ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.1113.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 1113/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně VY.PO. 2010 s. r. o. , se sídlem v Budyni nad Ohří, Pražská 234, PSČ 411 18, identifikační číslo osoby 28721977, zastoupené Mgr. Petrem Galiou, advokátem, se sídlem v Litoměřicích, Sovova 709/5, PSČ 412 01, proti žalovanému Ing. O. K. , jako správci konkursní podstaty úpadkyně DUB spol. s r. o., identifikační číslo osoby 47306688, zastoupenému JUDr. Miloslavem Vaňhou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Polská 54/1716, PSČ 120 00, o zaplacení částky 5,000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. 45 Cm 5/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchní soudu v Praze ze dne 25. října 2010, č. j. 3 Cmo 205/2010-240, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 21. ledna 2005, č. j. 45 Cm 5/2001-115, Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci uložil žalovanému (Ing. V. K., coby tehdejšímu správci konkursní podstaty úpadkyně DUB spol. s r. o. /dále též jen „úpadkyně D.“/) zaplatit žalobci (J. H., coby procesnímu nástupci původní žalobkyně JUDr. I. W., správkyně konkursní podstaty úpadkyně Dr. Zátka s. r. o. /dále též jen „společnost Z.“ nebo „úpadkyně Z.“/) z konkursní podstaty úpadkyně D. částku 5,000.000,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,6 % ročně od 16. září 1999 do zaplacení (bod I. výroku). Ohledně požadavku na zaplacení dalších úroků z prodlení z přisouzené částky (ve výši 15 % ročně za dobu od 28. ledna 1999 do 15. září 1999 a ve výši dalších 5,4 % ročně od 16. září 1999 do zaplacení) žalobu zamítl (bod II. výroku). Dále rozhodl o nákladech řízení (bod III. výroku).
Soud při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku vyšel zejména z toho, že:
1/ Žalovaný vyhlásil 22. července 1998 „Podmínky užšího výběrového řízení“ na prodej podniku „Stáčírna stolních vod a džusových nápojů z aktivní části konkursní podstaty úpadkyně D.“ (dále též jen „stáčírna“), jehož předmětem bylo právo na uzavření kupní smlouvy ohledně stáčírny, o čemž bylo vydáno osvědčení ve formě notářského zápisu.
2/ K podmínce účasti v užším výběrovém řízení náleželo složení jistoty. Společnost Z. tuto jistotu složila k 22. červenci 1998 ve výši 5 miliónů Kč.
3/ Společnost Z. ve výběrovém řízení zvítězila. Dne 28. ledna 1999 pak sdělila žalovanému, že se jí nepodařilo zajistit prostředky na koupi stáčírny, proto kupní smlouvu neuzavře a žádá o vrácení jistoty.
4/ Žalovaný odmítl jistotu vrátit, s tím, že propadla ve prospěch konkursní podstaty úpadkyně D.
5/ Usnesením ze dne 31. května 2000 prohlásil Krajský obchodní soud v Praze konkurs na majetek společnosti Z.
6/ Správkyně konkursní podstaty úpadkyně Z. (jako postupitelka) uzavřela se žalobcem (jako postupníkem) dne 20. června 2003 písemnou smlouvu o postoupení pohledávky (dále též jen „postupní smlouva“), na jejímž základě postoupila žalobci i pohledávku uplatněnou v této věci.
Soud uzavřel, že ve věci nešlo o návrh na uzavření smlouvy ve smyslu §276 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), ani o veřejnou soutěž ve smyslu §281 a násl. obch. zák., nýbrž o inominátní kontrakt ve smyslu §269 odst. 2 obch. zák.
Jistota měla propadnout, kdyby vítěz výběrového řízení neuplatnil právo na uzavření kupní smlouvy. Společnost Z. však toto právo uplatnila, přičemž podmínky výběrového řízení neřeší, co se stane s jistotou, když vítěz právo na uzavření kupní smlouvy uplatní, ale později kupní smlouvu neuzavře a neuhradí kupní cenu. Společnost Z. tedy žádnou povinnost sankcionovatelnou propadnutím jistoty neporušila. Při poměření klauzule o jistotě v Podmínkách užšího výběrového řízení z pohledu ustanovení o smluvní pokutě (o kterou podle soudu mělo jít) pak soud uvedl, že závěru, že došlo k platnému sjednání smluvní pokuty ve smyslu ustanovení §544 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, brání i nedostatek zákonem požadované písemné formy.
V záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze (poté co usnesením ze dne 24. května 2010, č. j. 3 Cmo 29/2010-209, rozhodl podle ustanovení §107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/ o vstupu žalobkyně do řízení na místo J. H.) změnil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku I. tak, že žalobu o zaplacení částky 5,000.000,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,6% ročně za dobu od 16. září 1999 do zaplacení zamítl (první výrok), rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok) a uložil žalobkyni zaplatit státu soudní poplatek ve výši 205.000,- Kč. Šlo přitom o (v pořadí) druhé rozhodnutí odvolacího soudu, když jeho předchozí potvrzující rozsudek ze dne 19. září 2006, č. j. 3 Cmo 138/2005-160, zrušil Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 22. prosince 2009, č. j. 29 Cdo 101/2007-197, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odvolací soud, vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, dospěl - na rozdíl od soudu prvního stupně - k závěru, že klauzule o jistotě nemá charakter smluvní pokuty.
Zdůrazňuje, že při výkladu článku 9 Podmínek užšího výběrového řízení (v němž spočívá podle něj podstata sporu) je vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem v jeho kasačním rozhodnutí, odvolací soud uzavřel, že za neuplatnění práva uzavřít kupní smlouvu (sankcionované propadnutím složené jistoty) je třeba považovat nejen prostou nečinnost vítěze výběrového řízení, nýbrž i takové jeho jednání, jímž sice v určené lhůtě právo na uzavření kupní smlouvy uplatnil, avšak posléze od tohoto záměru ustoupil.
Jestliže tedy společnost Z. poté, co byla vyhlášena vítězem výběrového řízení a uplatnila své právo na uzavření kupní smlouvy, sdělila žalovanému, že s ohledem na nedostatek finančních prostředků kupní smlouvu neuzavře, nebyly v posuzovaném případě splněny předpoklady pro vrácení složené jistoty a jednání žalovaného, který jistotu odmítl vrátit, je nutné považovat za „legitimní“.
Dovolání žalobkyně proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jež je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
Učinil tak proto, že dovoláním jsou mu předkládány k řešení tytéž otázky, které zodpověděl již v rozsudku ze dne 22. prosince 2009, jímž v dané věci zrušil předchozí (potvrzující) rozhodnutí odvolacího soudu.
V označeném rozsudku (od něhož nemá důvod se odchýlit a na který v podrobnostech odkazuje) při výkladu sporného článku 9 Podmínek užšího výběrového řízení uzavřel, že účelem jistoty v dané věci bylo zajištění závazku vítěze o uzavření smlouvy na prodej podniku nejen jednat, ale takovou smlouvu (za kupní cenu nabídnutou ve výběrovém řízení) také uzavřít. Přitom měl za plně opodstatněné a odpovídající jazykovému i teleologickému výkladu článku 9. Podmínek užšího výběrového řízení pokládat za neuplatnění práva uzavřít kupní smlouvu (sankcionované /jen a pouze/ propadnutím složené jistoty) nejen prostou nečinnost vítěze výběrového řízení, nýbrž i takové jeho jednání, jímž sice v určené pětidenní lhůtě právo na uzavření kupní smlouvy uplatnil, avšak posléze (byť i po uplynutí určené lhůty nebo právě proto, že již uplynula) od tohoto záměru ustoupil.
Napadené rozhodnutí je s tímto závěrem v souladu a zabývat se dovoláním za dané situace meritorně shledává Nejvyšší soud zbytečným.
Jelikož dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 dost. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. uložil, aby žalovanému nahradila náklady dovolacího řízení v celkové výši 12.360,- Kč, sestávající z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni, jež podle §3 odst. 1 bodu 5., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. činí 10.000,- Kč, z náhrady hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 2.060,- Kč.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. března 2005) se podává z bodů 2. a 3. článku II. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 31. května 2011
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu