ECLI:CZ:US:1995:4.US.274.95
sp. zn. IV. ÚS 274/95
Usnesení
IV. ÚS 274/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti R.B., zastoupené advokátem JUDr. K.L., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 9. 1995, č.j. 10 Ca 401/95-10, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu bylo dne 16. 11. 1995 doručeno podání označené jako ústavní stížnost, ve které stěžovatelka namítá, že rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 9. 1995, č.j. 10 Ca 401/95-10 bylo porušeno její ústavní právo domáhat se stanoveným postupem práva u nezávislého a nestranného soudu, které je zaručeno v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a do jejího postavení bylo tak zasaženo způsobem odporujícím čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny. Nezákonný postup soudu spatřuje stěžovatelka zejména ve skutečnosti, že neměla možnost vyjádřit svůj právní názor, že opravný prostředek byl O.ú. K., podán opožděně, neboť stejnopis opravného prostředku odvolací soud
IV. ÚS 274/95
doručil až s rozsudkem.
Z přiloženého rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 9. 1995, č.j. 10 Ca 401/95-10, Ústavní soud zjistil, že tímto rozhodnutím bylo zrušeno rozhodnutí O.ú., Pozemkového úřadu v K., a věc byla vrácena tomuto správnímu orgánu k dalšímu řízení. Odvolací soud totiž dospěl k závěru, že správní rozhodnutí není přezkoumatelné, především pro rozpor mezi výrokem a odůvodněním.
K tomu, aby návrh mohl být ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon"), kvalifikován jako ústavní stížnost, musí splňovat zákonem požadované náležitosti, stanovené zejména v ustanoveních §30 odst. 1, §34, §72 a §75. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona je fyzická nebo právnická osoba oprávněna podat ústavní stížnost jedině tehdy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda.
Ústava ČR umožňuje v zásadě napadnout ústavní stížností jakékoli rozhodnutí orgánu státu a jiných orgánů podřazených pod pojem "veřejná moc". V této souvislosti lze odkázat na publikovaný právní názor (usn. č. 3 Sbírky nálezů a usnesení, svazek 2), podle něhož veřejnou mocí je taková moc, která autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech subjektů, ať již přímo, nebo zprostředkovaně. V předmětné věci však, s ohledem na rozhodnutí o opravném prostředku, nebylo dosud pravomocně rozhodnuto podle ustanovení §9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, ani o tom, zda povinná osoba je povinna vydat oprávněné osobě nemovitost, ani o tom, zda tato vydávaná nemovitost je vlastnictvím oprávněné osoby na základě ustanovení §6 výše uvedeného zákona. Nebylo tedy v restitučním sporu rozhodnuto o právech a povinnostech účastníků, která by bylo možné vykonat.
IV. ÚS 274/95
Na základě uvedených skutečností je podání ústavní stížnosti předčasné. Z tohoto důvodu je i bezpředmětná námitka stěžovatelky, že došlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť takové tvrzení by bylo možné uplatnit až po skončení celého řízení. Za této situace je třeba vycházet ze závěru, že podaný návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti je nepřípustný, a proto byl podle §43 odst. 1 písm. f) zákona odmítnut, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. 12. 1995
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj