ECLI:CZ:NSS:2008:6.ADS.47.2007:71
sp. zn. 6 Ads 47/2007 - 71
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Věry Šimůnkové v právní věci žalobkyně:
Dipl. Ing. et Dipl. Ing. O. B., zastoupené JUDr. Zdeňkem Čechurou, advokátem, se sídlem
Vinohradská 6, Praha 2, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem
Křížová 25, Praha 5, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 25. 8. 2005, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2006,
č. j. 1 Cad 96/2005 - 43,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalované České správě sociálního zabezpečení se náhrada nákladů řízení o kasační
stížnosti nepři znáv á .
Odůvodnění:
Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (dále též „žalovaná“) ze dne
25. 8. 2005, č. X, byl žalobkyni přiznán od 1. 4. 1991 invalidní důchod podle §29 zákona
č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, a §68 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém
pojištění, s finanční účinností od 3. 3. 2002 ve výši 740 Kč měsíčně. Nárok na doplatek důchodu
za dobu před 3. 3. 2002 podle §55 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb. zanikl.
Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu k Městskému soudu v Praze,
v níž vyslovila nesouhlas s výpočtem výše invalidního důchodu. Namítla, že v přehledu
zaměstnání není zahrnuto období od 1. 4. 1991 do 13. 8. 1993 podle novely zákona
o mimosoudních rehabilitacích v trvání 866 dní. Dále uvedla, že chybí započtení doby do 18 let
věku, což představuje 1078 dní. Do doby zaměstnání by se tedy mělo počítat celkem 15 273 dní,
což se rovná 41 rokům a 306 dnům. Další námitka se týkala nesprávného stanovení ročního
výdělku, který byl stanoven jako roční výdělek středoškoláka, nikoliv z průměrného výdělku
vysokoškolského pedagoga. Roční výdělek by se měl podle zjištění žalobkyně pohybovat
v rozmezí 105 000 Kč až 108 000 Kč. Rozhodnutí žalované vychází z toho, že jako nejvýhodnější
jsou označeny roky 1985 až 1989, přičemž podle propočtu žalobkyně jsou nejvýhodnějšími roky
pro stanovení průměrného měsíčního výdělku roky 1989 až 1993.
O žalobě rozhodl městský soud rozsudkem ze dne 31. 10. 2006, č. j. 1 Cad 96/2005 - 43,
tak, že ji zamítl. V odůvodnění svého rozsudku městský soud uvedl, že námitky žalobkyně
neshledal důvodnými. Poukázal na to, že žalovaná postupovala správně, pokud do přehledu dob
zaměstnání nezahrnula období od 1. 4 .1991 do 13. 8. 1993 vzhledem k tomu, že postupovala
podle zákona č. 87/1991 Sb., jenž nabyl účinnosti dne 1. 4. 1991. Z tohoto důvodu byla
žalobkyni započtena doba zaměstnání pouze do dne účinnosti uvedeného zákona,
tj. do 31. 3. 1991. Námitka žalobkyně o nezapočtení doby pojištění od skončení doby základní
školní docházky do 18 roku věku nebyla shledána důvodnou poukazem na §30 odst. 2 zákona
č. 100/1988 Sb. a §30 odst. 3 a 4 uvedeného zákona. Žalovaná podle názoru městského soudu
postupovala správně i při výpočtu plného invalidního důchodu, když pro stanovení průměrného
měsíčního výdělku postupovala podle §24 odst. 6 zákona č. 87/1991 Sb. a vzala nejvýhodnější
hrubé výdělky z rozhodného období 1965 až 1969, které byly upraveny příslušnými koeficienty.
Nejvýhodnější průměrný měsíční výdělek za rok 1967 ve výši 4 661 Kč byl po přepočtu na roční
hrubý výdělek ve výši 55 932 Kč započten v letech, které byly vybrány v rozhodném období
před přiznáním důchodu a sice v letech 1985 až 1989 ve stejné výši.
Proti uvedenému rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost
z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“), tj. pro nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
soudem v předcházejícím řízení a pro vady řízení při zjišťování skutkové podstaty tím, že v řízení
před správním orgánem byl porušen zákon v procesních ustanoveních takovým způsobem,
že ovlivnil zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl
napadené rozhodnutí zrušit. Namítá, že rozhodnutí městského soudu vychází shodně
jako rozhodnutí žalované z neúplného osobního listu důchodového zabezpečení
a nerespektovalo předložené a stěžovatelkou zdůrazněné údaje a je následně zcela nesprávné.
Osobní list důchodového zabezpečení vykazuje nepřesnosti a chyby, které negativně ovlivnily
výpočet invalidního důchodu. V přehledu zaměstnání není zahrnuto období od 1. 4. 1991
do 30. 8. 1993 podle novely zákona mimosoudních rehabilitacích v trvání 866 dní. Chybí
započtení doby do 18 let věku, což představuje 1078 dní. Do doby zaměstnání je nutno
podle názoru stěžovatelky počítat 15 273 dní, což se rovná 41 rokům a 306 dnům. Znovu
opakuje, že nesprávně byl stanoven i roční výdělek stěžovatelky, podle jejíhož názoru by mělo být
vycházeno z průměrného výdělku v letech 1989 až 1993. Městský soud vycházel ze stavu
podle vyjádření žalované, nevzal v úvahu, že stěžovatelka vykazuje dobu pojištění v trvání téměř
42 let podle zákona č. 87/1991 Sb., ve znění nálezu Ústavního soudu č. 164/1994 Sb.
Stěžovatelka se analogicky domnívá, že doba stanovená v §24, která má být v jejím případě
považována pro účely důchodového zabezpečení od skončení tohoto pracovního vztahu do dne
vzniku nároku na starobní, invalidní nebo částečný invalidní důchod, nejdéle však do dne
účinnosti tohoto zákona, končí dnem 1. 11. 1994, tedy účinností shora uvedeného nálezu.
V případě stěžovatelky ke dni odchodu do starobního důchodu, tj. dnem 18. 8. 1993. V řízení
před správním orgánem stěžovatelka uplatňovala nárok na doplatek důchodu za dobu
před 1. 11. 2001, neboť žádost o důchod podala již v roce 1994. Podle §55 odst. 2 zákona
č. 155/1995 Sb. nárok nezanikl, neboť po celou tuto dobu probíhalo řízení o důchodu
a o skončení pracovně právního vztahu. Závěry městského soudu týkající se účinnosti zákona
č. 87/1991 Sb. jsou v případě stěžovatelky nesprávné. Stěžovatelka konečně poukázala na to,
že podala žádost o starobní důchod již v roce 1993 a již při projednávání této žádosti
upozorňovala na skutečnost, že pracovala na pozici vysokoškolského učitele na katedře stavební
mechaniky, stavební fakulty ČVÚT. Stěžovatelka emigrovala z důvodu politické perzekuce v roce
1968 do Velké Británie, kde má dodnes trvalý pobyt. V roce 1983 byla nucena kvůli vážné
nemoci matky přijet na dlouhodobější návštěvu do Československa, během této návštěvy
onemocněla a byla velmi tvrdě politicky pronásledována. V letech 1990 a 1991 proběhla
její soudní a politická rehabilitace, na konci roku 1990 jí byl poskytnut sociální důchod ve výši
1000 Kč. Jednáním státních orgánů byla stěžovatelce způsobena trvalá invalidita, znemožněno
pracovní a společenské uplatnění. Byla hrubě porušována její základní lidská práva a svobody.
Tento postup tehdejšího komunistického režimu se negativně projevuje především ve stanovení
hrubého ročního výdělku, neboť v letech 1968 až 1983 pracovala ve Velké Británii,
v následujících letech již nemohla pracovat z důvodu shora uvedených. Stěžovatelka je toho
názoru, že je nutno vycházet i z výdělku z období zaměstnání ve Velké Británii nebo je nutno
analogicky vycházet ze situace, že kolegyně stěžovatelky dosahují v současné době starobních
důchodů ve výši cca 9000 Kč. Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní
soud rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu přezkoumal v souladu s §109
odst. 2, 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
K jednotlivým námitkám stěžovatelky lze uvést následující:
Stěžovatelka poukazuje na to, že osobní list důchodového zabezpečení vykazuje
nepřesnosti a chyby, když v přehledu zaměstnání není zahrnuto období od 1. 4. 1991
do 30. 8. 1993 podle novely zákona o mimosoudních rehabilitacích v trvání 866 dní. Neuvádí,
která novela zákona o mimosoudních rehabilitacích by měla změnit účinnost uvedeného zákona,
přičemž Nejvyššímu správnímu soudu není žádná takováto novela známa. Domnívá-li
se stěžovatelka, že doba stanovená v §24 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. končí dnem 1. 11. 1994,
tedy účinností nálezu Ústavního soudu č. 164/1994 Sb., nic takového z uvedeného nálezu
dovodit nelze. Uvedený nález zrušil část ustanovení §3 odst. 1 a §3 odst. 4 zákona
č. 87/1991 Sb., týkajících se trvalého pobytu na území České republiky. Pokud pak Ústavní soud
v §5 odst. 2 a 4 zákona č. 87/1991 Sb. zrušil slova „ode dne účinnosti tohoto zákona“, lze
to vztahovat pouze k uvedenému §5, jenž se týká vydání věci, což není případ stěžovatelky.
Městský soud proto shledal správným postup žalované, která započetla stěžovatelce dobu
zaměstnání do 31. 3. 1991, tj. do dne účinnosti zákona č. 87/1991 Sb.
Stěžovatelka opětovně namítá, že chybí započtení doby do 18 let věku. S uvedenou
námitkou se již vyčerpávajícím způsobem vypořádal městský soud, s jehož zdůvodněním
se Nejvyšší správní soud plně ztotožňuje a pro stručnost na jeho odůvodnění odkazuje.
Stěžovatelka přitom neuvádí, v čem spatřuje nesprávnost postupu žalované při nezapočtení doby
do 18 let věku.
K otázce postupu při výpočtu plného invalidního důchodu pro stanovení průměrného
výdělku se městský soud rovněž podrobně vyjádřil v odůvodnění svého rozsudku. Městský soud
správně poukázal na to, že postup žalované je v souladu s §24 odst. 6 zákona č. 87/1991 Sb.
a rovněž Nejvyšší správní soud se s takovýmto posouzením věci městským soudem ztotožňuje.
Stěžovatelka podala žádost o invalidní důchod dne 3. 3. 2005, žalovaná proto správně
rozhodla, že nárok na doplatek důchodu za dobu před 3. 3. 2002 podle §55 odst. 2 zákona
č. 155/1995 Sb. zanikl.
Z vyložených důvodů byla kasační stížnost jako nedůvodná zamítnuta (§110 odst. 1
s. ř. s.).
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1, 2 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatelka neměla v řízení úspěch, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší,
žalované, ač byla v řízení úspěšná, takové právo ze zákona nenáleží.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. května 2008
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu