ECLI:CZ:US:2016:3.US.1183.16.1
sp. zn. III. ÚS 1183/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Petra Kubíka, zastoupeného Mgr. Lukášem Votrubou, advokátem, sídlem Moskevská 637/6, Liberec IV - Perštýn, proti usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 21. března 2016 č. j. 12 C 414/2009-277, za účasti Okresního soudu v Liberci, jako účastníka řízení, a Radky Fiamové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel návrhem ze dne 12. 4. 2016 napadl v záhlaví uvedené usnesení Okresního soudu v Liberci (dále jen "okresní soud") s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 35 odst. 1 (pozn. správně má být "čl. 36 odst. 1") Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na ochranu vlastnictví podle čl. 13 (pozn. správně má být "čl. 11") Listiny. Napadeným usnesením byl v řízení o zrušení práva společného nájmu bytu a vypořádání členského podílu v družstvu ustanoven znalec, jehož úkolem je stanovit obvyklou cenu členského podílu (výrok I.), uložena povinnost účastníkům k poskytnutí náležité součinnosti (výrok II.) a uložena jim povinnost zaplatit zálohu na náklady (výrok III.). V ústavní stížnosti stěžovatel též navrhl, aby Ústavní soud spojil řízení zahájené touto ústavní stížnosti s řízením vedeným Ústavním soudem pod sp. zn. IV. ÚS 1037/16.
2. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.
3. Stěžovatelova argumentace se koncentruje především na námitky vůči určení data, ke kterému má být provedeno znalecké ocenění, proti tomu, že ustanovený znalec není osobou způsobilou k podání znaleckého posudku, a že stěžovateli byla uložena výrokem II. nesplnitelná povinnost. Je zřejmé, že stěžovatel namítá porušení jeho práva na spravedlivý proces za situace, kdy ve věci dosud nebylo meritorně rozhodnuto. Ústavní soud připomíná, že (podle své konstantní judikatury) pokud jde o spravedlivost civilního řízení podle čl. 36 a násl. Listiny, tu, řídíce se důsledně principem subsidiarity, posuzuje v jeho celku, tj. zásadně až po pravomocném skončení řízení. Jen výjimečně je předmětem jeho přezkumné činnosti spravedlivost procesu směřujícího k vydání dílčího rozhodnutí obecných soudů, jež pravomocnému skončení řízení předcházejí, či po něm následují, to ovšem jen za podmínky, že současně je jimi přímo a neodčinitelně zasahováno i do jiných ústavně chráněných základních práv nebo svobod. Takovým rozhodnutím není rozhodnutí nalézacího soudu o ustanovení znalce v civilním řízení. K nápravě případných porušení základních procesních práv v civilním řízení zůstává stěžovateli k dispozici systém opravných prostředků a teprve po jejich vyčerpání se může ústavní stížností obrátit na Ústavní soud, bude-li přesvědčen, že k tomu jsou dány relevantní důvody.
4. Ústavní soud dále dodává, že napadené usnesení představuje typické rozhodnutí, jímž soud upravuje vedení řízení. Proti takovým usnesením zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, v §202 odst. 1 písm. a) nepřipouští odvolání. Pokud by Ústavní soud za této situace akceptoval přípustnost ústavní stížnosti, mohlo by docházet k zablokování řízení před obecnými soudy možností neustálého přezkoumávání typicky "jen" procesních soudních rozhodnutí Ústavním soudem. I z tohoto důvodu je proto vyloučeno, aby Ústavní soud přezkoumával napadené usnesení okresního soudu. Stěžovatel ho navíc, i přes poučení o nepřípustnosti odvolání proti výrokům I. a II., napadl odvoláním, byť očekává, že bude odmítnuto právě z tohoto důvodu.
5. Výrokem III. napadeného usnesení nedošlo ani k zásahu do stěžovatelova majetkového práva. Stěžovatel tvrdí, že je nucen vynakládat za znalce peníze dvakrát, protože dne 23. 3. 2016 sdělil soudu, že si nechá znalecký posudek zpracovat sám. Je však zřejmé, s ohledem na ustanovení znalce soudem, že nemusí žádat o zpracování znaleckého posudku jiného znalce, přičemž povinnost zaplatit zálohu mu byla uložena v souladu se zákonem.
6. Ústavní soud nepřehlédl stěžovatelův návrh na spojení s ústavní stížností vedenou pod sp. zn. IV. ÚS 1037/16. Případné spojení však nepovažuje za účelné, neboť v předchozím řízení jsou napadána usnesení, kterými bylo rozhodnuto o jeho žalobě na obnovu řízení, tedy usnesení vydaná v uceleně samostatném řízení.
7. Z uvedených důvodů Ústavní soud stěžovatelovu ústavní stížnost jako nepřípustnou podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. dubna 2016
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj