ECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.794.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 794/2013
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Vrchy, v právní věci žalobce T. H. , zastoupeného Mgr. Miluší Pospíšilovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Paprsková 1340/10, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti České republiky, se sídlem v Praze 2 , Vyšehradská 424/16, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobce Mgr. Miroslava Špadrny, narozeného dne 22. listopadu 1967, s adresou pro doručování v Praze 5 - Radotíně, Šárovo kolo 2/981 , o zaplacení částky 10.320,-Kč a zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 190/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. září 2012, č. j. 54 Co 299/2012-186, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. září 2012, č. j. 54 Co 299/2012-186 se ve výroku II., bodech 1. a 2. a ve výrocích III. a IV. o nákladech řízení zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) – dále jen „OdpŠk“ domáhal, aby soud určil, že jeho nezákonným trestním stíháním a postupem policejního orgánu Policie ČR, služby kriminální policie a vyšetřování v Berouně, který dne 27.1.2010 žalobci v době, kdy byl zadržen a jeho osobní svoboda omezena, ani při podání vysvětlení, neumožnil právní pomoc advokáta, byla porušena základní práva a svobody žalobce, garantovaná čl. 8 odst. 2 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, aby žalované uložil povinnost se za toto porušení práv písemně omluvit, aby žalované bylo uloženo zaplatit žalobci náhradu škody 10.320,- Kč a náhradu nemajetkové újmy 20.000,- Kč.
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 26. dubna 2012, č.j. 26 C 190/2010-124, uložil žalované zaplatit žalobci částku 10.320,- Kč za náklady na obhajobu při nezákonném trestním stíhání a 20.000,- Kč na náhradu nemajetkové újmy spočívající v tom, že policisté žalobci nesdělili pravdivé údaje o tom, že na oddělení Policie ČR je již přítomna jeho obhájkyně a byl tak vyslechnut bez umožnění kontaktu s obhájcem. Pokud žalobce požadoval, aby soud určil, že došlo k porušení jeho práv a žalované uložil se mu za toto porušení práv omluvit, žalobu zamítl.
K odvolání obou stran Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. září 2012, č. j. 54 Co 299/2012-186, výrokem II. změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že 1. konstatoval, že nezákonným trestním stíháním žalobce a postupem Policie ČR, služby kriminální policie a vyšetřování v Berouně, která dne 27.1.2010 v době, kdy byl žalobce zadržen a při podání vysvětlení, mu neumožnila právní pomoc advokátky, bylo porušeno právo, 2. uložil žalované povinnost omluvit se žalobci za porušení práva uvedené v bodu 1. do 15 dnů od právní moci rozsudku a 3. zamítl žalobu ohledně požadavku na zaplacení 20.000,- Kč. Rozhodl také nově o nákladech řízení před soudem prvního stupně i o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud v odůvodnění rozsudku konstatoval, že došlo k porušení práva žalobce (na ochranu osobní svobody i spravedlivý proces) v důsledku nezákonného trestního stíhání i nesprávného úředního postupu orgánů policie, a proto je požadavek na konstatování porušení ve výroku rozsudku, stejně jako na omluvu, důvodný. Neshledal však, že by nemajetkovou újmu vzniklou žalobci bylo třeba ještě odškodnit v penězích.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalobci dne 26. listopadu 2012 a právní moci nabyl dne 10. prosince 2012.
Proti uvedenému rozsudku, a to proti měnícím výrokům, kterými odvolací soud konstatoval porušení práva a uložil žalované povinnost omluvy, podal dne 31. prosince 2012 žalobce dovolání. Nesprávné právní posouzení věci spatřuje v tom, že odvolací soud nerespektoval ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, podle které ve výroku rozsudku konstatujícího porušení práva žalobce musí být uvedeno, jaké právo žalobce bylo porušeno. Poukazuje přitom na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2012, sp. zn. 30 Cdo 4411/2010 a sp. zn. 30 Cdo 1019/2012. Stejně tak, s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.4.2011, sp. zn. 25 Cdo 4047/2009, dovozuje, že ve výroku rozsudku musí být přesně specifikováno, jak má znít žalobcem požadovaná, resp. soudem uložená omluva. V rozporu s uvedenou judikaturou (přestože žalobní petit to v obou případech obsahoval) odvolací soud v měnícím výroku neuvedl, jaké právo žalobce bylo porušeno, jak má znít omluva žalované, ani jaká má být forma této omluvy. Za vadu řízení pak považuje jednak to, že výrok o povinnosti k omluvě, postrádající její znění a formu, je tak materiálně nevykonatelný, jednak to, že soud prvního stupně nepřipustil změnu žaloby upřesňující požadované znění omluvy a rozšiřující ji o úroky z prodlení po uplynutí šestiměsíční lhůty k předběžnému projednání nároku žalovanou. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud ČR zrušil rozsudek Městského soudu v Praze v dovoláním napadeném rozsahu i v akcesorických výrocích o nákladech řízení a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.) do 31. 12. 2012 (viz čl. II. čl. 7 zák. č. 404/2012 Sb.) - dále jen „o.s.ř.“
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o.s.ř., dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne k vadám řízení uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).
V posuzované věci jsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť dovolání směřuje proti označeným výrokům rozsudku odvolacího soudu, jimiž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně.
Dovolatel uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř., které dopadají na případy, kdy řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a kdy dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolací soud se nejdříve zabýval námitkou směřující proti znění výroku ukládajícího žalované povinnost žalobci se omluvit. Výrok rozsudku musí být přesný, určitý a srozumitelný tak, aby byl vykonatelný po stránce materiální (§155 a §261a o.s.ř.). Žalobci je třeba dát zapravdu, že formulace uvedeného výroku, v němž nebylo uvedeno znění ani forma omluvy žalované, těmto kriteriím, na rozdíl od žalobního petitu, neodpovídá a dovolací řízení je tak zatíženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a k níž dovolací soud z úřední povinnosti musel ve smyslu §242 odst. 3 o.s.ř. přihlédnout (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2009, sp. zn. 30 Cdo 4812/2008, dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ).
Jak již bylo uvedeno, dovolatel namítá, že dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jde o omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O takový případ jde tehdy, pokud soud buď použil jiný právní předpis, než který měl správně použít nebo jestliže sice aplikoval správný právní předpis, avšak nesprávně jej vyložil. Nesprávné právní posouzení věci může být způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, bylo-li zásadní pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu.
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 28. února 2012, sp. zn. 30 Cdo 4411/2010, uvedl, že ve výroku rozsudku, kterým soud poskytuje poškozenému zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu proti státu ve formě konstatování porušení práva poškozeného, musí být výslovně uvedeno, k porušení kterého práva nebo práv poškozeného došlo. K tomuto závěru se přiklonil např. i v rozsudku ze dne 18. dubna 2012, sp. zn. 30 Cdo 269/2012, v rozsudku ze dne 28. února 2013, sp. zn. 30 Cdo 2778/2011 a v rozsudku ze dne 17. ledna 2013, sp. zn. 30 Cdo 2174/2012 (citovaná rozhodnutí jsou veřejnosti dostupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ). Pokud odvolací soud nekonstatoval porušení práv žalobce výše uvedeným způsobem ve výroku svého rozsudku, i když v odůvodnění výslovně uvedl, že došlo k porušení práva žalobce na ochranu osobní svobody i spravedlivý proces, je jeho právní posouzení žalobcova nároku nesprávné.
Protože je tedy z uvedených důvodů právní posouzení nároku žalobce odvolacím soudem nesprávné a odvolací soud zatížil řízení vadou ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., Nejvyšší soud podle §243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. napadený rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadeném rozsahu zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení. S ohledem na uvedenou skutečnost pak bylo již nadbytečné zabývat se dalšími námitkami uplatněnými v dovolání.
Odvolací soud (soud prvního stupně) je ve smyslu §243d odst. 1, části první věty za středníkem, o.s.ř. ve spojení s §226 o.s.ř. vázán právním názorem dovolacího soudu. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 23. května 2013
JUDr. Pavel P a v l í k
předseda senátu