ECLI:CZ:US:2006:4.US.811.05
sp. zn. IV. ÚS 811/05
Nález
Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické - ze dne 9. května 2006 sp. zn. IV. ÚS 811/05 ve věci ústavní stížnosti Ing. K. B. proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2005 č. j. 13 C 381/2003-35, jímž bylo stěžovateli uloženo zaplatit žalobci v daném právním sporu do tří dnů od právní moci rozsudku peněžitou částku a náhradu nákladů řízení.
Rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2005 č. j. 13 C 381/2003-35 se zrušuje.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 21. 12. 2005, se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím byla porušena jeho základní práva a svobody plynoucí z čl. 38 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Žalobou podanou k Městskému soudu v Brně (dále též "městský soud") se žalobce V. M. domáhal po stěžovateli (v řízení před obecnými soudy žalovaný) zaplacení částky ve výši 312 040,40 Kč. V žalobě bylo označeno bydliště žalovaného jako N. ul., B.-P. Na tuto adresu městský soud doručil stěžovateli dne 27. 2. 2004 žalobu. Usnesením ze dne 16. 4. 2004 (č. l. 24) vyzval městský soud stěžovatele, aby se k žalobnímu návrhu vyjádřil. Toto usnesení se však nepodařilo stěžovateli doručit. Dle doručenky nebyl stěžovatel dne 26. 4. 2004 zastižen a v odběrní lhůtě nebyla poštovní zásilka vyžádána. Poté se městský soud pokusil doručit uvedené usnesení prostřednictvím Policie České republiky. V žádosti ze dne 2. 6. 2004 o prošetření a sdělení pobytu stěžovatele městský soud žádal kromě doručení usnesení i zjištění, zda se stěžovatel zdržuje na adrese svého bydliště, nebo se odstěhoval a kam, či zda je neznámého pobytu, popř. sdělení dalších podrobností, které by usnadnily pátrání po jmenovaném; dále městský soud požadoval sdělit jména a adresy rodičů stěžovatele. Ve zprávě o šetření Policie České republiky ze dne 9. 7. 2004 č. j. MRBM-5345-D/2004 Městského ředitelství, SKPV odbor obecné kriminality, Brno bylo pouze uvedeno, že se stěžovatel na adrese N. ul., B., nezdržuje a na místě hlášeného trvalého pobytu Ú. ul., B., se také nezdržuje. Šetřením se nepodařilo zjistit místo současného pobytu.
Na základě tohoto sdělení Policie České republiky ustanovil městský soud stěžovateli usnesením ze dne 2. 11. 2004 (č. l. 29) opatrovníka, a to A. Š., vedoucí kanceláře Městského soudu v Brně. Dne 28. 2. 2005 se konalo ve věci jednání, ke kterému se opatrovnice nedostavila. Poté byl vyhlášen ústavní stížností napadený rozsudek, kterým bylo stěžovateli uloženo zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 312 040,40 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 48 888 Kč.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že se o rozsudku dozvěděl až dne 23. 11. 2005, kdy mu bylo doručeno usnesení JUDr. V. N., soudního exekutora Exekutorského úřadu Brno- město č. j. 56 EX 1921/05-47, kterým se doplňuje ve výroku I exekuční příkaz ze dne 8. 6. 2005. Předmětný rozsudek mu nebyl nikdy doručen a nemohl tak vyčerpat zákonných prostředků k ochraně svých práv. Co do přípustnosti ústavní stížnosti odkazuje stěžovatel na nález Ústavního soudu ze dne 25. 9. 2002 sp. zn. I. ÚS 559/2000 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 27, nález č. 111), který je typově shodný s případem stěžovatele. Stěžovatel se domnívá, že nebyly splněny předpoklady pro ustanovení opatrovníka dle ustanovení §29 odst. 3 občanského soudního řádu (dále též "o. s. ř."), neboť nebyl neznámého pobytu a trvale se zdržuje se svojí manželkou na adrese N. ul., B., a to od května roku 2002. Stěžovatel považuje šetření Policie České republiky za ryze formální a uvádí řadu institucí, které mu na shora uvedenou adresu běžně doručovaly. Jedná se například o Státní energetickou inspekci, Městský úřad v Hrotovicích, Úřad městské části města Brna Brno-jih, Magistrát města Brna, odbor územního a stavebního řízení. Dále o jeho adrese věděly i Česká pošta, a. s., Spalovna a komunální odpady Brno, a. s., a další. Stěžovatel uvádí, že jeho sousedy jsou mimo jiné i jeho bratr se švagrovou a jeho neteř, kteří by v případě šetření mohli poskytnout informace o jeho pobytu. V doplnění ústavní stížnosti ze dne 5. 1. 2006 stěžovatel uvádí, že opatrovník, paní A. Š., jako vedoucí administrativního oddělení Městského soudu v Brně, měla na starosti i agendu 13 C, pod kterou spadal i případ stěžovatele. Tato osoba je navíc podepsána i pod doložkou právní moci k napadenému rozsudku. V tom vidí stěžovatel další důkaz toho, že opatrovník nijak nehájil jeho zájmy.
II.
Ústavní soud si vyžádal vyjádření účastníků řízení.
Městský soud ve svém vyjádření ze dne 31. 1. 2006 uvedl, že žalovaný převzal dne 27. 2. 2004 žalobu a tudíž věděl, že je proti němu veden soudní spor. Další soudní obsílky již od té doby nepřebíral. Soud nemá v této věci ani v jiných věcech poznatky, že by šetření prováděla policie pouze formálně nebo je neprováděla vůbec. Žalovaný měl dostatek času v případě, že mu byla řádně doručena žaloba, se osobně o věc zajímat a nenechat ji dojít až do stadia exekučního řízení. Z jednání žalovaného lze usuzovat na záměr protahovat řízení, neboť je proti němu u Městského soudu v Brně vedeno více řízení. Soud rozhoduje na základě skutkového stavu, který nevzbuzuje pochyb a po právním posouzení věci. Může rozhodnout i bez přítomnosti účastníků s odkazem na ustanovení §115a o. s. ř., postačí-li k rozhodnutí předložené listinné důkazy a účastníci s tímto postupem souhlasí.
Vedlejší účastník - žalobce V. M. - se k ústavní stížnosti nevyjádřil.
III.
Ústavní soud si vyžádal spisy Městského soudu v Brně sp. zn. 13 C 381/2003, sp. zn. 61 C 99/2004, sp. zn. 14 C 84/2005, sp. zn. 7 T 179/2001, sp. zn. 56 Ro 2547/2002, sp. zn. 68 Ro 1759/2003, sp. zn. 75 E 792/2004, sp. zn. 78 E 1176/2004 a sp. zn. 69 Nc 1426/2003, dále spis soudního exekutora sp. zn. 56 EX 1921/05 a po zhodnocení skutkové a právní stránky věci dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
Dříve, než může Ústavní soud přikročit k věcnému přezkumu napadených rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), tedy mimo jiné i skutečnost, zda byla ústavní stížnost podána včas a zda je přípustná.
Ústavní soud se obdobnými případy jako je případ stěžovatelův již ve své předchozí rozhodovací praxi zabýval (srov. nálezy sp. zn. II. ÚS 351/04, sp. zn. II. ÚS 565/03 a sp. zn. I. ÚS 559/2000; Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 35, nález č. 167, svazek 35, nález č. 160, a svazek 27, nález č. 111). Při posuzování přípustnosti ústavní stížnosti přihlíží Ústavní soud ke skutečnosti, že z důvodu ustanovení opatrovníka nebylo napadené rozhodnutí stěžovateli nikdy doručeno; co se týče lhůty k podání ústavní stížnosti, bere Ústavní soud v úvahu, zda ústavní stížnost byla podána v 60denní zákonné lhůtě ode dne, kdy se stěžovatel o existenci rozsudku poprvé dozvěděl. Z odůvodnění stěžovatelem uvedeného nálezu I. ÚS 559/2000 lze uvést, že napadený rozsudek obecného soudu byl zrušen též proto, že: "Funkce opatrovníka nebyla zákonem stanovena, aby usnadňovala činnost soudu tím, že má kam odesílat písemnosti. Byla vytvořena proto, aby opatrovník do důsledku hájil zájmy nepřítomného ... ustanovení opatrovníka účastníku řízení, jehož pobyt není znám, musí předcházet šetření o tom, zda jsou dány předpoklady pro postup v řízení, či zda není možno použít jiné opatření.".
Stěžovatelova věc je z hlediska jeho postavení v řízení před nalézacím soudem zcela srovnatelná se shora uvedenými případy, a proto Ústavní soud v projednávané věci posoudil ústavní stížnost stěžovatele směřující proti meritornímu rozsudku Městského soudu v Brně jako přípustnou, neboť nemá důvod se od závěrů vyložených ve shora citovaném nálezu odchýlit.
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu může ústavní stížnost podat fyzická nebo právnická osoba ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Uvedená lhůta je lhůtou procesní a současně lhůtou, jež nemůže být prominuta ani prodloužena.
Ze spisu soudního exekutora vyplývá, že první stěžovateli fakticky doručenou písemností od doručení žaloby bylo usnesení soudního exekutora ze dne 11. 11. 2005, kterým byl doplněn výrok I exekučního příkazu ze dne 8. 6. 2005, č. j. 56 EX 1921/05-15. Toto usnesení bylo dle doručenky předáno stěžovateli na adrese N. ul., B., dne 8. 12. 2005. V tomto usnesení byl jako exekuční titul uveden ústavní stížností napadený rozsudek Městského soudu v Brně.
Ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 13 C 381/2003 bylo dále zjištěno, že stěžovatel tentýž den (8. 12. 2005) nahlížel do spisu a pořizoval z něho kopie. Je tedy na jisto postaveno, že se stěžovatel dozvěděl o napadeném rozsudku dne 8. 12. 2005 a tento den je rozhodný pro počátek běhu lhůty k podání ústavní stížnosti. Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost byla podána včas a může přikročit k meritornímu přezkumu napadeného rozhodnutí.
Podle ustanovení §29 odst. 3 občanského soudního řádu může soud, pokud neučiní jiná vhodná opatření, mimo jiné ustanovit opatrovníka také účastníku, jehož pobyt není znám.
Ústavní soud má za to, že podmínky pro ustanovení opatrovníka v řízení před městským soudem splněny nebyly. Stěžovatel převzal na adrese N. ul., B., žalobu. Na doručence k usnesení doručovanému poštou bylo uvedeno, že stěžovatel zásilku nevyžádal, a nikoliv že se odstěhoval bez udání adresy, či je na uvedené adrese neznámý. Naproti tomu ze sdělení Policie České republiky vyplývá, bez bližšího zdůvodnění, že se stěžovatel na adrese nezdržuje. Navíc Policie České republiky nezodpověděla ani jednu z řady otázek, které jí soud položil. Tento rozpor však městskému soudu nebránil, aby bez dalšího pokusu o doručení či ustanovení opatrovníka z řad příbuzných stěžovatele ustanovil opatrovníkem vedoucí soudní kanceláře Městského soudu v Brně. Z obsahu spisu ani ze sdělení Policie České republiky nevyplývá, že by byl ověřován pobyt stěžovatele v centrální evidenci obyvatel či evidenci vězňů. Ústavní soud uvádí, že nalézací soud nedostál své zákonné vyhledávací povinnosti, a to provést řádné šetření o tom, zda jsou dány předpoklady pro ustanovení opatrovníka. Samotné zjištění Policie České republiky (z něhož soud vycházel), že stěžovatel se na uvedené adrese nezdržuje, je toliko obecné povahy a pro posouzení daného případu je nedostatečné. Tomuto závěru nasvědčuje i skutečnost, že další písemnost zaslanou soudním exekutorem na adresu N. ul., B., stěžovatel převzal. Soud sám se žádným způsobem pobyt stěžovatele zjistit nepokusil (v úvahu by přicházel např. dotaz na poštovní doručovatelku, které mohlo být z doručovací praxe v obvodě známo, zda se stěžovatel v místě svého bydliště trvale zdržuje či nikoli, popř. i na toho, kdo v domě či sousedství bydlí a mohl by soudu podat podrobnější informace).
Z výše uvedených důvodů se ustanovení opatrovníka stěžovateli jako osobě neznámého pobytu jeví Ústavnímu soudu jako předčasný a zcela formální úkon, jenž měl toliko urychlit soudní řízení. Tomu nasvědčuje i skutečnost, že se opatrovník jednání nezúčastnil, nepožádal o odročení jednání, k věci se nevyjádřil ani nepodal odvolání. Zcela zřejmě nehájil práva stěžovatele.
Pokud tedy soud pokračoval v řízení s ustanoveným opatrovníkem, aniž by pro takový postup byly splněny zákonné předpoklady, odňal stěžovateli možnost jednat před soudem, čímž porušil nejen článek 38 odst. 2 Listiny, ale v konečném důsledku i článek 36 odst. 1 Listiny, zakotvující právo na soudní a jinou právní ochranu.
K argumentu městského soudu, že soud může rozhodnout i bez přítomnosti účastníků dle §115a o. s. ř. Ústavní soud uvádí, že toto ustanovení je výjimkou z ústavně zaručeného práva na přítomnost u jednání za stanovených podmínek, zejména se souhlasem účastníků. O takový případ v projednávané věci nejde a proto nelze úspěšně touto výjimkou argumentovat.
Z uvedených důvodů Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti a podle ustanovení §82 odst. 1 a 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu napadený rozsudek zrušil.