ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.1389.2013.1
sp. zn. 32 Cdo 1389/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně AUSTROMAR obchodní a dopravní spol. s r.o. , se sídlem v Praze 10-Uhříněvsi, Františka Diviše 988, PSČ 104 00, identifikační číslo osoby 60 47 18 41, zastoupené JUDr. Pavlem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá 705/16, proti žalované SEANERGY spol. s r.o. , se sídlem v Praze 5, Štefánikova 265/26, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 62 58 04 51, zastoupené JUDr. Milanem Kocourkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 802/56, o zaplacení částek 9.352,76 USD s příslušenstvím, 2.352,80 EUR s příslušenstvím a 13.921,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 Cm 226/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. ledna 2013, č. j. 12 Cmo 262/2012-254, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. dubna 2012, č. j. 4 Cm 226/2010-201, zamítl žalobu o zaplacení částky 9.352,76 USD, 2.352,80 EUR a 13.931,80 Kč, vše s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % od 20. května 2011 do zaplacení (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu, v němž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 2.352,80 EUR s příslušenstvím a 13.921,80 Kč s příslušenstvím. Ve zbývajícím rozsahu změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni 9.352,76 USD s úrokem z prodlení ve výši repo sazby zvýšené o 7 procentních bodů, stanovené ČNB, platné vždy pro každé pololetí, v němž prodlení trvá, od 30. prosince 2010 do zaplacení (první výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně proti oběma výrokům, podala žalovaná dovolání, v němž označila jako předpoklad přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) skutečnost, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. nebo jeho části. Spatřuje-li dovolatelka přípustnost dovolání v tom, že jde o otázku hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání zřejmé, o kterou dosud dovolacím soudem nevyřešenou otázku hmotného práva jde a od kterého svého řešení otázky hmotného práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit. Tomuto požadavku dovolatelka nedostála, tyto otázky nevymezila a spokojila se (vedle obsáhlé polemiky se skutkovými zjištěními odvolacího soudu) s kritikou správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem. Neoznačila ostatně ani rozhodnutí dovolacího soudu a příslušné ustálené judikatorní závěry, od nichž by se měl dovolací soud odchýlit.
Tento nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula dne 12. dubna 2013. Jedná se přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. října 2013
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu