infUs2xVecEnd, infUsVec2, infUsKratkeRadky-162-002,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 01.11.2001, sp. zn. III. ÚS 190/01 [ nález / HOLLÄNDER / výz-2 ], paralelní citace: N 167/24 SbNU 237 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2001:3.US.190.01

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

K nutnosti provádět dokazování při objasňování dopravních přestupků podle procesních řádů

Právní věta Procesní řády v právním systému České republiky tvoří od sebe oddělené procesní soustavy, jejichž vzájemné propojení, resp. propojení s jinými zákony z pohledu požadavků určitosti a předvídatelnosti procesních pravidel musí být procesním zákonem výslovně upraveno. Příkladem v této souvislosti je §39 odst. 1 správního řádu, §135 o. s. ř., §112 odst. 2 tr. řádu, nebo §63 zákona o Ústavním soudu. Pro důkazní řízení z uvedené zásady plyne maxima, dle níž důkazem může být toliko ten prostředek, jímž lze zjistit a objasnit skutečný stav věci, jenž je předvídán příslušným procesním řádem a jenž je dle tohoto řádu proveden. Tyto požadavky, tj. určitost a předvídatelnost procesních pravidel, jakož i jejich promítnutí do důkazního řízení, nutno podřadit pod kautely, vyžadované čl. 36 odst. 1 Listiny.

ECLI:CZ:US:2001:3.US.190.01
sp. zn. III. ÚS 190/01 Nález Ústavní soud rozhodl po ústním jednání dne 1. listopadu 2001 v senátě, ve věci ústavní stížnosti MUDr. E. P., za účasti Policie České republiky - Správy západočeského kraje, Krajského dopravního inspektorátu, proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 21. prosince 2000, č.j. 30 C 151/2000-31, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, takto: Rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 21. prosince 2000, č. j. 30 C 151/2000-31, se zrušuje. Odůvodnění: I. Návrhem, podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 27. března 2001, tj. ve lhůtě stanovené v §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka domáhá zrušení rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 21. prosince 2000, č. j. 30 C 151/2000-31, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Uvedeným rozhodnutím obecného soudu se cítí být dotčena v základním právu na soudní ochranu, plynoucím z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v základním právu na veřejnost jednání a základním právu vyjadřovat se ke všem prováděným důkazům, plynoucím z čl. 38 odst. 2 Listiny. Z obsahu spisu Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 30 C 151/2000, jejž si Ústavní soud vyžádal, jakož i z příloh ústavní stížnosti, bylo zjištěno následující: Stěžovatelka se žalobou dle části páté hlavy druhé o. s. ř. domáhala před obecným soudem zrušení rozhodnutí Policie České republiky - Správy západočeského kraje, krajského dopravního inspektorátu, ze dne 18. dubna 2000, č. j. PZC-408/DP-2000, jímž bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Okresního ředitelství Policie České republiky, dopravního inspektorátu v Domažlicích ze dne 8. března 2000, č. j. ORDO-838-200/DI-SR-99, kterým byla uznána vinou z přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle §22 odst. 1 písm. b) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, a přestupku proti občanskému soužití podle §49 odst. 1 písm. b) téhož zákona, jichž se měla dopustit porušením ustanovení §7 odst. 1 písm. a) a c) zák. č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ustanovením §15 odst. 5 písm. a) a c) vyhl. č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, za což jí byla podle §22 odst. 2 ve spojení s ustanovením §12 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, uložena pokuta ve výši 4.000,-Kč. V žalobě stěžovatelka namítala zejména podstatné vady v řízení před správními orgány, když tyto použily jako důkazy svědeckou výpovědí zápisy o podaném vysvětlení podle zák. č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Dle jejího přesvědčení tyto záznamy nutno považovat za záznamy úkonů předprocesního stadia a nelze je využívat jako důkazy. V důsledku neprovedení důkazů svědeckou výpovědí před správním orgánem v průběhu ústního jednání se stěžovatelka, takto: navrhovatelka v řízení před obecným soudem, cítí zkrácena v právu účastnit se jednání a klást svědkům otázky. Stěžovatelka dále v žalobě považuje za nedostatečnou reakci odvolacího správního orgánu, jenž k námitkám obsaženým v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně hodnotil znalecký posudek jako nadbytečný a přihlédl k němu pouze jako k podpůrnému listinnému důkazu. Poté, co obecný soud provedl srovnání ustanovení §12 odst. 2 zák. č. 283/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a §35 zák. č. 71/1967 Sb., o správním řízení, jež upravuje náležitosti poučení osoby podávající vysvětlení podle zákona o Policii České republiky, a osoby, která je v postavení svědka ve správním řízení, dospěl k závěru, dle něhož k porušení zákonnosti ve správním řízení nedošlo, byť správní orgán měl osoby podávající vysvětlení poučit podle správního řádu. Soud dále konstatoval, že při ústním jednání před správním orgánem byly protokoly o podání vysvětlení čteny a stěžovatelce bylo umožněno k nim se vyjádřit. Ohledně námitky týkající se znaleckého posudku soud v odůvodnění svého zamítavého rozhodnutí uvedl, že v dané věci byl znalec ve správním řízení ustanoven na základě návrhu stěžovatelky, přičemž tato měla možnost se k jeho obsahu vyjádřit. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti opakuje argumentaci obsaženou v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, zejména namítá porušení §34 a §35 odst. 5 správního řádu, tj. použití nezákonného důkazu ve správním řízení, a tím dotčení v základním právu na soudní ochranu, plynoucím z čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i v základním právu na veřejnost jednání a základním právu vyjadřovat se ke všem prováděným důkazům, plynoucím z čl. 38 odst. 2 Listiny. Na základě výzvy Ústavního soudu podle §42 odst. 4 a §76 odst. l zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podal dne 18. června 2001 Okresní soud Plzeň-město k předmětné ústavní stížnosti vyjádření, v němž předsedkyně senátu 30 C plně odkazuje na odůvodnění ústavní stížností napadeného rozhodnutí soudu. II. Hodnocení ústavnosti zásahu orgánu veřejné moci do základních práv a svobod se skládá z několika komponentů (III. ÚS 102/94, III. ÚS 114/94, III. ÚS 84/94, III. ÚS 142/98, III. ÚS 224/98 a další). Prvním je posouzení ústavnosti aplikovaného ustanovení právního předpisu (což vyplývá z §68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Dalšími komponenty jsou hodnocení dodržení ústavních procesních práv, a konečně posouzení ústavně konformní interpretace a aplikace hmotného práva. V předmětné věci Ústavní soud neshledal důvod k posuzování ústavnosti aplikovaného hmotného a procesního práva. Z pohledu práva jednoduchého na posouzení předmětné věci dopadají ustanovení §12 odst. 2 zák. č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, §34, §35 a §36 zák. č. 71/1967 Sb., o správním řízení, a §250i odst. 3 o. s. ř. Dle ustanovení §12 odst. 1 zákona o Policii České republiky je policista oprávněn požadovat potřebná vysvětlení od osoby, která může přispět k objasnění skutečností důležitých pro odhalení přestupku a jeho pachatele, jakož i pro vypátrání hledaných nebo pohřešovaných osob a věcí, a v případě potřeby ji vyzvat, aby se ve stanovenou dobu dostavila na určené místo k sepsání protokolu o podání vysvětlení. Dle §34 odst. 1, 2 správního řádu k dokazování je možné použít všech prostředků, jimiž lze zjistit a objasnit skutečný stav věci a které jsou v souladu s právními předpisy, přičemž důkazy jsou zejména výslech svědků, znalecké posudky, listiny a ohledání. Ustanovení §35 správního řádu pak upravuje povinnost svědčit, zákaz výslechu svědka, podmínky odepření svědecké výpovědi jakož i poučení svědka. Je-li k odbornému posouzení skutečností důležitých pro rozhodnutí třeba znaleckého posudku, dle §36 správního řádu správní orgán ustanoví znalce podle příslušných právních předpisů. Dle §250i odst. 3 o. s. ř. k vadám řízení před správním orgánem soud přihlédne, jen jestliže vzniklé vady mohly mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Policie České republiky plní úkoly, vymezené v ustanovení §2 zák. č. 283/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, k čemuž ji uvedený zákon svěřuje oprávnění, zakotvená v §12 až 25. Mezi tato je zařazen i právní institut podávání vysvětlení, jenž slouží Policii české republiky, jako správnímu orgánu, ke zvážení, zda v daném případě došlo ke spáchání přestupku a zda osoba, která takové vysvětlení podala, bude vyslechnuta jako svědek. Uvedená oprávnění nejsou součástí ani trestního ani správního řízení, jejich smyslem a účelem ve vztahu k těmto řízením je umožnit policii efektivní zahájení správního, resp. trestního řízení. Procesní řády v právním systému České republiky tvoří od sebe oddělené procesní soustavy, jejichž vzájemné propojení, resp. propojení s jinými zákony z pohledu požadavků určitosti a předvídatelnosti procesních pravidel musí být procesním zákonem výslovně upraveno. Příkladem v této souvislosti je §39 odst. 1 správního řádu, §135 o. s. ř., §112 odst. 2 tr. řádu, nebo §63 zákona o Ústavním soudu. Pro důkazní řízení z uvedené zásady plyne maxima, dle níž důkazem může být toliko ten prostředek, jímž lze zjistit a objasnit skutečný stav věci, jenž je předvídán příslušným procesním řádem a jenž je dle tohoto řádu proveden. Tyto požadavky, tj. určitost a předvídatelnost procesních pravidel, jakož i jejich promítnutí do důkazního řízení, nutno podřadit pod kautely, vyžadované čl. 36 odst. 1 Listiny. Podřazením skutkových okolností věci, jež jsou mezi účastníky řízení nesporné, pod naznačený normativní rámec v rovině jednoduchého i ústavního práva nelze než konstatovat, že svým postupem a ústavní stížností napadeným rozhodnutím Okresní soud Plzeň-město porušil ustanovení §250i o. s. ř. a §34 a 35 správního řádu, když uznal jako důkaz svědeckou výpovědí v správním řízení vysvětlení podané dle §12 zákona o Policii České republiky, a v důsledku toho nedostál kautelám plynoucím pro řádný proces z čl. 36 odst. 1 Listiny. Závěr obdobný nutno vyjádřit i v souvislosti s nedodržením podmínek ustanovení znalce správním orgánem I. stupně, když na uvedené procesní pochybení odvolací správní orgán i obecný soud reagovaly akceptací "znaleckého posudku" v podobě listinného důkazu. Svým postupem tímto v oblasti důkazního práva umožnily obejít procesní podmínky provedení určitého typu důkazu a tím i smysl a účel, jenž s ním právní úprava spojuje. Pro uvedené, tj. s ohledem na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny, Ústavní soud rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 21. prosince 2000, č. j. 30 C 151/2000-31, zrušil [§82 odst.1, odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti tomuto nálezu se nelze odvolat. V Brně dne 1. listopadu 2001

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2001:3.US.190.01
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 190/01
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 167/24 SbNU 237
Populární název K nutnosti provádět dokazování při objasňování dopravních přestupků podle procesních řádů
Datum rozhodnutí 1. 11. 2001
Datum vyhlášení  
Datum podání 28. 3. 2001
Datum zpřístupnění 15. 10. 2007
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 2
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Holländer Pavel
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku vyhověno
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 141/1961 Sb., §112 odst.2
  • 283/1991 Sb., §2
  • 71/1967 Sb., §39 odst.1
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstřík důkaz
Policie České republiky
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-190-01
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 39485
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-23