Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17.09.2008, sp. zn. 4 Nd 301/2008 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2008:4.ND.301.2008.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2008:4.ND.301.2008.1
sp. zn. 4 Nd 301/2008 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné ve věci žalobce Ing. V. M., proti žalované Č. h., a. s., zast. JUDr. M. V., advokátem, o nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o koupi cenných papírů, vedené u Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. 29 Cdo 3340/2008, o námitce podjatosti podle ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř. takto: Soudkyně Nejvyššího soudu České republiky JUDr. Ivana Štenglová n e n í v y l o u č e n a z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. 29 Cdo 3340/2008. Odůvodnění: Ve výše uvedené věci projednávané u Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. 29 Cdo 3340/2008 vznesl žalobce podáním ze dne 28. 8. 2008 (soudu doručeno dne 29. 8. 2008) námitku podjatosti ve vztahu k soudkyni Nejvyššího soudu České republiky JUDr. Ivaně Štenglové podle ustanovení §15a odst. 1 o. s. ř. s odůvodněním, že JUDr. Štenglová patřila v 90. letech minulého století do skupiny právníků, kteří prosazovali nezákonné přeměny investičních fondů na obchodní společnosti a v tomto školila i další soudce rejstříkových soudů, kteří tyto přeměny zapisovali do obchodních rejstříků. Žalobce dále poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ve věcech vedených pod sp. zn. 32 Cdo 500/2000 a 29 Cdo 408/2001, ve kterých, dle názoru žalobce, JUDr. Štenglová (jako předsedkyně senátu) vyslovila zcela opačné názory a závěry na uvedenou problematiku. Z uvedených důvodů žalobce navrhl vyloučení JUDr. Štenglové z projednání a rozhodnutí věci s tím, aby předmětná věc byla předložena k projednání a rozhodnutí jinému senátu Nejvyššího soudu České republiky. Soudkyně Nejvyššího soudu České republiky JUDr. Ivana Štenglová k námitce podjatosti uvedla, že se necítí být podjatá v příslušné věci a neví o žádné skutečnosti, pro kterou by byla ve věci vyloučena podle ustanovení §15 o. s. ř. Podle ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud České republiky. Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Podle ustanovení §15 odst. 1 o. s. ř. jakmile se soudce nebo přísedící dozví o skutečnosti, pro kterou je vyloučen, oznámí ji neprodleně předsedovi soudu. V řízení lze zatím učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Nejvyšší soud České republiky k věci uvádí, že předpokladem skutečného uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk správného a spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý, který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a k jejich zástupcům a který není v žádném směru zainteresován na výsledku řízení. V souladu s tím zákon konstruuje jako důvody vyloučení soudce soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům. Vyloučení soudce zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti. K vyloučení soudce tedy není sice třeba, aby byla prokázána jeho podjatost, na druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli subjektivní pochybnosti o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být dán objektivní důvod. A takový důvod je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či jejich zástupcům, jehož povaha reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a nezávisle ve věci rozhodnout. Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. §116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu by zde také přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, apod. O žádný z uvedených případů se však v předmětné věci nejedná. Po prostudování předmětného spisového materiálu Nejvyšší soud České republiky zjistil, že v posuzovaném případě žalobce vznesl námitku podjatosti soudkyně Nejvyššího soudu České republiky JUDr. Ivany Štenglové z toho důvodu, že jmenovaná soudkyně měla patřit v 90. letech minulého století do skupiny právníků, kteří prosazovali nezákonné přeměny investičních fondů na obchodní společnosti a že ve dvou různých právních věcech ohledně totožné právní problematiky vyslovila opačné názory a závěry. Uvedený důvod však nelze podřadit pod žádný z výše citovaných a zákonem zakotvených důvodů pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci. Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky žalobce neuvádí žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že by byl dán důvod k pochybnostem o nepodjatosti jmenované soudkyně a není důvod nevěřit jejímu tvrzení, že se necítí být podjatá a neví o žádné skutečnosti, pro kterou by byla vyloučena z projednání a rozhodnutí věci. V daném případě tedy nebyly shledány skutečnosti nasvědčující tomu, že by jmenovaná soudkyně byla nějakým způsobem ovlivněna vztahem k projednávané věci, případně k účastníkům řízení (jejich zástupcům). Vzhledem ke skutečnosti, že soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, a protože v předmětné věci nebyly shledány důvody k vyloučení jmenované soudkyně z projednávání a rozhodování věci ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř., rozhodl Nejvyšší soud České republiky podle §16 odst. 1 o. s. ř. tak, že soudkyně Nejvyššího soudu České republiky JUDr. Ivana Štenglová není vyloučena z projednávání a rozhodování věci. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 17. září 2008 Předseda senátu: JUDr. Jiří Pácal

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/17/2008
Spisová značka:4 Nd 301/2008
ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:4.ND.301.2008.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§16 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-02