ECLI:CZ:NSS:2008:5.AS.77.2008:68
sp. zn. 5 As 77/2008 - 68
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: Ing. J. Č., práv.
zastoupen Mgr. Janem Soukupem, advokátem se sídlem Konviktská 12, 110 00, Praha 1, proti
žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76,
České Budějovice, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajskéh o soudu v Českých
Budějovicích ze dne 27. 6. 2008, č. j. 10 Ca 63/2008 – 39,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen stěžovatel) včas podanou kasační stížností napadá shora označené
rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen krajský soud), kterým byla
odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 2. 2008, č. j. KUJCK
2607/2008/ODSH/as; tímto bylo potvrzeno předcházející rozhodnutí Městského úřadu Třeboň
ze dne 3. 1. 2008, č. j. METR S 8002/2007/OVV-ŠE, na základě kterého bylo rozhodnuto
o zadržení řidičského průkazu stěžovatele.
Kasační stížnost stěžovatel podal z důvodů specifikovaných v ustanovení §103 odst. 1
písm. a) a e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen s. ř. s.).
Stěžovatel namítá, že rozhodnutí správního orgánu jednoznačně představuje podstatný
zásah do jeho práv, neboť se mu tak znemožňuje výkon jeho řidičského oprávnění v situaci,
kdy toto oprávnění ještě neztratil. Podle příslušné zákonné formulace, o zadržení řidičského
průkazu může být, nikoli však musí být rozhodnuto. Správní orgán tak vždy zahájí řízení,
ve kterém lze rozhodnout (nikoli tedy bude rozhodnuto) o zadržení řidičského průkazu do doby
pravomocného rozhodnutí o přestupku nebo trestném činu. Stěžovatel namítá, že krajský soud,
stejně jako správní orgán, ve svém rozhodnutí při aplikaci příslušného ustan ovení zákona směšují
splnění formálních okolností pro samotné zahájení řízení, ve kterém lze rozhodnout o zadržení
řidičského průkazu z moci úřední, s výsledkem rozhodnutí v takovém řízení, který závisí na zcela
jiných, především skutkových okolnostech. Stěžovatel v řízení namítal objektivní skutečnosti,
pro které nebylo zadržení řidičského průkazu důvodné, těmito se však správní orgán ani soud
nezabýval.
Stěžovatel namítá, že rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu vydává správní orgán,
nikoli orgán činný v trestním řízení, není tedy o něm rozhodováno v rámci vlastního řízení
o přestupku nebo trestném činu. Rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu, dle názoru
stěžovatele, musí být přezkoumatelné soudem i z toho důvodu, že je zasahováno do řidičského
oprávnění dotyčné osoby, které je bráněno v řízení motorových vozidel, aniž by bylo rozhodnuto
o pozbytí tohoto oprávnění. Institutem zadržení řidičského průkazu je rovněž narušen princip
presumpce neviny. Napadené rozhodnutí soudu spočívá na jediném a nesprávn ém právním
závěru o předběžnosti výše uvedeného rozhodnutí správního orgánu a nijak nebyla soudem
zkoumána nezákonnost postupu správních orgánů. Stěžovatel s ohledem na výše uvedené
navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření odkázal na své stanovisko podané k žalobě a navrhl, aby byla
kasační stížnost zamítnuta.
Kasační stížnost není důvodná.
Ze spisového materiálu vyplynulo, že stěžovatel dne 14. 11. 2007, jak o řidič motorového
vozidla způsobil dopravní nehodu, když na silnici II. třídy, za obcí Novosedly nad Nežárkou
ve směru na obec Hatín, vyjel vpravo mimo vozovku, kde narazil do stromu. Vyšetřením
provedeném dechovou zkouškou byla zjištěna u stěžovatele ho dnota 1,54 promile alkoholu.
Na místě dopravní nehody policisté podle ust. §118b odst. 1 zákona o silničním provozu zadrželi
stěžovateli řidičský průkaz, který dne 19. 11. 2007 společně s potvrzením o zadržení průkazu
předali ve smyslu ust. §118b odst. 4 cit. zákona příslušnému obecnímu úřadu s rozšířenou
působností – MěÚ Třeboň. Správní úřad téhož dne vyžádal od Okresního státního zastupitelství
v Jindřichově Hradci souhlas k zadržení řidičského průkazu, přitom byl současně vyrozuměn
advokát stěžovatele o možnosti seznámit se s podklady pro rozhodnutí.
Dále ze spisu vyplynulo, že proti stěžovateli bylo zahájeno řízení pro trestný čin ohrožení
pod vlivem návykové látky podle ust. §201 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákona;
dne 12. 12. 2007 byl vydán Okresním soudem v Jindřichově Hradci trestní příkaz, jímž byl
stěžovatel uznán vinným a byl mu uložen zákaz řízení motorových vozidel; proti tomuto příkazu
se stěžovatel odvolal, ve věci bylo nařízeno hlavní líčení na den 13. 3. 2008, toto líčení bylo
odročeno na 24. 4. 2008, další jednání bylo nařízeno na den 26. 5. 2008. Jakkoli ze spisu
nevyplývá, jak a zda bylo ve věci pravomocně rozhodnuto, je nepochybné, že v době, kdy bylo
vedeno se stěžovatelem řízení, v němž mu byl odebrán řidičský průkaz, bylo vedeno vůči
stěžovateli trestní řízení a o skutku, pro který mu byl řidičský průkaz odebrán, nebylo
pravomocně rozhodnuto. Byly tedy naplněny všechny zákonné podmínky pro postup dle výše
citovaných ustanovení zákona o silničním provozu.
Je-li kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí pro stěžovatele
v úvahu z povahy věci pouze kasační důvody dle §103 odst. 1 p ísm. e) s. ř. s., spočívající
v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Pod tento důvod spadá také případ,
kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí
o odmítnutí návrhu, a dále vada řízení spočívající v tvrzené zmatečnosti řízení před soudem.
Nejvyšší správní soud tedy zkoumal splnění procesních podmínek, za nichž by mohl
krajský soud ve věci jednat. V této souvislosti se proto musel zabývat povahou napadeného
rozhodnutí žalovaného.
Ve správním soudnictví jsou kontrole zákonnosti podrobena rozhodnutí orgánů veřejné
správy, jimiž bylo rozhodnuto o právech a povinnostech fyzických a právnických osob ve smyslu
generální klauzule obsažené v čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, která je součástí
ústavního pořádku České republiky. Současně však uvedené ustanovení přip ouští možnost,
aby na základě výjimek zákonem výslovně stanovených byla některá rozhodnutí z přezkoumání
vyloučena. Negativní enumerací obsaženou v §70 s. ř. s. jsou uvedeny tzv. kompetenční výluky,
tzn. vynětí z pravomoci správního soudnictví. Uvedené ustanovení zužuje rozsah rozhodnutí,
která soud přezkoumává, zásadním věcným hlediskem, tj. požadavkem, aby se rozhodnutí týkalo
veřejného subjektivního práva.
Ze soudního přezkumu dle ustanovení §70 písm. b) s. ř. s. jsou vyloučeny úkony
správního orgánu předběžné povahy.
Dle ustanovení §68 písm. e) s. ř. s. je žaloba nepřípustná také tehdy, domáhá-li se
přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání vyloučeno.
Jak již Nejvyšší správní soud uvedl, např. ve svém rozsudku ze dne 29. 3. 2006, č. j.
2 Afs 183/2006 - 64 (příst. na www.nssoud.cz): „Čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
stanoví, že kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veř ejné správy, může se obrátit
na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však
nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny. Znamená to
tedy, že zákonodárce může některá rozhodnutí orgánu veřejné správ y, kterými je rozhodováno o subjektivních
právech fyzických a právnických osob, vyloučit z přezkumu soudu, ovšem nesmí tak učinit u takových rozhodnutí,
která se týkají základních práv a svobod (tj. jimiž je rozhodováno o takových subjektivních právech, kt erá byť
nepřímo či jen zčásti mají povahu subjektivních základních práv a svobod). Provedením uvedené ústavní
konstrukce na rovině jednoduchého práva je v oboru soudního přezkumu správních rozhodnutí o veřejných
subjektivních právech §70 s. ř. s. Ten stan oví taxativní výčet úkonů správního orgánu, které jsou vyloučeny
ze soudního přezkumu, přičemž mezi ně v písm. b) zmíněného ustanovení řadí úkony, které materiálně jsou
rozhodnutími (tj. ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s. jde o úkony, jimiž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují
veřejná subjektivní práva nebo povinnosti osob), ovšem přitom jsou to úkony „pře dběžné povahy“. Ústavní soud
ve svém nálezu ze dne 3. 11. 1999, sp. zn. Pl. ÚS 8/99 (zveřejněn pod č. 153 ve svazku č. 16 Sbírky nálezů
a usnesení Ústavního soudu) zamítl návrh na zrušení ustanovení §248 odst. 2 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu, v tehdejším znění, v němž byl v rámci tehdejší právní úpravy správního soudnictví
obdobně jako v §70 písm. b) dnešního s. ř. s. vylou čen soudní přezkum rozhodnutí předběžné povahy. Podle
názoru Ústavního soudu vyloučením soudního přezkumu rozhodnutí předbě žné povahy, čímž se vytváří
mez základního práva na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod, nejsou podstata a s mysl
tohoto základního práva dotčeny. To proto, že právo fyzické a právnické osoby na soudní ochranu je dostatečně
zajištěno tím, že je v pravomoci soudů přezkoumávat rozhodnutí správních orgánů, která mají povahu rozhodnutí
konečného. Na okraj nutno poznamenat, že uvedený právní názor nebyl překonán ani pozdější judikaturou
Ústavního soudu, kterou byla zrušena celá dřívější část pátá občanského soudního řádu, v níž bylo upraveno
správní soudnictví (viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 16/99, zveřejněný pod č. 96
ve svazku č. 22 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu a pod č. 276/2001 Sb.), neboť ta shledala
ústavněprávní deficity tehdejší úpravy správního soudnictví v jiných jeho aspektech než ve vyloučení soudního
přezkumu rozhodnutí předběžné povahy.
Vzhledem k výše uvedenému právnímu názoru Ústavního soudu musí proto rozhodnutí předběžné
povahy ve smyslu §70 písm. b) s. ř. s. současně splňovat následující znaky: 1) musí jít o rozhodnutí správních
orgánů ve věcech veřejnoprávních, upravující předběžně či dočasně poměry osob, zajišť ující určité věci nebo osoby
či zatímně fixující určitý stav (materiální znak); 2) proti tomuto rozhodnutí nebo proti jeho důsledkům musí mít
každá osoba, jejíž subjektivní práva jím byla dotčena, možn ost bránit se v řízení před správním orgánem, jež musí
nutně proběhnout (tj. musí být následně po vydání rozhodnutí zahájeno anebo v něm musí být pokračováno, došlo-
li k jeho zahájení před vydáním rozhodnutí nebo současně s ním) a jež v dané věci rozhodne s konečnou platností
(procesní znak). Jak totiž již uvedl Nejvyšší správní soud, v případě pochybností je zapotřebí jakékoliv výluky
ze soudního přezkumu interpretovat restriktivně, tj. ve prospěch soudního přezkumu; jiný přístup by ve svých
důsledcích mohl být odepřením spravedlnosti – denegatio iustitiae (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
15. 12. 2005, č. j. 3 As 28/2005 - 89, www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku rovněž
poukázal na to, že i Ústavní soud uvedl k výlukám z e soudního přezkumu vztahujícím se ještě k části páté
o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2002, že z ustanovení čl. 4 odst. 4 Listiny nutno dovodit, že žádné
ustanovení vylučující soudní přezkum správních rozhodnutí nelze vykládat extenzivně; namístě je n aopak
maximální zdrženlivost, tedy v pochybnostech postup ve prospěch zachování práva na přístup k soudu (viz nález
Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2001, sp. zn. IV. ÚS 393/2000, zveřejněný pod č. 76 v svazku č. 22 Sbírky
nálezů a usnesení Ústavního soudu).“
Rozhodnutí obecního úřadu s rozšířenou působností o zadržení řidičského průkazu
dle ustanovení §118c zákona č. 361/200 Sb., o silničním provozu, do doby pravomocného
rozhodnutí o přestupku nebo o trestném činu, je svou povahou rozhodnutí předběžné povahy.
Jedná se o rozhodnutí správního orgánu ve věci veřejnoprávní zajišťující předběžně řidičský
průkaz (nikoli odebírající řidičské oprávnění) a proti tomuto rozhodnutí měl stěžovatel, jehož
subjektivní právo bylo tímto dotčeno možnost se bránit před správn ím orgánem,
když byl o probíhajícím řízení řádně vyrozuměn (viz též rozsudek NSS ze dne 25. 9. 2008,
č. j. 5 As 42/2008 - 42 , bude publ. in Sb. NSS č. 11/2008, příst. www.nssoud.cz).
V případě stěžovatele bylo postupováno zcela v souladu s ustanoveními §118b a §118c
zákona o silničním provozu, řidičský průkaz byl zadržen řidiči - stěžovateli, který způsobil
dopravní nehodu za situace předvídané v ust.- §118a cit. zákona. V dané věci nebylo
rozhodováno o pozbytí řidičského oprávnění ve smyslu ust. §94a cit. zákona, ale řidičský průkaz
byl pouze zadržen, jedná se proto o rozhodnutí předběžné povahy, které bylo vydáno do doby
rozhodnutí příslušného orgánu ve věci samé. – v dané věci do rozhodnutí soudu v trestním
řízení. Doba zadržení řidičského průkazu se přitom ve smyslu ust. §118c odst. 3 zákona
o silničním provozu započítává do doby výkonu sankce nebo trestu zákazu činnosti spočívajícího
v zákazu řízení motorových vozidel, pokud byla taková sankce nebo trest řidič i uložen.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že krajský soud v napadeném rozsudku
přesvědčivě a řádně odůvodnil, z jakých důvodů podřadil věc stěžovatele po kompetenční výluku
dle ust. §70 písm. b) s. ř. s.; s jeho závěry se Nejvyšší správní soud zcela ztotožnil.
Rozhodnutí, jež se stalo předmětem žaloby, je z hlediska obsahu úkonem předběžné
povahy, jež si neklade za cíl s konečnou platností rozhodnout. Z povahy rozhodnutí samého
nelze proto v rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu shledat jiný úkon nežli povahy
předběžné.
Jak již soud výše uvedl, předmětné rozhodnutí, jehož účinnost byla časově omezena, bylo
vydáno pouze do doby rozhodnutí ve věci samé, tj. rozhodnutí, kterým orgán k tomu příslušný
rozhodne o trestném činu, resp. přestupku.
Z výše uvedených úvah vyplývá, že krajský soud nepochybil, když svým rozhodnutím
odmítl návrh stěžovatele v souladu s ustanovením §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s, tedy jako návrh
podle s. ř. s. nepřípustný.
Ze všech shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správ ní soud k závěru,
že přezkoumávané rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích netrpí namítanou
nezákonností, a proto kasační stížnost jako nedůvodnou pode ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s.
zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení
§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Stěžovatel nemě l ve věci úspěch,
proto mu právo na náhradu nákladů nenáleží. To by náleželo žalovanému. Protože však žalovaný
žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly
a jež by překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze s pisu nezjistil, rozhodl tak,
že žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. listopadu 2008
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu