ECLI:CZ:US:2002:3.US.717.01
sp. zn. III. ÚS 717/01
Nález
Ústavní soud rozhodl dne 6. června 2002 mimo ústní jednání se souhlasem účastníků a v senátě ve věci ústavní stížnosti stěžovatele města N. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. září 2001, sp. zn. 17 Co 417/2001, a usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 28. června 2001, sp. zn. E 1103/99, týkající se ustanovení opatrovníka, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. září
2001, sp. zn. 17 Co 417/2001, a usnesení Okresního soudu
v Náchodě ze dne 28. června 2001, sp. zn. E 1103/99, se zrušují.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností (§72 odst. 2 zák. č.
182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona),
splňující i jinak formální náležitosti vyžadované zákonem [§30
odst. 1, §34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], brojí
stěžovatel proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 17. září 2001 (17 Co 417/2001-18), jímž bylo
potvrzeno usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 28. června
2001 (E 1103/99-13), a tvrdí - stručně řečeno - "že nedobrovolným
ustanovením opatrovníkem bylo rozhodnutím soudu II. stupně,
a právními závěry v něm obsaženými, porušeno jeho ústavně zaručené
právo na spravedlivý proces" (čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2
Listiny základních práv a svobod), a dále že "rozhodnutími
obecných soudů byla porušena ústavní zásada, dle které nesmí být
nikdo nucen činit, co zákon neukládá (čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR
a čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod)".
V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel, s odkazem na nález
Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 27/2000, tvrdil, že i když
je obec právním subjektem sui generis, nemůže být proti své vůli
nucena k opatrovnictví jiné osobě než nezletilci, osobě zbavené
právní způsobilosti k právním úkonům a osobě s omezenou
způsobilostí k právním úkonům; stěžovatel tak popřel, že by mu ze
zákona [č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení)], jako důsledek
jedné z činností obce v její samostatné působnosti, vyplývala
povinnost převzít funkci opatrovníka osobě neznámého pobytu, a má
za to, že postup okresního soudu, jímž byl proti své vůli
ustanoven opatrovníkem, nemá oporu v žádném právním předpise;
navrhl proto, aby Ústavní soud svým nálezem usnesení Krajského
soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Náchodě, jak vpředu
jsou označena, zrušil.
Krajský soud v Hradci Králové se k výzvě Ústavního soudu (§42 odst. 4 zákona) vyjádřil podáním předsedkyně senátu, z něhož
napadené rozhodnutí vzešlo (§30 odst. 3 zákona), a to tak, že
poukázal na rozdílnou rozhodovací praxi senátů Ústavního soudu
(rozhodnutí ve věcech III. ÚS 395/2000, III. ÚS 498/2000, a contr.
rozhodnutí ve věci II. ÚS 27/2000), a zejména na odůvodnění
ústavní stížností napadeného rozhodnutí, a navrhl, aby ústavní
stížnost byla odmítnuta.
Vedlejší účastník řízení (Z., spol. s r. o.) se svého
postavení vedlejšího účastníka vzdal (§28 odst. 2 zákona).
Ústavní stížnost je důvodná.
Z vyžádaného spisu Okresního soudu v Náchodě (sp. zn.
E 1103/99) vyplývá, že oprávněný (Z., spol. s r. o.) podal
k vydobytí pravomocně přisouzené pohledávky ve výši 39.378,- Kč
návrh na výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí, a to proti
povinné (T. B-ové), která se však na adrese trvalého bydliště
nezdržovala, a proto jí byl usnesením Okresního soudu v Náchodě ze
dne 28. června 2001 (E 1103/99-13) ustanoven v osobě stěžovatele
(§29 odst. 2 o. s. ř.) opatrovník. Do tohoto usnesení podal
stěžovatel odvolání, kterému však Krajský soud v Hradci Králové
usnesením ze dne 17. září 2001 (17 Co 417/2001-18) nevyhověl
(rozhodnutí obecného soudu I. stupně potvrdil). Z odůvodnění
tohoto rozhodnutí vyplývá, že odvolací soud tak učinil proto, že
k výkonu opatrovnictví nebyla nalezena jiná vhodná osoba, když
jinak obec (město) je povinna vykonávat správu všech záležitostí
nevyhrazených na jeho území jiným subjektům (§8 zák. č. 128/2000
Sb.).
Obsahově i právně shodnou problematiku Ústavní soud vyřešil
již dříve, a to nálezem ve věci II. ÚS 27/2000; v něm se Ústavní
soud postavil na stanovisko, že při výkonu opatrovnictví "nejde
o výkon funkce veřejnoprávního orgánu místní veřejné správy, ale
jde o výkon funkce vyplývající z toho, že obec je právnickou
osobou, tedy osobou soukromoprávní a že proto musí být s ní
zacházeno obdobně jako s každou fyzickou osobou, což znamená, že
podle současného znění občanského soudního řádu ji nelze proti
její vůli pověřit funkcí opatrovníka".
Tímto nálezem, od jehož právního názoru nebylo důvodů se
odchýlit ani v posuzované věci, je Ústavní soud vázán (čl. 89
odst. 2 Ústavy ČR), a proto pro odůvodnění tohoto nálezu postačí
odkázat na rozhodovací důvody vyložené v odůvodnění předchozího
nálezu a i v této věci přijmout dříve vyslovený názor, totiž že
obecnému soudu nepřísluší ustanovit proti její vůli obec (město)
opatrovníkem účastníka řízení, se kterým nelze jednat proto, že
jeho pobyt není znám.
Odkaz účastníka řízení (Krajského soudu v Hradci Králové)
na rozdílnou praxi senátů Ústavního soudu je i irelevantní, neboť
usneseními (ve věci III. ÚS 395/2000 a III. ÚS 498/2000) není
Ústavní soud ve své další rozhodovací činnosti, narozdíl od
nálezů, vázán.
Z takto rozvedených důvodů, jakož i pro důvody vyložené
v již zmíněné věci II. ÚS 27/2000, bylo s přihlédnutím k zásadám
procesní ekonomie zrušeno jak usnesení Krajského soudu v Plzni ze
dne 17. září 2001, sp. zn. 17 Co 417/2001, tak i usnesení
Okresního soudu v Náchodě ze dne 28. června 2001, sp. zn.
E 1103/99 [§82 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona], jak
je ze znělky tohoto nálezu patrno.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat (§54 odst. 2 zákona).
V Brně dne 6. června 2002