ECLI:CZ:NSS:2006:3.ADS.101.2005
sp. zn. 3 Ads 101/2005 - 42
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce
S. M., proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu
376/1, Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 6. 2005, čj.
2005/25945/21, a ze dne 17. 6. 2005, čj. 2005/33801/21, vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 2 Cad 51/2005, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 2. 11. 2005, čj. 2 Cad 51/2005 - 32,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 6. 2005, čj. 2005/25945/21, bylo zamítnuto
odvolání žalobce proti rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje, odboru sociálních
věcí, ze dne 7. 4. 2005, čj. KUOK/8071/05/OSV-DS/7025/SD-65, a toto rozhodnutí bylo
potvrzeno. Uvedeným rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byl zamítnut návrh
žalobce na povolení obnovy řízení ve věci pravomocného rozhodnutí Krajského úřadu
Olomouckého kraje, odboru sociálních věcí, ze dne 9. 3. 2005, čj. KUOK/3996/05/OSV-
DS/7025/SD-35.
Rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 6. 2005, čj. 2005/33801/21, bylo zamítnuto
odvolání žalobce proti rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje, odboru sociálních
věcí, ze dne 19. 5. 2005, čj. KUOK/12780/05/OSV-DS/7025/SD-95, a toto rozhodnutí bylo
potvrzeno. Uvedeným rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byl zamítnut návrh
žalobce na povolení obnovy řízení ve věci pravomocného rozhodnutí Krajského úřadu
Olomouckého kraje, odboru sociálních věcí, ze dne 21. 4. 2005, čj. KUOK/9014/05/OSV-
DS/7025/SD-72.
Proti těmto rozhodnutím žalovaného podal žalobce v zákonné lhůtě správní žalobu
k Městskému soudu v Praze, v níž požádal o přiznání odkladného účinku žalobě a o vydání
předběžného opatření. Usnesením městského soudu ze dne 8. 9. 2005, čj. 2 Cad 51/2005 - 16,
byl zamítnut návrh žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě a usnesením téhož soudu
ze dne 8. 9. 2005, čj. 2 Cad 51/2005 - 17, byl zamítnut návrh na vydání předběžného opatření,
jímž měla být Městskému úřadu v Zábřehu stanovena povinnost vyplácet žalobci dávku
sociální péče ve výši 7300 Kč měsíčně od 1. 12. 2003.
Proti těmto usnesením podal žalobce v zákonné lhůtě kasační stížnost, v níž požádal
o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Usnesením Městského soudu v Praze
ze dne 2. 11. 2005, čj. 2 Cad 51/2005 - 32, byl stěžovateli ustanoven zástupcem JUDr. Michal
Pacovský, advokát se sídlem v Praze. Soud v odůvodnění uvedl, že advokáta se sídlem
v Praze ustanovil z důvodu hospodárnosti, neboť advokát se sídlem v Praze bude mít možnost
snazší komunikace se soudem prvního stupně. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel
v zákonné lhůtě kasační stížnost, v níž žádal jeho zrušení, a ustanovení advokátky
Mgr. Pavly Frodlové jeho zástupkyní pro řízení o kasační stížnosti. Stěžovatel uvedl,
že JUDr. Pacovského nezná, nemá k němu důvěru a rovněž nemá finanční prostředky,
aby mohl za advokátem dojíždět. Zájem advokáta přitom nesmí být podle stěžovatele
v rozporu se zájmy klienta. Stěžovatel dále uvedl, že ve stejné věci se u Městského soudu
v Praze nachází dvacet jedna jeho nevyřízených žalob. Stěžovatel navrhl, aby usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2005, čj. 2 Cad 51/2005 - 32, bylo zrušeno a věc
vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení, v němž mu bude ustanovena zástupkyní Mgr. Pavla
Frodlová.
Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti nebylo podáno.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody
podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní
soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady
podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Důvod podané kasační stížnosti je uveden v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., jde tedy
o stěžovatelem tvrzenou nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
soudem v přecházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom,
že je na správně zjištěný skutkový stav aplikována nesprávná právní norma, popřípadě
je aplikována správná právní norma, která je však nesprávně vyložena. Podle §35 odst. 7
s. ř. s. může navrhovateli – v tomto případě je jím stěžovatel v řízení o kasační stížnosti,
u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně
jeho práv, předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát.
Smyslem tohoto ustanovení je poskytnutí faktické a odborně fundované ochrany práv osobě,
která by jinak měla být osvobozena od soudních poplatků a u níž je takové ochrany třeba,
neboť jen tak lze v kvalifikovaných případech (za splnění §35 odst. 7 s. ř. s.) dostát zásadě
rovnosti, jež se promítá v zákonem výslovně vyjádřené zásadě rovného postavení účastníků
podle §36 odst. 1 s. ř. s. Má-li být tímto ustanovením založeno konkrétní subjektivní právo
stěžovatele na odborné zastoupení osobou s právnickým vzděláním v řízení před soudem,
pak toto právo je toliko právem na zástupce, jímž může být i advokát, nikoliv však právem
na konkrétního zástupce, kterého osoba navrhující ustanovení zástupce ve svém návrhu
označuje. Pokud by toto právo mělo být „právem na konkrétního zástupce“, pak by se taková
interpretace dotýkala samotného smyslu ustanovení zástupce soudem; pokud by totiž
navrhovatel věděl o konkrétním zástupci, jenž je s jeho věcí seznámen a jenž např. již
v minulosti činil jednotlivé kroky právní služby v téže věci, patrně by neexistovala potřeba
jej nyní ustanovit soudem. Nedostatek finančních prostředků související se splněním
podmínky osvobození od soudních poplatků, jak je shora uvedeno, je totiž toliko jednou
z podmínek vyplývajících z §35 odst. 7 s. ř. s.
Ustanovil-li Městský soud v Praze stěžovateli zástupce z řad advokátů působících
v obvodu tohoto soudu a opřel-li za tohoto stavu Městský soud v Praze svůj závěr
o ustanovení zástupce o důvod spočívající v procesní ekonomii, pak tento důvod nepovýšil
nad žádné stěžovatelovo subjektivní právo ani nad žádný jeho právem chráněný zájem. Pokud
jde o konkrétní náplň povinností, jež ustanovenému zástupci napadené usnesení přineslo,
pak ta je do budoucna závislá na aktuálních potřebách, jež po dobu trvání takového zastoupení
vyplynou jak z přímých pokynů stěžovatele, tak ze strany soudu, přitom budou záviset
na procesním vývoji sporu. Vzhledem k tomu, že v dané věci jde o řetězení žalob podávaných
žalobcem, je třeba předpokládat, že ustanovený zástupce bude potřebovat prostudovat spisy
u procesního soudu. Pokud by bylo třeba osobní součinnosti žalobce s ustanoveným
zástupcem, lze ji zajistit případně i prostřednictvím substituta. Takové řešení zároveň nenaráží
na žádnou ze základních zásad, jichž je třeba při rozhodování o této otázce šetřit, a není
v rozporu ani se žádným ustanovením procesního předpisu, kterým je řízení před krajským
soudem ovládáno (s. ř. s.). Má-li tedy stěžovatel za to, že ustanovení advokáta JUDr. Michala
Pacovského bylo nezákonné, Nejvyšší správní soud tomuto tvrzení nepřisvědčuje
a pro úplnost dodává, že řízení před krajským soudem předcházející rozhodnutí o ustanovení
zástupce nebylo stiženo ani žádnou vadou, jež by se stěžovatele dotkla na jeho právech.
Nejvyšší správní soud dospěl ze všech shora uvedených důvodů k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.). V dalším řízení bude
na Městském soudu v Praze, aby posoudil žádost ustanoveného advokáta JUDr. Michala
Pacovského ze dne 18. 11. 2005, v níž tento advokát z důvodu nadměrného pracovního
vytížení požádal soud o zproštění ustanovení zástupce.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 1 a 7 s. ř. s.,
neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti
s řízením o kasační stížností žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. února 2006
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu