ECLI:CZ:NSS:2003:5.A.56.2002
sp. zn. 5 A 56/2002-31
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové
a soudců JUDr. Antonína Koukala a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce P. J.,
zastoupeného Mgr. Vladimírem Valáškem, advokátem, se sídlem Dolní Valy 3940,
Hodonín, proti žalovanému Ministerstvu financí – Generálnímu ředitelství cel, se sídlem
Budějovická 7, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí generálního ředitele žalovaného ze dne 8.
4. 2002 čj. 9608/02-41,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva financí – Generálního ředitelství cel ze dne 8. 4. 2002 č. j.
9608/02-41 bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele Celního ředitelství
Brno ze dne 4. 2. 2002 č. j. 886/02-0101-09 o propuštění žalobce ze služebního poměru
s odůvodněním, že k propuštění žalobce ze služebního poměru došlo podle ustanovení §106
odst. 1 písm. d) zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České
republiky, ve znění pozdějších předpisů, na základě porušení služebních povinností zvlášť
závažným způsobem, spočívajícím v neprovedení potřebných úkonů, které byl žalobce
v rámci plnění služebních povinností povinen provést; propuštěním ze služebního poměru
nebylo konstatováno spáchání trestného činu ze strany žalobce, nýbrž jeho porušení
služebních povinností celníka a nelze tedy spojovat probíhající trestní řízení s personálním
opatřením, k němuž došlo v souladu s ustanovením §106 odst. 1 písm. d) zákona č. 186/1992 Sb.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 9. 5. 2002 správní žalobu, která byla
Vrchnímu soudu v Praze doručena dne 13. 5. 2002. Žalobce namítá, že jeho propuštění ze
služebního poměru proběhlo v rozporu se zákonem. Žalobce uvádí, že v době, kdy bylo
vydáno rozhodnutí o jeho propuštění ze služebního poměru nebyla prokázána vědomost o
skutkových okolnostech v takovém rozsahu, který by umožňoval předběžné právní
zhodnocení vedoucí k závěru, že bylo úmyslem žalobce svým jednáním zvlášť závažně
porušit služební kázeň. Na základě zjištěných skutečností je předjímána příčinná souvislost
mezi neplněním služebních povinností na straně žalobce a spácháním trestného činu, když o
vině může rozhodnout pouze nezávislý soud a pokud by tomu bylo jinak, došlo by k porušení
čl. 40 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a §2 odst. 2 trestního
řádu, tedy ústavně zaručené presumpce neviny. Podle názoru žalobce nelze nespojovat
propojenost řízení ve věcech služebních s trestním řízením, vedeným proti žalobci v jeho
neprospěch. Vzhledem k uvedeným skutečnostem žalobce navrhuje, aby soud výše uvedené
rozhodnutí a dále pak i rozhodnutí ředitele Celního ředitelství Brno ze dne 4. 2. 2002 čj.
886/02-0101-09 pro nezákonnost zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a uložil mu
povinnost zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta náklady řízení ve výši 4650 Kč.
Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvádí, že na služební poměr celníků se podle
ustanovení §12 odst. 3 zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, použije zákon č. 186/1992 Sb.
Žalobou napadeným rozhodnutím byl žalobce propuštěn ze služebního poměru podle §106
odst. 1 písm. d) zákona č. 186/1992 Sb. pro porušení služební povinnosti úmyslně zvlášť
závažným způsobem. Důvod propuštění žalobce byl spatřován v neprovedení potřebných
úkonů souvisejících s celním řízením, které byl žalobce z titulu své funkce povinen provést,
čímž byl umožněn nelegální vstup nákladního vozidla s běženci na území České republiky.
Porušení služebních povinností žalobce podle vyjádření žalovaného jednoznačně vyplývá ze
shromážděných důkazů. Pochybení žalobce lze spatřovat v neprovedení potřebných celních
úkonů – žalobce byl přinejmenším srozuměn se skutečností, že vozidlo projede. Jednání
žalobce však mělo dokonce formu úmyslu přímého, protože porušení služební povinnosti
předcházela jeho domluva o tom, že vozidlo propustí bez kontroly. Žalovaný sděluje, že řízení
ve věcech služebního poměru, které se řídí ustanoveními hlavy deváté zákona č. 186/1992 Sb., nestanoví tak přísná pravidla jako je tomu například v řízení trestním. Pro posouzení, zda
došlo k porušení služební povinnosti zvlášť závažným způsobem, soustředil služební
funkcionář dostatečné množství důkazů a v dané situaci není významné, jak by tyto důkazy
hodnotil soud v trestním řízení. Případ je podložen důkazy, které si navzájem neodporují a ve
vzájemné souvislosti z nich uvedené porušení vyplývá. Propuštěním ze služebního poměru
není konstatováno spáchání trestného činu, ale porušení služební povinnosti celníka.
Vzhledem k uvedeným okolnostem navrhuje žalovaný, aby soud žalobu zamítl.
Ze správního spisu, který soudu předložil žalovaný, vyplynuly následující podstatné
skutečnosti:
Dne 4. 2. 2002 bylo vydáno rozhodnutí ředitele Celního ředitelství Brno č. j.
886/02-0101-09, kterým byl žalobce podle ustanovení §106 odst. 1 písm. d) zákona č.
186/1992 Sb. propuštěn ze služebního poměru z důvodu porušení služební povinnosti
úmyslně zvlášť závažným způsobem, spočívajícím v neprovedení potřebných úkonů
souvisejících s celním řízením, které byl žalobce z titulu své funkce povinen provést a jejich
neprovedením porušil rozkaz vedoucího pobočky Sudoměřice č. 3/2000 a režimové opatření
na státní hranici „Používání kontrolních listů celními orgány ČR a SR na hraničním přechodu
S. n M. – S.“, se kterými byl žalobce řádně seznámen. Z odůvodnění vyplývá, že dne 17. 12.
2001 přibližně v 19, 35 hodin vstoupilo přes HCP S. do České republiky nákladní vozidlo R.
s návěsem ., jehož průjezd vozidla celně hraničním přechodem ani související úkony v rámci
celního řízení nejsou zaznamenány v příslušné evidenci PB S. V rozpise vedoucího směny je
uvedeno, že příslušnou činnost a úkony související s celním řízením měl v danou dobu
provést žalobce. Bylo prokázáno, že žalobce nechal nákladní vozidlo vstoupit do České
republiky po předchozí domluvě s řidičem a závozníkem uvedeného vozidla. V odůvodnění
rozhodnutí je dále konstatováno, že při rozhodování ve věci bylo přihlédnuto zejména ke
škodlivému následku jednání žalobce, jehož se tento dopustil jako veřejný činitel, který se
služební přísahou zavázal chránit zájmy společnosti i s nasazením vlastního života.
Dne 18. 2. 2002 podal žalobce proti výše uvedenému rozhodnutí správního orgánu
prvního stupně včasné odvolání, v němž rozhodnutí vytýká zejména nezákonnost a porušení
v článku 40 odst. 2 Listiny zaručené presumpce neviny.
Dne 8. 4. 2002 č. j. 9608/02-41 bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí generálního
ředitele žalovaného, kterým bylo odvolání žalobce proti výše uvedenému rozhodnutí ředitele
Celního ředitelství v Brně zamítnuto s odůvodněním, že rozhodnutím o propuštění ze
služebního poměru pro porušení služebních povinností zvlášť závažným způsobem není
předjímán výrok o vině a porušena zásada presumpce neviny. Žalovaný v odůvodnění
rozhodnutí uvádí, že pro posouzení, zda došlo k porušení služební povinnosti zvlášť
závažným způsobem, soustředil služební funkcionář dostatečné množství důkazů pro to, aby
mohl toto konstatovat a v dané situaci není významné, jak by tyto důkazy hodnotil soud
v trestním řízení; případ je podložen důkazy, které si navzájem neodporují a ve vzájemné
souvislosti z nich uvedené porušení vyplývá. Spis dále obsahuje kopie obsáhlé dokumentace
orgánů činných v trestním řízení v dané věci, mj. protokoly o výslechu žalobce jako
obviněného i dalších osob, protokoly o rekognici a jiné listiny.
Věc nebyla skončena Vrchním soudem v Praze do 31. 12. 2002, proto byla podle
ustanovení §132 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.), postoupena Nejvyššímu
správnímu soudu k dokončení v řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního
s. ř. s. – tedy v řízení o žalobách proti rozhodnutím správního orgánu.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních
bodů (§75 odst. 2 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
Při přezkoumávání napadeného rozhodnutí vycházel Nejvyšší správní soud ze
skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí správního orgánu (§75 odst. 1 s.
ř. s.), tedy že se žalobce dopustil jednání uvedeného v napadeném rozhodnutí.
Ustanovení §106 odst. 1 zákona č. 186/1992 Sb., jehož ustanovení se podle §12 odst.
3 zákona č. 13/1993 Sb., přiměřeně užijí na služební poměr celníků, stanoví, ve kterých
případech může být příslušník Celní správy propuštěn ze služebního poměru. Podle písm. d)
citovaného ustanovení může být propuštěn ze služebního poměru, jestliže porušil služební
přísahu nebo služební povinnost zvlášť závažným způsobem. I když souběžně se správním
řízením, jehož výsledkem bylo vydání napadeného rozhodnutí, bylo proti žalobci vedeno
trestní řízení, je nutno v této souvislosti uvést, že sice v čl. 40 odst. 1 Listiny je uvedeno, že
jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy a podle odst. 2 tohoto článku je každý,
proti němuž je vedeno trestní řízení, považován za nevinného, pokud pravomocným
odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena, avšak tento článek Listiny nelze
aplikovat na daný případ. Není totiž možné směšovat trestní řízení a správní řízení ve věci
propuštění ze služebního poměru podle §106 odst. 1 písm. d) zákona č. 186/1992 Sb., ve
znění pozdějších předpisů. Předmětem soudního přezkumu může být pouze to, zda nastaly
takové skutečnosti, které citované ustanovení předpokládá jako důvod pro propuštění
příslušníka Celní správy ze služebního poměru, a to bez ohledu na současně probíhající trestní
řízení. Je-li tedy příslušník Celní správy propuštěn ze služebního poměru podle §106 odst. 1
písm. d) zákona č. 186/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pro jednání, které je
kvalifikováno jako porušení služební přísahy a služebních povinností zvlášť závažným
způsobem a za totožné jednání je proti němu vedeno trestní stíhání, nelze dospět k závěru, že
propuštěním ze služebního poměru byla popřena presumpce neviny stanovená v čl. 40 Listiny
základních práv a svobod. Soud se ztotožňuje s tím, že žalobce svým jednáním úmyslně
zvlášť závažně porušil nejen služební povinnosti, ale i služební přísahu, ve které se mj.
zavázal, že bude chránit práva občanů, veřejný pořádek a bezpečnost i s nasazením vlastního
života.
Proto soud žalobu jako nedůvodnou podle ustanovení §78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O věci
přitom rozhodl bez jednání za podmínky souhlasu účastníků řízení (§51 odst. 1 s. ř. s.).
Úspěšnému žalovanému soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť mu
náklady nad rámec běžné úřadní činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 3. září 2003
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu