ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.858.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 858/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. listopadu 2010 dovolání, která podaly obviněné I. K. , a J. Ž. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 12 To 54/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 2 T 58/2009, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných I. K. a J. Ž. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. 2 T 58/2009, byly uznány vinnými:
obviněná I. K.
- trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. (v bodě 1/ výroku),
- trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. (v bodě 2/ výroku),
obviněná J.Ž.
- trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. (v bodě 1/ výroku).
Za uvedené trestné činy byly odsouzeny:
obviněná I. K. podle §221 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti šesti měsíců. Podle §53 odst. 1, 2a tr. zák. byl obviněné uložen peněžitý trest ve výši 10.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho měsíce. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. 12 To 345/2009, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 13. 8. 2009, sp. zn. 2 T 2/2009, kterým byla obviněná odsouzena za trestný čin podle §257b odst. 1 tr. zák. k peněžitému trestu ve výši 10.000,- Kč a pro případ jeho nevykonání k náhradnímu trestu odnětí svobody v trvání jednoho měsíce, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
obviněná J. Ž. podle §257 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo oběma obviněným uloženo společně a nerozdílně nahradit škodu ve výši 6.005,- Kč poškozenému F. K., s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně za dobu od 28. 10. 2009 do 10. 12. 2009 a za dobu od 11. 12. 2009 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené ČNB pro prvý den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení obviněných. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl jmenovaný poškozený odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podaly obviněné I. K. a J. Ž. odvolání.
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 12 To 54/2010, bylo rozhodnuto:
I. Z podnětu odvolání obviněné I. K. byl napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku, jímž byl stanoven náhradní trest za peněžitý trest. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek ohledně obviněné I. K. beze změny.
II. Odvolání obviněné J. Ž. bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Citované usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu, a to v celém rozsahu (kromě části, kdy byl rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. 2 T 58/2009, zrušen ve výroku, kterým byl stanoven náhradní trest za peněžitý trest a kromě výroku tohoto rozsudku, jímž byl poškozený F.K. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních), napadly obviněné I. K. a J. Ž. prostřednictvím společného obhájce dovoláními, jež opřely o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jejich názoru rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku.
Obviněné namítly, že jejich jednání nenaplňuje všechny znaky skutkové podstaty trestného činu poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. Vyjádřily přesvědčení, že soudy vadně vyhodnotily výši škody, což je jeden ze základních znaků skutkové podstaty zmíněného trestného činu. Jejich jednání mělo být posuzováno maximálně jako přestupek podle zák. č. 200/1990 Sb. S ohledem na skutečnost, že výše škody je rozlišujícím kritériem pro určení, zda jde o přestupek nebo trestný čin, vyjádřily požadavek, aby byl přezkoumán postup ohledně určení výše škody. Připomněly, že soudy obou stupňů vycházely z částky 6.005,- Kč, kterou musel poškozený F.K. vynaložit za montáž nové skříňky hlavního uzávěru plynu (dále též „skříňka HUP“ nebo „přístřešek HUP“). Podle obviněných však nerespektovaly znění §89 odst. 12 tr. zák., podle něhož se při stanovení výše škody primárně vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává; teprve poté, nelze-li takto výši škody určit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení v předešlý stav. Odkázaly na judikaturu Nejvyššího soudu a stanovisko jeho trestního kolegia ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. Tpjn 304/2005. Jejich výkladem lze dospět k závěru, že ustanovení §89 odst. 12 tr. zák. je koncipováno tak, že vyjadřuje tři kritéria stanovení výše škody a vzájemný vztah všech kritérií není takový, že by šlo o alternativy, z nichž by si orgány činné v trestním řízení mohly vybírat. Mezi uvedenými kritérii, resp. mezi prvním kritériem ve vztahu k dalším dvěma existuje hierarchie, která vyjadřuje, že primárním hlediskem je určení ceny, za kterou se věc v době a místě činu obvykle prodává. Obviněné tudíž nastolily otázku, proč se soudy obou stupňů v odůvodnění rozhodnutí nezabývaly skutečností, z jakých důvodů bylo při určení výše škody vycházeno právě až ze sekundárně použitelné metody, a to i oproti podané obžalobě. Poznamenaly, že podle zmíněného stanoviska Nejvyššího soudu je nutné určit škodu podle účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci především u věcí, které nemají tržní cenu, např. u některých speciálních dovezených surovin nebo u ojediněle dovezené věci. Rovněž se tento způsob určování ceny používá při znehodnocení části věci, která je součástí určitého funkčního celku, není samostatně předmětem obchodu a cenu podle prvního kritéria je nemožné určit. O takovou situaci se však v jejich případě nejedná. Skříňky HUP se běžně prodávají zcela samostatně. Tato skříňka sice byla rozbita, ale zůstala nepoškozena plechová dvířka, která byla podle výpovědi svědka L. použita při montáži nové skříně HUP, a proto jejich zůstatkovou hodnotu bylo rovněž nutné vyčíslit. Z fotodokumentace z místa činu je patrné, že nebyla rozbita ani vrchní krycí deska.
Dále obviněné vytkly, že pokud soudy obou stupňů vycházely z tzv. nákladové metody, bylo nutné alespoň odečíst od nákladů vynaložených na opravu poškozené věci zhodnocení věci oproti původní skříni HUP, která již byla několik let stará. V souvislosti se stanovením výše způsobené škody označily za nepřezkoumatelný znalecký posudek ze dne 23. 10. 2008, č. 6554/245-2008, jenž vypracoval J.K. Jejich názor ohledně jeho nepřezkoumatelnosti potvrdil i předseda Krajského soudu v Hradci Králové, který udělil znalci písemné napomenutí. Odvolací soud sice tuto skutečnost v odůvodnění rozsudku zmínil, avšak nevyjádřil se k tomu, zda měla vliv na jeho rozhodnutí. Závěry znaleckého posudku rovněž nekorespondují s hledisky, podle kterých je třeba určit výši škody (§89 odst. 12 tr. zák.), přičemž z něj není patrné, jak k dané částce znalec dospěl; k objasnění situace nepřispělo ani vyjádření znalce k posudku ze dne 24. 11. 2009. V rozporu s tímto znaleckým posudkem bylo i odborné vyjádření M. K., které ze spisu v přípravném řízení zmizelo. Zde byla stanovena cena podle prodejce stavebnin z regionu na částku 3.400,- Kč. Na základě tohoto důkazu Policie ČR postoupila incident jako přestupek k projednání správnímu orgánu. Obviněné uvedly, že si jsou vědomy, že se soudy z jejich podnětu i tímto odborným vyjádřením zabývaly, když soudu prvního stupně toto vyjádření, které se nacházelo i v přestupkovém spisu, dodatečně doručily. Dodaly, že v návaznosti na kritizovaný znalecký posudek obhajoba předložila několik nabídek firem prodávajících obdobné skříňky, avšak v cenových relacích podstatně nižších, což současně blíže konkretizovaly. Navíc samotný poškozený uhradil za vybudování HUP dne 4. 12. 2004 částku 3.000,- Kč a dne 5. 5. 2004 (tedy o 7 měsíců dříve) tzv. doplatek v částce dalších 1.000,- Kč, tj. celkem 4.000,- Kč, jak vyplývá z listinných důkazů, které jsou ve spisu.
V dovolání obviněné upozornily, že na pozemku, který považují za vlastní, byla postavena skříňka HUP, ačkoliv do současné doby není vydáno pravomocné rozhodnutí příslušného stavebního úřadu, jež se týká stavebního povolení, o čemž svědčí rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 2. 4. 2010, č. j. 3913/UP/2007/Kd, které je v příloze přiloženo. Rovněž nebylo dosud vydáno žádné pravomocné rozhodnutí stavebního úřadu o umístění stavby a z jejich strany tak došlo k odstranění „černé stavby“ poškozeného F. K., postavené na jejich pozemku.
Ke skutku pod bodem 2/ výroku o vině v rozsudku okresního soudu obviněná I. K. namítla, že se nejedná o trestný čin podle §221 odst. 1 tr. zák., neboť znakem jeho skutkové podstaty mimo jiné je újma na zdraví. Tento pojem trestní zákon přesně nespecifikuje, jeho upřesnění je možno nalézt v judikatuře popř. v komentáři k trestnímu zákonu. Jednou z podmínek je omezení v obvyklém způsobu života, resp. stav, kdy porušení normálních tělesných nebo duševních funkcí znesnadňuje poškozenému výkon obvyklé činnosti, resp. má jiný vliv na obvyklý způsob života poškozeného, přičemž se požaduje podstatné omezení v obvyklém způsobu života. Podle obviněné není takovým omezením v obvyklém způsobu života, pokud v době pracovní neschopnosti poškozený vyřizoval pracovní záležitosti na Obecním úřadě v B., osobní záležitosti po úřadech, řídil motorové vozidlo, psal různá podání a vyjádření ve sporech s její osobou. Pracovní neschopnost je důležitým kritériem při posuzování pojmu ublížení na zdraví, když právě tato újma na zdraví má nepříznivě ovlivňovat pracovní schopnosti v tom smyslu, že vyřadí poškozeného dočasně z pracovního procesu, což se stalo pouze formálně. Není však kritériem jediným a je nutné zohledňovat i další okolnosti.
Obviněná připomněla, že odvolací soud se v usnesení ztotožnil s rozsudkem okresního soudu a na jeho závěry, které shledal v souladu s ustanovením §264 odst. 1 tr. ř. (nebylo mu uloženo provést další důkazy, ale povinnost postupovat v souladu s §2 odst. 6 tr. ř.), odkázal. V této souvislosti uvedla, že se soud prvního stupně při novém rozhodnutí dopustil stejného pochybení, které mu bylo odvolacím soudem vytýkáno. Při hodnocení důkazů zcela pominul výsledky znaleckého posudku prof. MUDr. Pavla Rozsívala, CSc. který poranění poškozeného charakterizoval jako lehká, nezanechávající trvalých následků. Znalec se rovněž vyjádřil v tom smyslu, že obdobné potíže jsou obtížně změřitelné a ošetřující lékař reaguje, pokud jde o vystavení pracovní neschopnosti a její délku, na subjektivní stesky a líčení obtíží pacientem. Současně obviněná poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 5 Tdo 775/2002, podle něhož pro závěr o existenci ublížení na zdraví jako následku trestného činu podle §221 odst. 1 tr. zák. nestačí jen subjektivní pocit poškozeného (od kterého se odvíjí délka pracovní neschopnosti), ale změny zdravotního stavu musí být odpovídajícím způsobem objektivizovány. Správné závěry o tom, jakou povahu má újma na zdraví může soud učinit jen na základě lékařského nálezu nebo posudku. Zhodnocení, zda v konkrétním případě došlo k ublížení na zdraví jako trestného činu je otázkou právní, jejíž zhodnocení náleží pouze soudu, který má tak učinit po zhodnocení všech rozhodných kritérií. Přitom se nelze mechanicky omezit jen na kritérium délky pracovní neschopnosti nebo doby trvání poruchy zdraví, neboť posuzování každého případu musí být komplexní a individuální. Podle obviněné soudy přihlédly jen k těm skutečnostem, které jdou k její tíži. Při hodnocení potíží poškozeného nepřihlédly k léta napjatým sousedským vztahům. V důsledku nich může být poškozeným zkresleno subjektivní hodnocení jeho zranění.
V mimořádném opravném prostředku obviněná též namítla, že ani skutková věta odsuzujícího rozsudku ohledně trestného činu ublížení na zdraví nevyhovuje kritériím naznačeným ve výše citovaném rozsudku Nejvyššího soudu, sp. zn. 5 Tdo 775/2002. Skutek je nutné popsat ve výroku rozhodnutí tak, aby byl přezkoumatelný závěr o povaze újmy na zdraví z hlediska právní kvalifikace trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. Je zde třeba, a to vedle délky léčení a pracovní neschopnosti, zvažovat i povahu a závažnost utrpěného zranění a jeho konkrétní následky, které spočívají v omezení obvyklého způsobu života poškozeného, jakož i skutečnou povahu a závažnost jeho obtíží. Posledně jmenovaná kritéria však ve výroku odsuzujícího rozsudku okresního soudu zcela absentují. Ze skutkové věty výroku o vině nelze jednoznačně dovodit, že v důsledku jednání obviněné došlo k ublížení na zdraví poškozeného v takové intenzitě a rozsahu, aby se s ohledem na všechna shora vyjmenovaná kritéria mohlo jednat o trestný čin a bylo jej možno odlišit od obdobného přestupku proti občanskému soužití podle §49 odst. 1 písm. c) přestupkového zákona.
S ohledem na výše popsané skutečnosti obviněné I. K. a J. Ž. navrhly, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 3. 2010, č. j. 12 To 54/2010-420, i předcházející rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 10. 12. 2009, č. j. 2 T 58/2009-290, a přikázal Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovoláním se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Současně připomněla, jak ve věci rozhodly soudy obou stupňů a obsah obviněnými uplatněných dovolacích námitek.
Státní zástupkyně konstatovala, že obě obviněné podaly dovolání z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který svými námitkami naplnily. U trestného činu poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. totiž zpochybnily naplnění objektivní stránky jeho skutkové podstaty s tím, že svým jednáním nezpůsobily škodu nikoli nepatrnou. Obviněná I. K. vytkla, že nenaplnila zákonné znaky objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., neboť poškozenému nezpůsobila ublížení na zdraví v takové intenzitě, které by odpovídalo tomuto trestnému činu.
Dále státní zástupkyně uvedla, že námitky obou obviněných vztahující se k trestnému činu poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. jsou důvodné. Vyslovila názor, že soudy neposoudily otázku, která se týká výše způsobené škody v souladu s ustanovením §89 odst. 12 tr. zák., jehož znění připomněla. Řídit se citovaným ustanovením bylo třeba s ohledem na to, že škoda je zde jedním ze zákonných znaků trestného činu. V citovaném ustanovení zákona je primárním hledisko ceny, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává, a teprve v případě, kdy výši škody není možné zjistit podle tohoto hlediska, je použitelné některé z dalších dvou hledisek, tzn. hledisko účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo hledisko účelně vynaložených nákladů na uvedení v předešlý stav. Státní zástupkyně poznamenala, že v posuzovaném případě byl předmětem útoku pilíř přístřešku hlavního uzávěru plynu. Jde tedy jednoznačně o věc obchodovatelnou, jak vyplývá ze samotného dokazování, neboť jejím prodejem se zabývá více firem. Stanovit výši škody, která je zákonným znakem trestného činu podle účelně vynaložených nákladů na uvedení v předešlý stav, jak to soudy obou stupňů učinily, přicházelo v posuzovaném případě v úvahu pouze za předpokladu, že by bylo zjištěno, že pilíř přístřešku hlavního uzávěru plynu se v době a v místě činu neprodával. Pouze za tohoto předpokladu by byla splněna zákonná podmínka, která je stanovena v §89 odst. 12 tr. zák., a která spočívá v tom, že výši škody nelze stanovit podle hlediska ceny, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává. Podle státní zástupkyně soudy nepostupovaly správně, když výši škody posoudily právě podle účelně vynaložených nákladů na uvedení v předešlý stav a do výše škody, kterou vzaly za základ pro své rozhodnutí, zahrnuly i cestovní výlohy a práci.
V případě trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., pro který byla obviněná I. K. stíhána, státní zástupkyně připomněla, že tento trestný čin je spáchán tehdy, jestliže pachatel jinému úmyslně ublíží na zdraví. Uvedla, že trestní zákon ani jiný právní předpis nestanoví, co se rozumí pojmem ublížení na zdraví, a proto je třeba na takový stav usuzovat podle individuálních okolností konkrétního případu s tím, že východiskem je kvalitativní a kvantitativní odchylka od stavu, který je považován za zdraví. Současně v podrobnostech konstatovala, jak zmíněný pojem vykládá soudní judikatura. V návaznosti na to zdůraznila, že ze skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odůvodněním rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že jde o újmu na zdraví takové intenzity a rozsahu, které jsou nutné pro odlišení od obdobného přestupku. Podle jejího názoru soudy objektivně zhodnotily utrpěné poranění poškozeného, délku pracovní neschopnosti, medikaci, přičemž vycházely i z konkrétních potíží, které jeho osobu objektivně omezovaly v obvyklém způsobu života. Obviněná zasáhla močůvkou oči poškozeného, a takto mu poleptala rohovku a spojivkový vak u obou očí. Jeho pracovní neschopnost trvala od 21. 6. 2008 do 31. 7. 2008, přičemž po tuto dobu byl poškozený léčen antibiotiky, musel docházet k lékaři na proplachy spojivek, musel si chránit zrak před sluncem i zářením obrazovek, byl omezen zhoršením vidění, nadměrným slzením a bolestí očí. Lékařskou zprávou ze dne 23. 7. 2008 byl konstatován kromě jiného edém víček na přechodu řas a spojivky, byla zjištěna značná hlenohnisavá sekrece a poškozený musel pokračovat v léčbě, byl znovu objednán na kontrolu, přičemž jeho oči byly v té době ve stadiu hojení, nebyly však zhojené. Pokud došlo k poranění očí obviněného, nemohl v důsledku toho chodit do zaměstnání, musel pravidelně navštěvovat lékaře a musel v této době svůj zrak chránit více než obvykle a byl léčen antibiotiky. Státní zástupkyně uzavřela, že jde prokazatelně o stav, který je možné charakterizovat jako újmu na zdraví ve smyslu ustanovení §221 odst. 1 tr. zák., neboť jde o poměrně zásadní odchylku od stavu, který lze charakterizovat jako zdraví. V tomto směru označila námitku obviněné I. K.za zjevně neopodstatněnou.
S ohledem na skutečnost, že obviněné I.K. a J. Ž.podaly dovolání z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. částečně důvodně, a to pokud jde o trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 12 To 54/2010, včetně předcházejícího rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. 2 T 58/2009, a Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Současně navrhla, aby rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování obou mimořádných opravných prostředků předně shledal, že dovolání obviněných I. K. a J.Ž. jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], byla podána oprávněnými osobami [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.).
Jelikož dovolání lze podat jen z důvodů zakotvených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnými I. K. aj. Ž. vznesené námitky naplňují jimi uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je možné aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Z popsaných důvodů je nutno označit za irelevantní výhrady obviněných I. K. a J. Ž., pokud zpochybňují v soudním řízení učiněná skutková zjištění včetně hodnocení důkazů (nesouhlasí se znaleckým posudkem, jenž vypracoval znalec J. K., připomínají odborné vyjádření M. K., poukazují na obhajobou předložené cenové nabídky několika firem prodávající skříňky HUP za nižší ceny, než byla cena, kterou poškozený zaplatil a že mělo být vzato v úvahu, že z původní skříňky HUP zůstala nepoškozena horní deska). Rovněž nelze přihlížet k důkazu, který v době řízení před soudy obou stupňů ani neexistoval (v dovolání zmiňované rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 2. 4. 2010, č. j. 3913/UP/2007/Kd – č. l. 252 a násl. spisu). Výtkou, jež se týká správnosti skutkových zjištění, je i tvrzení obviněné I. K., že v soudním řízení byl nedostatečně zhodnocen znalecký posudek, jenž vypracoval prof. MUDr. Pavel Rozsíval, CSc. Jak již bylo výše řečeno, v tomto směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat.
V dovolání obviněné I. K. a J. Ž. rovněž v podrobnostech namítají, že předmětné skutky byly soudy nesprávně právně posouzeny. Shodně uvádí, že svým jednáním nenaplnily znaky objektivní stránky trestného činu poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a obviněná I. K. vytýká, že nespáchala trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., rovněž pro absenci jeho objektivní stránky. Tyto výhrady obsahově uplatněnému důvodu dovolání odpovídají. Nejvyšší soud proto posuzoval, zda napadená soudní rozhodnutí jsou zatížena tvrzenými právními vadami.
Trestného činu poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo zničí, poškodí nebo učiní neupotřebitelnou cizí věc a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou.
Podle §89 odst. 11 tr. zák. platí, že škodou nikoli nepatrnou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 5 000 Kč .
Z ustanovení §89 odst. 12 tr. zák. vyplývá, že při stanovení výše škody se vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení věci v předešlý stav .
Objektem citovaného trestného činu je vlastnické právo. Chráněná je nejen neporušenost cizí věci, ale i její použitelnost. Ochrany požívá vlastník věci a rovněž její držitel. Jednáním jako znakem objektivní stránky trestného činu podle §257 odst. 1 tr. zák. je zničení, poškození nebo učinění věci neupotřebitelnou, přičemž jde o způsoby poškození stanovené alternativně, proto postačí kterýkoliv z nich. Hodnota věci, která byla poškozena, sama o sobě není rozhodná, musí však být alespoň taková, aby na cizím majetku – věci, která je předmětem útoku, mohla vůbec vzniknout škoda nikoli nepatrná. Při určování výše škody na věci se postupuje podle obecných směrnic uvedených v §89 odst. 12 tr. zák. Jestliže je poškozena věc, která není samostatná, ale tvoří součást určitého zařízení ve smyslu nějakého funkčního celku, jenž svou funkčnost ztratí právě v důsledku poškození takové věci, je třeba při stanovení výše škody ve smyslu §89 odst. 12 tr. zák. vycházet z účelně vynaložených nákladů na uvedení celého zařízení v předešlý stav. Je totiž zřejmé, že hledisko ceny, za kterou se věc prodává, ani hledisko nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nepokrývá v plném rozsahu škodu, jejímž vnějším projevem je nefunkčnost celého zařízení, jehož dílčí částí je poškozená věc.
V tzv. skutkové větě, jak je popsána pod bodem 1/ výroku rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, je obviněným I. K.a J. Ž. kladeno za vinu, že společně:
dne 22. 8. 2008 v dopoledních hodinách v B., okres R. n.K., na parcele č., která je podle listu vlastnictví č. pro obec a katastrální území B. zapsána u Katastrálního úřadu pro K. kraj, Katastrální pracoviště R. n. K., jako majetek manželů F. a M. K., rozbily pilíř přístřešku hlavního uzávěru plynu tak, že po odmontování držáku plynového potrubí pilíř palicí až po základ roztloukly a roztlučené kusy vyházely a vynosily před plot na chodník před domem č. p., majitelům zděného přístřešku hlavního uzávěru plynu manželům F. K., a M. K., tak způsobily škodu ve výši nejméně 6.005,- Kč.
Podle názoru Nejvyššího soudu nepostupoval soud prvního stupně v rozporu s trestním zákonem (následně v napadeném usnesení i Krajský soud v Hradci Králové), když tento skutek, blíže rozvedený v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, kvalifikoval jako trestný čin, jímž byly obviněné I. K. a J. Ž. uznány vinnými. V dovolání není zpochybňováno, že obviněné rozbily zmíněný přístřešek HUP, čímž poškodily (kromě plechových dvířek) cizí věc, ale že na cizím majetku nezpůsobily škodu nikoli nepatrnou. Konkrétně je vytýkáno, že nebylo postupováno v souladu s ustanovením §89 odst. 12 tr. zák. Tuto námitku však není možno akceptovat.
Rozhodujícím hlediskem, podle kterého ze tří kritérií obsažených v ustanovení §89 odst. 12 tr. zák. bude stanovena výše škody způsobené trestným činem v případě poškození věci, je skutečnost, zda lze zjistit cenu, za kterou se věc, jež byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Posuzování této skutečnosti je závislé na konkrétním druhu a charakteru poškozené věci (případně její části) a na tom, zda existují takové překážky, které výrazně znesnadňují použití uvedeného kritéria nebo vzhledem k nimž není účelné, hospodárné ani výstižné stanovit škodu porovnáním ceny věci před poškozením a po něm (viz stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. Tpjn 304/2005, publikované pod č. 45/2006-I. Sb. rozh. tr.).
Předně lze souhlasit s tím, že přístřešek HUP je věcí běžně obchodovatelnou, jak shodně uvádějí obě obviněné i státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání. Současně je potřebné zdůraznit, že v posuzovaném případě nemůže výši škody náležitě a spravedlivě vyjadřovat cena, za kterou se tato věc, která byla předmětem útoku, v době a místě činu obvykle prodává. Předmětnou HUP bylo nutno nejen zakoupit, ale též na konkrétní místo dopravit a její jednotlivé díly na pozemku odborně sestavit a instalovat včetně dvířek, která byla použita z jinak prakticky zničené věci.
Již Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou v odůvodnění rozsudku mimo jiné poukázal na výpověď svědka H. L., jednatele s. r. o. Nely, který potvrdil že se na něj obrátil poškozený F.K. se žádostí o montáž regulační skříně hlavního uzávěru plynu, protože původní byla rozbita. Na místě posoudil stav věci tak, že bude nutné nechat vyrobit skříňku novou, neboť původní materiál byl nepoužitelný. Za tuto skříňku včetně její montáže mu v den fakturace, tj. 30. 9. 2008, poškozený zaplatil 6.005,- Kč s DPH (viz faktura na č. l. 85 tr. spisu). U hlavního líčení dne 10. 12. 2009 jmenovaný svědek blíže specifikoval tuto částku (zahrnovala cenu materiálu skříňky, dopravy a montáže – č. l. 267 a násl. spisu).
Krajský soud v Hradci Králové k rozhodnutí soudu prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení důvodně konstatoval: „…vycházel jen z částky, kterou poškozený F. K. prokazatelně zaplatil v souvislosti s vystavěním skříňky uzávěru plynu, a zcela byly pominuty další náklady, které poškozenému vznikly v souvislosti s opětovným připojením plynové přípojky, s provedením její revize a podobně, jak je doložil příslušnými doklady. Takto stanovená škoda, která poškozenému prokazatelně v souvislosti s jednáním obžalovaných vznikla, je škodou minimální, její výše byla dostatečně provedenými důkazy prokázána“. Soud druhého stupně rovněž zdůraznil: „Pokud je poukazováno na nabídky dalších firem, jak byly předloženy obžalovanými v provedeném řízení, kterými je prokazováno, že jiné firmy stanoví ceny příslušného zařízení mnohem nižšími částkami, pak nelze přehlédnout, že jde jen o cenu materiálu, nikoli o montáž, dopravu, DPH a další náklady vzniklé výstavbou. Navíc je třeba vycházet z cen obvyklých v daném místě a nelze přihlížet k cenám firem z odlehlých regionů.“ Odvolací soud taktéž uvedl, že z důkazů provedených soudem prvního stupně – výpisu z listu vlastnictví a katastrálních map – vyplynulo, že majitelem daného pozemku jsou manželé M. a F. K. Dodal, že nyní obviněné nově předložily další doklady o jejich vlastnictví daného pozemku, avšak tato skutečnost nebyla v době jejich jednání známá, a navíc ani přesto nelze připustit jakékoli svévolné jednání. V návaznosti na to oprávněně podtrhl: „Vlastníkem přístřešku HUP jsou manželé K. a obžalované tento přístřešek svévolně zničily. Již okresní soud správně poukázal na to, že obžalované nemohly svá práva (domnělá či skutečná) vymáhat svémocně, neboť měly postupovat podáním příslušné občanskoprávní žaloby, a teprve poté, co by eventuálně bylo prokázáno jejich právo k dané parcele, mohly v dalším řízení požadovat odstranění příslušné stavby“ (vše na str. 7 rozhodnutí krajského soudu).
Ze skutkových zjištění je zjevné, že obviněné I. K. a J. Ž. společným jednáním naplnily všechny formální i materiální znaky skutkové podstaty trestného činu poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., neboť poškodily cizí věc, a způsobily tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. K zásadně správným úvahám soudů obou stupňů považuje Nejvyšší soud za potřebné předně poznamenat, že dvířka sice byla použita z jinak zničeného přístřešku HUP, jak je tvrzeno v dovolání, avšak je nutno dodat, že cena této dílčí věci nebyla správně zahrnuta do způsobené škody. Dále je skutečností, že v rozhodnutích soudů obou stupňů absentují úvahy, zda v případě nově postaveného přístřešku HUP nedošlo ke zhodnocení této věci, a to ve vztahu ke zničenému přístřešku HUP. Protože se jednalo o věc z umělého pískovce a stáří asi tři roky, tak opotřebení zničené věci evidentně nemohlo prakticky ovlivnit výši v soudním řízení stanovené škody, do které navíc nebyly zahrnuty i další poškozeným učiněné a dokladované finanční výdaje (viz zdůvodnění popsané výše). Jelikož obě obviněné cíleně porušily zájem chráněný trestním zákonem, jímž je neporušitelnost a použitelnost cizí věci, tak z hlediska naplnění obligatorního znaku subjektivní stránky – úmyslného zavinění – jde v jejich jednání o úmysl přímý [§4 písm. a) tr. zák.] zahrnující všechny podstatné znaky objektivní stránky daného trestného činu. Správnému právnímu posouzení skutku odpovídá ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně též aplikovaná tzv. právní věta.
Trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo jinému úmyslně ublíží na zdraví .
Lze připomenout, že trestní zákon, ani jiný právní předpis nestanoví, co se rozumí ublížením na zdraví. Za naplnění tohoto pojmu se pokládá takový stav (onemocnění, poranění), jenž porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí znesnadňuje výkon obvyklé činnosti nebo má jiný vliv na obvyklý způsob života poškozeného a který zpravidla vyžaduje lékařského ošetření, i když nezanechává trvalé následky. „Ublížením na zdraví“ bude změněný stav, který nastal např. déle trvajícími bolestmi, horečkami, nespavostí, poruchami nervstva, nechutí k jídlu, déle trvajícím vrhnutím, nemožností pohybu, upoutáním na lůžko apod.; patří sem také případy, kdy nemoc, kterou již poškozený měl, se zhoršila. „Ublížení na zdraví“ bude zpravidla ovlivňovat nepříznivě pracovní schopnost v tom smyslu, že vyřadí postiženého dočasně z pracovního procesu. Pracovní neschopnost sama o sobě nemusí vždy správně odrážet povahu, intenzitu a závažnost způsobené poruchy zdraví. Je však důležitým kritériem při posuzování pojmu ublížení na zdraví, není však kritériem jediným ani rozhodujícím. Význam mají zejména skutečnosti, jako je povaha poruchy zdraví, jak byla způsobena, jakými příznaky se projevuje, který orgán a která funkce byla narušena, bolestivost poranění a její intenzita, zda a jaké lékařské ošetření vyžaduje, zda a do jaké míry porucha zdraví narušila obvyklý způsob života postiženého a po jak dlouhou dobu, počítaje v to i vyřazení z pracovního procesu. Posuzování každého případu musí být komplexní a přísně individuální (srov. rozhodnutí č. II/1965 Sb. rozh. tr.). Za „ublížení na zdraví“ se pokládá porucha zdraví poškozeného, která mu ztěžuje obvyklý způsob života nebo výkon obvyklé činnosti po dobu okolo sedmi dnů (srov. rozhodnutí č. 16/1986 Sb. rozh. tr.). Dále je třeba posoudit, jaké potíže poškozený měl a zda odpovídaly lékařskému nálezu (srov. rozhodnutí č. 2/1966 Sb. rozh. tr.). K naplnění subjektivní stránky trestného činu podle §221 odst. 1 tr. zák. nestačí, že pachatel jednal úmyslně, nýbrž musí být prokázáno, že jeho úmysl směřoval ke způsobení následku ublížení na zdraví (srov. rozhodnutí č. 22/1968-I. a č. 19/1963 Sb. rozh. tr.).
V tzv. skutkové větě, jak je uvedena pod bodem 2/ rozsudečného výroku rozhodnutí Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, je obviněné I.K. kladeno za vinu, že:
dne 21. 6. 2008 kolem 18:15 hod., a poté ještě 22. 6. 2008 kolem 12:15 hod. v B., okres RK, v prostoru na rozhraní soukromých pozemků mezi obytnými domy č. p. a č. p. v bezprostřední blízkosti místní asfaltové komunikace s chodníkem, po předchozí slovní potyčce z důvodu sousedského sporu o vlastnictví pozemku a za přítomnosti dalších přihlížejících osob, opakovaně polila svého souseda F. K., zapáchající tekutinou, pravděpodobně močůvkou, kterou za tím účelem nabrala nádobou z doneseného kbelíku, přičemž obsah nádoby záměrně a opakovaně vychrstla na F. K. tak, že ho zasáhla do horní části těla, zejména pak i do obličejové části hlavy, kde byly zasaženy oči, čímž mu způsobila poranění v rozsahu poleptání rohovky a spojivkového vaku obou očí s následnou léčbou a pracovní neschopností od 21. 6. 2008 do 31. 7. 2008.
I podle Nejvyššího soudu naplňuje citovaný skutek, jenž je blíže rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, všechny zákonné znaky trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., neboť obviněná I. K. jinému (F. K.) úmyslně ublížila na zdraví.
Pokud jde o charakter zranění, které poškozený F. K. v důsledku fyzického útoku obviněné I. K. utrpěl, a to včetně délky jeho léčení, pracovní neschopnosti a omezení, jež jeho osobu provázely, lze poukázat na lékařské zprávy a znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví očního lékařství.
Z lékařského nálezu Oblastní nemocnice Náchod a. s., Nemocnice Opočno, chirurgická ambulance, který vypracovala MUDr. P. P. dne 21. 6. 2008 (č. l. 121 spisu), vyplývá, že téhož dne sousedka I. K. polila poškozeného F. K. močkou, která se dostala i do očí. Pacient je po operaci obou očí pro šedý zákal, v obou očích má umělé čočky. Oči jsou zarudlé, rozmazané vidění, štípání očí. Proveden výplach očí borovou vodou a pacient byl odeslán na oční kliniku. Zpráva o ambulantním vyšetření ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové, oční klinika, kterou vypracovala doc. MUDr. H. L., Ph.D. dne 21. 6. 2008, hovoří o tom, že u jmenovaného poškozeného byla stanovena diagnóza – poleptání rohovky a spojivkového vaku (č. l. 124 spisu). Z lékařské zprávy MUDr. A.P., praktické lékařky, ze dne 31. 7. 2008 (č. l. 119-120 spisu) se podává, že poškozený F. K. byl dne 21. 6. 2008 polit sousedkou močůvkou, přičemž utrpěl oboustranné poleptání rohovky a spojivkového vaku. Způsob zranění odpovídá tomu, co poškozený uvedl. Jeho pracovní neschopnost trvala od 21. 6. 2008 do 31. 7. 2008. Poškozený byl léčen lokálně antibiotiky, proplachy spojivek, musel se chránit před sluncem a zářením obrazovek. Zranění se projevovalo zhoršeným viděním, nadměrným slzením a bolestí v očích. Kopie potvrzení pracovní neschopnosti (č. l. 125 spisu) prokazuje, že poškozený byl v pracovní neschopnosti od 21. 6. 2008, když tuto ukončil na vlastní žádost dne 31. 7. 2008 (viz lékařská zpráva na č. l. 126 spisu). Z lékařských zpráv MUDr. M. U., Oblastní nemocnice Náchod a. s., oční ambulance, jež jsou datovány dny 2. 7. 2008, 9. 7. 2008 (č. l. 313 spisu), 23. 7. 2008, 14. 8. 2008 a 30. 9. 2008 (č. l. 126 – 128 spisu) plyne průběh léčby poškozeného, aplikovaná medikace a je zřejmé, že určité zdravotní potíže s očima u jeho osoby přetrvávaly i po ukončení pracovní neschopnosti.
Ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví očního lékařství (č. l. 22 – 25 spisu), který byl ve svých závěrech stvrzen výpovědí jeho zpracovatele u hlavního líčení dne 13. 8. 2009 (č. l. 451 a násl. spisu), znalec prof. MUDr. Pavel Rozsíval, CSc. mimo jiné uvedl, že poškozený F. K. utrpěl poleptání rohovky a spojivkového vaku obou očí, a to kontaminací bakteriálně znečištěným roztokem. Podle anamnézy poranění vzniklo politím močůvkou sousedkou poraněného. Jednalo se o povrchové poleptání spojivky a rohovky obou očí. Zranění lze charakterizovat jako lehké, přičemž mohlo být způsobeno tak, jak poškozený uvedl. Navíc podle ošetřující lékařky doc. MUDr. H. L., Ph.D. se nedalo, po příchodu poraněného do ordinace, o charakteru znečištění pochybovat. Poškozený byl nucen vyhledat lékařskou pohotovost, podrobil se ošetření spočívající v opakovaném výplachu očí a podávání po dobu několika dnů masti O-Framycoin. Tím byl omezen ve schopnosti číst a řídit motorové vozidlo. Pokračoval v léčbě Maxitrolem (antibiotikum se steroidem) a následně aplikován Hyalocomod (umělé slzy), A vitamín a Flucon (steroid) do zklidnění očí. Zvláště v prvních 5 – 6 týdnech po poranění byl obtěžován nejasným viděním pro výrazné slzení (epifora) a přetrvávající sekrecí z očí. Močůvka, kterou byl polit, obsahuje dusíkaté látky a je masivně kontaminována bakteriemi. Pracovní neschopnost byla ukončena na žádost poškozeného. Poranění nezanechá žádné následky.
Ze skutkového zjištění je evidentní, že v důsledku jednání obviněné I. K. utrpěl poškozený F. K. poranění obou očí a byl léčen mimo jiné lokálně antibiotiky a proplachy spojivek. Poranění mu svým charakterem jednak podstatněji ztěžovalo obvyklý způsob života po dobu zjevně přesahující sedm dnů [musel si chránit zrak před sluncem i zářením obrazovek, byl omezen zhoršením vidění (konkrétně ve schopnosti číst a řídit motorové vozidlo), měl nadměrné slzení a bolesti očí], jednak dočasně jej vyřadilo z pracovního procesu, a tudíž naplnilo pojem ublížení na zdraví ve smyslu trestního zákona. Soudy obou stupňů přitom nevycházely jen z výpovědi poškozeného, ale i z příslušných lékařských zpráv a zmíněného znaleckého posudku. V odůvodnění napadeného usnesení Krajský soud v Hradci Králové rovněž oprávněně poukázal na lékařskou zprávu Nemocnice Opočno ze dne 23. 7. 2008 (č. l. 126 spisu), z níž vyplynul nepříliš uspokojivý zdravotní stav poškozeného i v době, kdy sám žádal o ukončení pracovní neschopnosti, přičemž bylo konstatováno: „…edém víček na přechodu řas a spojivky, zjištěna značná hlenohnisavá sekrece a poškozený musel pokračovat v léčbě (mastí) a byl také znovu objednán na kontrolu…“ (str. 5 rozhodnutí).
V soudním řízení nebylo zjištěno, že by obviněná I. K. chtěla svým jednáním způsobit poškozenému F.K. zmíněné poranění. S ohledem na místo na těle poškozeného (šlo zejména o obličejovou část jeho hlavy), kam obviněná svůj fyzický útok – opakované vychrstnutí zapáchající tekutiny, pravděpodobně močůvky – vedla, musela ve smyslu ustanovení §4 písm. b) tr. zák. vědět, že svým jednáním může způsobit poruchu zájmu chráněného trestním zákonem, kterým je lidské zdraví, a pro případ, že ho způsobí, byla s tím srozuměna. Správnému právnímu posouzení předmětného skutku ve výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, s nímž se v napadeném usnesení oprávněně ztotožnil též Krajský soud v Hradci Králové, koresponduje i tzv. právní věta.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněných I. K. a J. Ž. jako zjevně neopodstatněná. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. listopadu 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k