 o. s. ř. nejsou důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech; viz i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2017, sen. zn. 29 ICdo 7/2017, jež je veřejnosti dostupné - stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 - na jeho webových stránkách; www.nsoud.cz ].
Ani dovolatelem tvrzená údajná vada řízení (věcná nepříslušnost soudů obou stupňů k projednání žaloby pro zmatečnost a rozhodnutí o ní) není způsobilým dovolacím důvodem (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.), neboť dovolatel v souvislosti s ní Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí spočívá a jež by splňovala předpoklady vymezené v §237 o. s. ř. Nadto, napadené rozhodnutí tvrzenou vadou zjevně netrpí, neboť věcná příslušnost soudů v řízení o žalobě pro zmatečnost byla určena pravomocným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. února 2016, č. j. Ncp 2098/2015-523 (k závaznosti takového rozhodnutí, a to i v případě jeho věcné nesprávnosti, viz důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2015, sp. zn. 21 Cdo 1357/2014, uveřejněného pod číslem 17/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a judikaturu v něm citovanou).
Jen pro úplnost a bez vlivu na výsledek dovolacího řízení Nejvyšší soud dodává, že závěr odvolacího soudu o nedostatku funkční příslušnosti Vrchního soudu v Praze k projednání „odvolání“ proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. listopadu 2013, č. j. 6 Nc 1093/2013-371, a rozhodnutí o něm je plně v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. 29 Odo 641/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročníku 2001, pod číslem 129, či ze dne 23. listopadu 2011, sp. zn. 32 Cdo 3115/2011).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. června 2017
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu