ECLI:CZ:NS:2017:29.ICDO.7.2017.1
KSLB 76 INS 24005/2011
76 ICm 1901/2016
sp. zn. 29 ICdo 7/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Ing. J. H. , proti žalovanému Ing. Aleši Klaudymu , se sídlem v Děčíně, Masarykovo nám. 191/18, PSČ 405 02, jako insolvenčnímu správci dlužnice HOTEL BORNÝ - F, s. r. o., o vyloučení věcí z majetkové podstaty, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci , se sídlem v Liberci, Pelhřimovská 541/16, PSČ 460 79, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. 76 ICm 1901/2016, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice HOTEL BORNÝ - F, s. r. o. , se sídlem v Doksech, Staré Splavy 249, PSČ 471 63, identifikační číslo osoby 63992361, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 76 INS 24005/2011, o námitce vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze vznesené žalobcem, takto:
I. Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Ladislav Derka, JUDr. Jiří Goldstein, JUDr. František Kučera a JUDr. Iva Novotná nejsou vyloučeni z projednání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 76 ICm 1901/2016, 101 VSPH 892/2016 (KSLB 76 INS 24005/2011).
II. Věc vedená u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 76 ICm 1901/2016, 101 VSPH 892/2016 (KSLB 76 INS 24005/2011), se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Olomouci.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 31. října 2016, č. j. 76 ICm 1901/2016-26, Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci zamítl žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků.
Žalobce se proti uvedenému rozhodnutí odvolal (č. l. 27, 32) a v rámci odvolání vznesl námitku podjatosti všech soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, všech soudců Vrchního soudu v Praze a navrhl přikázání věci jiným soudům z důvodu nutnosti.
Důvod podjatosti soudců JUDr. Františka Kučery, JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Jiřího Goldsteina žalobce spatřuje v jejich „účelovém“ rozhodnutí ze dne 12. srpna 2016, „č. j. 101 VSPH 510/2016-20“ [správně jde o č. j. 76 ICm 1901/2016, 101 VSPH 510/2016-20 (KSLB 76 INS 24005/2011)], a důvod podjatosti soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D., JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v jejich rovněž „účelovém“ rozhodnutí ze dne 10. listopadu 2016, „č. j. 4 VSPH 1940/2016-P26-15“ (správně jde o č. j. KSLB 76 INS 24005/2011, 4 VSPH 1940/2016-P26-15). Dále pak toliko v obecné rovině uvádí, že „se zřetelem na její/jejich poměr k věci, k účastníkům jsou tu objektivní důvody pochybovat o její/jejich objektivní nepodjatosti“.
Soudci senátu 101 VSPH Vrchního soudu v Praze (jemuž byla věc přidělena podle rozvrhu práce k vyřízení) JUDr. Ladislav Derka, JUDr. Jiří Goldstein, JUDr. František Kučera a JUDr. Iva Novotná se k námitce podjatosti vyjádřili (dne 2. ledna 2017) shodně tak, že ji nemají za důvodnou. Nemají žádný poměr k věci, k účastníkům řízení, ani k jejich zástupcům, který by vzbuzoval pochybnost o jejich nepodjatosti.
Podle §14 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jež je − stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 − dostupné na webových stránkách tohoto soudu) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
Ve světle takto vymezených kritérií pak Nejvyšší soud uzavírá, že žalobce ve vznesené námitce podjatosti nevymezil konkrétně žádný důvod podjatosti jmenovaných soudců, jenž by splňoval kritéria výše popsaná. „Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu výše uvedeného je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce. Srov. též nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Ani z obsahu spisu se nepodávají (poměřováno ustanovením §14 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř.) žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti označených soudců, kteří nemají − jak vyplývá z jejich vyjádření − k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům žádný z hlediska §14 odst. 1 o. s. ř. významný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí předmětné věci.
Dovozuje-li žalobce podjatost jmenovaných soudců Vrchního soudu v Praze z toho, jakým způsobem rozhodli v jím uvedených věcech, potom zjevně přehlíží, že podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. prosince 2007, sp. zn. 29 Nd 311/2007).
Nejvyšší soud proto rozhodl, že ve výroku označení soudci Vrchního soudu v Praze nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 76 ICm 1901/2016, 101 VSPH 892/2016 (KSLB 76 INS 24005/2011) [§16 odst. 1 o. s. ř.]. Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl nadřízený soud o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání (§16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Jelikož příslušný soud může o věci jednat, neboť jeho soudci nejsou vyloučeni, nevyhověl Nejvyšší soud ani návrhu žalobce na delegaci věci jinému soudu (§12 odst. 1 o. s. ř.).
Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. února 2017
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu