ECLI:CZ:US:2009:3.US.2509.08.1
sp. zn. III. ÚS 2509/08
Nález
Nález Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky - ze dne 11. února 2009 sp. zn. III. ÚS 2509/08 ve věci ústavní stížnosti O. K. proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2007 sp. zn. 3 Ads 2/2007, jímž byla jako opožděná odmítnuta stěžovatelova kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 11. 2006 sp. zn. 10 Ca 139/2006 o zamítnutí stěžovatelovy správní žaloby, jíž stěžovatel napadl rozhodnutí o svém propuštění ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky, za účasti Policie České republiky, Správy Jihočeského kraje České Budějovice jako vedlejšího účastníka řízení.
Výrok
Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2007 sp. zn. 3 Ads 2/2007 se zrušuje.
Odůvodnění:
Stěžovatel svou včas podanou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na soudní ochranu [čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod] a porušení čl. 90 Ústavy, v záhlaví označené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, jímž byla jako opožděná odmítnuta jeho kasační stížnost proti rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 10 Ca 139/2006.
Z obsahu spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 10 Ca 139/2006 bylo zjištěno, že dne 3. 5. 2006 bylo ředitelem Policie České republiky, Okresního ředitelství České Budějovice, vydáno rozhodnutí č. ORCB-800/2006, jímž byl stěžovatel propuštěn ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, o němž jako odvolací orgán rozhodl ředitel Policie České republiky, Správy Jihočeského kraje, dne 13. 7. 2006 pod číslem ŘS-961/2006 tak, že prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Toto rozhodnutí odvolacího orgánu napadl stěžovatel správní žalobou, o níž rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 8. 11. 2006 sp. zn. 10 Ca 139/2006 tak, že žalobu stěžovatele zamítl. Proti tomuto rozsudku, který byl právnímu zástupci stěžovatele doručen dne 20. 11. 2006, podal stěžovatel kasační stížnost, kterou nejprve zasílal prostřednictvím faxu, podle údaje na něm vyznačeném poprvé dne 4. 12. 2006 ve 23.35 h, podruhé ve 23.40 h. O této bylo rozhodnuto ústavní stížností napadeným usnesením tak, že kasační stížnost byla jako opožděná odmítnuta. Nejvyšší správní soud, jak plyne z odůvodnění jeho odmítavého rozhodnutí, vycházel ze zjištění, že kasační stížnost byla Krajskému soudu v Českých Budějovicích odeslána faxem dne 4. 12. 2006 ve 23.35 h a doručena tomuto soudu dne 5. 12. 2006 v 00.40 h, písemné podání stvrzující faxové podání kasační stížnosti pak bylo podáno k poštovní přepravě dne 5. 12. 2006 a doručeno jmenovanému soudu dne 6. 12. 2006. Na základě těchto zjištění dospěl kasační soud k závěru, že posledním dnem zákonné lhůty k podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.) bylo pondělí dne 4. 12. 2006 a vzhledem k tomu, že kasační stížnost byla podána nejprve prostřednictvím faxu a nikoli prostřednictvím držitele poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence, příp. jiného orgánu, který má povinnost je doručit, je pro počítání běhu lhůt rozhodující okamžik, kdy toto podání bylo předáno soudu, a nikoli okamžik, kdy bylo odesláno. Pokud tedy faxové podání bylo doručeno soudu až dne 5. 12. 2006 v 00.40 h, stalo se tak po uplynutí zákonné lhůty uvedené v ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s., a proto byla kasační stížnost podle §46 odst. 2 písm. b) s. ř. s. jako opožděná odmítnuta. Toto rozhodnutí kasačního soudu ze dne 18. 4. 2007 bylo stěžovateli doručeno, jak bylo krajským soudem konstatováno v úředním záznamu na č. l. 85 spisu, omylem teprve dne 11. 8. 2008.
Proti tomuto rozhodnutí kasačního soudu směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatel tvrdí porušení shora označených základních práv, k čemuž podle něj došlo nesprávným zjištěním času doručení kasační stížnosti a následkem toho i nesprávným rozhodnutím o jejím odmítnutí. Stěžovatel trvá na tom, že kasační stížnost byla podána včas, když tuto jeho právní zástupce odeslal dne 4. 12. 2006 prostřednictvím faxu z čísla 385 346 944, přičemž prvé spojení na telefonní číslo Krajského soudu v Českých Budějovicích 386 350 787 bylo zahájeno dne 4. 12. 2006 ve 23:35:26 h, trvalo 3:30 minut a odeslány byly celkem 4 strany, tedy celý text kasační stížnosti. Vzhledem k tomu, že právní zástupce stěžovatele již měl z minulosti negativní zkušenosti s doručováním faxových podání, odeslal následně stížnost znovu, tzv. "pro jistotu" i na další telefonní číslo Krajského soudu v Českých Budějovicích a to 386 354 309. Odesílání bylo zahájeno ve 23:39:54 h, spojení trvalo 2:45 minut a znovu byly odeslány všechny 4 stránky kasační stížnosti. Stěžovatel odmítá tvrzení kasačního soudu, že stížnost byla doručena až dne 5. 12. 2006 v 00:40 h, neboť v uvedený čas žádné další faxové podání směrem ke krajskému soudu neuskutečnil. V tomto směru proto navrhl, aby jeho tvrzení byla ověřena u obchodní společnosti Telefónica O2 Czech Republic, a. s.; na jeho žádost o zaslání výpisu totiž tato společnost písemně nereagovala. Stěžovatel dále v ústavní stížnosti uvádí, že faxový přístroj krajského soudu je stejně jako jiné faxové přístroje přenastavitelný a z výše uvedeného je podle něj zřejmé, že byl nastaven nesprávně. V této souvislosti také zmiňuje, že k téměř totožné události došlo i v případě jiného klienta právního zástupce stěžovatele (sp. zn. 10 Ca 193/2006), přičemž k inkriminovaným podáním došlo pouhý měsíc po sobě, a je tedy pravděpodobné, že po celou dobu zůstal faxový přístroj nesprávně nastaven. Zároveň stěžovatel upozorňuje na to, že ani jemu ani jeho právnímu zástupci nebylo napadené rozhodnutí včas doručeno, bylo předáno jeho právnímu zástupci teprve dne 11. 8. 2008 až na jeho výslovnou žádost. I v této skutečnosti spatřuje porušení zákonnosti daného procesu - a to i z pohledu ústavního. Navrhl proto zrušení napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud v písemném vyjádření k obsahu ústavní stížnosti v podstatě uvedl, že pokud jde o čas doručení kasační stížnosti, zůstává jeho zpochybnění pouze v rovině stěžovatelových tvrzení či domněnek o chybném nastavení přístroje na krajském soudě, aniž k tomu sám předložil jakýkoliv důkaz. Nejvyšší správní soud je si vědom skutečnosti, že prokázat s odstupem dvou let tato tvrzení je zajisté mimořádně obtížné, nemůže si však, jak uvedl, přece jen odpustit poznámku, byť i podle jeho názoru zřejmě nepůjde o rozhodující skutečnost, totiž to, že pokud by zástupce stěžovatele postupoval svědomitě tak, jak mu ukládá ustanovení §16 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, neponechával by, i s ohledem na svou dřívější zkušenost, zaslání kasační stížnosti, jež mohla být v této fázi řízení podána i blanketně, na poslední minuty posledního dne zákonné lhůty. V závěru vyjádření pak předseda senátu Nejvyššího správního soudu uvedl, že souhlasí s upuštěním od ústního jednání ve věci s tím, že výjimečně nečiní žádný konkrétní závěrečný návrh a ponechává rozhodnutí na Ústavním soudu.
Policie České republiky, Správa Jihočeského kraje v Českých Budějovicích, jako vedlejší účastník tohoto řízení ve svém písemném vyjádření k obsahu ústavní stížnosti v podstatě uvedla, že podání kasační stížnosti elektronicky na poslední chvíli nese s sebou jistá rizika, že podání nebude včas doručeno, plnou odpovědnost za včasné doručení však podle jeho názoru nese stěžovatel. S odkazem na příslušnou právní úpravu a zjištění soudu pak uzavřel, že počítání lhůty v posuzovaném případě bylo v souladu se zněním procesního předpisu, takže odmítnutí kasační stížnosti pro opožděnost bylo správné.
Ústavní soud učinil dotaz na společnost Telefónika O2 Czech Republic, a. s., v němž žádal o sdělení, zda dne 4. 12. 2006 došlo k faxovému spojení z čísla 385 346 944 na čísla 386 350 787 a 386 354 309. K uvedenému dotazu sdělila společnost, že záznamy o provozu na uvedených číslech v roce 2006 již nejsou k dispozici, údaje o telekomunikačním provozu se v souladu s prováděcími předpisy k zákonu č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, uchovávají pouze po dobu 6 měsíců od uskutečněného telekomunikačního spojení.
K návrhu stěžovatele v průběhu ústního jednání Ústavní soud konstatoval obsah jím předložené listiny - sdělení místopředsedy Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. února 2009 č. j. Spr 309/2009, v němž je ve smyslu zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, reagováno na stížnost stěžovatele na postup soudu při přijímání faxového podání - kasační stížnosti proti rozsudku ze dne 8. listopadu 2006 č. j. 10 Ca 139/2006-31. Vycházeje ze zjištění, dle něhož pracovníci soudu v dané době mylně předpokládali, že u faxových přístrojů (obdobně jako u počítačů) je nastaven systémový čas, který automaticky reaguje na přechod letního času na zimní a naopak, přičemž v době přijetí předmětného faxového podání byl na faxových přístrojích omylem nastaven čas letní, byla stížnost shledána důvodnou.
Po tomto zjištění a poté, co se seznámil s obsahem připojeného spisu, dospěl Ústavní soud k závěru, že stížnost je důvodná.
Právo na přístup k soudu je základem ústavně zaručeného práva na soudní ochranu, garantovaného čl. 36 a následujících Listiny, a proto je třeba skutkové podklady pro použití zákonem stanovených podmínek toto právo regulujících zkoumat vždy velmi obezřetně a pečlivě. Zároveň třeba aplikovaná zákonná ustanovení, a to včetně ustanovení upravujících lhůty k podání opravných prostředků, vykládat tak, aby případné nedostatky či pochybení ze strany soudu nemohly být přičítány k tíži účastníků řízení.
V posuzovaném případě sice, v souladu s judikaturou obecných soudů (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2378/99), možno přisvědčit názoru Nejvyššího správního soudu v tom, že u faxových podání, na rozdíl od podání zasílaných prostřednictvím držitelů poštovní licence, popř. jiného orgánu, který má povinnost je doručit, je pro posouzení včasnosti takového podání rozhodující nikoliv okamžik odesílání podání, nýbrž okamžik jeho doručení. Ústavní soud rovněž přisvědčuje obecné zásadě dopadající na posuzovanou problematiku, dle níž je primárně na stěžovateli, aby zvrátil údaj o doručení vyznačený na faxovém podání. Zároveň však v daném případě nelze přehlédnout, že právě nedopatřením soudu - opožděným doručením napadeného rozhodnutí o téměř rok a půl - nastala situace, kdy již nelze ověřit stěžovatelovo tvrzení o nesprávném nastavení soudního faxu a včasném doručení jeho kasační stížnosti příslušnému soudu (přitom však třeba poznamenat, že ve prospěch tvrzení stěžovatele svědčí fakt ze spisu plynoucí, totiž fakt, že kasační stížnost zasílal soudu faxem po sobě dvakrát). Za stavu, kdy - jak plyne ze zprávy společnosti Telefónika O2 Czech Republic, a. s. - již nelze potřebná zjištění učinit a přijmout tak jednoznačný závěr o pravdivosti, resp. správnosti tvrzení stěžovatele, ani o jeho nepravdivosti, přičemž uvedený stav zavinil obecný soud a kasační soud navíc napadené odmítavé rozhodnutí vydal, aniž se i přes existenci dvou po sobě jdoucích faxových podání snažil jakkoliv ověřit správnost faxového záznamu o přijetí kasační stížnosti, nezbývá - s ohledem na stav důkazní nouze (na němž nic nemění ani domněnka krajského soudu ohledně nesprávného nastavení faxových přístrojů), vyvolaný jednáním, resp. pochybením soudu - než vycházet z presumpce včasnosti doručení kasační stížnosti stěžovatele. Na uvedeném pak nemůže ničeho změnit ani vědomí jisté oprávněnosti poznámky Nejvyššího správního soudu o tom, že stěžovatel mohl kasační stížnost podat dříve.
Z uvedených důvodů, proto aby bylo učiněno zadost zásadám spravedlivého procesu, Ústavní soud napadené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu zrušil [§82 odst. 1 a odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu].