ECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.5782.2016.1
sp. zn. 29 Cdo 5782/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Filipem Cilečkem v právní věci navrhovatelky B. Š. , za účasti Stavebního bytového družstva Frýdlant nad Ostravicí , se sídlem ve Frýdlantu nad Ostravicí, Janáčkova 1238, PSČ 739 11, identifikační číslo osoby 00035394, o prohlášení rozhodnutí o vyloučení navrhovatelky z družstva za neplatné a o určení členství v družstvu, o žalobě pro zmatečnost a o žalobě na obnovu řízení podaných navrhovatelkou proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. září 2011, č. j. 8 Cmo 230/2011-174, a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. dubna 2011, č. j. 41 Cm 185/2008-120, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 41 Cm 185/2008, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. března 2016, č. j. 8 Cmo 64/2016-366, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 16. prosince 2015, č. j. 41 Cm 185/2008-351, nepřiznal navrhovatelce osvobození od soudních poplatků pro řízení o žalobě pro zmatečnost a pro řízení o žalobě na obnovu řízení (výrok I.) a neustanovil jí pro řízení o těchto opravných prostředcích zástupce z řad advokátů (výrok II.).
K odvolání navrhovatelky Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 29. března 2016, č. j. 8 Cmo 64/2016-366, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, přičemž požádala o osvobození od soudního poplatku za dovolání a o ustanovení advokáta pro dovolací řízení.
Podle §241 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem (odstavec první věta první). Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání [odstavec druhý písm. a)]. Dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem (odstavec čtvrtý).
Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle §104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, soud řízení zastaví.
Protože při podání dovolání nebyla navrhovatelka zastoupena advokátem, ani nedoložila, že má odpovídající právnické vzdělání, vyzval ji dovolací soud usnesením ze dne 11. července 2017, č. j. 29 Cdo 5782/2016-476, aby ve lhůtě deseti dnů od doručení tohoto usnesení odstranila nedostatek povinného zastoupení tak, že Nejvyššímu soudu předloží procesní plnou moc prokazující, že je v dovolacím řízení zastoupena advokátem, případně doklad potvrzující, že má sama odpovídající právnické vzdělání. Současně byla poučena, že pokud tak neučiní, bude dovolací řízení zastaveno. Usnesení obsahující výzvu bylo navrhovatelce doručeno 17. července 2017.
Navrhovatelka na výzvu dovolacího soudu reagovala podáním z 26. července 2017, doručeným Nejvyššímu soudu 27. července 2017, kterým nedostatek povinného zastoupení neodstranila; pouze zopakovala žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů s tím, že jsou u ní splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle §138 o. s. ř.
Podle §138 odst. 1 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Podle §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec první). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec druhý).
Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od placení soudních poplatků či nikoliv, nemůže být opětovně podmiňován platbou soudního poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (fakticky by tím byl zbaven reálné možnosti dovolacího přezkumu rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků). Ustanovení zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve spojení s položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že se neplatí soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud (případně ve spojení s rozhodnutím soudu prvního stupně) nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků podle §138 o. s. ř. (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, uveřejněné pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jež je veřejnosti dostupné - stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 - na webových stránkách tohoto soudu; www.nsoud.cz ). Vzhledem k tomu, že dovolatelka není povinna uhradit soudní poplatek za podané dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) o nepřiznání osvobození od soudního poplatku a o neustanovení advokáta pro řízení, je nadbytečné, aby bylo rozhodováno o její žádosti o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení.
Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Postup, jímž by tuto otázku znovu posoudil soud prvního stupně, by vedl k neukončenému řetězci rozhodnutí o (ne)ustanovení zástupce pro dovolací řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 82/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V posuzovaném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro to, aby byl dovolatelce ustanoven zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, neboť dovolatelka uplatňuje zřejmě bezúspěšně právo.
O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu §138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy, jestliže s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Je-li již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V projednávané věci podala dovolatelka žalobu pro zmatečnost a žalobu na obnovu řízení.
Žalobu pro zmatečnost dovolatelka podala z důvodů podle §229 odst. 1 písm. e) a odst. 3 o. s. ř. Druhý z uvedených důvodů (odnětí možnosti jednat před soudem nesprávným postupem soudu) dovolatelka v žalobě blíže nespecifikovala. K prvnímu důvodu (podle něhož ve věci rozhodoval vyloučený soudce nebo přísedící) uvedla, že se soudkyně Krajského soudu v Ostravě Mgr. Lenka Veselá a soudci Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Marta Coufalová, JUDr. Ladislav Bognár a Mgr. Alena Chládková podíleli na rozhodování v právní věci, v níž jí vznikla škoda „nesprávným úředním postupem, porušováním právních předpisů a nezákonným rozhodnutím“. Postupem obou soudů byla zkrácena na svých právech, přičemž tento si neumí vysvětlit jinak, než že se projevil „očividný přátelský vztah“ soudců vůči zástupkyni družstva a naopak „nepřátelský a zaujatý“ vztah vůči její osobě.
Dovolatelka však zjevně přehlíží, že podle §14 odst. 4 o. s. ř. nejsou důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (viz i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2017, sen. zn. 29 ICdo 7/2017, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. června 2017, sp. zn. 27 Cdo 2458/2017).
Soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněné pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
„Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu §14 odst. 1 o. s. ř. je pak dán jen tehdy, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 2014, sp. zn. 29 Nd 414/2014).
Dovolatelka v žalobě netvrdí existenci žádné objektivní skutečnosti, jež by dokládala přátelský vztah uvedených soudců k zástupkyni družstva či zjevně nepřátelský vztah k její osobě, jenž by vzbuzoval pochybnosti o nepodjatosti těchto soudců. Dovolatelka na existenci takového vztahu usuzuje ze skutečnosti, že nebyla ve věci samé úspěšná (v této souvislosti lze zmínit, že dovolání proti meritornímu rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 12. února 2015, sp. zn. 29 Cdo 479/2013, s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou; ústavní stížnost proti uvedenému rozhodnutí Nejvyššího soudu Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 4. srpna 2015, sp. zn. IV. ÚS 1354/2015). K přátelskému vztahu soudce a jiných osob vystupujících v soudním řízení srov. i rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. května 2017, sp. zn. 16 Kss 1/2017, jež je veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího správního soudu; www.nssoud.cz .
Jelikož dovolatelka netvrdí žádné objektivní skutečnosti, jež by vzbuzovaly pochybnosti o nepodjatosti jmenovaných soudců, resp. důvod pro jejich vyloučení shledává v rozporu s §14 odst. 4 o. s. ř. v jejich postupu a rozhodování v projednávané věci, případně v jiných věcech, a zmatečnostní důvod podle §229 odst. 3 nijak blíže nespecifikuje, je zřejmé, že žalobě pro zmatečnost nemůže být vyhověno. Ke zbývajícím námitkám obsaženým v žalobě pro zmatečnost lze dodat, že k nápravě skutkových nedostatků ani k nápravě nesprávného právního posouzení věci žaloba pro zmatečnost neslouží.
Dovolatelka zjevně nemůže být úspěšná ani se svou žalobou na obnovu řízení. Jí uváděné důvody nemohou založit přípustnost obnovy řízení ve smyslu §228 o. s. ř., jelikož se týkají pouze právního posouzení věci samé, aniž by byly uvedeny jakékoli skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které dovolatelka nemohla bez své viny použít v původním řízení a které by jí mohly přivodit příznivější rozhodnutí ve věci.
Je-li nepochybné, že žalobě na obnovu řízení ani žalobě pro zmatečnost nemůže být vyhověno, pak i návrh na přiznání osvobození od soudních poplatků a žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva.
Není tedy důvodu, aby byl pro dovolací řízení dovolatelce ustanoven zástupce; je zřejmé, že by se jednalo o zbytečné vynakládání prostředků státu na to, aby bylo v dovolacím řízení při uplatňování zřejmě bezúspěšného práva zajištěno povinné zastoupení dovolatelky.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit navrhovatelce advokáta pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu a kdy navrhovatelka neodstranila nedostatek povinného zastoupení, ač byla o následcích nečinnosti poučena, předseda senátu Nejvyššího soudu v souladu s §243f odst. 2 o. s. ř. řízení o jejím dovolání zastavil (§241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř.).
K absenci výroku o nákladech dovolacího řízení srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. července 2017
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu