ECLI:CZ:NS:2003:29.ODO.108.2002.1
sp. zn. 29 Odo 108/2002-108
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Hampla a JUDr. Ivany Štenglové, právní věci žalobce J. P., zastoupeného JUDr. F. M., advokátem, proti žalovanému Z. S., zastoupenému JUDr. R. V., advokátkou, o zaplacení 112.750,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně - pobočka Valašské Meziříčí pod sp. zn. 12 C 269/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. září 2001, č.j. 15 Co 206/2001 - 94, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (zastoupený advokátem) podal dovolání (č.l. 98) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. září 2001, č.j. 15 Co 206/2001 - 94, kterým byl ohledně částky 112.750,-Kč s příslušenstvím potvrzen zamítavý rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 29. ledna 2001, č.j. 12 C 269/99 – 67.
Se zřetelem k době vydání rozsudků soudů obou stupňů se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001 (dále též jen „o. s. ř.“).
Podle ustanovení §240 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení (odstavec 1) Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (odstavec 2). Lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení (odstavec 3).
Napadený rozsudek byl právnímu zástupci žalobce doručen dne 16. listopadu 2001 (srov. doručenku u č.l. 97 p.v.). Ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. tak byl posledním dnem dvouměsíční lhůty k podání dovolání 16. leden 2002 (středa). Dovolání bylo sepsáno 15. ledna 2002, z otisku razítka na obálce zásilky (srov. č.l. 100) se ovšem podává, že bylo podáno k poštovní přepravě dne 17. ledna 2002. Dovolatel pak přes výzvu provedenou usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. dubna 2003, č. j. 29 Odo 108/2002-134, a doručenou jeho zástupci 29. dubna 2003 v určené týdenní lhůtě ani později jiný den podání dovolání netvrdil ani nedoložil. Z hlediska běhu dvouměsíční lhůty k podání dovolání je tedy dovolání opožděné.
Nicméně, z písemného vyhotovení napadeného rozsudku se podává, že odvolací soud účastníkům poskytl poučení, formulovaného tak, že „Proti tomuto rozhodnutí je možno podat dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně za podmínek a z důvodů uvedených v §§237 až 241a o. s. ř. ve znění platném od 1. ledna 2001, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, písemně, u soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni.“
Podle ustanovení §157 odst. 1 o. s. ř. (jež je dle §211 o. s. ř. přiměřeně použitelné i v odvolacím řízení) je odvolací soud povinen v písemném vyhotovení rozsudku účastníky poučit, o tom, zda proti rozsudku je přípustný opravný prostředek, nepočítaje v to žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost, tedy i o tom, zda proti rozsudku je přípustné dovolání. Takové poučení musí být formulováno jednoznačně, tak, aby z něj bylo zřejmé že dovolání buď je nebo není přípustné. Výše cit. poučení odvolacího soudu tomuto požadavku neodpovídá.
Jelikož rozsudek ze dne 29. ledna 2001 byl prvním rozhodnutím okresního soudu ve věci samé, mohlo být dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné jen za podmínek uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (srov. též §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a contrario). Nejvyšší soud pak již v usnesení uveřejněném pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek vysvětlil, že může-li být dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé přípustné pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je odvolací soud povinen v písemném vyhotovení rozhodnutí účastníky poučit o tom, že „proti tomuto rozhodnutí není přípustné dovolání, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím v poučení označeného soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.“.
Nesprávné poučení odvolacího soudu v této věci pak mělo za následek, že dovolateli uběhla lhůta pro podání dovolání až uplynutím čtyř měsíců od doručení rozhodnutí (§240 odst. 3 o. s. ř.), tedy 18. března 2002.
Dovolání v dané věci je tudíž včasné, není však přípustné.
Jak se podává ze spisu, žalobce podal tzv. blanketní dovolání, jež neobsahovalo žádné dovolací důvody, a v němž současně soudu sdělil, že je odůvodní do jednoho týdne. Tak se ovšem do současné doby nestalo. Výše označeným usnesením ze dne 22. dubna 2003 Nejvyšší soud dovolatele též vyzval, aby mu v týdenní lhůtě sdělil, zda, případně kdy, dovolání doplnil, a jestliže dovolání doplnil, aby Nejvyššímu soudu v téže lhůtě předložil doklad, který takové podání prokazuje. I v tomto směru zůstal dovolatel do současné doby nečinný.
Podle ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
V daném případě byl dovolatel již při podání banketního dovolání řádně (ve smyslu §241 o. s. ř.) zastoupen advokátem, takže lhůta k doplnění dovolání o chybějící dovolací důvody mu marně uběhla dne 18. března 2002.
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty. Ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. tak zamezuje tomu, aby podáváním tzv. blanketních dovolání nedocházelo k faktickému prodlužování dovolací lhůty, které je častým důvodem průtahů v řízení (shodně srov. též důvodovou zprávu k zákonu č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, jehož prostřednictvím bylo uvedené ustanovení vtěleno do občanského soudního řádu). Lhůta určená v ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. je pak lhůtou propadnou (prekluzivní), jejímž marným uplynutím se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud, který k pozdějšímu doplnění dovolání již nemůže přihlížet z úřední povinnosti, tedy musí dovolání nezpůsobilé zahájit dovolací řízení odmítnout, a to za přiměřeného použití ustanovení §43 odst. 2 věty první o. s. ř.
Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, u žalovaného však žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 18. června 2003
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.
předseda senátu