ECLI:CZ:NSS:2005:6.ADS.64.2005
sp. zn. 6 Ads 64/2005 - 25
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce R. K., proti žalovanému Krajskému úřadu Libereckého kraje, se sídlem U Jezu
642/2a, Liberec, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí
nad Labem, pobočka Liberec, č. j. 63 Cad 12/2005 - 16 ze dne 8. 7. 2005,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení ne př iznává.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností napadá výrok II. usnesení Krajského
soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, č. j. 63 Cad 12/2005 - 16 ze dne 8. 7. 2005,
kterým mu byl pro řízení o jeho žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. Soc/3312/2005/R/79
ze dne 10. 5. 2005 ustanoven zástupcem advokát JUDr. Josef Prokeš.
Stěžovatel v kasační stížnosti poukazuje na skutečnost, že rozhodnutí soudu je
odůvodněno ekonomikou řízení. Tu však soud dle stěžovatele postavil hodnotově nad řádnou
ochranu jeho práv. Soudem ustanovený advokát je pro stěžovatele nedostupný, a proto není
dostatečně zajištěna ochrana jeho práv v řízení. Soudy dle stěžovatele již několikrát
judikovaly, že při ustanovení zástupce má být přihlíženo i k přání žadatele, stěžovatel
poukazuje na otázku důvěry. Z těchto důvodů stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud
napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný nebyl k vyjádření ke kasační stížnosti vyzýván.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zejména zjistil, že stěžovatel podal
u krajského soudu v květnu 2005 žalobu proti rozhodnutí žalovaného ve věci odnětí sociální
dávky. Zároveň stěžovatel požádal o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě a navrhl,
aby mu byl ustanoven Mgr. J. J., advokát, se sídlem V. 41, J., neboť tento advokát je
seznámen s věcí, v níž již byl činným, navíc je tento advokát pro stěžovatele dostupný i
z důvodů finančních. Stěžovatel k výzvě soudu předložil vyplněný formulář potvrzení o
osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků, z něj
krajský soud dovodil, že stěžovatel splňuje podmínky pro ustanovení zástupce a nyní
napadeným usnesením mu ustanovil zástupcem advokáta JUDr. Josefa Prokeše.
Stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§102 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), a kasační stížnost je tak podána
osobou oprávněnou, přitom je podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). Pokud jde o její přípustnost,
ta se odvíjí mimo jiné od kasačních důvodů. Stěžovatel výslovně na žádný z důvodů,
které jsou uvedeny v §103 odst. 1 písm. a) až e) s. ř. s. neodkazuje; z obsahu kasační stížnosti
však Nejvyšší správní soud poté, co přistoupil na samu hranici příznivosti jejího posouzení,
jež ještě respektuje zásadu rovnosti účastníků vyjádřenou v §36 odst. 1 s. ř. s., dovodil,
že stěžovatel namítá vadu řízení před krajským soudem spočívající v nesprávném povýšení
procesní ekonomie řízení nad stěžovatelova procesní práva. Z toho Nejvyšší správní soud
dovodil kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud tedy na základě a v mezích řádně a přípustně uplatněného
kasačního důvodu napadené usnesení krajského soudu přezkoumal a dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
Podle §35 odst. 7 s. ř. s. může navrhovateli (v tomto případě je jím stěžovatel v řízení
o žalobě), u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba
k ochraně jeho práv, předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být
i advokát. Smyslem tohoto ustanovení je poskytnutí faktické a odborně fundované ochrany
práv osobě, která by jinak měla být osvobozena od soudních poplatků a u níž je takové
ochrany třeba, neboť jen tak lze v kvalifikovaných případech (za splnění §35 odst. 7 s. ř. s.)
dostát zásadě rovnosti, jež se promítá v zákonem výslovně vyjádřené zásadě rovného
postavení účastníků podle §36 odst. 1 s. ř. s. Má-li být tímto ustanovením založeno konkrétní
subjektivní právo stěžovatele na odborné zastoupení osobou s právnickým vzděláním v řízení
před soudem, pak toto právo je toliko právem na zástupce, jímž může být i advokát,
nikoli však právem na konkrétního zástupce, kterého osoba navrhující ustanovení zástupce
ve svém návrhu označuje. Pokud by toto právo mělo být „právem na konkrétního zástupce“,
pak by se taková interpretace dotýkala samotného smyslu ustanovení zástupce soudem;
pokud by totiž navrhovatel věděl o konkrétním zástupci, jenž je s jeho věcí seznámen
a jenž již v minulosti činil jednotlivé kroky právní služby v téže věci, byť v době, kdy tato věc
byla rozhodována jiným orgánem (zde patrně žalovaným, k němuž bylo podáváno odvolání,
na němž se měl podílet Mgr. J., jehož stěžovatel k ustanovení navrhoval), patrně
by neexistovala potřeba jej nyní ustanovit soudem. Nedostatek finančních prostředků
související se splněním podmínky osvobození od soudních poplatků, jak je shora uvedeno,
je totiž toliko jednou z podmínek vyplývajících z §35 odst. 7 s. ř. s.
Ustanovil-li krajský soud stěžovateli zástupce z řad advokátů působících v obvodu
tohoto krajského soudu a opřel-li za tohoto stavu krajský soud svůj závěr o ustanovení
zástupce o důvod spočívající v procesní ekonomii, pak tento důvod nepovýšil nad žádné
stěžovatelovo subjektivní právo ani nad žádný jeho právem chráněný zájem. Pokud jde
o konkrétní náplň povinností, jež ustanovenému zástupci napadené usnesení přineslo,
pak ta je do budoucna závislá na aktuálních potřebách, jež po dobu trvání takového zastoupení
vyplynou jak z přímých pokynů stěžovatele, tak ze strany soudu, přitom budou záviset
na procesním vývoji sporu. U probíhajícího soudního sporu, kde je zástupce soudem
ustanoven, probíhá komunikace právního zástupce se soudem zpravidla bezprostředně. Jde
tu tedy zřetelně o průběžně vykonávanou činnost, k níž povinnost ustanoveného zástupce
nastupuje často automaticky, bez dalšího výslovného pokynu ze strany zastoupeného či třetí
osoby. Stěžovateli tento stav zajišťuje určitý stupeň právního komfortu, jehož se mu dostává
prostřednictvím jistoty, že je správa jeho právních záležitostí v konkrétním soudním sporu
trvale svěřena do rukou jeho zástupce. Za tohoto stavu, uváží-li soud, že v rámci zastoupení
stěžovatele přichází v úvahu nahlížení do soudního spisu i do správního spisu,
který se po dobu řízení před soudem nachází u tohoto soudu, možná následná procesní reakce
ustanoveného zástupce vůči soudu, účast na jednání soudu apod., pak není řešením
nelogickým ustanovit stěžovateli zástupce z obvodu soudu, který řízení vede, a z místa, kde
soud rozhoduje, pokud vzdálenost mezi obcí J., kde stěžovatel trvale žije, a Libercem, kde je
umístěna pobočka krajského soudu, který má věc projednat a rozhodnout, nepřesahuje 50 km.
Jde zároveň o řešení, jež nenaráží na žádnou ze základních zásad, jichž je třeba
při rozhodování o této otázce šetřit, a není v rozporu ani se žádným ustanovením procesního
předpisu, kterým je řízení před krajským soudem ovládáno (s. ř. s.). Má-li tedy stěžovatel
za to, že ustanovením advokáta JUDr. Prokeše je řízení před krajským soudem stiženo vadou,
případně že mu lze vytknout jakoukoli jinou nesprávnost, jež by se stěžovatele dotkla na jeho
právech, Nejvyšší správní soud tomuto tvrzení nepřisvědčuje.
Ze shora uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako
nedůvodnou podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 a 7 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo
na náhradu nákladů nenáleží. To by náleželo žalovanému. Protože však žalovaný žádné
náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly
a jež by překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak,
že žalovanému, přestože měl ve věci plný úspěch, se náhrada nákladů řízení o kasační
stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. září 2005
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu