ECLI:CZ:US:1996:4.US.222.96
sp. zn. IV. ÚS 222/96
Nález
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 7. října 1996 v senátě ve věci ústavní stížnosti JUDr. J. D. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 6. 1996, čj. 8 Nc 574/96-18, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18.
6. 1996, čj. 8 Nc 574/96-18, se z r u š u j e .
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému
usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, jímž věc byla
přikázána Okresnímu soudu v Táboře z důvodu vhodnosti, stěžovatel
v podstatě uvádí, že tímto rozhodnutím byl odňat svému zákonnému
soudci, čímž došlo k porušení článku 38 odst. 1 Listiny základních
práv a svobod (dále jen "Listina"). Navrhuje proto z uvedených
důvodů zrušení napadeného usnesení.
Krajský soud v Českých Budějovicích ve vyjádření předsedy
senátu JUDr. B. P. ze dne 28. 8. 1996 uvedl, že o delegaci vhodné
bylo rozhodnuto podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., tedy na
základě zákonné úpravy. Z uvedených důvodů považuje proto ústavní
stížnost za neopodstatněnou a navrhuje její zamítnutí.
Vedlejší účastnice JUDr. I. D. se k podané ústavní stížnosti
nevyjádřila.
Z obsahu spisu 6 C 23/96 Okresního soudu v Českém Krumlově
Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal žalobu na náhradu škody
ve výši Kč 2 592,20 proti své bývalé manželce JUDr. I. D., a to
u Okresního soudu v Českém Krumlově, jako soudu místně příslušného
ve smyslu ustanovení §87 písm. a) o. s. ř., neboť vedlejší
účastnice má v obvodu tohoto soudu své stálé pracoviště. Krajský
soud v Českých Budějovicích, navzdory negativnímu stanovisku
stěžovatele, přikázal věc (v napadeném usnesení je nesprávně
uvedeno "věc se postupuje") Okresnímu soudu v Táboře z důvodu
vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., a to s poukazem
na určitá specifika jihočeských okresních soudů s převážně malými
kolektivy pracovníků. Navíc Okresní soud v Táboře, jak dále uvádí
krajský soud, je stěžovateli z obvodu krajského soudu v Českých
Budějovicích nejblíže, čímž je vyhověno i potřebám procesní
ekonomie.
Předpokladem postupu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.,
jak konstatoval již Vrchní soud v Praze v jiném sporu mezi týmiž
účastníky, vedeném pod sp. zn. 5 C 401/95 Okresního soudu v Českém
Krumlově, jsou okolnosti, umožňující hospodárnější, rychlejší či
po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednávání věci
jiným, než podle zákona příslušným, soudem. Skutečnost, že
účastník řízení je soudcem příslušného soudu, důvodem takového
postupu není. V úvahu by mohlo tedy přicházet přikázání věci
jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 1 o. s. ř., podle kterého
příslušný soud o věci nemůže jednat, protože jeho soudci jsou
vyloučeni (§14 o. s. ř.). O posléze uvedený případ však
v projednávané věci nejde, když kupříkladu sám předseda Okresního
soudu v Českém Krumlově se vyjádřil tak, že se necítí být podjat.
Ústavní soud sdílí proto stěžovatelův názor, že pro postup podle
ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. nebyly splněny podmínky, zejména
když stěžovatel trval na projednání věci Okresním soudem v Českém
Krumlově a moment hospodárnosti je zde vskutku zcela zanedbatelný.
Tím, že přikázal podle ustanovení §12 odst. 2 věc Okresnímu
soudu v Táboře, aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny
podmínky uvedené v tomto ustanovení, porušil tedy Krajský soud
v Českých Budějovicích stěžovatelovo ústavně zaručené právo
zakotvené v článku 38 odst. 1 Listiny, podle kterého nikdo nesmí
být odňat svému zákonnému soudci. Ústavní soud proto z uvedených
důvodů ústavní stížnosti podle ustanovení §82 odst. 2 písm. a)
zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyhověl a napadené
usnesení podle ustanovení §82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona
zrušil.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 7. října 1996