Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.05.2014, sp. zn. 33 Cdo 4275/2013 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.4275.2013.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.4275.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 4275/2013 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce L. C. , zastoupeného JUDr. Jiřím Brožem, advokátem se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2828/151, proti žalovaným 1) Z. K. , a 2) K. C. , zastoupeným JUDr. Danielou Jablonskou, advokátkou se sídlem v Berouně, V Zahradách 1867, o 3.837.750,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 103 C 44/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2013, č.j. 24 Co 381/2013-172, takto: I. Dovolání se zamítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Usnesením ze dne 31. 5. 2013, č.j. 103 C 44/2010-149, Okresní soud v Berouně zastavil řízení, žalobci uložil zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení 78.432,20 Kč a rozhodl o vrácení části soudního poplatku (153.512,- Kč). Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27. 8. 2013, č.j. 24 Co 381/2013-172, změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že se žalobci vrací soudní poplatek v plné výši (191.890,- Kč) a že žalobce je povinen žalovaným zaplatit na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 92.868,- Kč; o nákladech odvolacího řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně odvolací soud opřel o ustanovení §146 odst. 2, větu první, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jeno.s.ř.“). Žalobce vzal zpět žalobu, „aniž by toto zpětvzetí bylo činěno pro chování žalovaných v souladu s požadavkem žalobce po podání žaloby.“ Náklady, které žalované účelně vynaložily k bránění práva, stanovil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v rozhodném znění (dále též jen „advokátní tarif“). Při zastupování první žalované vykonala advokátka tři úkony právní služby, za které jí náleží odměna ve výši 21.000,- Kč (§7 bod 6, §11 odst. 1 písm. a/, d/, odst. 2 písm. f/, §12 odst. 4 advokátního tarifu), při zastupování druhé žalované vykonala čtyři úkony právní služby, za které jí náleží odměna ve výši 53.650,- Kč (§7 bod 6, §11 odst. 1 písm. a/, d/, odst. 2 písm. c/, f/, §12 odst. 4 advokátního tarifu). Spolu s paušálními náhradami hotových výdajů (§13 odst. 3 advokátního tarifu) a náhradami za daň z přidané hodnoty činí celkový náklad u obou žalovaných 92.868,- Kč. Důvody pro výjimečné užití ustanovení §150 o.s.ř. neshledal. Rozhodnutí, kterým odvolací soud změnil výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, napadl žalobce dovoláním. Má za to, že při rozhodování o nákladech řízení podle §146 odst. 2, věty první, o.s.ř. měl odvolací soud přihlédnout k důvodům zvláštního zřetele a náhradu nákladů řízení žalovaným (zcela nebo zčásti) nepřiznat (§150 o.s.ř.). Právo uplatnil u soudu z důvodu hrozícího promlčení, po podání žaloby (30. 11. 2010) dával znatelně najevo zájem vyřešit spor mimosoudně, tedy nevyvíjel odpovídající procesní aktivitu, o čemž svědčí opakované žádosti o odročení jednání a žádost o přerušení řízení. Připomněl, že strany vedou několik dalších soudních řízení týkajících se dědictví po jeho otci a zdůraznil, že se marně snažil o komplexní „narovnání a vyřešení veškerých vzájemných nároků“ ; soudní spory se staly finančně neúnosné, a proto vzal žalobu zpět. Dále namítá, že mu soud prvního stupně nedoručil vyjádření žalovaných k žalobě ze 17. 3. 2011 (o tomto úkonu právní služby nevěděl), a že soud prvního stupně měl „zrušit“ jednání nařízené na den 31. 5. 2013, neboť vzal žalobu zpět (zpětvzetí došlo soudu 30. 5. 2013). Pokud odvolací soud – jak se uvádí v odůvodnění usnesení – určil odměnu za úkony právní služby podle advokátního tarifu „jednak ve znění do 31. prosince 2012 a jednak i v platném znění“ , není zřejmé, zda aplikoval právní předpis účinný v době rozhodování o náhradě nákladů řízení nebo účinný v době, kdy byl ten či onen úkon učiněn. Dovolání je přípustné podle §237 o.s.ř., protože napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (meze použitelnosti §150 o.s.ř. v případech, kdy účastník zavinil, že řízení muselo být zastaveno). Vady řízení, k nimž se u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají; dovolací soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval správností právního posouzení věci odvolacím soudem. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Podle ustanovení §146 odst. 2, věty první, o.s.ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Podle ustanovení §150 o.s.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Povinnost účastníka, který z procesního hlediska zavinil zastavení řízení, hradit náklady řízení může být v konkrétním případě nepřiměřeně tvrdé. Ve výjimečných případech z důvodů hodných zvláštního zřetele proto může soud účastníku, který by jinak měl právo na náhradu nákladů, tuto náhradu zcela nebo zčásti nepřiznat. Ustanovení §150 o.s.ř. slouží k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil. Závěr soudu o tom, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci. Nejde přitom o libovůli soudu, ale o pečlivé posouzení všech rozhodných hledisek. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Skutečnosti, na základě kterých se žalobce dovolával moderace náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně a které znovu shrnul v dovolání, posoudil správně odvolací soud jako nedostatečné pro užití §150 o.s.ř. V řízení pak nevyšly najevo žádné další okolnosti, jež by činily rozhodnutí o nákladech řízení podle zásady vyjádřené v §146 odst. 2, věty první, o.s.ř. ve věci nespravedlivým. S odvolacím soudem se lze rovněž ztotožnit v tom, že z hlediska účelnosti bránění práva nebo právem chráněného zájmu není rozhodné, zda žalobce před tím, než vzal žalobu zpět, věděl o tom, že se žalované písemně vyjádřily k věci, stejně jako to, že soud prvního stupně nezrušil jednání nařízené na 31. 5. 2013, jestliže zpětvzetí žaloby mu bylo doručeno den předtím. Odpověď na otázku, zda se pro určení odměny za jednotlivé úkony právní služby použije advokátní tarif ve znění účinném v době rozhodování soudu o náhradě nákladů řízení nebo ve znění účinném v době, kdy byl každý jednotlivý úkon učiněn, dávají expresis verbis přechodná a závěrečná ustanovení daného právního předpisu, jimiž se odvolací soud řídil; za právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti té které novely advokátního tarifu přísluší odměna podle dosavadních předpisů. Z toho, co je shora uvedeno, je zřejmé, že dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o.s.ř.) dovolatel neuplatnil důvodně; protože rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud dovolání zamítl (§243d písm. a/ o.s.ř.). O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 (žalované, které by měly právo na jejich náhradu, v tomto stadiu řízení žádné náklady nevznikly). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně 21. května 2014 JUDr. Pavel K r b e k předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/29/2014
Spisová značka:33 Cdo 4275/2013
ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.4275.2013.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Náklady řízení
Dotčené předpisy:§146 odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013
§150 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19