ECLI:CZ:NS:2001:5.ND.168.2001.1
sp. zn. 5 Nd 168/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud nadřízený v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Púryho a soudců JUDr. Zdeňka Sováka a JUDr. Jindřicha Urbánka v právní věci žalobkyně J. B., zastoupené JUDr. Ing. Z. N., opatrovnicí, , a JUDr. Z. B., advokátkou, proti žalované VFN v P., zastoupené JUDr. E. T., advokátkou, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 327/93, rozhodl o návrhu žalobkyně na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. takto:
Návrh žalobkyně J. B., aby její věc proti žalované VFN v P., o náhradu škody, vedená u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 327/93, projednal Městský soud v Brně, se z a m í t á .
Odůvodnění:
Ve shora uvedené věci je vedeno řízení u Obvodního soudu pro Prahu 2 o žalobě, kterou podala žalobkyně proti žalované dne 21. 4. 1993 a domáhá se jí náhrady škody. Věc je vedena u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 327/93.
Žalobkyně opakovaně navrhla svými obsáhlými podáními doručenými Obvodnímu soudu pro Prahu 2, aby věc byla z důvodu vhodnosti tomuto soudu odňata a přikázána Městskému soudu v Brně. V odůvodnění svých návrhů žalobkyně vyjádřila nedůvěru ke všem soudcům Obvodního soudu pro Prahu 2. Podle přesvědčení žalobkyně jde o velmi vážný spor a ohrožení jejího zdraví, přičemž soudci se neumí s problémem vypořádat kvalifikovaně a urychleně, zaměřují se na nepodstatné věci a nezjišťují materiální pravdu, čímž měli zapříčinit zhoršení jejího zdravotního stavu. Jak dále žalobkyně namítá, podle většinového názoru jsou pražské soudy bez ohledu na stupeň na nízké úrovni, nezodpovědné a nemající zájem o spravedlivé řešení soudních sporů. V této souvislosti žalobkyně vyslovuje podezření, že soudy připouštějí zásahy cizích osob do sporů, ač nejde o účastníky řízení. Podle svého tvrzení měla být žalobkyně v projednávaném sporu při jednání hrubě napadána, poškozována a urážena na cti jak soudkyní, tak právní zástupkyní i zástupkyní odpůrce a mělo být proti ní postupováno v rozporu se zákony. Dále žalobkyně poukázala na neustálé změny předsedů senátu v projednávané věci, na údajné nekalé praktiky MUDr. Š., na nezákonné a zmanipulované rozhodnutí, kterým byla žalobkyně zbavena způsobilosti k právním úkonům, na svůj nepříznivý zdravotní stav a na obavu z jeho zhoršování. Žalobkyně je přesvědčena, že u soudu v Brně nebude docházet k uvedeným skutečnostem, proto navrhuje, aby věc projednal a rozhodl Městský soud v Brně.
Žalovaná ve svém vyjádření k návrhu na delegaci zaujala zásadní záporné stanovisko, které opírá o skutečnost, že ve věci již byla vyslechnuta celá řada svědků a pokud by byli vyslýcháni další svědci, trvala by žalovaná na jejich osobním výslechu procesním soudem, což by řízení prodražilo. Dále žalovaná poukázala na soustavné napadání účastníků řízení žalobkyní a na její neustálé podezírání soudců z podjatosti, přičemž již bylo rozhodnuto usnesením Městského soudu v Praze o tom, že soudci Obvodního soudu pro Prahu 2 nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování této právní věci. Žalovaná proto trvá na tom, aby spor nadále projednával Obvodní soud pro Prahu 2 a aby návrhu na delegaci nebylo vyhověno.
Nejvyšší soud České republiky jako soud společně nadřízený ve smyslu §12 odst. 3 o. s. ř. Obvodnímu soudu pro Prahu 2, který věc dosud projednává, a Městskému soudu v Brně, kterému je věc navrhována k projednání, uvedený návrh žalobkyně J. B. projednal a zjistil, že není důvodný. Z dosud shromážděného spisového materiálu je nepochybné, že soudem věcně a místně příslušným k projednání podané žaloby je Obvodní soud pro Prahu 2 (§9 odst. 1, §84, §85 odst. 3 o. s. ř.). Nejvyšší soud České republiky posuzoval návrh žalobkyně podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2000, protože byl podán před uvedeným datem (viz část dvanáctá, hlava I, bod 5. zákona č. 30/2000 Sb.).
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Důvody vhodnosti mohou být různé, ovšem musí odůvodnit závěr, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána hospodárněji a rychleji. Postup podle citovaného ustanovení představuje výjimku ze zásady, že řízení koná soud, jehož příslušnost vyplývá ze zákona. Tato zásada je i ústavně garantována v ustanovení čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Z toho je zřejmé, že skutečnosti, o které se přikázání věci jinému soudu opírá, musí mít výjimečnou povahu a závažnost tak, aby byl odůvodněn průlom do uvedené ústavní zásady. V posuzovaném případě však žádný takový důvod zjištěn nebyl a z návrhu žalobkyně ani nelze dovodit, že by snad projednání a rozhodnutí věci Městským soudem v Brně bylo z obecného hlediska vhodnější, hospodárnější a rychlejší.
Nejvyšší soud České republiky je přesvědčen, že je v zájmu co nejrychlejšího skončení věci, která je už i tak projednávaná velmi dlouho a obtížně, aby nebylo řízení dále komplikováno delegací věci a aby ve věci nadále rozhodoval Obvodní soud pro Prahu 2. Tento soud již provedl poměrně rozsáhlé dokazování jak výslechem účastníků, tak výslechem řady svědků, proto je nezbytné, aby též dokončil dokazování a podle jeho výsledků spravedlivě rozhodl. Navíc, jak vyplývá z údajů obsažených ve spise, nikdo z účastníků ani jejich zástupců nemá v obvodu Městského soudu v Brně bydliště, resp. sídlo, a v obvodu tohoto soudu ani nedošlo k jiné skutečnosti, která by mohla odůvodnit změnu místní příslušnosti. Za těchto okolností by delegace věci soudu, který v ní dosud nerozhodoval, vedla naopak k tomu, že by se řízení dále prodloužilo a meritorní rozhodnutí ještě více oddálilo, protože by si to vyžádala potřeba náležitě prostudovat poměrně rozsáhlý spisový materiál, včetně výsledků dosavadního řízení. Přitom je zřejmé, že soud, jemuž by věc byla nově přikázána, by nemohl bez dalšího upřednostnit její projednání a rozhodnutí před jinými věcmi, které již projednává.
Ostatně delegace věci k Městskému soudu v Brně by byla i na újmu samotné žalobkyně J. B., která i ve svých jiných podáních opakovaně poukazovala na svůj zhoršující se zdravotní stav a na invaliditu (ten pak byl důvodem též k osvobození od soudních poplatků a k ustanovení právního zástupce), což by jí nepochybně značně ztížilo přístup k místně značně vzdálenému soudu. Přitom sama trvá na tom, aby bez její přítomnosti nebylo u soudu jednáno.
Konečně při posuzování podmínek vhodnosti delegace předmětné věci k jinému soudu nebylo možné odhlédnout od negativního stanoviska žalované, která s delegací nesouhlasí. Pozice žalované by se přikázáním věci Městskému soudu v Brně rovněž zhoršila, a to především co do dostupnosti tohoto soudu z důvodu jeho podstatně větší vzdálenosti od sídla žalované i od sídla její právní zástupkyně.
Důvodem k delegaci vhodné podle §12 odst. 2 o. s. ř. pak nemohou být ani okolnosti, které žalobkyně namítá ve vztahu k soudcům pražských soudů. Vyloučení soudců příslušného soudu z projednávání určité věci může být odůvodněno jedině jejich nežádoucím vztahem k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům, tj. pro podjatost soudců ve smyslu §14 o. s. ř., anebo z důvodů účasti na rozhodování téže věci u soudu jiného stupně podle §14 odst. 2 o. s. ř. Proto subjektivní pocit účastníka o schopnostech určitého soudce věc projednat a rozhodnout není sám o sobě hlediskem pro vyloučení soudce z rozhodování, natož pro odůvodnění delegace věci jinému soudu. Přitom v posuzované věci bylo rozhodnuto usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 12. 1997, sp. zn. 14 Nc 880/97, tak, že příslušní soudci Obvodního soudu pro Prahu 2 nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování této právní věci.
Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem proto nezbylo, než aby Nejvyšší soud České republiky návrh žalobkyně na delegaci vhodnou v této věci zamítl. Pro úplnost se dodává, že při rozhodování o návrhu na delegaci vhodnou není Nejvyšší soud České republiky oprávněn předjímat hodnocení dosavadního průběhu a výsledků řízení, a to tím spíše za situace, když soud prvního stupně ještě ve věci vůbec nerozhodl. Navíc k výhradám žalobkyně v tomto směru by mohl přihlížet jen odvolací soud v řízení o případném odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. července 2001
JUDr. František P ú r y
předseda senátu