Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.08.2013, sp. zn. 33 Cdo 307/2012 [ rozsudek / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.307.2012.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.307.2012.1
sp. zn. 33 Cdo 307/2012 ROZSUDEK Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně NESON, s. r. o. se sídlem ve Znojmě, Jarošova 1241/7, identifikační číslo 00351385, zastoupené Mgr. Petrem Cilínkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 18, proti žalované RNDr. M. B. , zastoupené Mgr. Radanou Halškovou, advokátkou se sídlem v Brně, Jakubské náměstí 5, o zaplacení 61.585,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 11 C 59/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. září 2011, č. j. 21 Co 50/2010-70, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. září 2011, č. j. 21 Co 50/2010-70, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud ve Znojmě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. listopadu 2009, č. j. 11 C 59/2009-41, uložil žalované zaplatit žalobkyni 61.585,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázané, že žalovaná si dne 26. 9. 2008 u žalobkyně, vydávající týdeník Znojemsko, objednala k publikaci inzeráty podporující její kandidaturu do Senátu Parlamentu České republiky, a to v termínech 7. a 14. 10. 2008 (čísla 41 a 42) za celkovou částku 123.170,- Kč. Po zveřejnění inzerátů však žalobkyni zaplatila jen polovinu této částky (61.585,- Kč). Zbytek plnit odmítla s odůvodněním, že žalobkyně jí poskytla vadné plnění, neboť v č. 42 ze dne 14. 10. 2008 zmíněného periodika byla mimo její objednanou inzerci publikována za použití její fotografie inzerce třetí osoby. Ta otázkou „opravdu znáte M. B.?“, při záměně jejího volebního hesla „chci být blíž ke Znojemsku“ za text „chci být blíže ke korytu“, a s textem znevažujícím její politickou prezentaci, zmařila pozitivní působení na voliče. Zatímco její inzerát byl zveřejněn na straně 16 periodika, text, jímž byl snížen efekt jejího inzerátu, byl publikován již na straně 14. Dopisem ze dne 15. 10. 2008 žalovaná sdělila žalobkyni, že od smlouvy odstupuje. Podle soudu prvního stupně účastnice uzavřely nepojmenovanou smlouvu podle §51 a §491 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jenobč. zák.“). Důvod odepřít soudní ochranu právu žalobkyně podle §3 obč. zák. neshledal, neboť oba inzeráty byly publikovány v době a atmosféře „politického zápolení, kde pravidla soupeření nejsou prakticky regulována žádnou zvláštní normou, a soutěžitelé v politické konkurenci jsou povinni dodržovat pouze obecně závazné předpisy“. Zdůraznil, že „v politické ani jiné soutěži si těžko lze představit vyloučení otištění protichůdných názorů, zvláště v období pro tuto soutěž určeném“. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 20. září 2011, č. j. 21 Co 50/2010-70, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, neztotožnil se však již s jeho právním posouzením věci. Předně konstatoval, že za situace, kdy byly inzeráty již vytištěny, nemohla žalovaná platně od smlouvy odstoupit – taková možnost nebyla mezi účastnicemi sjednána a nemá ani oporu v občanském zákoníku. Jelikož žalobkyně poskytla plnění žalované podle jejího zadání, v požadovaných termínech a v objednaném rozsahu, nelze uvažovat ani o slevě z ceny plnění z titulu odpovědnosti za vady; vadnost plnění nutno totiž posuzovat ve vztahu k jeho obsahovému či technickému zadání, nikoliv však ve vztahu k účinkům, které měla inzerce vyvolat. Rovněž obsah jiných inzerátů v daném periodiku nebylo možno pro posouzení vadnosti plnění považovat za rozhodný, neboť podle §5 zákona č. 46/2000 Sb., tiskového zákona, vydavatel neodpovídá za pravdivost údajů obsažených v reklamě či inzerci v periodickém tisku. Žalobkyně tak nemůže odpovídat za to, zda inzerce žalované splní svůj účel, což v případě volební kampaně představuje oslovení potencionálních voličů. Tento závěr platí i v situaci, kdy třetí osoba negativně reaguje na volební inzerát žalované. Zásadní pro posouzení věci však odvolací soud shledal aspekt dobrých mravů, tj. že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s imperativem zakotveným v §3 odst. 1 obč. zák. Podle odvolacího soudu žalobkyně postupovala v rozporu s dobrými mravy, pokud přijala a zveřejnila negativní inzerci třetí osoby a zveřejnila ji v témže vydání periodika. Tím zmařila účel inzerce žalované a překročila tak rámec slušných a poctivých závazkových vztahů. Za tohoto stavu považoval požadavek na doplacení ceny inzerce za nemravný a vyslovil tezi, že „rozpor s dobrými mravy znamená, že výkon práva žalobce sice formálně neodporuje zákonu, ale právě pro rozpor s dobrými mravy mu soud podle §3 odst. 1 odepře právní ochranu, aniž by se tím cokoliv měnilo na samotné existenci práva žalobce“. V dovolání, jehož přípustnost žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jeno. s. ř.“), uplatňujíc dovolací důvod nesprávného právního posouzení podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., odmítá závěr odvolacího soudu o důvodech aplikace §3 odst. 1 obč. zák. Akcentuje, že v demokratické společnosti musí být zachována volná soutěž politických stran, kterou nelze omezovat pod žádnou záminkou včetně argumentace korektivem dobrých mravů. O přízeň voliče má právo soupeřit nejen žalovaná, ale i jiní kandidáti. Zveřejnění negativního inzerátu považuje za vyjádření snahy jiného politika zabránit zvolení žalované senátorkou. Argumentačně cituje z nálezu ze dne 26. ledna 2005, sp. zn. Pl. ÚS 73/04, v něm Ústavní soud zdůraznil, že „pokud jde o obsah volební kampaně (...) v jejím průběhu jsou voličům často velmi emocionální a vyostřenou formou předkládány argumenty, které mají ovlivnit jejich volební chování a rozhodnutí, koho budou volit. Smyslem volební kampaně v pluralitní demokracii však je nepochybně také to, aby byly posouzeny i ty nejkontroverznější otázky programu politických stran a kandidátů obecně, tak i jejich osobních vlastností a způsobilosti zastávat volenou veřejnou funkci. Jen v takovém případě budou moci voliči rozhodovat se znalostí věci a jen tak může být naplněna ústavní zásada, podle které je lid zdrojem veškeré státní moci. Pokud volební zákon hovoří o požadavku čestného a poctivého vedení volební kampaně, má tím na mysli to, co se dříve označovalo jako čistota voleb (srov. §56 odst. 1 zákona č. 75/1919 Sb., kterým vydává se řád volení v obcích republiky Československé). Nelze však tyto pojmy vykládat z hlediska soukromého práva a obecné morálky, neboť jde o jejich použití v podmínkách volební kampaně, která není ničím jiným než bojem o hlasy voličů. Jeho negativní projevy lze regulovat, nelze je však zákonem vyloučit“. Právní závěry odvolacího soudu vedou k omezení volné soutěže politických stran, neboť nutí dovolatelku odmítnout inzerci politického konkurenta v situaci, kdy již přijal inzerci jednoho politického soutěžitele. Dovolatelka považuje za rozhodující, že v každém vydání týdeníku „Znojemsko“ upozorňuje, že neodpovídá za obsah zveřejněných inzerátů, a této okolnosti si musela být vědoma i žalovaná při zadávání objednávky inzerce. Žalobkyně žádným způsobem aktivně nepřispěla k formě či obsahu konkurenčního inzerátu. Obsah konkurenčního inzerátu nebyl v řízení obsahově zkoumán. To, že žalovaná byla ve volbách nakonec úspěšná, popírá její tvrzení o újmě způsobené negativní inzercí, že politická strana, za kterou kandidovala do Senátu, získala za její úspěšnou kandidaturu roční příspěvek ve výši 855.000,- Kč a že tento příspěvek je částečně určen i na pokrytí nákladů spojených s volební kampaní. Postoj žalované, která odmítá splnit svůj splatný závazek za inzerci v její úspěšné volební kampani, naopak odporuje dobrým mravům. S tímto odůvodněním dovolatelka navrhla zrušit rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Žalovaná navrhla dovolání zamítnout. Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 73/04 lze vztáhnout pouze k volební kampani a nikoliv na poměry mimo ni, tj. na vztah mezi účastnicemi, který je vztahem občanskoprávním. Odvolací soud hodnotil konkrétní situaci – existenci negativního inzerátu ve spojení s inzerátem žalované, což zhatilo jeho zamýšlený účel. Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Žalobkyně nenamítá, že by řízení bylo postiženo některou z vad uvedených v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., případně jinou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlédne, i kdyby nebyly v dovolání uplatněny. Jelikož nic takového neplyne ani z obsahu spisu, zabýval se dovolací soud pouze výslovně uplatněným dovolacím důvodem, jak jej žalobkyně obsahově vymezila. Podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo sice aplikoval správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popřípadě ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. V posuzovaném případě je k řešení nastolena otázka, zda výkon práva dovolatelky na zaplacení části sjednané odměny odporuje dobrým mravům. Smyslem ustanovení §3 odst. 1 obč. zák. je zamezit takovému výkonu práva, který sice odpovídá zákonu, avšak odporuje dobrým mravům, které lze definovat jako souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. června 1997, sp. zn. 3 Cdon 69/96, publikovaný v časopise Soudní judikatura 8/1997 pod č. 62). Není vyloučeno, že i výkon práva, který odpovídá zákonu, může být shledán v rozporu s dobrými mravy a že mu proto bude soudem odepřena právní ochrana. Na druhé straně však fungování systému psaného práva je založeno zejména na důsledném dodržování pravidel vyplývajících z právních předpisů a korektiv dobrých mravů nesmí být na újmu principu právní jistoty a nesmí nepřiměřeně oslabovat subjektivní práva účastníků vyplývající z právních norem. Postup soudu podle §3 odst. 1 obč. zák. má proto místo jen ve výjimečných situacích , kdy k výkonu práva založeného zákonem dochází z jiných důvodů, než je dosažení hospodářských cílů či uspokojení jiných potřeb, kdy hlavní nebo alespoň převažující motivací je úmysl poškodit či znevýhodnit povinnou osobu (tzv. šikanozní výkon práva), případně kdy je zřejmé, že výkon práva vede k nepřijatelným důsledkům projevujícím se jak ve vztahu mezi účastníky, tak na postavení některého z nich navenek (srovnej rozsudek ze dne 29. března 2001, sp. zn. 25 Cdo 2895/99, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 5/2002). Sluší se připomenout, že respektovaná odborná literatura již dávno dospěla k závěru, že použití „dobrých mravů“ při výkonu práva s cílem nalézt cestu k realizaci ideje spravedlnosti (aequum et bonum), jakožto výsledku zajištění potřebné vazby mezi psanými občanskoprávními normami a mravním řádem společnosti, by v každém případě mělo zůstat výjimečné. To znamená, že by nemělo vést k oslabování ochrany subjektivních občanských práv stanovených zákonem a tím k nežádoucímu narušování jistoty občanskoprávních vztahů. Nelze totiž ztrácet ze zřetele, že v demokratické společnosti s psaným právem se idea spravedlnosti prosazuje zejména za pomoci stanovených psaných norem, pravidel a postupů, které je jako takové nutno dodržovat. Záměr prosazovat spravedlnost bez ohledu na stanovené normy, stanovená pravidla a stanovené postupy (vzpomeňme jen na nikoliv příliš vzdálenou dobu zdůrazňující nejednou tzv. vyšší zájmy) by totiž mohl vést k právní nejistotě a chaosu, zkrátka k nebezpečným společenským důsledkům a tím koneckonců k oslabování demokracie. Proto lze usuzovat, že použití §3 odst. 1 jako občanskoprávní normy s relativně neurčitou hypotézou je možné jen ve výjimečných odůvodněných případech (v části evropského právního prostředí se hovoří o krajním – extrémním rozporu práva a mravního řádu) jako spravedlivě vyrovnávacího měřítka pro citlivé hodnocení konkrétních okolností individuálního případu, které sleduje odstranění případných tvrdostí a příkrostí zákona. V takovýchto případech jde o uplatnění principu dobrých mravů (resp. někdy též slušnosti či ekvity) ve vzájemných vztazích mezi jednotlivci (ius est ars equui et boni), který je vlastní demokratickému právnímu řádu. Závěr, že výkon práva je v rozporu s dobrými mravy, musí být proto vždy v každém jednotlivém případě opřen o zcela konkrétní zjištění (nelze rozhodně předpokládat, že oprávněný bude v budoucnu své právo vykonávat v rozporu s dobrými mravy), jakož i o jasné a přesvědčivé odůvodnění soudu. Jen takové rozhodnutí soudu je s to naplnit sledovaný požadavek, tj. přibližovat občanskoprávní normy k cíli, tj. hledání a nalezení spravedlnosti. Jen tak zároveň mohou soukromé právo a jeho normy preventivně výchovně působit do budoucna (viz Švestka, J., Škárová, M., Spáčil, J., Hulmák, M., a kol. Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, str. 63 a násl.). Za výjimečné okolnosti, na nichž odvolací soud založil úvahu o odepření práva na soudní ochranu dovolatelky na zaplacení části její pohledávky za žalovanou, nelze považovat okolnost, že ve stejném vydání týdeníku „Znojemsko“ (č. 42) byl na stránce 14 uveřejněn inzerát třetí osoby, představující karikaturu předchozího inzerátu žalované z čísla 41, přičemž na stránce 16 byl opět uveřejněn její vlastní inzerát, a tím mělo dojít ke zmaření účelu jejího inzerátu. Právo na zaplacení dohodnuté odměny odpovídá povinnosti žalobkyně zajistit plošnou inzerci v regionálních novinách „Znojemsko“ podle objednávky ze dne 26. 9. 2008. Svou povinnost dovoletelka splnila, a tak při pravidelném běhu věcí jí měla žalovaná zaplatit dohodnutou cenu. Nelze pominout, že dovolatelka je podnikatelským subjektem a v uvedeném období předmětem jejího podnikání bylo (mimo jiné) vydávání týdeníku „Znojemsko“ a činnost v oblasti reklamy a propagace, tj. činnosti směřující k dosažení zisku. Obsahem závazku vůči žalované bylo zajistit požadovanou inzerci a nikoliv dosáhnout účel, jaký si od inzerce žalovaná slibovala (tj. zvolení senátorkou). Není jistě neobvyklé, že v rámci předvolební kampaně jsou v tomtéž periodiku prezentováni političtí protivníci se svými programy, ať již individuálně nebo prostřednictvím politické strany, za kterou kandidují, jakož i názory jejich sympatizantů nebo odpůrců. Nelze žalobkyni nutit, aby v jednom vydání svého periodika publikovala volební inzeráty jen jednoho politického soutěžitele a nikoli již jeho politických odpůrců, tak jak se tomu stalo v souzeném případu; odepřít soudní ochranu dovolatelce by bylo možné pouze v případě požadavku (právo na zaplacení dohodnuté odměny), který by byl založen na extrémním vybočení z rámce dobrých mravů, což se v souzené věci nestalo. Jelikož odvolací soud chybně aplikoval §3 odst. 1 obč. zák., spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci. Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl dovolatelkou užit opodstatněně. Nejvyššímu soudu tudíž nezbylo než rozsudek odvolacího soudu podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 věta první o. s. ř.). Protože zbývající výhrady dovolatelky byly - s přihlédnutím k důvodu, pro který bylo napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno - bezvýznamné, jejich podstatou se dovolací soud nezabýval. Právní názor vyslovený v tomto rozhodnutí je závazný. V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta prvá a druhá o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. V Brně 29. srpna 2013 JUDr. Václav Duda předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:08/29/2013
Spisová značka:33 Cdo 307/2012
ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.307.2012.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:Dobré mravy
Dotčené předpisy:čl. 3 odst. 1 obč. zák.
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-27