ECLI:CZ:NSS:2006:3.AZS.35.2006
sp. zn. 3 Azs 35/2006 - 104
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Vojtěcha
Šimíčka a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobkyně D. O., proti žalovanému
Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3,
pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 2004,
č. j. OAM-1659/VL-19-04-2004, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 36 Az
131/2004, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 12.
2005, č. j. 36 Az 131/2004 - 88,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 12. 2005, č. j. 36 Az 131/2004 - 88
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 28. 4. 2004, č. j. OAM-1659/VL-19-04-2004, nebyl
žalobkyni (dále též „stěžovatelka“) udělen azyl v České republice podle §12, §13 odst. 1 a 2
a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR,
ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů; současně na ni
nebyla vztažena překážka vycestování podle §91 zákona o azylu. Rozsudkem Krajského
soudu v Brně ze dne 22. 9. 2005, č. j. 36 Az 131/2004 - 68, byla žaloba žalobkyně
proti tomuto rozhodnutí žalovaného zamítnuta. Proti rozsudku podala žalobkyně kasační
stížnost, pro řízení o níž požádala o ustanovení zástupce.
Dne 29. 11. 2005 byla stěžovatelce doručena výzva soudu k předložení řádně
vyplněného potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech a ke sdělení, jakým
způsobem a v jaké výši stěžovatelka platí nájem ubytovateli a jak si opatřuje finančn í
prostředky na výživu a ošacení. Stěžovatelka toto potvrzení soudu ve stanovené lhůtě zaslala
a uvedla v něm, že z důvodu nepříznivého zdravotního stavu není zaměstnána a nepobírá
žádné dávky. Původně měla finanční prostředky z domova, nyní se snaží najít práci a čeká
na pomoc od českého státu. Krajský soud v Brně poté stěžovatelce sdělil, že má důvodné
pochybnosti o pravdivosti vyplněného formuláře s ohledem na skutečnost, že stěžovatelka
bydlí na soukromé adrese; stěžovatelku proto opětovně vyzval, aby ve lhůtě sedmi dnů
od doručení výzvy sdělila skutečnou výši svého měsíčního příjmu, z něhož platí nájem bytu
a své ostatní osobní potřeby, aby uvedla, v jaké výši platí nájem bytu a předložila listinné
důkazy prokazující její tvrzení, jinak bude žádost o ustanovení zástupce zamítnuta. Na tuto
výzvu stěžovatelka zareagovala včasným přípisem, v němž soudu sdělila, že bydlí u české
kamarádky, studuje s ní češtinu a snaží se najít práci, což dosud nebylo možné pro nepříznivý
zdravotní stav po zlomenině nohy. Stěžovatelka uvedla, že potřebuje potvrzení o ukončení
vzdělání v zemi původu, neboť nemá možnost nostrifikovat svůj diplom. Proto nyní potřebuje
pomoc od českého státu. V poslední době se rodinná situace stěžovatelky změnila, do České
republiky dorazila její sestra a poskytuje jí pomoc a platí za ni ubytování ve výši 3000 Kč
měsíčně. Důkaz o tom však nelze nyní předložit, neboť majitelé bytu nejsou přítomni.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 12. 2005, č. j. 36 Az 131/2004 - 88, byl
zamítnut návrh stěžovatelky na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Soud uvedl,
že stěžovatelka na základě první výzvy soudu zaslal pouze vyplněný formulář o osobních
a majetkových poměrech, v němž proškrtala všechny kolonky a sdělila pouze, že má špatný
zdravotní stav, že měla peníze z domova, ale nyní již nemá, že se snaží najít práci, studuje
jazyk a očekává pomoc od českého státu. Na základě druhé výzvy soudu, aby prokázala svá
tvrzení ohledně majetkových poměrů listinnými důkazy, stěžovatelka soudu sdě lila, že bydlí
u kamarádky, má nepříznivý zdravotní stav po zlomenině nohy, čeká na potvrzení ohledně
domácího vzdělání a nemá možnost nostrifikovat svůj diplom. Dále stěžovatelka sdělila,
že se jí nepodařilo zkontaktovat s advokátem. Podle sdělení stěžovatelky se její rodinná
situace změnila, do Čech dorazila její sestra, která za ni platí ubytování ve výši 3000 Kč
měsíčně, o čemž však stěžovatelka nemohla soudu předložit důkaz, protože majitelé bytu
nejsou přítomni. Soud uvedl, že jelikož stěžovatelka svá skutková tvrzení nedokázala žádnými
listinnými důkazy, neprokázala dostatečně, že jsou u ní dány předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků, resp. pro ustanovení zástupce. Soud proto žádost stěžovatelky
o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti zamítl a vyzval stěžovatelku, aby ve lhůtě
patnácti dnů ode dne doručení usnesení předložila soudu plnou moc udělenou advokátovi
pro řízení o kasační stížnosti, jinak Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne.
Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka v zákonné lhůtě kasační stížnost,
v níž vyslovila nesouhlas s usnesením Krajského soudu v Brně a uvedla, že se v průběhu
azylového řízení několikrát změnil zákon o azylu a ona kvůli špatné znalosti českého jazyka
neměla možnost prostudovat změny. Stěžovatelka upozornila na to, že nesouhlasí
s odůvodněním rozhodnutí soudu, neboť obdržela od soudu formulář prohlášení o osobních
a majetkových poměrech, a řádně odpověděla na všechny otázky v něm uvedené.
Stěžovatelka uvedla, že se opakovaně neúspěšně pokoušela spojit s advokátem; proto nyní
potřebuje pomoc od českého státu. Proto stěžovatelka navrhla, aby usnesení Krajského soudu
v Brně ze dne 22. 12. 2005, č. j. 36 Az 131/2004 - 88, bylo zrušeno a věc vrácena tomuto
soudu k dalšímu řízení, v němž by jí byl ustanoven zástupce.
Kasační stížnost je přijatelná a důvodná.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatelka v ní namítá
důvody odpovídající §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší
správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
§104a s. ř. s. dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatel ky. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto ustanovení
odmítnuta jako nepřijatelná.
Jak Nejvyšší správní soud vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 -
39, www.nssoud.cz, o případ přijatelnosti kasační stížnosti se může jednat mj. tehd y, pokud
by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo
mít dopad do právního postavení stěžovatele; příkladem toho může být např. hrubé pochybení
krajského soudu v jednotlivém případě při výkladu hmotného či procesního práva. Nejvyšší
správní soud dospěl k závěru, že se o tento případě jedná v souzené věci a proto dospěl
k závěru, že kasační stížnost je přijatelná a je tedy zapotřebí se jí meritorně zabývat.
Nelze totiž pominout fakt, že v otázce rozhodování o ustanovení zástupce účastníku
řízení formovala bohatá rozhodovací praxe obecných i správních soudů obecné zásady, které,
přestože nebyly vždy vyjádřeny v právních větách, jsou bezpochyby součástí soudní
judikatury. Jak bude níže uvedeno, krajský soud v souzené věci v souladu s touto judikaturou
nepostupoval, a proto se jeho procesní pochybení projevilo v materiální sféře stěžovatelky,
neboť v konečném důsledku znamenalo případnou nemožnost projednání věci Nejvyšším
správním soudem.
Neméně významnou skutečností a dalším argumentem pro shledání přijatelnosti
je i specifická povaha kasační stížnosti směřující proti usnesení o neustanovení zástupce
pro řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu. V případě kasační stížnosti směřující proti
neustanovení zástupce, u níž, jak dovodila judikatura (rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 28. 4. 2004, č. j. 6 Azs 27/2004 - 41, publikovaný pod č. 486/2005 Sb. NSS –
pozn. soudu), není nedostatek povinného zastoupení advokátem důvodem pro odmítnutí
kasační stížnosti, nelze přehlédnout fakt, že důvody kasační stížnosti proti neustanovení
zástupce pro řízení o kasační stížnosti formuluje zpravidla sám stěžovatel – neúspěšný žadatel
o ustanovení zástupce. Ve věcech azylu se tedy jedná o cizího státního příslušníka, zpravidla
neovládajícího český jazyk a neznalého českého právního prostředí. Stěží si pak lze
představit, že by takový účastník řízení byl schopen pregnantně formulovat, v čem spočívá
přesah jeho vlastních zájmů v případě kasační stížnosti proti rozhodnutí, jímž mu nebyl
ustanoven zástupce; při zavádění institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu navíc
zákonodárce vycházel z toho, že se bude jednat o tzv. advokátský proces. V procesní situaci,
kdy nutnost formulace kasační stížnosti stíhá samotného účastníka řízení, by pak měl být
výklad institutu přijatelnosti ze strany Nejvyššího správního soudu maximálně šetřící
jeho práva a dbající toho, aby příliš striktním výkladem neutrpěl v řízení újmu. Z těchto
důvodů tedy soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je přijatelná.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že Krajský soud v Brně pochybil při posouzení
toho, zda stěžovatelka doložila svá tvrzení týkající se majetkových poměrů a zda tedy byl
splněn předpoklad pro osvobození od soudních poplatků. Soud odůvodnil zamítavý výrok
svého usnesení tím, že stěžovatelka neprokázala listinnými důkazy, že jsou u ní dány
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. K tomu je zapotřebí poukázat na to,
že stěžovatelka na obě výzvy soudu uvedla, že nevlastní žádný majetek a nemá žádné příjmy.
Dále sdělila, že platby za ubytování za ni nyní hradí její sestra, a že doklad o tom není
v současné době možné doložit vzhledem k nepřítomnosti majitele bytu. Krajský soud
v Brně přesně nespecifikoval, jaké konkrétní skutečnosti stěžovatelka ke své újmě
nedoložila listinnými důkazy, ačkoliv je doložit mohla. Pokud však jde o doklad o tom, že je
stěžovatelka ubytována u soukromé os oby, stěžovatelka soudu sdělila, že doklad o tom není
v současné době možné předložit vzhledem k nepřítomnosti majitelů bytu. Pokud jde
o požadavek soudu, aby stěžovatelka doložila listinnými důkazy tvrzení o tom, že nemá žádný
majetek ani příjmy, pak je z apotřebí zdůraznit jedno ze základních východisek dokazování
v řízení před soudem spočívající v tom, že dokazovat nelze něco, co neexistuje. Jedná
se o tzv. negativní důkazní teorii, o níž se pojednává mj. v publikaci Prof. JUDr. Aleny
Winterové, CSc., a kol.: Civilní právo procesní, 4. vydání, Linde Praha, a. s., 2006, s. 279:
„Teorie negativní je založena na tom, že negativní skutečnosti nemohou být dokazovány,
a je tedy ten, kdo tvrdí negativní skutečnost, od důkazního břemene osvobozen. Nedávný
judikát NS ČR poskytuje pěkný příklad aplikace této teorie, když s poukazem na nemožnost
dokazování negativní skutečnosti rozhodl, že žalovaný v bytovém sporu podle §706 OZ není
zatížen důkazním břemenem stran skutečnosti, že nemá vlastní byt, a tudíž opak toho –
existenci vlastního bytu žalovaného – musí prokázat žalobce.“ Jediný důvod, na základě
něhož soud dospěl k závěru, že u stěžovatelky není dán předpoklad osvobození od soudních
poplatků, spočíval v souzené věci v neprokázání stěžovatelkou tvrzených skutečností
prostřednictvím listinných důkazů. Jak již bylo výše uvedeno, svou nemajetnost
však stěžovatelka ani prokázat nemohla, a doklad ohledně ubytování nepředložila
s vysvětlením, že tak není možné učinit vzhledem k nepřítomnosti majitelů bytu.
Za této situace podle názoru Nejvyššího správního soudu nebylo možné dospět k závěru,
že by stěžovatelka neprokázala předpoklad osvobození od soudních poplatků; krajský soud
pochybil, když stěžovatelce přičetl k tíži nedokázání skutečností, které z povahy věci dokázat
nemohla.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu tedy krajský soud nesprávně posoudil
splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků ze strany žalobkyně. Předpoklad
osvobození od soudních poplatků je vedle skutečnosti, že návrh, pro řízení o němž se žádá
o ustanovení zástupce, nesmí být zjevně neúspěšný, jednou z podmínek, které musejí být
kumulativně naplněny, aby správní soud mohl účastníku řízení na jeho žádost ustanovit
zástupce. Podle §36 odst. 3 s. ř. s. může být účastník, který doloží, že nemá dostatečné
prostředky, na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků.
V souzené věci stěžovatelka na základě výzvy soudu uvedla, že nemá žádný příjem
ani majetek, že neměla práci vzhledem k nepříznivému zdravotnímu stavu a nyní hledá práci,
a že ubytování ve výši 3000 Kč za ni hradí její sestra. Krajský soud tyto skutečnosti ve svém
rozhodnutí shrnul v reprodukční části, poté však při hodnocení splnění podmínek
pro osvobození od soudních poplatků dospěl ke strohému závěru, že jelikož stěžovatelka
svá skutková tvrzení nedoložila žádnými listinnými důkazy, neprokázala dostatečně, že jsou
u ní dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, resp. pro ustanovení zástupce.
Soud tedy nesprávně posoudil otázku splnění předpo kladu osvobození od soudních poplatků,
neboť přičetl stěžovatelce k tíži neprokázání skutečností, které prokázat ani nemohla. Tímto
přístupem soud stěžovatelce de facto odepřel právo na právní pomoc zakotvené mj. v čl. 37
odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož „každý má právo na právní pomoc
v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení“.
Podrobnosti pro to, za jakých podmínek je možné účastníku řízení ve správním soudnictví
ustanovit zástupce, stanoví §35 odst. 7 s. ř. s. Podle tohoto ustanovení „navrhovateli, u něhož
jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně
jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být
i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí
v takovém případě stát“.
Jelikož nezastoupení stěžovatelky advokátem by mělo v řízení o původně podané
kasační stížnosti následek v podobě jejího odmítnutí podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., dospěl
Nejvyšší správní soud k závěru, že postupem krajského soudu při rozhodování o ustanovení
zástupce pro řízení o kasační stížnosti došlo k pochybením, jímž bylo stěžovatelce upřeno
výše zmíněné ústavním pořádkem chráněné právo na právní pomoc a odňata
možnost předložit původní kasační stížnost směřující proti rozsudku ze dne 22. 9. 2005,
č. j. 36 Az 131/2004 - 68, Nejvyššímu správnímu soudu k posouzení její přijatelnosti, resp.
důvodnosti; to by ve svém důsledku vedlo k odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae).
Nejvyšší správní soud poznamenává, že Krajský soud v Brně na základě totožných
skutkových zjištění stěžovatelce pro řízení o žalobě bez problémů zástupce ustanovil,
a to usnesením ze dne 20. 9. 2004, č. j. 36 Az 131/2004 - 31.
Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že usnesení Krajského soudu v Brně
vycházelo z nesprávného posouzení právní otázky, zda stěžovatelka splňuje předpoklad
osvobození od soudních poplatků nezbytný pro rozhodnutí o tom, zda se stěžovatelce ustanoví
zástupce. Proto Nejvyšší správní kasační stížností napadené usnesení Krajského soudu v Brně
podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil; současně věc vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu
řízení, v němž je tento soud podle odst. 3 téhož ustanovení vázán výše vysloveným právním
názorem Nejvyššího správního soudu.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne podle §110 odst. 2 s. ř. s.
Krajský soud v Brně v novém rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. července 2006
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu