Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19.11.2009, sp. zn. 7 Tdo 1114/2009 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.1114.2009.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.1114.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 1114/2009 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 19. listopadu 2009 v trestní věci obviněné V. V. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. 4 To 19/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 9/2006, takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné V. V. odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2008, sp. zn. 47 T 9/2006, byla obviněná V. V. uznána vinnou pokusem trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., který spáchala tím, že požadovala dopisem ze dne 12. 1. 2004 adresovaným H. E., s. r. o. (dříve J., s. r. o.), se sídlem v P., v úmyslu uvést v omyl jejího jednatele A. F. a obohatit se ke škodě společnosti uhrazením půjčky ve výši 1.000.000,- Kč, ačkoliv této společnosti takovou částku ve skutečnosti nepůjčila, přičemž odkazovala na směnku z 10. 5. 2001 vystavenou na řad obviněné V. V. a splatnou dne 10. 5. 2003 u Č., a. s., která měla úhradu uvedené půjčky zajišťovat, avšak tato směnka byla vypsána na žádost obviněné J. V. jako zajišťovací faktickou půjčku Z. V. do společnosti J., s. r. o., ze dne 23. 10. 2000. Směnka proto nepotvrzovala faktické předání půjčky ve výši 1.000.000,- Kč, a proto nebyla zahrnuta ani v účetnictví společnosti. Za tento trestný čin byla odsouzena podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. jí byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Odvolání obviněné proti tomuto rozsudku bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. 4 To 19/2009, podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné. Proti tomuto usnesení podala obviněná prostřednictvím svého obhájce včas dovolání, které opřela o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání především namítla, že soudy obou stupňů se nezabývaly funkcemi směnky jako cenného papíru. Soudům vytkla, že učinily závěr o tom, že se jednalo o směnku, která měla funkci zajišťovací, přestože funkce směnky byla uhrazovací. Obviněná uvedla, že její jednání bylo v souladu se zákonem, který umožňuje půjčit si částku 500.000,- Kč a vystavit zajišťovací směnku na částku 1.000.000,- Kč. Protože byla reálně půjčena částka 500.000,- Kč, která byla směnkou zajištěna, nebylo možné prostřednictvím směnky spáchat trestný čin podvodu. Z těchto důvodů obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. 4 To 19/2009, i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2008, sp. zn. 47 T 9/2006. Další postup dovolacího soudu nenavrhla. Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněné uvedla, že námitky obviněné, které uplatnila v dovolání, se opírají o jiný skutkový základ, než který zjistily soudy obou stupňů. Obviněná jimi do jisté míry mění skutková zjištění. Poukázala na to, že ze spisu vyplývá, že Z. V., manžel obviněné, půjčil částku 500.000,- Kč společnosti H. E., s. r. o. (dříve J., s. r. o.). Jako zajišťovací instrument bylo stranami sjednáno vystavení směnky na směnečnou sumu 1.000.000,- Kč. Částku 500.000,- Kč nyní manžel obviněné Z. V. požaduje po povinném subjektu v občanskoprávním řízení. Vedle toho však obviněná požádala společnost H. E., s. r. o., a to jejího jednatele A. F. o vyplacení částky 1.000.000,- Kč s tím, že se jedná o zaplacení další, a to dříve poskytnuté půjčky ve výši 1.000.000,- Kč, která byla půjčena jejím manželem společnosti J., s. r. o., zastoupené v té době J. V., a která údajně existuje vedle zmíněné půjčky ve výši 500.000,- Kč. Obviněná přitom opírala svůj nárok o směnku znějící na částku 1.000.000,- Kč vystavenou v souvislosti s předchozí půjčkou. Dále nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že obviněná zjevně využila situace, že měla k dispozici směnku, která byla vystavena v souvislosti s určitou půjčkou, a to na částku vyšší než byla reálně zapůjčená suma, a nepravdivě tvrdila zástupci povinného subjektu, že byly realizovány dvě půjčky a s odkazem na směnku požadovala úhradu i druhé, fiktivní sumy. Pokud by zástupce povinného subjektu, tj. společnosti H. E., s. r. o., obviněné uvěřil a na základě jejího požadavku provedl majetkovou dispozici, kterou by jí (jejímu manželovi) vyplatil požadovanou částku 1.000.000,- Kč, tak by se obviněná, popř. jiná osoba, v důsledku omylu zástupce společnosti neoprávněně obohatila ke škodě povinného subjektu. Dodala, že pro tento závěr o spáchání trestného činu podvodu není podstatný podrobnější rozbor funkcí směnky. Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby dovolací soud dovolání obviněné odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně navrhla, aby o dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání a souhlasila s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl o dovolání obviněné v neveřejném zasedání i v případě jiného než navrhovaného rozhodnutí. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné je zjevně neopodstatněné. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu a na jeho podkladě lze uplatňovat pouze námitky proti právní kvalifikaci skutku, tak jak byl zjištěn soudy (právní námitky). Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti skutkovým zjištěním soudů, tedy na námitkách skutkových. Na základě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. zák., protože tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních a nikoli hmotně právních zákonných ustanovení. Nejvyšší soud může jen zcela výjimečně zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí, které bylo napadeno dovoláním, a to vzhledem k principům, které vyplývají z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. Může tak učinit jen tehdy, pokud jeho zásah odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky spočívající v právním posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Nejvyšší soud především zjistil, že obviněná uplatnila obdobné námitky již v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, s nimiž se Vrchní soud v Praze jako soud odvolací v souladu se zákonem vypořádal, a proto pro stručnost Nejvyšší soud odkazuje na obsah odůvodnění jeho rozhodnutí. Je nutno zmínit, že neexistuje písemná smlouva o půjčce 1.000.000,- Kč, zatímco pokud jde o půjčku Z. V. v částce 500.000,- Kč bývalé společnosti J., s. r. o., smlouva o půjčce byla uzavřena. Údajná půjčka ve výši 1.000.000,- Kč nebyla zanesena do účetnictví zmíněné společnosti. Měla být splatná dne 10. 5. 2003, obviněná však uplatnila zaplacení směnečné sumy 1.000.000, Kč až dne 12. 1. 2004. Odvolací soud uzavřel, že obviněná nikdy nepřipustila, že by směnka představovala zajištění půjčky jejího manžela ve výši 500.000,- Kč. Vrchní soud v Praze poukázal na to, že obviněná tak neučinila ani v průběhu občanskoprávního řízení, v němž její manžel žaluje A. F. o zaplacení částky 500.000,- Kč z půjčky ze dne 23. 10. 2000. Odvolací soud zdůraznil, že obviněná trvala na tom, že žádostí o proplacení směnky uplatnila nárok na uhrazení pohledávky, kterou poskytla s manželem formou půjčky bývalé obchodní společnosti J., s. r. o., dne 10. 5. 2001 ve výši 1.000.000,- Kč. Z toho je podle odvolacího soudu zřejmé, že úmysl obviněné směřoval k tomu, aby uvedla v omyl A. F. o existenci další půjčky, tedy nového závazku společnosti J., s. r. o., ve výši 1.000.000,- Kč a nikoli existujícího závazku ve výši 500.000- Kč, což bylo v rozporu se skutečností. Obviněná proto nejednala v tzv. skutkovém omylu, naopak vědomě použila směnku zajišťující půjčku 500.000,- Kč pro klamné předstírání existence další půjčky ve výši 1.000.000,- Kč, přičemž motivem jejího jednání byla snaha zabránit ztrátě svého bytu ve prospěch A. F. Odvolací soud se též zabýval argumenty obviněné, které se týkají směnky a jejich funkcí a učinil závěr, že ani tyto námitky nejsou způsobilé zvrátit skutkové závěry rozsudku soudu prvního stupně. Nejvyšší soud jen pro úplnost dodává, že směnka je cenný papír abstraktní, a to jak z hlediska vyjádření kauzy závazku, tak i z hlediska důkazu této kauzy. Žalující směnečný věřitel v důsledku toho nemusí dokazovat důvod svého nároku a stačí, jestliže soudu předloží originál formálně bezvadné směnky. Z těchto důvodů Nejvyšší soud též přisvědčil názoru odvolacího soudu, že z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., resp. jeho pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., jsou funkce směnky zcela nerozhodné. Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněné V. V. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako dovolání zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 19. listopadu 2009 Předseda senátu JUDr. Jindřich Urbánek

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/19/2009
Spisová značka:7 Tdo 1114/2009
ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.1114.2009.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-08