ECLI:CZ:US:2007:3.US.1439.07.1
sp. zn. III. ÚS 1439/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 25. října 2007 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů A) F. H., B) J. H., C) J. H. a D) F. H., všichni právně zastoupeni JUDr. Milošem Císařem, advokátem AK se sídlem Dělnická 9, 669 02 Znojmo, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 3. 2007 č. j. 5 A 27/2002-86, proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR, Ústředního pozemkového úřadu ze dne 29. 6. 2001 č. j. 19299/2001-5010, proti rozhodnutí Okresního úřadu ve Znojmě, Okresního pozemkového úřadu ze dne 4. 4. 2001 č. j. 763870/K00/1/1-Rt, za účasti 1) Nejvyššího správního soudu, a 2) Ministerstva zemědělství ČR, Ústředního pozemkového úřadu, 3) Ministerstva zemědělství ČR, Pozemkového úřadu Znojmo, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 6. 6. 2007, se stěžovatelé domáhali zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 3. 2007 č. j. 5 A 27/2002-86, rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR, Ústředního pozemkového úřadu ze dne 29. 6. 2001 č. j. 19299/2001-5010, jakož i rozhodnutí Okresního úřadu ve Znojmě, Okresního pozemkového úřadu ze dne 4. 4. 2001 č. j. 763870/K00/1/1-Rt, a to pro porušení článku 11 odst. 1, odst. 3 a odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny zákonné formální náležitosti, a proto nic nebrání projednání a rozhodnutí věci samé.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že Okresní úřad ve Znojmě, okresní pozemkový úřad rozhodnutím ze dne 4. 4. 2001 č. j. 763870/K00/1/1-Rt podle ust. §9 odst. 4 zákona č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o pozemkových úpravách") schválil návrh komplexních pozemkových úprav v k. ú. Štítary a v části k. ú. Šumná a Ctidružice. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství ČR, Ústředního pozemkového úřadu ze dne 29. 6. 2001 č. j. 19299/2001-5010 bylo podle ust. §59 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů zamítnuto odvolání mj. stěžovatelů ad A) až ad D), (dále jen "stěžovatelé") a potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu ve Znojmě, okresního pozemkového úřadu, ze dne 4. 4. 2001 č. j. 763870/K00/1/1-Rt. Proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR, Ústředního pozemkového úřadu podali stěžovatelé žalobu, v níž namítli jeho nezákonnost, neboť bylo vydáno v rozporu s obecně závaznými právními předpisy. Nejvyšší správní soud, jako příslušný soud k dokončení řízení podle ust. §132 soudního řádu správního (dále jen "s. ř. s."), přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Nejvyšší správní soud neshledal, že by v řízení o komplexních pozemkových úpravách nebo i v odvolacím řízení došlo k porušení obecně závazných předpisů, které by mělo za následek nezákonnost rozhodnutí, a proto žalobu rozsudkem ze dne 21. 3. 2007 č. j. 5 A 27/2002-86 zamítl.
II.
V ústavní stížnosti stěžovatelé uvádějí, že v průběhu předchozích řízení několikrát poukazovali na skutečnost, že podklady pro vydání rozhodnutí, kterým byl schválen návrh komplexních pozemkových úprav v k. ú. Štítary, nebyly v souladu se skutečným stavem pozemků, kterých se tento návrh týkal. Podle názoru stěžovatelů je zcela evidentní, že v průběhu předchozích řízení, která vedla k vydání všech napadených rozhodnutí, se nikdo do důsledku nezabýval argumentací stěžovatelů o nesprávnosti podkladů pro vydání těchto rozhodnutí a zejména ze strany Nejvyššího správního soudu nebyla snaha o prověření správnosti a objektivnosti těchto podkladů. Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že tyto námitky nelze řešit pouhou úvahou, že pokud k podkladům nebyla v určitém termínu žádná připomínka (podle názoru stěžovatelů nebyl žádný z účastníků řízení o komplexních pozemkových úpravách v k. ú. Štítary natolik fundován, aby při jednání konaném dne 27. 11. 1998 dokázal rozpoznat kvalitu či nekvalitu zpracované mapy BPEJ), není nutno přihlížet k žádné argumentaci zpochybňující kvalitu přípravných prací a podkladů. Nejvyšší správní soud, uvádějí stěžovatelé, vycházel z podkladů, které byly naprosto chybně a v rozporu se skutečným stavem shromážděny a pořízeny. Tudíž ani tvrzení tohoto soudu obsažená v jeho rozhodnutí nemohou být v žádném případě správná a nemohou podat objektivní obraz o tom, jak komplexní pozemkové úpravy v k. ú. Štítary skutečně dopadly.
III.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů (v daném případě konkrétně soudu rozhodujícího ve správním soudnictví) je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
Ústavní soud tedy přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející, z hlediska stěžovateli v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
V ústavní stížnosti stěžovatelé brojí především proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který jako poslední ve věci rozhodoval, a to o jejich žalobě podané ve správním soudnictví. Nejvyššímu správnímu soudu stěžovatelé vytýkají, že vycházel z podkladů, které byly naprosto chybně a v rozporu se skutečným stavem shromážděny a pořízeny a tudíž ani tvrzení tohoto soudu obsažená v jeho rozhodnutí nemohou být správná.
K námitkám stěžovatelů uvádí Ústavní soud následující:
Z přiloženého spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že Okresní pozemkový úřad zahájil dne 7. 7. 1998 na základě podnětu vlastníků zemědělské půdy řízení o pozemkových úpravách v k. ú. Štítary. Zahájení řízení bylo podle ust. §6 odst. 4 zákona o pozemkových úpravách oznámeno všem účastníkům veřejnou vyhláškou. Podle ust. §6 odst. 6 zákona o pozemkových úpravách byly o řízení vyrozuměny příslušné orgány státní správy, které byly současně vyzvány ke stanovení podmínek k ochraně zájmů podle zvláštních právních předpisů. Úvodní jednání bylo svoláno na 27. 11. 1998 a byl na něm podle ust. §5 odst. 4 zákona o pozemkových úpravách zvolen sbor zástupců. Účastníci byli seznámeni se způsobem ocenění pozemků, s cílem a účelem pozemkových úprav. Okresní pozemkový úřad zabezpečil podle ust. §8 odst. 5 zákona o pozemkových úpravách vypracování soupisu nároků vlastníků podle jejich výměry a ceny. Soupis byl doručen vlastníkům a současně byl vyložen od 23. 11. 2000 do 7. 12. 2000. V souladu s ust. §9 odst. 1 zákona o pozemkových úpravách byl zpracovaný návrh vystaven okresním pozemkovým úřadem k veřejnému nahlédnutí od 14. 3. 2001 do 28. 3. 2001 s tím, že účastníci mohli v této době uplatnit své námitky a připomínky. Současně byl zpracovaný návrh předložen dotčeným orgánům státní správy. Ve smyslu ust. §9 odst. 3 zákona o pozemkových úpravách bylo na 30. 3. 2001 nařízeno závěrečné jednání a okresní pozemkový úřad upozornil účastníky, že své námitky a připomínky mohou uplatnit nejpozději při tomto závěrečném jednání, jinak k nim nebude přihlédnuto. Připomínku k umístění pozemků, k vytvoření hospodářských celků a k vlastní nezákonnosti provedení pozemkových úprav vznesli stěžovatelé. K této námitce okresní pozemkový úřad sdělil, že nově vyčleněné pozemky jsou v přiměřené kvalitě a přiměřené výměře a tvoří ucelený hospodářský celek. S návrhem pozemkových úprav souhlasili vlastníci pozemků, jejichž výměra činila 74,32 % z celkové výměry pozemků zahrnutých do pozemkových úprav. Podle ust. §9 odst. 4 zákona o pozemkových úpravách okresní pozemkový úřad rozhodne o schválení návrhu pozemkové úpravy, pokud s ní souhlasí vlastníci alespoň dvou třetin výměry půdy dotčené pozemkovou úpravou. Protože podmínka dle ust. §9 odst. 4 zákona o pozemkových úpravách byla splněna, okresní pozemkový úřad svým rozhodnutím ze dne 4. 4. 2001 č. j. 763870/K00/1/1-Rt návrh komplexních pozemkových úprav schválil.
Všechny výše uvedené skutečnosti uvedl ve svém rozhodnutí i Nejvyšší správní soud. V odůvodnění svého rozhodnutí se Nejvyšší správní soud podrobně zabýval námitkami stěžovatelů obsaženými v jejich žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, přičemž se dostatečně a také přesvědčivě vypořádal zejména s námitkou týkající se tvrzené nepřiměřené ceny pozemků, s námitkou ohledně pochybení při užití mapy bonitovaných půdně ekologických jednotek, zabýval se dále i námitkou nedodržení kritérií přiměřenosti co do ceny a vzdálenosti, jakož námitkami ohledně umístění pozemků. Závěrem Nejvyšší správní soud vypracoval i souhrnný náhled na pozemkové úpravy z hlediska údajů obsažených ve správním spise. V odůvodnění svého rozhodnutí Nejvyšší správní soud poukázal na vlastní smysl a účel řízení o pozemkových úpravách, jako zvláštního druhu správního řízení s mnohdy velkým počtem účastníků. Ustanovení §2 zákona o pozemkových úpravách hovoří o uspořádání vlastnických práv k pozemkům a s nimi souvisejících věcných břemen, pozemky se jimi prostorově a funkčně upravují, scelují nebo dělí a zabezpečuje se jimi přístupnost pozemků a vyrovnání jejich hranic. Současně se jimi vytvářejí podmínky k racionálnímu hospodaření, k ochraně a zúrodnění půdního fondu, zvelebení krajiny a zvýšení její ekologické stability. Posouzení, zda bylo skutečně dosaženo cílů a účelu pozemkových úprav, uvedl Nejvyšší správní soud, přitom nespadá jen do sféry jednotlivých účastníků, nýbrž celé společnosti, což se projevuje i existencí veřejného zájmu na provádění pozemkových úprav. Nejvyšší správní soud dále uvedl, že i z vlastního procesu schvalování návrhu pozemkových úprav plyne, že podle ust. §9 odst. 4 zákona o pozemkových úpravách je rozhodující souhlas s navrženými pozemkovými úpravami vlastníky, kteří představují dvě třetiny výměry půdy dotčené pozemkovými úpravami. Právní úprava předpokládá, že je téměř nemožné docílit plného souhlasu všech vlastníků. V tomto případě však nezbývá vlastníkům v menšině, než provedení pozemkových úprav respektovat. A to jednak proto, že souhlas dali vlastníci představující požadovanou většinu výměry zahrnutých pozemků, ale také s ohledem na veřejný zájem na provedení pozemkových úprav; především však i proto, že by podle požadavků přiměřenosti, vyjádřených v ust. §8 odst. 6 zákona o pozemkových úpravách ve spojení s ust. §12 nařízení vlády č. 4/2000 Sb., neměli být zasaženi na svých právech podstatným způsobem, neboť i k jejich prospěchu byly pozemkové úpravy plánovány a provedeny. I těmto vlastníkům, uvedl Nejvyšší správní soud, má realizace pozemkových úprav přinést užitek, byť se sami mohou cítit poškozeni a znevýhodněni. Podmínky k racionálnímu hospodaření je třeba též posuzovat nejen z hlediska jednotlivých vlastníků, ale též s přihlédnutím k celku a ke všem vlastníkům. Nelze je posuzovat zcela jednotlivě a individuálně; racionálnější hospodaření, i s ohledem na zmíněný veřejný zájem, musí být většinové.
V této souvislosti Nejvyšší správní soud poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 27. 5. 1998 sp. zn. Pl. ÚS 34/97 (publikovaný pod č. 152/1998 Sb.), ve kterém se uvádí, že pozemkové úpravy ve své většině nepředstavují vyvlastnění vlastnického práva v pravém slova smyslu, protože v podstatě se jedná o hromadnou dobrovolnou směnu vlastnických práv dotčených vlastníků. Nicméně, pro tu skupinu vlastníků, která s prováděnými úpravami nesouhlasí, jsou ústavní pravidla platná pro vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva krajním kritériem ochrany jejich vlastnictví. Ústavní soud v uvedeném nálezu dále konstatoval, že pozemkové úpravy se provádějí ve veřejném zájmu, na základě zákona a je na příslušných orgánech, aby - ve smyslu článku 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod - striktně zajistily právo na adekvátní náhradu. Nejvyšší správní soud k tomu dodal, že adekvátní náhradou se v případě provedených pozemkových úprav rozumí scelené vyčleňované pozemky, které jsou přiměřené co do ceny, vzdálenosti a výměry, pokud odpovídají závazným požadavkům §12 nařízení vlády č. 4/2000 Sb.
Ústavní soud ověřil, že Nejvyšší správní soud své rozhodnutí pečlivě a přesvědčivě odůvodnil, přičemž v odůvodnění svého rozhodnutí se podrobně zabýval a také vypořádal s námitkami stěžovatelů. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu shledal Ústavní soud ústavně konformním a nezjistil žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly nezbytnost jeho zásahu. Totéž platí i o ostatních ústavní stížností napadených rozhodnutích.
Ústavní soud dále dodává, že Nejvyšší správní soud není nikterak vyvázán z imperativu plynoucího z článku 4 Ústavy ČR, ve kterém je zakotveno, že základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci. Tomuto úkolu Nejvyšší správní soud podle názoru Ústavního soudu plně dostál, a proto postačí ve zbývajícím na odůvodnění jeho rozhodnutí odkázat. Ústavnímu soudu nepřísluší detailně přezkoumávat právní ani skutkové závěry správních soudů, natož snad dokonce správních úřadů, jak se snaží Ústavnímu soudu stěžovatelé předestřít.
Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících orgánů došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelů, v projednávané věci stěžovateli konkrétně namítanému porušení čl. 11 Listiny.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. října 2007
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu