Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.03.2010, sp. zn. 33 Cdo 3236/2008 [ rozsudek / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.3236.2008.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.3236.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 3236/2008 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Ing. J. D. , zastoupeného JUDr. Petrem Doušou, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, Laurinova 1049, proti žalovanému E. P. , zastoupenému JUDr. Jaroslavem Novákem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Trojanova 12, o 70.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 3 C 167/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2007, č.j. 24 Co 468/2007-174, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2007, č.j. 24 Co 468/2007-174, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Kutné Hoře rozsudkem ze dne 11. 5. 2007, č.j. 3 C 167/2002-140, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 70.000,- Kč s 5,5 % úroky z prodlení od 9. 6. 2002 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. Uzavřel, že pohledávka ze smlouvy o půjčce je promlčena, neboť promlčecí doba začala běžet 11. 8. 2001, tedy v den, kdy žalobce mohl žalovaného o splnění dluhu nejdříve požádat (§101, §563 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jenobč. zák.“). I když řízení bylo zahájeno 23. 8. 2002, rozhodující je podání z 29. 3. 2006, jímž žalobce změnil žalobu (a soud prvního stupně změnu připustil), takže promlčecí doba marně uplynula 11. 8. 2004. Rozsudkem ze dne 15. 11. 2007, č.j. 24 Co 468/2007-174, Krajský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změnil tak, že žalovanému uložil do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci 70.000,- Kč s 5,5 % úroky z prodlení od 9. 6. 2002 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů a o nákladech řízení státu. Podle odvolacího soudu účastníci dohodou z 9. 5. 2002 změnili právní vztah z půjčky tak, že se žalovaný zavázal dluh vrátit „do 30 dnů ode dne podpisu této smlouvy,“ takže splatnost dluhu nastala 9. 6. 2002. Protože podání z 29. 3. 2006 změnou žaloby nebylo (žalobce jím totiž jen doplnil skutečnosti, na kterých od počátku svůj nárok zakládal), pohledávka není promlčena. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním. Smlouvu o půjčce, kterou účastníci uzavřeli v písemné formě 9. 5. 2002, považuje za neplatný právní úkon, protože na jejím základě nebyly poskytnuty peněžní prostředky. Smlouva nemůže mít žádné právní následky, tedy ani ty, které dovodil odvolací soud, tj. změnu obsahu již existujícího právního vztahu půjčky ve splatnosti dluhu. Odvolací soud – podle dovolatele – nesprávně posoudil otázku promlčení uplatněného práva. Žalobce poskytl žalovanému půjčku (70.000,- Kč) po ústní domluvě již 10. 8. 2001, aniž by sjednali lhůtu, v níž se žalovaný zavázal peníze vrátit. Dluh se proto stal splatným na výzvu žalobce, který své právo uplatnil nikoliv žalobou z 20. 8. 2002, nýbrž podáním z 29. 3. 2006, kterým změnil žalobu ve vymezení skutkového základu; zatímco v žalobě tvrdil, že půjčka byla poskytnuta na základě písemné smlouvy, v podání z 29. 3. 2006 uvedl, že peníze předal žalovanému po ústní domluvě 10. 8. 2001. Okolnost, že půjčená částka byla užita pro akontaci leasingu osobního automobilu, není styčným bodem pro závěr, že jde – skutkově – o tentýž nárok. Počala-li promlčecí doba běžet v den následující po poskytnutí peněz, tj. 11. 8. 2001 (případně 13. 8. 2001), uplynula marně 11. 8. 2004 (případně 14. 8. 2004). Rozhodnutí odvolacího soudu žalovaný označil za překvapivé, a to proto, že neměl možnost účinně se bránit výkladu smlouvy z 9. 5. 2002 jako písemné dohody podle §516 obč. zák. a „procesní dezinterpretaci změny žaloby připuštěné usnesením podle §95 o.s.ř.“ Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalobce se ztotožnil se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu a navrhl dovolání – jako zjevně bezdůvodné – odmítnout. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jeno.s.ř.“). Dovolání – přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. – je důvodné. Přestože žalovaný v dovolání ohlašuje uplatnění všech v úvahu připadajících dovolacích důvodů, je jeho argumentace podřaditelná toliko důvodům uvedeným v §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., kterým lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a v §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., jímž lze vytýkat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Skutkové závěry, k nimž soud prvního stupně dospěl provedeným dokazováním a které odvolací soud převzal, žalovaný prostřednictvím důvodu podle §241a odst. 3 o.s.ř. nezpochybnil. Jde o zjištění, že žalobce na základě bezformální smlouvy z 10. 8. 2001 půjčil žalovanému částku 70.000,- Kč, aniž si sjednali lhůtu pro vrácení dluhu, a že peněžní prostředky (předané nejdříve v USD a následně 13. 8. 2001 vyměněné za české koruny) byly použity na akontaci při uzavření leasingové smlouvy v prodejně C. MB, s. r. o., v M. B. Pro vyřešení otázky promlčení je určující posouzení, zda žalobce uplatnil právo již žalobou z 20. 8. 2002, která došla soudu prvního stupně 23. 8. 2002, nebo až podáním z 29. 3. 2006, které soud prvního stupně (na rozdíl od odvolacího soudu) kvalifikoval jako změnu žaloby a usnesením z 20. 2. 2007, č.j. 3 C 167/2002-118, ji připustil (§95 odst. 1 o.s.ř.). Právní posouzení je ve smyslu §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Podle ustanovení §79 odst. 1, věty druhé, o.s.ř. musí žaloba kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4) obsahovat – mimo jiné – vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se žalobce dovolává, a musí být z ní patrno, čeho se žalobce domáhá. K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, ukládá ustanovení §101 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. účastníkům povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení. Podle ustanovení §95 odst. 1, věty první, o.s.ř. může žalobce za řízení se souhlasem soudu měnit žalobu. Změna žaloby je projevem dispoziční zásady, podle které je žalobce ve sporném řízení oprávněn svými úkony určit předmět řízení. O změnu žaloby jde nejen tehdy, domáhá-li se žalobce něčeho jiného než v původní žalobě nebo požaduje-li na základě stejného skutkového základu více, než požadoval v původní žalobě, ale i v případě, že požaduje sice stále stejné plnění, ale na základě jiného skutkového stavu, než ho vylíčil v původní žalobě, a to buď zcela nového, nebo doplněného o další rozhodující skutečnosti. Hmotněprávní účinky změněné žaloby – nově uplatněného práva nebo nově uplatněné části práva – nastávají dnem, kdy soudu došlo písemné podání obsahující změnu žaloby, popřípadě dnem, kdy žalobce učinil toto podání ústně do protokolu; tímto dnem se proto staví běh promlčecích a prekluzívních lhůt ohledně takto uplatněných práv. Žalobce (věřitel), který se domáhá po žalovaném (dlužníku) vrácení půjčených peněz, musí z hlediska ustanovení §657 obč. zák. tvrdit, že s dlužníkem uzavřel v určité době smlouvu o půjčce, že peníze dlužníku skutečně přenechal, jakým způsobem mu je předal (v hotovosti, převodem na dlužníkův účet nebo jinou formou) a zda, případně jak byla dohodnuta doba splnění dluhu. Tato tvrzení představují rozhodující skutečnosti identifikující ve smyslu §79 odst. 1 o.s.ř. žalobou uplatněný nárok. Uvedené skutečnosti mohou být tvrzeny v žalobě i odkazem na připojené listiny. Se závěrem odvolacího soudu, že podáním z 29. 3. 2006 žalobu co do skutkového základu žalobce nezměnil, se nelze ztotožnit. V projednávané věci se žalobce žalobou z 20. 8. 2002 po žalovaném domáhal zaplacení 70.000,- Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení). Uvedené plnění požadoval jako dluh ze smlouvy o půjčce z 9. 5. 2002, jíž se žalovaný zavázal peníze vrátit do třiceti dnů od podpisu smlouvy. K žalobě připojil dvě listiny (smlouvu o půjčce z 9. 5. 2002 a dopis z 23. 7. 2002, kterým zmocněnec žalobce vyzval žalovaného k vrácení peněz); obsah těchto listin je co do skutkových tvrzení shodný s vylíčením skutku v žalobě. V dalším průběhu řízení (po zrušení v pořadí prvního rozsudku soudu prvního stupně usnesením odvolacího soudu z 29. 12. 2005, č.j. 21 Co 513, 514/2005-103) žalobce k výzvě soudu prvního stupně podáním z 29. 3. 2006 tvrdil, že smlouvu o půjčce účastníci uzavřeli ústní formou 10. 8. 2001, aniž si sjednali lhůtu pro vrácení dluhu, a že peníze žalovaný použil na akontaci leasingu u firmy C. MB s. r. o. v M. B. Smlouvu datovanou 9. 5. 2002, jíž se žalovaný zavázal dluh splatit do třiceti dnů od podpisu listiny, sepsal L. Ch. proto, že do té doby neexistovalo žádné písemné potvrzení o předání peněz. Z uvedeného vyplývá, že podání z 29. 3. 2006, jímž žalobce jinak vymezil skutkový základ věci, je podle obsahu (§41 odst. 2 o.s.ř.) změnou žaloby; totéž plnění žalobce požadoval na základě skutkového stavu vylíčeného jinak než v žalobě. Jestliže podání z 29. 3. 2006 změnou žaloby bylo (a usnesením soudu prvního stupně byla změna připuštěna), je lhostejné, zda promlčecí doba začala běžet 11. 8. 2001 (podle soudu prvního stupně) nebo 9. 6. 2002 (podle odvolacího soudu, který smlouvu z 9. 5. 2002 posoudil jako kumulativní novaci co do sjednání splatnosti dluhu); v obou případech platí, že žalobce právo vykonal po uplynutím promlčecí doby (podání, kterým změnil žalobu, došlo soudu prvního stupně 30. 3. 2006). Jelikož dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. uplatnil dovolatel po právu, Nejvyšší soud – aniž se zabýval tvrzenou vadou řízení – napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první, o.s.ř.). Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o.s.ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 31. března 2010 JUDr. Pavel K r b e k, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/31/2010
Spisová značka:33 Cdo 3236/2008
ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.3236.2008.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:Promlčení
Smlouva o půjčce
Změna návrhu na zahájení řízení
Dotčené předpisy:§95 odst. 1 o. s. ř.
§657 obč. zák.
§101 obč. zák.
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-09