ECLI:CZ:US:2000:3.US.329.2000
sp. zn. III. ÚS 329/2000
Nález
Ústavní soud rozhodl dne 23. 11. 2000 v ústním jednání a v senátě ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky obce D., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. března 2000, sp. zn. 30 Cdo 310/2000, týkající se zachování lhůty faxového podání, takto:
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. března 2000, sp. zn.
30 Cdo 310/2000, se zrušuje.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která po odstranění formálních vad (§31
odst. 1, 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
dále jen zákona) splňovala podmínky stanovené zákonem [§30 odst.
1, §34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], brojí
stěžovatelka proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. března
2000 (30 Cdo 310/2000-175), jímž bylo ve věci určení vlastnictví
k pozemkům odmítnuto její dovolání proti rozsudku Krajského soudu
v Českých Budějovicích ze dne 25. října 1999 (19 Co 2624/99-162).
Tímto rozhodnutím obecného soudu se cítí stěžovatelka dotčena
v základním právu na soudní ochranu, která vyplývá z čl. 36 odst.
1 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 úst. zák. č. 1/1993
Sb., a to proto, že Nejvyšší soud ČR posoudil podané dovolání jako
dovolání podané po uplynutí dovolací lhůty, ačkoli ve skutečnosti
"dle přiložených dokladů bylo dovolání podáno včas".
Z odůvodnění stěžovatelkou napadeného rozhodnutí je patrno,
že Nejvyšší soud ČR odmítl dovolání stěžovatelky proti rozsudku
Krajského soudu v Českých Budějovicích (označenému shora) vzhledem
k tomu, že rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 15.
prosince 1999, konec lhůty pro podání dovolání tak připadl na 15.
leden 2000, avšak vzhledem k tomu, že tímto dnem byla sobota, bylo
posledním dnem lhůty pro podání dovolání pondělí 17. ledna 2000.
Protože žalovaná podala dovolání osobně u soudu I. stupně 18.
ledna 2000, dovolací soud dovodil, že takto podané dovolání je
opožděné a jako takové je ve smyslu ustanovení §243b odst. 4, ve
spojení s ustanovením §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř., odmítl.
Předseda senátu obecného soudu, z něhož napadené rozhodnutí
vzešlo, ve svém vyjádření (§30 odst. 3, §42 odst. 4 zákona)
jednak odkázal na odůvodnění ústavní stížností napadeného usnesení
a dále na to, že podkladem pro vydané rozhodnutí Nejvyššího soudu
ČR byl obsah soudního spisu, z něhož vyplynuly závěry uvedené
v odůvodnění napadeného usnesení.
Ústavní stížnost je důvodná.
Lhůty, jejich běh a způsob jejich počítání jsou stanoveny
zákonem (občanským soudním řádem).
Pokud jde o dovolání, může je účastník řízení podat za
zachování dalších podmínek do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí
odvolacího soudu, a to u soudu, který ve věci rozhodl v I. stupni
(§240 odst. 1 o. s. ř.), případně též u odvolacího nebo
dovolacího soudu (§240 odst. 2 o. s. ř.); obecně platí, že lhůty
určené podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím dne, který se
svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující
počátek lhůty a není-li ho, v měsíci posledním dnem měsíce.
Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je
posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den (§57 odst.
2 o. s. ř.) lhůta je zachována, je-li poslední den lhůty učiněn
úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánům, které má povinnost je
doručit (§57 odst. 3 o. s. ř.). Podání obsahující návrh ve věci
samé lze podat telegraficky za podmínky, že bude písemně doplněno
do tří dnů, nebo telefaxem, bude-li v téže lhůtě doplněno
předložením jeho originálu (§42 odst. 3 o. s. ř.).
V posuzované věci stěžovatelka tvrdí, že své dovolání podala
v poslední den lhůty, tj. v pondělí dne 17. ledna 2000, obecnému
soudu I. stupně telefaxem a dne 18. ledna 2000 je v souladu se
zákonem (§42 odst. 3 o. s. ř.) doplnila předložením jeho
originálu.
Ústavní soud, necítě se vázán skutkovými zjištěními učiněnými
v předchozím řízení (§81 zákona), sám zjistil
a) z předloženého výpisu hovorové korespondence (Českého
Telecomu, a. s., oblast Jižní Čechy, UTO 331, Jindřichův
Hradec, účastnické stanice 361893), že dne 17. ledna 2000
v 19.22.19 hod. byl z označené účastnické stanice veden
hovor v trvání 3.01 min.;
b) z vyúčtování telekomunikačních poplatků (SPT Telecom,
a. s., oblast České Budějovice o. z.), že účastnickým
číslem 361893 disponuje právní zástupce stěžovatelky
(JUDr. V. V.);
c) ze sdělení Okresního soudu v Jindřichově Hradci, že nelze
dohledat, zda dne 17. ledna 2000 byl posílán
z účastnického čísla 0331/361893 fax na účastnické číslo
0331/361580;
d) z faxového ústřižku, předloženého stěžovatelkou, dobu
trvání přenosu, počet stran a číslo účastnické stanice
faxového přenosu.
S přihlédnutím k těmto skutkovým zjištěním dospěl Ústavní
soud k závěru, že za dané situace a za ztráty faxového podání
zřejmě obecným soudem I. stupně, nelze odmítnout stěžovatelčino
tvrzení, že dovolání ve své věci, vedené před Okresním soudem
v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 5 C 834/95, podala včas, jakkoli
její chování, resp. jednání jejího právního zástupce nesvědčí
o náležité procesní obezřetnosti; z obsahu spisu, přesněji
z odůvodnění jejího dovolání, není totiž ani v náznaku patrno, že
jde o originál opravného prostředku, poslaného předtím obecnému
soudu I. stupně faxem.
Obsahově totožnou problematikou zabýval se Ústavní soud již
dříve ve věci I. ÚS 460/97; podle jeho nálezu (publ. in Ústavní
soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 12.,
vydání 1., č. 114, Praha, 1999) v případě, že v soudní evidenci
nelze najít faxové podání, nemůže být stěžovateli (účastníku
řízení) tato skutečnost přičítána k tíži a je proto nutno,
jsou-li pro to dostatečné důvody, vycházet z presumpce, že
(s přihlédnutím k běhu lhůty a k předložení originálu) bylo podáno
včas; stran posouzení této ústavní stížnosti neshledal Ústavní
soud důvod od již dříve vysloveného závěru se odchýlit.
Jakkoli je s přihlédnutím k obsahu spisu zřejmé, že Nejvyšší
soud ČR v době rozhodování o dovolání stěžovatelky neměl vědomost
o tom, že jeho podání předcházelo obsahově totožné podání faxem
a jakkoli jsou - s přihlédnutím k takto vytvořené procesní situaci
- správné jeho závěry co do běhu a lhůty stanovené pro podání
dovolání a jakkoli nelze Nejvyššímu soudu ČR, jako soudu
dovolacímu, v jeho postupu a rozhodnutí nic vytknout, není přesto
- objektivně posuzováno - jeho rozhodnutí (usnesení ze dne 22.
března 2000, sp. zn. 30 Cdo 310/2000) ústavně souladné, a proto
nezbylo než je pro skutková zjištění, zmíněná již dříve, a pro
důvody v tomto nálezu rozvedené zrušit [§82 odst. 1, odst. 3
písm. a) zákona].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat (§54 odst. 2 zákona).
V Brně dne 23. listopadu 2000