infUsTakto, infUsVec2, errUsPouceni, errUsDne,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 07.08.2007, sp. zn. IV. ÚS 391/07 [ nález / VÝBORNÝ / výz-2 ], paralelní citace: N 122/46 SbNU 151 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2007:4.US.391.07.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

K přípustnosti ústavní stížnosti proti průtahům v soudním řízení

Právní věta Pro účastníka zahájeného, avšak dosud neskončeného soudního řízení je prvotním zájmem naplnění smyslu a účelu soudního řízení, kterým je poskytnutí ochrany právům podle čl. 90 Ústavy České republiky, nacházející svůj výraz ve vydání meritorního rozhodnutí. Tento zájem nemůže být eliminován poskytnutím zadostiučinění či náhradou případné škody, neboť prioritní je zde dosažení právní jistoty na základě vydaného soudního rozhodnutí. Toto rozlišení je základní i pro procesní prostředky k ochraně procesních práv na ústavní úrovni. Stěžovatel, který v zahájeném a dosud neskončeném řízení usiluje o efektivní ochranu svých práv, může požádat Ústavní soud o zásah v podobě nálezu podle ustanovení §82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu, zatímco ústavní stížnost stěžovatele, který se již domohl rozhodnutí své věci, byla by nepřípustná.

ECLI:CZ:US:2007:4.US.391.07.1
sp. zn. IV. ÚS 391/07 Nález Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické - ze dne 7. srpna 2007 sp. zn. IV. ÚS 391/07 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky R. K. proti průtahům v řízení vedeném pod sp. zn. 27 C 6/2005 u Okresního soudu v Chomutově, spojené s návrhem na náhradu nákladů právního zastoupení. I. Okresní soud v Chomutově průtahy v řízení vedeném pod sp. zn. 27 C 6/2005 zasáhl do základního práva stěžovatelky zaručeného čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Okresnímu soudu v Chomutově se ukládá, aby nepokračoval v průtazích ve věci vedené u něj pod sp. zn. 27 C 6/2005 a aby v této věci neprodleně jednal. III. Okresní soud v Chomutově je povinen zaplatit stěžovatelce k rukám její právní zástupkyně na náhradě nákladů řízení před Ústavním soudem 4 800 Kč do 30 dnů od doručení tohoto nálezu. Odůvodnění: I. 1. Ústavní stížností ze dne 7. 2. 2007 se stěžovatelka s tvrzením o porušení práva na projednání věci bez zbytečných průtahů, resp. v přiměřené lhůtě, ústavně zaručeného v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), domáhala vydání nálezu, kterým by Ústavní soud zakázal Okresnímu soudu v Chomutově (dále též "okresní soud") pokračovat v průtazích v řízení vedeném pod sp. zn. 27 C 6/2005 a přikázal mu, aby o věci neprodleně jednal a rozhodl. 2. Stěžovatelka uvedla, že podala v lednu 2005 žalobu o vypořádání zaniklého společného jmění manželů se žalobou o zaplacení částky 735 000 Kč, kterou Okresní soud v Chomutově vede pod sp. zn. 27 C 6/2005. V říjnu 2005 žalobu doplnila o návrhy na provedení dokazování a poté opakovaně, avšak bezúspěšně, žádala, aby soud začal ve věci konat. Dne 10. 11. 2006 podala podle ustanovení §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu směřujícího k nařízení jednání ve věci, který však Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl s odůvodněním, že ze strany okresního soudu nejde o absolutní nečinnost, neboť po zahájení řízení stěžovatelku vyzval k předložení plné moci, zkoumal její majetkové poměry a rozhodl o osvobození od soudních poplatků (usnesení ze dne 30. 1. 2006 č. j. 27 C 6/2005-48). 3. Stěžovatelce je známo, že Okresní soud v Chomutově má organizační a personální problémy, má však za to, že jimi nelze ospravedlnit průtahy, v důsledku kterých po dobu více než dvou let po podání žaloby soud neučinil jediný úkon ve věci samé, natož aby o ní rozhodl. Na rozdíl od Krajského soudu v Ústí nad Labem stěžovatelka považuje předmět svého sporu za významný, neboť má výrazný dopad do její majetkové sféry. Po rozvodu manželství v srpnu 2004 je odkázána na svůj příjem ve výši cca 7 000 Kč, žije na hranici životního minima a je odkázána na pomoc svých rodičů, zatímco bývalý manžel sám disponuje celým majetkem spadajícím do společného jmění manželů ve výši cca 5 milionů Kč a odmítá jakoukoliv mimosoudní dohodu. Stěžovatelka s odkazem na konkrétní rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva trvá na tom, že nedostatečné personální obsazení a přetíženost chomutovského soudu nemohou být na újmu účastníkům řízení, a žádá Ústavní soud o ochranu svého ústavně zaručeného práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. 4. Společně s ústavní stížností stěžovatelka požádala, aby s ohledem na její osobní a majetkové poměry zaplatil náklady jejího právního zastoupení ve výši 4 800 Kč stát podle ustanovení §83 zákona o Ústavním soudu, případně aby Ústavní soud rozhodl o tom, že její náklady řízení uhradí Okresní soud v Chomutově podle §62 zákona o Ústavním soudu. II. 5. Okresní soud v Chomutově ve vyjádření ze dne 22. 3. 2007, podepsaném příslušným soudcem, uvedl, že věci vyřizuje podle pořadí jejich nápadu. Ke dni podání vyjádření předchází spisu stěžovatelky 348 jiných věcí, které by měly být vyřízeny dříve než její věc. Ročně příslušný soudce vyřídí cca 200 až 220 věcí civilní agendy při zohlednění nároku na dovolenou, dvoutýdenní pracovní pohotovosti na trestním úseku, souběžného vyřizování jiné agendy, např. agendy soukromých exekutorů, vzdělání, odborných školení a přednostního vyřízení věcí statusových a pracovněprávních. Podle okresního soudu je hlavním problémem civilního úseku cca deset tisíc neskončených věcí, jejichž počet se již léta prakticky nemění; důvodem této situace je dlouhodobě neřešený nedostatek soudců okresního soudu. Při řešení starých věcí leží nové věci tak dlouho, až také zestárnou, jen zlomek z nich se daří vyřídit platebními rozkazy. Okresní soud upozornil i na lokální problém - vysokou nezaměstnanost, která má negativní dopad v praktickém životě v tom, že až přijde příslušný spis na řadu, obtížně se doručuje zanikajícím firmám či účastníkům, kteří se odstěhovali, aniž tuto skutečnost vyznačili v centrální evidenci; podle soudu tak často činí úmyslně. Závěrem svého vyjádření účastník řízení vyjádřil souhlas s upuštěním od ústního jednání. 6. Pan J. K. nevyužil práva vedlejšího účastníka řízení a k ústavní stížnosti se nevyjádřil. 7. Podáním ze dne 4. 7. 2007 stěžovatelka k výzvě Ústavního soudu sdělila, že souhlasí s upuštěním od ústního jednání. III. 8. Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána řádně zastoupenou a k jejímu podání oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud příslušný k jejímu projednání prvotně věnoval zvláštní pozornost otázce přípustnosti návrhu formulovaného ústavní stížností. 9. V judikatuře Ústavního soudu jsou průtahy v řízení podřazeny pod zásah orgánu veřejné moci [srov. ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona Ústavním soudu], kterýžto pojem Ústavní soud obecně chápe zpravidla tak, že jde o převážně jednorázový, protiprávní a zároveň protiústavní útok tohoto orgánu vůči základním ústavně zaručeným právům a svobodám, který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výrazem (výsledkem) řádné rozhodovací pravomoci tohoto orgánu a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení; z této fakticity musí posléze vyplynout, že důsledkům takového "zásahu orgánu veřejné moci", neplynoucímu z příslušného rozhodnutí, nelze čelit jinak než ústavní stížností, případně nálezem Ústavního soudu obsahujícím zákaz takového zásahu. Tato podmínka není splněna tam, kde poškozenému je k dispozici obrana daná celým právním řádem republiky (srov. nález sp. zn. III. ÚS 62/95, N 78/4 SbNU 243). 10. V rozhodovací praxi Ústavního soudu lze identifikovat dvě základní skupiny případů týkajících se ochrany práva na projednání věci bez zbytečných průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny), resp. práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (čl. 6 odst. 1 Úmluvy). 11. Do první z nich lze zařadit případy, ve kterých se domáhal ústavněprávní ochrany účastník soudního či správního řízení, které v době podání jeho ústavní stížnosti probíhalo, ale dosud nebylo ukončeno. Podstatou stížnostního žádání bylo zamezení časovým prodlevám a zájem na brzkém ukončení případu vydáním meritorního rozhodnutí. V případě vyhovění ústavní stížnosti Ústavní soud svým nálezem zakázal orgánu veřejné moci porušovat, resp. pokračovat v porušování ústavně zaručeného práva navrhovatele (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 313/97, N 157/9 SbNU 361, a další), případně přikázal, aby v konkrétní věci orgán veřejné moci (neprodleně) jednal (srov. nálezy sp. zn. IV. ÚS 466/97, N 38/10 SbNU 251, sp. zn. II. ÚS 225/01, N 102/23 SbNU 35, a další), či aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 5/96, N 116/6 SbNU 335, a další). Po nabytí účinnosti zákona č. 192/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, kterým byl změněn zákon o soudech a soudcích (tj. v příslušné části ode dne 1. 7. 2004), Ústavní soud striktně vázal a váže přípustnost ústavní stížnosti na předcházející využití postupu podle ustanovení §174a citovaného zákona (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 180/04, N 112/34 SbNU 157, a též stěžovatelce známé usnesení sp. zn. I. ÚS 231/06 ze dne 4. 10. 2006). 12. Do druhé skupiny spadají případy, ve kterých stěžovatel namítl porušení ústavních procesních práv v řízení před orgánem veřejné moci, jež však v době podání ústavní stížnosti již bylo pravomocně ukončeno. Podstata ústavní stížnosti spočívala v kritice délky celého soudního řízení. Pokud byl Ústavní soud žádán o zrušení pravomocných rozhodnutí pouze z důvodu porušení práva na projednání věci bez zbytečných průtahů, judikoval, že samotné průtahy v řízení nejsou důvodem k vydání zrušujícího nálezu a že důvodnost takové argumentace má za následek kasaci napadených rozhodnutí pouze tehdy, jestliže průtahy v řízení ovlivnily nedodržení dalších ústavních principů řádného procesu nebo aplikaci hmotných ústavních práv (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 355/97, U 16/9 SbNU 445, nález sp. zn. IV. ÚS 628/03, N 128/34 SbNU 301). V případě vyhovění návrhu na prohlášení průtahů v řízení (již skončeném) Ústavní soud zpočátku svoje autoritativní konstatování deklaroval v odůvodnění nálezu (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 628/03, N 128/34 SbNU 301), později tuto kognici zařadil do výroku nálezu (srov. nález sp. zn. I. ÚS 296/04, N 107/34 SbNU 121, nález sp. zn. IV. ÚS 392/05, N 218/39 SbNU 311, nález sp. zn. II. ÚS 168/05, N 211/39 SbNU 249). 13. Nabytím účinnosti zákona č. 160/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, bylo legální definicí (§13 odst. 1 věta třetí, §22 odst. 1 věta třetí citovaného zákona) najisto postaveno, že nesprávným úředním postupem, za který stát či územní samosprávné celky nesou odpovědnost, je i porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Týmž zákonem byla do právního řádu České republiky vnesena možnost v případech neodůvodněných průtahů řízení nárokovat kromě náhrady škody i poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§31a citovaného zákona). 14. Procesními prostředky k ochraně práva narušeného v již skončeném právním řízení (včetně řízení soudního) neodůvodněnými průtahy jsou proto v důsledku přijetí citované právní úpravy uplatnění nároku na náhradu škody v předběžném projednání, respektive žaloba v případě neposkytnutí náhrady ve lhůtě 6 měsíců (je-li nárok uplatňován vůči státu), a žaloba (je-li nárok na náhradu škody uplatňován vůči územnímu celku či jde-li o uplatnění nároku na zadostiučinění), jakož i všechny procesní prostředky uplatnitelné v občanskoprávním řízení takovou žalobou zahájeném. 15. Vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky, dále jen "Ústava"). Pokud by proto Ústavní soud po nabytí účinnosti zákona č. 160/2006 Sb. ještě předtím, než by v příslušném řízení bylo zjišťováno, zda k namítaným průtahům neodůvodněně došlo a zda v důsledku jejich existence je dán nárok na náhradu škody či na poskytnutí zadostiučinění, sám autoritativně existenci neodůvodněných průtahů konstatoval nebo naopak zamítnutím ústavní stížnosti či jejím odmítnutím pro zjevnou neopodstatněnost jejich existenci vyloučil, závazně by prejudikoval závěr o základním předpokladu oprávněnosti nároku uplatňovaného ať už v předběžném projednání u příslušného úřadu nebo v řízení soudním. Tím by Ústavní soud vykonal státní moc v rozporu s čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny; stěžovateli by tím Ústavní soud navíc, a to zvláště v případě zamítnutí ústavní stížnosti či jejího odmítnutí pro zjevnou neopodstatněnost, odňal v rozporu s čl. 38 odst. 1 Listiny právo na zákonného soudce (obecného soudu), neboť rozhodnutí o tom, zda náleží či nikoli právo na náhradu škody (popř. na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění), předpokladem něhož je zjištění neodůvodněných průtahů, přísluší v případě sporu obecným soudům rozhodujícím v občanskoprávním řízení. 16. Ústavní stížnost požadující vyslovení existence průtahů porušujících právo na projednání věci bez zbytečných průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny), resp. v přiměřené lhůtě (čl. 6 odst. 1 Úmluvy), je proto - jde-li o řízení v době jejího podání již skončené - nepřípustná podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Řečené jednoznačně vyplývá též z principu subsidiarity ústavní stížnosti k jiným právním prostředkům způsobilým ochranu práva, o němž je tvrzeno, že bylo porušeno, poskytnout; v uvedeném smyslu je tento princip zakotven v ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, kterýmžto zákonem je Ústavní soud vázán dle čl. 88 odst. 2 Ústavy. 17. Ve stěžovatelčině případě však řízení před Okresním soudem v Chomutově skončeno nebylo. V zahájených a dosud neskončených případech je nepochybně zájmem účastníků řízení dosažení spravedlivé ochrany jejich práv a oprávněných zájmů, tj. rozhodnutí sporu či jiné právní věci. Účastník řízení sice může i v průběhu řízení uplatnit vůči státu požadavky vyvěrající z úpravy odpovědnosti státu za průtahy ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), to však nic nemění na tom, že i kdyby mu bylo v tomto směru vyhověno, nedomůže se odstranění ústavněprávně nepřiměřených a tudíž nežádoucích prodlev provázejících zahájené řízení. Pro účastníka zahájeného, avšak dosud neskončeného soudního řízení je prvotním zájmem naplnění smyslu a účelu soudního řízení, kterým je poskytování ochrany právům podle čl. 90 Ústavy, nacházející svůj výraz ve vydání meritorního rozhodnutí. Tento zájem nemůže být eliminován poskytnutím zadostiučinění či náhradou případné škody, neboť prioritní je zde dosažení právní jistoty na základě vydaného soudního rozhodnutí. Toto rozlišení je základní i pro procesní prostředky k ochraně procesních práv na ústavní úrovni. Stěžovatel, který v zahájeném a dosud neskončeném řízení usiluje o efektivní ochranu svých práv, může požádat Ústavní soud o zásah v podobě nálezu podle ustanovení §82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu, zatímco stěžovatel, který se již domohl rozhodnutí své věci, takový návrh podat nemůže. Jinak řečeno, z vyloženého vyplývá, že Ústavní soud nemůže odepřít stěžovatelce právo, aby přezkoumal, není-li neskončené řízení zatíženo neodůvodněnými průtahy, a v případě jejich zjištění aby přikázal obecnému soudu věc stěžovatelky a vedlejšího účastníka rozhodnout ve lhůtě obecně stanovené čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, neboť pokud by - v případě námitek průtahů v neskončeném řízení - odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost pro nepřípustnost, rezignoval by na svoji základní ústavní povinnost vyjádřenou v čl. 83 Ústavy. Tím se odlišuje možnost (a povinnost) Ústavního soudu zasáhnout ve prospěch ústavnosti v případech neskončených řízení od nepřípustnosti ústavní stížnosti požadující konstataci neodůvodněných průtahů řízení, které již bylo ukončeno (srov. odstavce 13 až 16). 18. Ze všech těchto důvodů a po zjištění, že stěžovatelka před podáním ústavní stížnosti (marně) využila i procesní prostředek daný jí k ochraně práv v ustanovení §174a zákona o soudech a soudcích, vyhodnotil Ústavní soud jí podanou ústavní stížnost jako přípustnou. IV. 19. Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu v Chomutově sp. zn. 27 C 6/2005 a po jeho prostudování a přezkoumání postupu Okresního soudu v Chomutově z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. 20. Z vyžádaného soudního spisu, jakož i z příloh připojených k ústavní stížnosti, vyplynulo, že po podání žaloby dne 12. 1. 2005 stěžovatelka opakovaně usilovala o to, aby její věc byla v přiměřené době rozhodnuta. Požádala Okresní soud v Chomutově o nařízení ústního jednání (dne 4. 10. 2005, č. l. 42), podala předsedovi soudu žádost o odstranění průtahů (dne 16. 10. 2006), navrhla přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 4 (dne 19. 10. 2005, č. l. 45), domáhala se ochrany ústavní stížností (dne 19. 4. 2006, sp. zn. I. ÚS 231/06) a uplatnila návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu (dne 10. 11. 2006, č. l. 69). Okresní soud v Chomutově jí však sdělil, že žádosti nelze vyhovět, neboť nařízení ústního jednání nelze v nejbližší době cca dvou let předpokládat (dopis ze dne 10. 10. 2005), předseda okresního soudu tuto informaci potvrdil s tím, že ke dni 30. 10. 2006 stěžovatelčině věci předchází 402 jiných věcí a k průtahům tak nedochází vlivem nečinnosti soudu, ale vlivem nedostatku soudců (dopis ze dne 31. 10. 2006 č. j. 90 Spr 1764/2006-4). Návrh na přikázání věci Vrchní soud v Praze zamítl (usnesením ze dne 6. 3. 2006 č. j. Ncd 82/2006-55), ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí směřující byla odmítnuta (usnesením ze dne 4. 10. 2006 sp. zn. I. ÚS 231/06), návrh podle §174a zákona o soudech a soudcích Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl (usnesením ze dne 5. 12. 2006 č. j. 8 UL 8/2006-8). 21. Ústavní soud nahlíží a judikuje, že ústavní garanci práva každého, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů (resp. v přiměřené lhůtě), odporuje, dochází-li v konkrétním případě v soudním řízení k nedůvodným prodlevám. Při posuzování a hodnocení průtahů Ústavní soud vychází z vlastní ustálené rozhodovací praxe navazující i na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "Evropský soud"), formulující zásady pro určování přiměřenosti délky daného řízení. Přiměřenost doby řízení musí být podle Evropského soudu zkoumána ve světle konkrétních okolností případu, s přihlédnutím ke kritériím zakotveným v judikatuře Evropského soudu, obzvláště ke složitosti věci, chování stěžovatele a chování příslušných orgánů, přičemž je třeba vzít v úvahu i to, co je pro stěžovatele v sázce (srov. např. rozsudek ve věci Frydlender proti Francii ze dne 27. 5. 2000 č. 30979/96, bod 43). Tam, kde bere Evropský soud v úvahu i to, co je pro stěžovatele v sázce, posuzuje přiměřenost délky řízení přísněji. Obecně vzato, jedná se o případy, kdy si věc obzvlášť žádá rychlé a bezodkladné vyřízení, protože průtahy mají na stěžovatele zvlášť tíživý dopad; tak je tomu např. při rozhodování o osobním statusu stěžovatele, v pracovněprávních sporech či v případech týkajících se péče o dítě (srov. např. rozsudek ve věci Voleský proti České republice č. 63627/00); jindy Evropský soud zohlednil věk nebo zdravotní stav stěžovatele (srov. rozsudek ve věci Hartman proti České republice č. 53341/99). Posuzuje-li Ústavní soud důvodnost tvrzení o porušení základního práva na projednání věci bez zbytečných průtahů, vyjadřujícího stěžejní zásadu spravedlivého procesu, musí ke každé věci přistupovat individuálně a zvažovat, zda s ohledem na okolnosti případu se jedná o průtahy neodůvodněné (srov. nález sp. zn. II. ÚS 71/99, N 83/30 SbNU 281), tj. zda jsou přičitatelné soudu, a tedy zakládající porušení práva na projednání věci bez zbytečných průtahů. Stěžovatelovo právo podle čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy totiž není dotčeno, jsou-li průtahy způsobeny výlučně jeho jednáním, případně jde-li o věc, kdy délka řízení odpovídá její složitosti; v takových případech průtahy zpravidla nejsou nedůvodné a potřeba zásahu Ústavního soudu není dána. 22. V posuzovaném případě Okresní soud v Chomutově vyzval stěžovatelku k předložení plné moci pro její právní zástupkyni (dne 29. 3. 2005), přiznal jí osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu a vyžádal si vyjádření vedlejšího účastníka (žalovaného) k návrhu na přikázání věci jinému soudu (dne 30. 1. 2006). K procesnímu úkonu směřujícímu k projednání věci samé zatím nedošlo, naopak sdělením příslušného soudce, jemuž věc napadla, či vyjádřením předsedy okresního soudu bylo stěžovatelce avizováno, že v nejbližší době nemůže počítat s tím, že by bylo v její věci cokoliv činěno, neboť předtím, než její věc přijde na řadu, musí soudce projednat věci, které napadly dříve než její. Podle evidence okresního soudu je ke dni podání vyjádření k ústavní stížnosti těchto věcí 348, což při vyřízení cca 200 až 220 věcí ročně podle jednoduchého odhadu znamená, že věc stěžovatelky "přijde na řadu" na podzim roku 2008. 23. Takový stav Ústavní soud nemůže akceptovat. Již v minulosti deklaroval, že je věcí státu, aby organizoval své soudnictví tak, aby principy soudnictví zakotvené v Listině a Úmluvě byly respektovány, přičemž případné nedostatky v tomto směru nemohou jít k tíži jednotlivce, který od soudu právem očekává ochranu svých práv v přiměřené době (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 55/94, N 42/2 SbNU 35), přičemž pro řešení této otázky není rozhodující, zda je zvlášť nazírána jurisdikční a správní složka soudní moci (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 6/98, ST 6/10 SbNU 254). Ústavní soud tak stojí na stanovisku, že pro posuzování průtahů v řízení a nepřiměřené délky řízení není rozhodující, zda jsou průtahy způsobovány subjektivním faktorem na straně obecného soudu (tedy především jednáním rozhodujícího soudce) či objektivním faktorem spočívajícím v množství napadlých věcí, v právní úpravě organizace soudnictví či v nedostatečném personálním zázemí obecných soudů, neboť je to státní moc jako celek bez ohledu na její dělení do jednotlivých složek, která má jednotlivci garantovat ochranu jeho práv, přičemž nezbytným atributem takové ochrany je také její včasnost. 24. Ústavní soud tedy v dané věci konstatuje, že v řízení vedeném Okresním soudem v Chomutově pod sp. zn. 27 C 6/2005 shledal průtahy, kterými jsou porušována práva stěžovatelky (ale i vedlejšího účastníka) podle čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, neboť okresní soud nepostupuje tak, aby ve věci samé efektivně konal, a v brzké budoucnosti, jak vyplývá z jeho vyjádření, ani konat nehodlá. Ústavní soud nehodnotil, zda průtahy v řízení spočívají v subjektivních či objektivních faktorech, neboť z hlediska postavení jednotlivce není rozhodující, jaké příčiny na straně státu vedly ke stavu, kdy o jeho věci není rozhodováno dostatečně rychle. 25. Stejně jako v jiných případech (srov. nálezy sp. zn. I. ÚS 600/03, N 6/32 SbNU 35, sp. zn. I. ÚS 543/03, N 13/32 SbNU 119) si je Ústavní soud vědom toho, že jeho konkrétní individuální rozhodnutí není systémovým řešením, neboť pokud by i účastníci jiných soudních řízení vedených u Okresního soudu v Chomutově podali ústavní stížnost a Ústavní soud by jí případně vyhověl, nedošlo by de facto k nápravě dané situace; v tomto směru Ústavní soud přisvědčuje Okresnímu soudu v Chomutově. Ústavní soud však nemá jiného nástroje k zajištění ochrany základních práv jednotlivců než rozhodnutí v individuální věci, jímž současně apeluje na příslušné orgány reprezentující státní moc, aby zásahy do základních práv byly odstraněny a eliminovány, a to bez ohledu na to, zda jsou takové zásahy způsobovány subjektivním jednáním soudu nebo objektivním stavem soudnictví. K případné možné námitce o porušení principu rovnosti účastníků řízení, která probíhají u příslušného senátu obecného soudu, se Ústavní soud vyjádřil v nálezu sp. zn. I. ÚS 660/03 (N 24/32 SbNU 219, 222-223). První senát Ústavního soudu vyložil, že "vzhledem k principu minimalizace zásahu Ústavního soudu do činnosti jiných orgánů veřejné moci není rozhodnutí Ústavního soudu v daném případě způsobilé tento princip ohrozit či porušit, neboť takový princip se uplatní toliko v situaci, kdy zásah do základních práv a svobod jednotlivce lze odstranit jiným způsobem, tedy existují-li vedle zvoleného nástroje také jiné prostředky, kterými lze zabránit zásahu do základních práv a svobod". Taková situace v nyní projednávané věci nenastala. 26. Náklady řízení před Ústavním soudem si hradí každý účastník či vedlejší účastník zásadně sám (§62 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Existující zřetelné průtahy v řízení, jejichž trvání je navíc otevřeně nadále avizováno, však představují natolik výjimečný rys projednávané věci, že Ústavní soud přistoupil k aplikaci ustanovení §62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, podle kterého může v odůvodněných případech podle výsledků řízení usnesením uložit některému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, aby zcela nebo zčásti nahradil jinému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi jeho náklady řízení. Ústavní soud proto uložil Okresnímu soudu v Chomutově, aby nahradil stěžovatelce náklady spojené s jejím právním zastoupením v řízení před Ústavním soudem ve výši 4 800 Kč (2x 2 100 Kč, 2x 300 Kč) podle ustanovení §9 odst. 3 písm. g) ve spojení s §11 odst. 1 písm. a) a d) a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení Ústavní soud učinil součástí nálezu, neboť je-li možno o uložení povinnosti k náhradě rozhodnout usnesením (§62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu), je nepochybně možné tak učinit i nálezem. 27. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnosti podle ustanovení §82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu vyhověl, neboť v řízení vedeném u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 27 C 6/2005 došlo k nepřiměřeným průtahům a tím k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, a proto podle ustanovení §82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu uložil Okresnímu soudu v Chomutově, aby nepokračoval v průtazích v řízení výše uvedené spisové značky a aby v něm neprodleně jednal.

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2007:4.US.391.07.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 391/07
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 122/46 SbNU 151
Populární název K přípustnosti ústavní stížnosti proti průtahům v soudním řízení
Datum rozhodnutí 7. 8. 2007
Datum vyhlášení 22. 8. 2007
Datum podání 9. 2. 2007
Datum zpřístupnění 14. 9. 2007
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 2
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - OS Chomutov
Soudce zpravodaj Výborný Miloslav
Napadený akt jiný zásah orgánu veřejné moci
Typ výroku vyhověno
procesní - náhrada nákladů řízení - §62
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 38 odst.2
  • 209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 6 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 182/1993 Sb., §62 odst.4
  • 6/2002 Sb., §174a
  • 82/1998 Sb., §22 odst.1, §31a, §13 odst.1
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo na projednání věci bez zbytečných průtahů
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na odškodnění za rozhodnutí nebo úřední postup
Věcný rejstřík škoda/odpovědnost za škodu
stát
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-391-07_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 55928
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-10