ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.685.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 685/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. června 2003 o dovolání obviněného M. Ž., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 3 To 530/2002, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 7. 10. 2002, sp. zn. 12 T 79/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. Ž. odmítá.
Odůvodnění:
Obviněný M. Ž. byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 7. 10. 2002, sp. zn. 12 T 79/2002, uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. Za tento trestný čin byl podle §202 odst. 1 tr. zák. za použití §53 odst. 1, odst. 2 písm. e), odst. 3 tr. zák. a §54 odst. 1 tr. zák. odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 15.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nevykonal, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců.
Tento rozsudek obviněný M. Ž. napadl odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 3 To 530/2002, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 3 To 530/2002, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 7. 10. 2002, sp. zn. 12 T 79/2002, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. K. N. dovolání, které bylo Městskému soudu v Brně osobně doručeno dne 18. 4. 2003. V jeho písemném vyhotovení označil jako dovolací důvody „§265b odst. 1 písm. d) a k) tr. ř.“, ačkoli dále konstatuje, že dle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) i z dalšího textu dovolání jednoznačně dovodil, že obviněný měl na mysli dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. a nesprávné označení důvodů dovolání v úvodu podání považoval dovolací soud za písařskou chybu. Vycházel proto nikoliv z toho, jak byly dovolací důvody označeny, ale jak byly slovně, textem právní normy vyjádřeny, tedy z obsahu podání jak vysvětluje ustanovení §59 tr. ř.
V písemném odůvodnění dovolání obviněný namítá, že obě rozhodnutí nemají oporu v provedeném dokazování a nemají ani oporu v oblasti právního hodnocení. Skutkový děj nebyl podle dovolatele přesně ozřejměn, neboť nebyly provedeny veškeré důkazy, které by mohly přesně stanovit předmětný děj. Soudy obou stupňů podle jeho názoru postupovaly chybně při zjišťování skutkového stavu. Zcela v rozporu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. hodnotily provedené důkazy a pochybily zejména, když nedostály důsledně podmínkám ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. tak, aby by zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. V této souvislosti poukázal na výpověď svědka K., kterou označil za nedůvěryhodnou a která dle jeho názoru trpí značnými rozpory. Navíc tuto výpověď považuje z procesního hlediska za nepoužitelnou. Konstatoval též, že došlo postupem orgánů Policie ČR k hrubému zásahu do jeho osobních práv, když bez jeho vědomí byly pořízeny obrazové záznamy a poté byly využity v trestním řízení. Podle jeho názoru je takový postup nejen v rozporu s občanským zákoníkem, ale i s §158d odst. 2 tr. ř. Argumentaci odvolacího soudu, že Police ČR jednala na základě zákona o policii č. 283/1991 Sb., pokládá za spornou. Vzhledem ke všem těmto skutečnostem vyslovil obviněný domněnku, že nikdy nemohl být na základě takto provedeného důkazního řízení a zjištění skutkového stavu věci uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. Z důvodu nedostatečně zjištěného skutečného stavu věci trpí napadená rozhodnutí závažnými vadami, které jsou v rozporu s ústavním pořádkem a právními normami našeho právního státu.
V závěru mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud obě uvedená rozhodnutí na podkladě §265k tr.ř. zrušil a aby na základě ustanovení §265m odst. 1 tr. ř. rozhodl sám tak, že obviněného zprostí obžaloby.
Nejvyšší státní zástupce, jemuž bylo dovolání doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v této věci jsou splněny základní formální náležitosti a shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] , v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Dále bylo nutné posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody, a to vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Existence takového důvodu je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění ani nesprávné hodnocení důkazů, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení, zejména pak s ohledem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení je dán důvod dovolání v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Takový závěr vyplývá také z toho, že dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se totiž dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
V posuzovaném případě dovolatel, jak vyplývá z obsahu podaného dovolání nenamítá vady právní povahy. Jeho námitky směřují výhradně proti zjištěnému skutkovému stavu, který považuje za zcela nedostatečný. Nesouhlasí s tím, jakým způsobem soudy obou stupňů vyhodnotily a posoudily provedené důkazy a pochybnosti vyslovuje ohledně zákonnosti provedení některých důkazů. Výpověď svědka K. sám posoudil jako nedůvěryhodnou a rozpornou. Jeho požadavky s ohledem na uplatněnou argumentaci nesměřují k tomu, aby byla sjednána náprava v právním posouzení skutku, nýbrž nápravu vyžaduje ve vztahu ke zjištěnému skutkového stavu věci, způsobu, jakým byly provedeny a vyhodnoceny důkazy. V takovém případě nebyl ve skutečnosti (materiálně) uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který by se týkal nesprávného právního posouzení skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, nebo jiného nesprávného hmotně právního posouzení, ale důvod jiný, vyjadřující pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a správnosti hodnocení a provádění důkazů. Takový dovolací důvod však v ustanovení §265b tr. ř. pro podání dovolání zákonně upraven není.
Je proto třeba postupovat podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a podané dovolání odmítnout, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší soud též ohledně dalšího dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu v dovolání označeného podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. [Je však nutné poukázat na to, že uvedený dovolací důvod byl zakotven ve znění účinném do 24. 5. 2002. Nyní, po změně tr. ř., kterou dovolatel pravděpodobně nezaregistroval, provedené zákonem č. 200/2002 Sb., je správné označení uplatněného dovolacího důvodu vyjádřeno v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.]. Obviněný v dovolání tento důvod zmínil, aniž by z obsahu celého podání bylo zřejmé, v čem jeho existenci spatřuje.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod a) až k) tr. ř.
Uvedený dovolací důvod dopadá na ty případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem nebo nadřízeným orgánem bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu ke druhé instanci. Jeho smyslem je tedy umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ačkoliv procesní podmínky pro toto řízení byly splněny. V posuzované věci však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o zamítnutí řádného opravného prostředku rozhodl ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem.
Přezkoumával–li odvolací soud napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (v posuzované věci na podkladě odvolání) věcně, a vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným, zamítl jej (v případě odvolání podle §256 tr. ř.), je možno tento dovolací důvod uplatnit jen tehdy, byl–li v řízení jemu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) odst. 1 §265b tr. ř. S ohledem na to, že námitky dovolatele nelze podřadit pod žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., nemohl Nejvyšší soud postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumat zákonnost a důvodnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení rozhodnutí předcházející.
Z těchto důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. června 2003
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk Sovák
Vypracovala:
JUDr. Milada Kodysová