ECLI:CZ:NS:2007:5.TDO.22.2007.1
sp. zn. 5 Tdo 22/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. ledna 2007 o dovoláních, která podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněných Ing. J. N. a B. O. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 9. 2006, sp. zn. 4 To 51/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 T 18/2004, takto:
I. Dovolání nejvyšší státní zástupkyně se ohledně obviněného B. O. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
II. Dovolání nejvyšší státní zástupkyně se ohledně obviněného Ing. J. N. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Obvinění Ing. J. N. a B. O. byli rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. 40 T 18/2004, podle §226 písm. a) tr. řádu zproštěni obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 12. 11. 2004, sp. zn. 1 KZv 30/2004, pro skutek konkretizovaný ve výrokové části v citovaném rozsudku, neboť podle soudu nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byli obvinění trestně stíháni.
Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 9. 2006, sp. zn. 4 To 51/2006, vydaným z podnětu odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně podaného v neprospěch obou obviněných, byl podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu zrušen napadený rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k obviněnému B. O. v celém rozsahu. Odvolací soud podle §259 odst. 3 tr. řádu rozhodl ohledně obviněného B. O. znovu tak, že podle §226 písm. b) tr. řádu ho zprostil obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 12. 11. 2004, sp. zn. 1 KZv 30/2004, pro skutek konkretizovaný ve výrokové části rozsudku odvolacího soudu, neboť tento skutek není trestným činem. Ohledně obviněného Ing. J. N. bylo odvolání státního zástupce zamítnuto podle §256 tr. řádu jako nedůvodné. Podle §229 odst. 3 tr. řádu pak odvolací soud odkázal poškozeného podnikatele RNDr. J. K. – U. s jeho nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Ve skutku, pro který byli oba obvinění stíháni, bylo spatřováno u obviněného Ing. J. N. účastenství ve formě organizátorství na trestném činu zneužívání informací v obchodním styku podle §10 odst. 1 písm. a) a §128 odst. 2 tr. zák. a u obviněného B. O. trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2 tr. zák. Tohoto skutku se měli obvinění podle obžaloby dopustit tím, že obviněný B. O. v rozhodném období od 7. 6. 2002 do 31. 7. 2002 jako zaměstnanec fyzické osoby, podnikatele podnikajícího pod jménem RNDr. J. K. – U., s předmětem činnosti mimo jiné výroba průmyslové elektroniky a montáž, s výjimkou činnosti uvedené v příloze č. 2 k živnostenskému zákonu, a současně jako fyzická osoba – podnikatel podnikající na základě živnostenského zákona pod jménem B. O. s klasifikací činnosti výroba elektronek a jiných elektronických součástek, od 15. 7. 2002 jako člen sdružení O. & Ing. N. s předmětem činnosti montáž elektronických komponentů, využívaje znalostí a informací získaných v rámci jeho pracovního poměru u fyzické osoby, podnikatele RNDr. J. K. – U., na popud obviněného Ing. J. N., který ve výše uvedeném rozhodném období působil jako jednatel obchodní společnosti J. N. T. T., s. r. o., a od 15. 7. 2002 jako člen sdružení O. & Ing. N., sdělil tomuto obviněnému informace ohledně smluvního vztahu mezi svým zaměstnavatelem a obchodní společností K. E. V. M., s. r. o., zejména pak informace vztahující se k cenovému ujednání a dále mu předal též technické informace k výrobnímu a montážnímu postupu výroby dvoupólového zálisku se zabudovanou tlumivkou, technické dodací podmínky, výkresovou dokumentaci spolu s grafem odrušovací křivky. Tyto informace následně použil obviněný Ing. J. N. jménem obchodní společnosti J. N. T. T., s. r. o., pro vyhotovení technických podmínek pro odběratele K. E. V. M., s. r. o., a poté na jejich základě dne 4. 7. 2002 jménem obchodní společnosti J. N. T. T., s. r. o., uzavřel s výše označeným odběratelem kupní smlouvu na dodání 300 000 kusů dvoupólových zálisků. Ke zmíněné smlouvě byl sjednán dodatek č. 1, podle něhož ke smlouvě přistoupilo dne 19. 7. 2002 sdružení O. & Ing. N., které se tím stalo namísto fyzické osoby, podnikatele RNDr. J. K. – U. výhradním dodavatelem pro obchodní společnost K. E. V. M., s. r. o. Výše popsaného jednání se oba obvinění měli dopustit po společné vzájemné dohodě, a to v úmyslu získat výhodu pro obchodní společnost J. N. T. T., s. r. o., následně pak pro sdružení O. & Ing. N., která spočívala v existenci výhradního obchodního vztahu s obchodní společností K. E. V. M., s. r. o., na úkor fyzické osoby, podnikatele RNDr. J. K. – U.
Nejvyšší státní zástupkyně napadla citovaný rozsudek odvolacího soudu dovoláními (obsaženými v jednom společném podání), která podala v neprospěch obou obviněných a opřela je o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. V odůvodnění svých dovolání nejvyšší státní zástupkyně nejdříve rekapituluje dosavadní průběh řízení i obsah rozhodnutí obou soudů nižších stupňů a poukazuje na napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, který na rozdíl od Krajského soudu v Brně zprostil obviněného B. O. obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně sp. zn. 1 KZv 30/2004 podle §226 písm. b) tr. řádu, tedy že stíhaný skutek není trestným činem. Podle názoru nejvyšší státní zástupkyně jde o postup, který je v rozporu se zásadami formální logiky, pokud v případě dalšího obviněného Ing. J. N. odvolací soud dospěl k závěru, že skutek, pro který byli oba obvinění stíháni, se vůbec nestal, a potvrdil-li tím odvolací soud správnost výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o zproštění obou obviněných obžaloby podle §226 písm. a) tr. řádu.
Uplatněné dovolací důvody shledává nejvyšší státní zástupkyně u obviněného B. O. ve vadném hodnocení stupně společenské nebezpečnosti jeho jednání [tím má být naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu] a u obviněného Ing. J. N. v tom, že učiněná skutková zjištění jsou podle ní v extrémním nesouladu s provedenými důkazy [tím má být naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu s poukazem na existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu].
Ve vztahu k obviněnému B. O. tedy nejvyšší státní zástupkyně považuje za nesprávné posouzení materiální stránky trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2 tr. zák. odvolacím soudem. V této souvislosti dovolatelka poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. 43/1996 Sb. rozh. tr., přičemž se domnívá, že v posuzované věci nemůže jít o čin, který neodpovídá ani nejlehčím a běžně se vyskytujícím případům citovaného trestného činu, neboť jednání obviněného B. O. bylo promyšlené, dlouhotrvající a konané na úkor jiného podnikatelského subjektu, kterému byl údajně převzat výrobní program. Dovolatelka zde podrobně rozebírá rozhodné skutkové okolnosti a vyvrací argumenty odvolacího soudu, jimiž odůvodnil jen nepatrný stupeň nebezpečnosti činu pro společnost u tohoto obviněného.
Pokud jde o obviněného Ing. J. N., podle přesvědčení nejvyšší státní zástupkyně měl odvolací soud posoudit jeho jednání jako účastenství na trestném činu zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2 tr. zák. ve formě organizátorství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák., přestože se sice tento obviněný nikterak nepodílel na podnikání poškozeného, nicméně s poukazem na skutkové okolnosti dovolatelka mimo jiné dovozuje, že svým protiprávním jednáním v podstatě řídil obviněného B. O. Nejvyšší státní zástupkyně spatřuje u obviněného Ing. J. N. dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, neboť bylo nedůvodně zamítnuto odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně, třebaže v řízení předcházejícím rozhodnutí odvolacího soudu byl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V případě tohoto obviněného nejvyšší státní zástupkyně nesouhlasí s údajným restriktivním výkladem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, a cituje jeho závěry konkretizující případy, v nichž má podle Ústavního soudu nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních postulátů spravedlivého procesu. Podle názoru dovolatelky se rozhodnutí soudů nižších stupňů „opírají o svévolné hodnocení důkazů provedené bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu“.
Závěrem svých dovolání nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 věta druhá tr. řádu zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne ze dne 26. 9. 2006, sp. zn. 4 To 51/2006, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. 40 T 18/2004, a všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí a aby Nejvyšší soud věc přikázal Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.
Obvinění B. O. a Ing. J. N. se k dovoláním nejvyšší státní zástupkyně do rozhodnutí Nejvyššího soudu nevyjádřili. K vyjádření poškozeného, který není osobou oprávněnou podat dovolání, pak Nejvyšší soud nemohl přihlížet.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že nejvyšší státní zástupkyně podala dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. a) tr. řádu], učinila tak včas a na správném místě (§265e tr. řádu), dovolání směřují proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. b) tr. řádu], a podaná dovolání obsahují stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvod, nejvyšší státní zástupkyně opírá jeho existenci ve vztahu k obviněnému B. O. o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V případě obviněného Ing. J. N. uplatnila nejvyšší státní zástupkyně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho druhé alternativě, tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 1 písm. b) tr. řádu, ačkoli v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Nejvyšší státní zástupkyně spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu u obviněného B. O. v tom, že odvolací soud neprávně posoudil materiální stránku trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2 tr. zák., pro který byl tento obviněný napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci zproštěn obžaloby podle §226 písm. b) tr. řádu. Podle dovolatelky tento čin dosahuje stupně nebezpečnosti pro společnost vyššího než nepatrného.
K uvedené námitce nejvyšší státní zástupkyně Nejvyšší soud připomíná, že stupeň nebezpečnosti (trestného) činu pro společnost je nezbytné obecně hodnotit prostřednictvím zákonných hledisek uvedených v §3 odst. 4 tr. zák. Nebezpečnost činu pro společnost je přitom tzv. materiální podmínkou trestnosti, která může být naplněna jen tehdy, jestliže čin pachatele porušuje nebo ohrožuje zájmy chráněné trestním zákonem, jeho znaky jsou uvedeny v trestním zákoně (§3 odst. 1 tr. zák.) a zároveň takový čin vykazuje stupeň nebezpečnosti pro společnost vyšší než nepatrný (§3 odst. 2 tr. zák.), resp. v některých případech (§294 tr. zák.) a u mladistvého (§6 odst. 2 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů) vyšší než malý. Zákonnými hledisky pro posouzení stupně nebezpečnosti činu pro společnost ve smyslu §3 odst. 4 tr. zák. jsou zejména význam chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsob provedení činu a jeho následky, okolnosti, za kterých byl čin spáchán, osoba pachatele, míra jeho zavinění a pohnutka. Jak vyplývá z dosavadní judikatury Nejvyššího soudu, na kterou ve shora naznačených souvislostech poukazuje nejvyšší státní zástupkyně ve svém dovolání, je třeba při hodnocení stupně nebezpečnosti činu pro společnost vzít v úvahu rovněž skutečnost, že již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla vyšší než nepatrný (resp. malý). Ustanovení §3 odst. 2 tr. zák., podle kterého se za trestný čin nepovažuje takový čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je nepatrný, i když jinak vykazuje formální znaky trestného činu, se proto uplatní jen tehdy, když stupeň nebezpečnosti pro společnost v konkrétním případě, přestože byly naplněny formální znaky určité skutkové podstaty, nedosáhne stupně odpovídajícího dolní hranici typové nebezpečnosti činu pro společnost, když tedy nebude odpovídat ani nejlehčím běžně se vyskytujícím případům trestného činu této skutkové podstaty (viz rozhodnutí pod č. 43/1996 Sb. rozh. tr.).
Vrchní soud v Olomouci však podle názoru Nejvyššího soudu vyhodnotil řádně a bez vad otázku, zda stíhaným skutkem kladeným za vinu obviněnému B. O. byla naplněna materiální stránka trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2 tr. zák., dospěl-li odvolací soud v napadeném rozhodnutí k negativnímu závěru. Nejvyšší soud se zcela ztotožňuje s jeho argumenty, jimiž odůvodnil, proč nejde o stupeň vyšší než nepatrný.
O dosažení potřebného stupně nebezpečnosti činu pro společnost, vyžadovaného ke spáchání uvedeného trestného činu, totiž podle názoru Nejvyššího soudu nesvědčí především rozsah jednání, pro které byl obviněný B. O. stíhán, či další rozhodné okolnosti v posuzované věci. Podle skutkových zjištění, jejichž správnost Nejvyšší soud v řízení o dovolání nepřezkoumává, se obviněný B. O. měl dopouštět činu, který mu kladla za vinu obžaloba, jen po velmi krátkou dobu (celkem asi 15 dnů), kdy se překrývalo jeho postavení zaměstnance a podnikatele – fyzické osoby (živnostenský list získal s účinností od 15. 7. 2002), přičemž současně takto jednal za situace a v době, kdy již svému původnímu zaměstnavateli (tj. poškozenému podnikateli RNDr. J. K. – U.) dal písemně najevo svou vůli skončit pracovní poměr dohodou ke dni 31. 7. 2002 (viz č. l. 330 trestního spisu). Z hlediska rozsahu „konkurenční“ podnikatelské aktivity tohoto obviněného je dále významné konstatování, které vyplývá ze skutkového zjištění odvolacího soudu na str. 16 a 18 napadeného rozsudku a podle něhož sdružení O. & Ing. N. vystavilo obchodní společnosti K. E. V. M., s. r. o., ve dnech 19. až 30. 7. 2002, tj. v období souběžného podnikání i pracovního poměru obviněného B. O. u podnikatele RNDr. J. K. – U., faktury na dodávku pouhých 20 000 ks dvoupólových zálisků se zabudovanou tlumivkou. To není nijak významné množství ve srovnání s celkovými dodávkami podnikatele RNDr. J. K. – U., které byly např. za období leden až listopad 2001 v celkovém objemu 1 400 000 ks, což činí přibližně 127 272 ks připadajících na jeden kalendářní měsíc, přičemž tento podnikatel měl možnost i nadále dodávat své zálisky obchodní společnosti K. E. V. M., s. r. o. V žádném případě tudíž nelze akceptovat tvrzení nejvyšší státní zástupkyně v podaném dovolání, podle něhož údajně obvinění převzali výrobní program podnikatele RNDr. J. K. – U.
Ostatně, jak je jednoznačně patrné ze svědeckých výpovědí představitelů obchodní společnosti K. E. V. M., s. r. o., (zejména svědků V. B., Ing. F. P. a Ing. Z. T.) podnikatel RNDr. J. K. – U. neměl jako dodavatel předmětných zálisků žádnou exkluzivitu, ale naopak sama zmíněná obchodní společnost vyvíjela aktivitu, aby nebyla závislá na dodávkách jen od tohoto jediného dodavatele a iniciovala jednání o možnosti alternativních dodávek s obviněným Ing. J. N., resp. později se sdružením O. & Ing. N., a to i z důvodu nespokojenosti uvedených představitelů obchodní společnosti K. E. V. M., s. r. o., s podmínkami dodávek od podnikatele RNDr. J. K. – U. Přitom obviněný B. O. zde neprojevoval žádnou vlastní iniciativu, ale jen reagoval na spíše nahodilou nabídku od obviněného Ing. J. N. Bez významu pak nejsou ani další časové souvislosti, z nichž mimo jiné vyplývá, že tento obviněný sice uzavřel dne 15. 7. 2002 s obviněným Ing. J. N. smlouvu o založení sdružení O. & Ing. N., které však přistoupilo k rámcové smlouvě o dodávkách předmětných zálisků pro obchodní společnost K. E. V. M., s. r. o., až dne 30. 7. 2002, tj. pouhý jeden den před skončením pracovního poměru obviněného B. O. u podnikatele RNDr. J. K. – U. Přitom teprve participace tohoto obviněného na uvedené rámcové smlouvě mohla mít určitý konkurenční charakter.
Námitka dovolatelky zpochybňující nedostatek potřebného stupně nebezpečnosti pro společnost v činu kladeném za vinu obviněnému B. O. je proto s ohledem na všechny výše uvedené okolnosti zjevně neopodstatněná.
Navíc, jak vyplývá ze skutkových zjištění, která ve věci učinily soudy nižších stupňů (viz zejména str. 11 rozsudku napadeného soudu Vrchního soudu v Olomouci, č. l. 408 trestního spisu), nebylo rovněž prokázáno ani to, že obviněný B. O. předal dalšímu obviněnému Ing. J. N. technické informace k výrobnímu a montážnímu postupu dvoupólového zálisku se zabudovanou tlumivkou, které by následně sloužily jako podklad pro uzavření rámcové smlouvy ze dne 4. 7. 2002 mezi obchodní společností K. E. V. M., s. r. o., a obchodní společností J. N. T. T., s. r. o., zastoupenou Ing. J. N. jako jejím jednatelem, a to na úkor fyzické osoby podnikající pod jménem RNDr. J. K. – U. Přitom právě ke zmíněné rámcové smlouvě mělo dne 15. 7. 2002 přistoupit sdružení O. & Ing. N. a teprve tímto momentem vstoupil obviněný B. O. do určitých konkurenčních aktivit vůči svému dosavadnímu zaměstnavateli. Navíc technické informace k výrobnímu a montážnímu postupu dvoupólového zálisku se zabudovanou tlumivkou nebyly nijak utajované, netvořily předmět obchodního tajemství podnikatele RNDr. J. K. – U., ale naopak byly běžně zpřístupněny původním německým výrobcem. Výše uvedené konstatování soudů nižších stupňů pak podle názoru Nejvyššího soudu vyvolává i pochybnosti v tom směru, zda byl činem obviněného B. O. vůbec naplněn zákonný (formální) znak skutkové podstaty trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2 tr. zák., který spočívá v tom, že pachatel dá popud k uzavření smlouvy na úkor jiného (znevýhodněného) subjektu nebo takovou smlouvu na úkor tohoto subjektu přímo sám uzavře. Ke zmíněnému zákonnému znaku vyjádřenému slovy „dá popud k uzavření smlouvy“ Nejvyšší soud připomíná, že popudem k uzavření smlouvy může být jakékoli formální i neformální jednání pachatele, které vede k vyjednávání smluvních stran o uzavření smlouvy nevýhodné pro jednu (nebo více) z podniků či organizací, v nichž pachatel zároveň působí. Takto charakterizované jednání však obviněnému B. O. ani nebylo kladeno za vinu, protože podle obžaloby měl naplnit druhou alternativu spočívající přímo v uzavření smlouvy na úkor jednoho ze dvou podnikatelských subjektů, v nichž zároveň působil. Takovou smlouvou pak mohla být jen smlouva o založení sdružení O. & Ing. N. ze dne 15. 7. 2002, které mělo dne 30. 7. 2002 podle jejího dodatku č. 1 „přistoupit“ ke zmíněné rámcové smlouvě ze dne 4. 7. 2002 o dodávkách předmětných zálisků obchodní společnosti K. E. V. M., s. r. o. Smlouva o založení zmíněného sdružení (včetně jejího dodatku) ovšem sama o sobě nebyla nijak nevýhodná pro podnikatele RNDr. J. K. – U., neboť se ho přímo netýkala, takže o jistém „úkoru“ ve vztahu k němu by bylo možné uvažovat jedině v souvislosti s uvedenou rámcovou smlouvou, ale na jejím uzavření se obviněný B. O. nijak nepodílel.
Při posuzování opodstatněnosti námitek dovolatele je však Nejvyšší soud vždy vázán jejich obsahem, který současně vymezuje i rozsah případné přezkumné činnosti dovolacího soudu. Jestliže tedy v posuzované věci nejvyšší státní zástupkyně s poukazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu namítla ve vztahu k obviněnému B. O. toliko údajně nesprávné hodnocení materiální stránky trestného činu, pro který byl tento obviněný odvolacím soudem zproštěn obžaloby, omezila tím zkoumání správnosti právního posouzení skutku Nejvyšším soudem jen na uvedené hledisko a nebylo možné činit žádné další závěry v otázce naplnění formálních znaků stíhaného trestného činu.
Ohledně obviněného Ing. J. N. opřela nejvyšší státní zástupkyně své námitky o dovolací důvod obsažený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 1 písm. b) tr. řádu, ačkoli v řízení mu předcházejícím byl podle názoru dovolatelky dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
K tomu Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu spočívá ve dvou alternativách. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde o dovolací důvod procesní, který má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. V posuzované věci však bylo odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle §254 tr. řádu věcně přezkoumáno a za dodržení všech zákonných podmínek odvolací soud podle §256 tr. řádu rozhodl o zamítnutí odvolání směřujícího v neprospěch obviněného Ing. J. N., protože ho neshledal důvodným. Procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí odvolacího soudu tedy splněny byly, neboť nedošlo k omezení odvolatele v přístupu k odvolacímu soudu, a tudíž nemohlo dojít ani k naplnění zmíněného dovolacího důvodu v jeho první alternativě.
Podle druhé alternativy, kterou nejvyšší státní zástupkyně ve svém dovolání výslovně zmiňuje, je dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu naplněn, pokud v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Podle názoru dovolatelky byl dán v předcházejícím řízení dovolací důvod obsažený v již zmíněném ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Nejvyšší státní zástupkyně se zejména domnívá, že ohledně obviněného Ing. J. N. jsou skutkové závěry, které ve věci učinily soudy obou stupňů, v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. V této souvislosti pak nejvyšší státní zástupkyně poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že v obecném smyslu nehodlá zpochybňovat závěry Ústavního soudu, které ovšem nemohou zaručovat přípustnost dovolání a přezkum napadeného rozhodnutí i mimo zákonem vymezené dovolací důvody. Dovolací soud zde odkazuje na ustálenou judikaturu k výkladu a aplikaci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jak je souhrnně vyjádřena např. pod č. 36/2004, s. 298 Sb. rozh. tr. nebo v četných rozhodnutích Nejvyššího soudu a např. též v usnesení velkého senátu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006. Takový výklad byl potvrzen i řadou rozhodnutí Ústavního soudu, v nichž se Ústavní soud ztotožnil s dosavadní praxí Nejvyššího soudu při interpretaci citovaného dovolacího důvodu, takže zde není důvodu odchylovat se od této ustálené soudní praxe. Přitom nejvyšší státní zástupkyně je zásadně oprávněna v dovolání vytýkat vady napadeného rozhodnutí nebo řízení mu předcházejícího, ale nepřísluší jí posuzovat správnost (včetně údajné restriktivnosti) výkladu citovaného dovolacího důvodu prováděného dovolacím soudem.
Nadto Nejvyšší soud zdůrazňuje, že – jak vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu – důvodem dovolání nemůže být samo o sobě tvrzení vytýkající údajný extrémní nesoulad učiněných skutkových zjištění s provedenými důkazy, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto také dovolání není možné podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který za tím účelem může provádět dokazování (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně. Dovolací soud nemůže přezkoumávat správnost skutkových zjištění, resp. provedeného dokazování, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět či opakovat tyto důkazy, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnila nejvyšší státní zástupkyně ve vztahu k obviněnému Ing. J. N. přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. Jestliže tedy nejvyšší státní zástupkyně namítala nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozovala pouze z údajného extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, pak soudům nižších stupňů nevytýkala vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu], které ovšem – jak už bylo konstatováno – rovněž nejsou založeny na extrémním nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními a provedenými důkazy.
Proto při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatelky o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněných B. O. a Ing. J. N. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněný Ing. J. N. nedopustil skutku popsaného v obžalobě Krajského státního zastupitelství ze dne 12. 11. 2004, sp. zn. 1 KZv 30/2004. Kdyby měl dovolací soud dospět k jinému závěru ohledně popsaného skutku, jak se toho ve svém dovolání domáhá nejvyšší státní zástupkyně, musel by zásadním způsobem modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. odhlédnout od těch skutkových zjištění, na jejichž podkladě bylo učiněno rozhodnutí o tom, že ve vztahu k obviněnému Ing. J. N. se žalovaný skutek nestal, jak uzavřely soudy nižších stupňů. Taková změna skutkových zjištění ovšem není v dovolacím řízení možná ani přípustná, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Svými dovolacími námitkami směřujícími k údajnému extrémnímu nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právními závěry tedy ve skutečnosti dovolatelka nevytýká nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení, proto jí její argumentace nespadá pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyšší státní zástupkyně totiž nezpochybnila hmotněprávní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí ve vztahu k obviněnému Ing. J. N., ale své výhrady v dovolání zaměřila jen proti procesnímu postupu soudů nižších stupňů a proti správnosti jejich hodnocení důkazů, které jsou podkladem pro příslušné skutkové závěry. Samotná skutková zjištění ani provádění důkazů ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, resp. měnit.
Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že nejvyšší státní zástupkyně podala své dovolání v neprospěch obviněného B. O. proti rozhodnutí, jímž nebyl naplněn uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Protože však její dovolání bylo částečně opřeno o námitky, které by za jiných okolností mohly být dovolacím důvodem podle citovaného zákonného ustanovení, ale Nejvyšší soud neshledal tyto námitky z výše uvedených důvodů opodstatněnými, odmítl dovolání nejvyšší státní zástupkyně podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné, přičemž nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatelky či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle §265r odst. 7 tr. řádu. V případě obviněného Ing. J. N. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejvyšší státní zástupkyně podala v neprospěch tohoto obviněného dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů, tudíž ho bylo nutné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout, aniž mohl Nejvyšší soud věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které mu předcházelo.
Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout tímto způsobem o podaných dovoláních v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 31. ledna 2007
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y