ECLI:CZ:NS:2003:29.ODO.714.2002.1
sp. zn. 29 Odo 714/2002-109
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci návrhu Ing. A. H., o neplatnost usnesení valné hromady S., a.s., vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 43 Cm 13/2000, o dovolání navrhovatele, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. dubna 2002, č.j. 14 Cmo 42/2002-87, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. dubna 2002, č.j. 14 Cmo 42/2002-87, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením změnil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23.11.2001, č.j. 43 Cm 13/2000-59, tak, že zamítl návrh na vyslovení neplatnosti všech usnesení valné hromady společnosti S. a.s., (dále jen „společnost“), konané dne 27.12.1999.
V odůvodnění usnesení uvedl, že navrhovatel před odvolacím jednáním vznesl námitku podjatosti předsedy senátu. Odůvodnil ji tím, že jeho rozhodování ve sporech vedených navrhovatelem budí dojem, že zvýhodňuje druhou stranu na úkor navrhovatele. Počínal si tak např. ve věci 7 Cmo 486/2000, resp. 14 Cmo 95/2001, v níž navíc nerespektoval závazný právní názor dovolacího soudu. I ve sporech vedených jinými akcionáři o ochranu akcionářských práv jsou tito znevýhodňováni. Drtivá většina takových rozhodnutí je následně zrušena dovolacím soudem. „Závažná pochybení soudce při rozhodování nelze vysvětlit jeho neschopností. Soudí dlouho a soudci jsou školeni. V České republice obecně dochází ke korupci. Není důvod se domnívat, že by se to netýkalo i justice.“ Z těchto důvodů navrhovatel podal na soudce trestní oznámení. Následně mu bylo sděleno obvodním státním zastupitelstvím, že toto oznámení bylo postoupeno k dalšímu opatření předsedovi Vrchního soudu v Praze. Má za to, že vzhledem k závažnosti oznámení lze pochybovat o nepodjatosti soudce vůči navrhovateli.
Odvolací soud podle části dvanácté, hlavy I., bodu 1., zákona č. 30/2000 Sb. posoudil námitku podjatosti podle §15b odst. 1 a 2 občanského soudního řádu ve znění účinném v době rozhodování (dále též jen „o.s.ř.“) a uzavřel, že „v části, v níž je soudci podsouváno nespravedlivé, proti navrhovateli zaujaté rozhodování v jiných věcech, námitka (ze své povahy) důvod k vyloučení soudce nezakládá (§14 odst. 4 o.s.ř.). Ani ve zbývající části nemá námitka - pro zjevnou bezvýznamnost - opodstatnění. O trestní oznámení ze strany navrhovatele fakticky nešlo, žádná konkrétní trestná činnost soudce uvedena není.“
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, neztotožnil se však s jeho právním posouzením.
Podle §180 odst. 1 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) ve znění platném v době konání napadané valné hromady, je akcionář oprávněn se zúčastnit valné hromady, hlasovat na ní, má právo požadovat a dostat na ní vysvětlení záležitostí týkajících se společnosti, které jsou předmětem jednání valné hromady a uplatňovat návrhy a protinávrhy.
Formu projevu akcionáře na valné hromadě zákon neupravuje. „Nechává to na společnostech.“ Jednací řád schválený na sporné valné hromadě stanovil pro dotazy a návrhy akcionářů písemnou formu (čl. II., body 5, 6).
Omezení akcionářů jen na jednu formu projevu na valné hromadě, zde písemnou, může představovat porušení jejich akcionářských práv za předpokladu, že předepsanou formu nemohou použít. O takový případ v projednávané věci nejde. Navrhovatel podal protest, včetně žádosti o vysvětlení, a další žádost o vysvětlení písemně do rukou předsedy valné hromady. Valná hromada s nimi byla seznámena a byly zaznamenány v zápise. Požadovaného vysvětlení (přínosu vzniku S. H., a.s. pro společnost a akcionáře) se žalobci nedostalo. Jak vyplývá ze zápisu, předseda valné hromady mu sdělil, že podrobné ekonomické vysvětlení bylo podáno před jeho příchodem. Ke druhé žádosti navrhovatele, aby byla akcionářům alespoň předložena zpráva o výsledcích hospodaření společnosti (rozvaha a výsledovka) za první pololetí 1999, mu bylo sděleno, že do zprávy může nahlédnout u místopředsedy představenstva.
Akcionářská práva navrhovatele tedy na napadané valné hromadě porušena nebyla. „Své právo požadovat vysvětlení na valné hromadě realizoval. O vysvětlení se připravil sám pozdním příchodem. Jeho druhý požadavek byl nemístný, neboť se netýkal programu valné hromady.“
Z uvedeného vyplývá, že průběh napadané valné hromady protiprávností netrpěl. Navíc tvrzená okolnost, spočívající dle návrhu v tom, že navrhovateli nebylo podáno požadované vysvětlení k hlavnímu bodu programu, neměla na průběh valné hromady vliv. Navrhovatel spatřoval závažné důsledky v tom, že by podání vysvětlení mohlo ovlivnit ostatní akcionáře a ti by hlasovali jinak; to však bylo v souzeném případě vzhledem ke složení akcionářů vyloučeno. Podle registračních lístků a prezenční listiny měla přítomná akcionářka S. T., spol. s r.o., zastoupená jednatelem (který je současně předsedou představenstva společnosti) cca 45 % hlasovacích práv, akcionářka F.-Ž., spol. s r.o., zastoupená jednatelem (současně předsedou nově založené S. H., a.s., cca 21 % hlasovacích práv a akcionář JUDr. J. M., předseda nově založené S. H., a.s., cca 9 % hlasovacích práv. Toho si musel být navrhovatel, jak vyplývá z jeho přednesu na jednání dne 9.10.2001 vědom, když uvedl, že na valné hromadě byli akcionáři, kteří proces založení S. H., a.s. připravovali. Proto odvolací soud návrh zamítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení §238a odst. 1 a §237 odst. 1 písm. g) o.s.ř., co do důvodů na ustanovení §237 odst. 1 písm. g) a §241 odst. 3 písm. a) a d) o.s.ř.
V dovolání uvádí, že napadal všechna usnesení valné hromady společnosti konané dne 27.12.1999. Namítal především, že valná hromada nebyla řádně svolána. Podle stanov společnosti má být oznámení o konání valné hromady uveřejněno „v Obchodním věstníku nebo jiným způsobem podle rozhodnutí představenstva“. Tato formulace je zcela evidentně nevhodná, neboť na základě takto vágní úpravy ve stanovách by představenstvo ve vztahu k akcionářům mohlo měnit pravidla hry „za pochodu“. Nicméně v projednávané věci společnost uveřejnila oznámení o konání valné hromady v Obchodním věstníku. Přesto se podle názoru navrhovatele nejedná o vhodný způsob svolání valné hromady, protože vzhledem k akcionářské struktuře společnosti, pro jejíž akcionáře není Obchodní věstník zhusta běžně dostupným periodikem, se takto velmi omezuje a ztěžuje možnost informování o konání valné hromady.
Soud prvního stupně uzavřel, že účast navrhovatele na napadané valné hromadě je vlastně důkazem toho, že uveřejnění pozvánky v Obchodním věstníku bylo zcela dostatečné, čemuž odpovídá i účast „75,38 % všech akcionářů společnosti“. Odvolací soud se tímto důvodem neplatnosti usnesení valné hromady vůbec nezabýval. Soud prvního stupně ovšem zaměnil pojmy, neboť valné hromady se nezúčastnilo 75 % všech akcionářů, ale akcionáři mající podíl na základním jmění společnosti ve výši 75 %. To je zásadní rozdíl a v tom je také skryt klíč k posouzení, zda je svolání valné hromady oznámením v Obchodním věstníku pro společnost vhodné. Napadané valné hromady se totiž zúčastnili včetně navrhovatele jen čtyři akcionáři. Navrhovatel nemá k dispozici výpis z registru emitenta, podle jeho názoru ale má společnost řádově stovky až tisíce akcionářů, z nichž mnozí nabyli akcie v kupónové privatizaci. Právě v případě takové akcionářské struktury je svolání valné hromady uveřejněním oznámení v Obchodním věstníku nevhodné. V tom směru dovolatel odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.9.2001, sp. zn. 29 Odo 88/2001.
Jestliže je způsob svolání valné hromady určený ve stanovách zřejmě nevhodný, neřídí se uveřejňování oznámení stanovami, ale ustanovením §184 odst. 4 obch. zák. a oznámení proto mělo být uveřejněno ve dvou celostátně distribuovaných denících, což se nestalo.
Dále dovolatel namítá, že se valná hromada řídila jednacím řádem, který omezoval práva akcionářů tím, že vyžadoval, aby předkládali návrhy na valné hromadě písemně podáním u informačního střediska. V průběhu řízení bylo prokázáno, že toto ustanovení jednacího řádu bylo využíváno „i v dalším průběhu valné hromady“ a že navrhovateli nebylo umožněno uplatnit svá práva, tj. požadovat a dostat vysvětlení ohledně bodu III. zápisu. Kdyby chtěl navrhovatel dodržet ustanovení jednacího řádu, musel by tak učinit na úkor sledování průběhu valné hromady, neboť informační středisko bylo umístěno v jiné místnosti. Písemně podaný protest navrhovatele byl sice v zápisu uveden, ale navrhovateli se žádného vysvětlení nedostalo. Podání podrobného zdůvodnění postupu představenstva při založení S. H., a.s. jak na něj odkazuje předseda valné hromady v zápisu, ještě neznamená, že akcionář nemůže požadovat další vysvětlení. Omezení práv akcionáře v jednacím řádu je tak závažným porušením práv akcionáře, že podle navrhovatel působí neplatnost všech usnesení valné hromady.
Odvolací soud uzavřel, že akcionářská práva navrhovatele porušena nebyla, neboť své právo požadovat vysvětlení k programu valné hromady uskutečnil a o vysvětlení se připravil svým pozdním příchodem. Navrhovatel se však dostavil na valnou hromadu během přednesu zprávy představenstva a „tudíž si její drtivou část vyslechl,“ a jeho žádost o vysvětlení se týkala otázek, na kterou předchozí vysvětlení nedávalo žádnou odpověď. Kromě toho se navrhovatel pokoušel vznášet i další ústní podání, což mu však s odkazem na jednací řád nebylo umožněno. K otázce formy příspěvků na valné hromadě akcionář odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.8.2001, sp. zn. 29 Odo 71/2001.
K tomu, že porušení jeho práv mohlo mít závažné právní následky navrhovatel uvedl, že členové představenstva jsou povinni vykonávat svou působnost s náležitou péčí a odpovídají za škodu vzniklou porušením této povinnosti. Navrhovatel je přesvědčen, že převedením veškeré výroby a téměř všeho majetku společnosti do S. H., a.s., v níž společnost ani nemá většinu hlasovacích práv, vznikla společnosti škoda. Tato skutečnost zatím nebyla prokázána, ale rozhodně není možné ji vyloučit. Odmítá-li společnost podat akcionářům na valné hromadě vysvětlení, je pro ně obtížné posoudit případný nárok společnosti vůči členům představenstva na náhradu škody způsobené jejich postupem, případně náhradu této škody vymáhat. Stejně obtížné je posoudit případnou trestnou činnost představenstva.
Ohledně vady podle ustanovení §237 odst. 1 písm. g) o.s.ř. dovolatel uvedl, že dne 9.4.2002 podal odvolacímu soudu písemně námitku podjatosti předsedy senátu. Postup odvolacího soudu podle části dvanácté, hlavy I, bodu 1, zákona č. 30/2000 Sb. nepovažuje dovolatel za správný.
V části dvanácté, hlavy první, bodu 1. zákona č. 30/2000 Sb. (přechodná ustanovení), se určuje, že není-li dále stanoveno jinak, platí tento zákon i pro řízení zahájená přede dnem účinnosti tohoto zákona. Podle bodu 5. přechodných ustanovení se o návrzích na vyloučení soudce podaných před nabytím účinnosti tohoto zákona rozhodne podle dosavadních právních předpisů. Ustanovení bodu 5. podle názoru dovolatele řeší pouze případy, kdy byl podán návrh na vyloučení soudce před nabytím účinnosti zákona č. 30/2000 Sb., a to v řízeních, která by se jinak i v tomto řídila obecným režimem stanoveným v bodu 1. Odvolací soud však pominul ustanovení bodu 15. přechodných ustanovení, podle kterého odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Ustanovení bodu 15. je podle navrhovatele ve vztahu speciality k obecným ustanovením, představovaným v tomto případě body 1. a 5. přechodných ustanovení a nelze je chápat jinak, než že celé řízení před odvolacím soudem proběhne podle dosavadních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. Proto měla být námitka podjatosti posouzena podle občanského soudního řádu platného do 31.12.2000.
Kromě toho dovolatel nesouhlasí se způsobem aplikace ustanovení §15b odst. 2 o.s.ř. Podle dovolatele je třeba formulaci „byla-li námitka uplatněna před jednáním, při němž byla věc rozhodnuta“ vykládat tak, že jde o případ, kdy byla námitka vznesena až v jednací síni, ještě předtím, než soud prohlásil jednání za zahájené. Odvolací soud však jako námitku podjatosti podanou před jednáním posoudil písemné podání, doručené soudu den před odvolacím jednáním. Takový výklad je nepřípustně extenzívní, neboť takto by odvolací soud mohl sám rozhodovat i o námitce podjatosti podané čtrnáct dní před jednáním.
Navrhovatel požaduje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu jakož i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc soudu prvního stupně vrátil k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001).
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 13., zákona č. 30/2000 Sb., se pro řízení o některých otázkách obchodní společností (§200e o.s.ř.) zahájená na návrh, který byl podán přede dnem účinnosti tohoto zákona, v prvním stupni použijí dosavadní právní předpisy. O takový případ jde i v této věci.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b) o.s.ř.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval existencí zmatečnostní vady v řízení dle §237 odst. 1 písm. g) o. s. ř. Napadaný postup odvolacího soudu při posuzování námitky podjatosti soudce odvolacího soudu shledal dovolací soud správným.
Jestliže ustanovení části dvanácté, hlavy první (dále jen „přechodná ustanovení“), bodu 5. zákona č. 30/2000 Sb., určuje, že o návrzích na vyloučení soudců podaných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se rozhodne podle dosavadních právních předpisů, nelze z toho logickým výkladem (postupem a contrario, jak správně uzavřel odvolací soud), než dovodit, že o návrzích na vyloučení soudců podaných po dni nabytí účinnosti uvedeného zákona se rozhodne podle tohoto zákona. Na tomto závěru nic nemění ustanovení bodu 15. přechodných ustanovení, kterého se dovolává navrhovatel, neboť toto ustanovení pouze určuje, kterým zákonem se řídí odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně v případě, že soud prvního stupně věc rozhodl před účinností zákona č. 30/2000 Sb., nebo ji rozhodl po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů.
Zatímco ustanovení bodu 5. přechodných ustanovení platí pro všechna řízení zahájená před účinností zákona č. 30/2000 Sb., ustanovení bodu 15. platí jen pro řízení některá, a to právě pro ta, která splňují podmínky v něm uvedené.
Pokud jde o námitku dovolatele, že je třeba formulaci §15b odst. 2 o.s.ř. („byla-li námitka uplatněna před jednáním, při němž byla věc rozhodnuta“) vykládat tak, že jde o případ, kdy byla námitka vznesena až v jednací síni, ještě předtím, než soud prohlásil jednání za zahájené, dovolací soud uzavřel, že není důvodná.
V ustanovení §15b odst. 1 a 2 o.s.ř. se určuje, že jestliže byla námitka podjatosti uplatněna před nebo v průběhu jednání, při němž byla věc rozhodnuta, a má-li soud za to, že námitka není důvodná, není povinností soudu předložit námitku k rozhodnutí nadřízenému soudu. Zákon tedy stanoví jediné časové omezení, které spočívá v tom, že námitka musí být vznesena před rozhodnutím věci. Jiné časové omezení zákon nestanoví - z textu zákona tedy nevyplývá žádné časové omezení, jakého se dovolává navrhovatel. Námitka podjatosti vznesená kdykoli od zahájení řízení až do rozhodnutí soudu, proti jehož soudci námitka směřuje, proto podléhá režimu ustanovení §15b odst. 2 o. s. ř. Jedinou podmínkou je, aby první jednání, které se uskuteční po vznesení námitky podjatosti, bylo současně jednáním, při němž je věc rozhodnuta.
Ke stejnému závěru lze ostatně dospět i historickým, logickým a teleologickým výkladem. V důvodové zprávě k zákonu č. 30/2000 Sb., kterým bylo do občanského soudního řádu začleněno ustanovení §15b se k němu uvádí: „Nepostupoval-li soudce, jehož podjatost byla namítnuta, podle §15b odst. 1, předloží soud věc k rozhodnutí o námitce nadřízenému soudu. Tuto povinnost však nemá, jestliže námitka byla vznesena před nebo v průběhu jednání, při němž byla věc rozhodnuta (to platí i tehdy, bylo-li to první jednání ve věci) a jestliže má za to, že námitka není důvodná. V této situaci by totiž předložení věci nadřízenému soudu bylo bezdůvodným průtahem v řízení, neboť je procesně hospodárnější otázku podjatosti soudce vyřešit při rozhodování o opravném prostředku. Účastník řízení nemůže být takovým postupem poškozen.“
Z uvedeného vyplývá, že účelem posuzovaného ustanovení je zabránit zbytečným průtahům v řízení, aniž by tím došlo k poškození práv účastníků. Tomuto účelu pak nepochybně odpovídá, že se postup podle ustanovení §15b odst. 2 použije ve všech případech, kdy může zabránit průtahům v řízení. Bylo by potom zcela nelogické, připustit uvedený postup pouze pro případ, že námitka byla vznesena až bezprostředně před zahájením jednání nebo v jeho průběhu, jak se toho domáhá dovolatel - tím by byl zcela popřen účel posuzovaného ustanovení.
Dovolací soud přezkoumal závěry, které ohledně podjatosti soudce JUDr. J. T. učinil odvolací soud a shledal je zcela správnými. Navrhovatel odůvodnil námitku podjatosti tím, že rozhodování JUDr. T. ve sporech vedených navrhovatelem budilo dojem, že se snaží zvýhodnit druhého účastníka sporu na úkor navrhovatele a že i v jiných sporech o ochranu práv drobných akcionářů tyto akcionáře znevýhodňuje.
V podání uvedl příklady takových věcí s tím, že v řadě případů dovolací soud rozhodnutí JUDr. T. ruší. Uvedl, že závažná pochybení soudce nelze vysvětlit jeho neschopností. V této souvislosti se pak zmínil o korupci v české justici. Dále pak sdělil, že na JUDr. T. podal trestní oznámení, které bylo dle obvodního státního zastupitelství postoupeno předsedovi Vrchního soudu v Praze. Dovozuje, že vzhledem k závažnosti oznámení lze pochybovat o nepodjatosti soudce vůči navrhovateli.
Jak správně uzavřel odvolací soud, z ustanovení §14 odst. 4 o.s.ř., ve znění rozhodném pro posouzení námitky podjatosti, vyplývá, že důvodem pro vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v rozhodování soudce v jiných věcech a není jím – sama o sobě - ani skutečnost, že účastník, nespokojený s rozhodováním soudce, podal z toho důvodu proti němu podnět k zahájení trestního stíhání. Protože jiné důvody podjatosti soudce dovolatel neuvedl, je třeba uzavřít, že JUDr. T. není vyloučen z projednávání a rozhodování věci.
O námitce dovolatele, že se odvolací soud vůbec nezabýval jeho žalobním tvrzením, že způsob svolání valné hromady uveřejněním oznámení o konání valné hromady v Obchodním věstníku nebyl, vzhledem k akcionářské struktuře společnosti, vhodným způsobem svolání valné hromady, ačkoliv soud prvního stupně se s touto námitkou ve svém rozhodnutí vypořádal, dovolací soud uzavřel, že je důvodná.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že účast navrhovatele na napadané valné hromadě je vlastně důkazem toho, že uveřejnění pozvánky v Obchodním věstníku bylo zcela dostatečné, čemuž odpovídá i účast 75,38 % všech akcionářů společnosti. Odvolací soud se tímto důvodem neplatnosti usnesení valné hromady vůbec nezabýval. Jeho právní posouzení věci proto bylo neúplné a tedy i nesprávné.
Dále se dovolací soud zabýval námitkou dovolatele spočívající v tom, že se valná hromada řídila jednacím řádem, který omezoval práva akcionářů tím, že vyžadoval, aby předkládali návrhy na valné hromadě písemně, podáním u informačního střediska. K této námitce dovolatel tvrdí, že kdyby chtěl dodržet ustanovení jednacího řádu, musel by tak učinit na úkor sledování průběhu valné hromady, neboť informační středisko bylo umístěno v jiné místnosti. Odvolací soud uzavřel, že akcionářská práva navrhovatele porušena nebyla, neboť své právo požadovat vysvětlení k programu valné hromady realizoval a o vysvětlení se připravil svým pozdním příchodem.
Tento závěr odvolacího soudu není přesný. Jestliže jednací řád stanovil pro realizaci práva akcionářů podle §180 odst. 1 obch. zák. takové podmínky, které spolu s organizačními opatřeními na konkrétní valné hromadě postavily akcionáře před rozhodnutí, kterého ze dvou práv zajištěných mu zákonem se musí zřeknout, chce-li realizovat právo druhé (v projednávané věci právo účastnit se valné hromady a právo požadovat na ni vysvětlení a uplatňovat návrhy a protinávrhy), došlo takovým postupem k zásahu do jeho práv.
Dovolatel tvrdí, že jeho písemně podaný protest byl sice uveden v zápisu z valné hromady, ale žádného vysvětlení se mu nedostalo. Jestliže odvolací soud dospěl k závěru, že jeho akcionářská práva porušena nebyla, neboť se o požadované vysvětlení sám připravil svým pozdním příchodem, dovolatel k tomu uvádí, že se dostavil na valnou hromadu během přednesu zprávy představenstva a „tudíž si její drtivou část vyslechl,“ a jeho žádost o vysvětlení se týkala otázek, na kterou předchozí vysvětlení nedávalo žádnou odpověď.
K tomu dovolací soud uzavřel, že závěr odvolacího soudu k této otázce a následné námitky dovolatele je třeba posuzovat v rovině, toho, zda uvedeným postupem došlo k podstatnému porušení práv akcionáře ve smyslu ustanovení §183 odst. 2 písm. a) obch. zák.
Dovolací soud dospěl k závěru, že uvedeným postupem k podstatnému porušení práv akcionáře nedošlo. Jestliže se akcionář dostavil na valnou hromadu až poté, co byly projednány otázky, ke kterým se vztahovala jeho žádost o vysvětlení, je správný závěr odvolacího soudu, že se vlastním jednáním připravil o možnost dostat požadovaná vysvětlení. Opačný závěr by totiž znamenal omezení práv ostatních akcionářů, neboť by se jím omezoval časový prostor k realizaci jejich práv na úkor akcionáře, který se dostavil pozdě. Jestliže pak dovolatel namítá, že se dostavil na valnou hromadu během přednesu zprávy představenstva a „tudíž si její drtivou část vyslechl,“ je k tomu třeba konstatovat, že toto tvrzení použil až v dovolacím řízení, přestože již v odvolacím řízení věděl, že o jeho pozdní příchod mimo jiné odvolatelka opírá své odvolací závěry, a proto k tomuto tvrzení dovolací soud nemohl přihlédnout.
To platí i o námitce, že se navrhovatel pokoušel vznášet i další ústní podání, což mu však s odkazem na jednací řád nebylo umožněno.
Protože právní posouzení neplatnosti usnesení valné hromady není úplné (a to co do posouzení porušení zákona při svolání valné hromady), Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání, usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 1, 2 a 3, věta prvá, o.s.ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta třetí, o.s.ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 20. května 2003
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu